• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Dceři se věnuji maximálně. Rozmazluji jí tím?

20. ledna 2009 
janinac - :grinning: :grinning: no to by byla prča, já měřím 155 cm a tátinek je přesně o 10 cm "delší" :grinning: :grinning:
13. led 2009 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nikes i v tomhle si myslím, že je fakt každý dítě jiné. My jsme chodili na cvičení...Adámek brečel jen co jsme vlezli do tělocvičny mezi děti a tak jsme to vzdali a začali jsme chodit někam jinam a tam je spokojenej. Když k nám přijde návštěva, tak bývá problém s půjčováním hraček, ale jinak je v pořádku...děti má rád.
Malého nám za jeho dvacet měsíců nikdo nehlídal...nemá kdo :frowning2: Jedna babička je hodně v práci a druhá nemá moc zájem.
13. led 2009 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
radka.m zběžně jsem si přečetla co jsi tu psala a narazila jsem na děti které se drží mániny sukně a brečí když mají jít do školky. Přesně o tom jsem četla a takové děti jsou ty, které mají málo sebevědomí a málo opory od mámy v tom předškolkovském věku. Právě proto, že máma byla s dětmi málo, málo je mazlila a nechávala třeba vyplakat, tak ty děti jsou potom úzkostné a bojí se že se máma nevrátí.
To nemám ze své hlavy, to jsem četla v této knížce kterou doporučuji:
http://knihy.abz.cz/prodej/veda-zvana-rodicovstvi
13. led 2009 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak naše babičky: jedna je v baráku, malého hlídala jednou půl hodiny a to ještě měla řeči. A ta druhá je v Praze, ale ani bych jí ho nepůjčila, minule jsme tam byli a ona si ho chovala a pak mi ho nechtěla dát když brečel. Tak se mi to zdá takové divné, mám z ní špatný pocit.

janinac_ to s hračkama známe, každej může mít svou hromádku ale hromádka toho druhého je vždycky o moooooc zajímavější :grinning:
13. led 2009 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
timbouctou, kéž by jsi měla pravdu, ale moc to na to nevypadá. To období trvá už půl roku, což mi připadá trošku dlouho. Já si stejně myslím, že jsem ji přímo vedla k tomu, aby taková byla. Teď se to snažím napravit, ale jde to hodně těžko. Malá začne vždy tak srdceryvně plakat, že to většinou nevydržím a opět polevím. Minulý týden říkali v rádiu, jak se rozšířila šikana dokonce i ve školkách a učitelky nevědí , co s tím. No, je mi z toho úplně nanic. Mám ještě 1rok na to, aby se malá trošičku otrkala a byla trošičku bojovnější. Ted to bude znít strašně , ale moc bych si přála, aby aspon jednou naše malá dokázala sama oplatit plácnutí jiným dětem, místo toho, aby hned začala knourat a utíkat za mnou.
13. led 2009 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, pro mne je rozmazlování když se s Míšem tulíme, jašíme, hrajeme, povídáme a další věci jsou povinnosti a dovednosti které ke každodennímu životu patří a musí se naučit sám ... (oporu a podporu má u mne vždy) :slight_smile:
13. led 2009 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jani, Matějčkovy knihy jsou moc pěkně psány, hezky se čtou a určitě jsou přínosem pro každou maminku. Jsou psány s ohromným citem a pochopením pro dětskou dušičku.
13. led 2009 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nikes, asi by to chtělo co nejvíce chodit mezi ostatní dětičky, např.do toho mateřského centra nebo na jaře někam ven třeba na písek, aby se malá otrkala mezi ostatními dětmi. Malá bude asi citlivější, hodně na tebe fixovaná a měla bys problém, až půjdeš do práce a malá bude muset do školky, to by se malá trápila a ty taky.
13. led 2009 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, já se s některými věci stotožňuju s Radkou. Většina, co se do ní trefujete, že má jiný názor máte doma jedno dítě, ona má 4. Až budete mít doma 2 a víc dětí, budete mít na věc trošku jiný názor. Nemůžu malou 24 hodin nosit v šátku, protože mám doma druhý dítě, který potřebuje stejně lásky jako to malé a mám doma taky muže, který tu lásku potřebuje taky.
13. led 2009 ve 22:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a jinak teda s malým jsem neměla jediný problém, když šel do školky a to jsem ho nechávala taky jako miminko vyplakat. Učila jsem obě své děti od narození usínat samotné a dodnes toho nelituji. Ale je to na každé mamině, jak chce učit a vychovávat své dítě. Každé dítě musí být vychovávané jinak, jinak by byli všechny stejné ne? A svým dětem věnuju fakt dost péče a lásky. Hrajeme si společně, zpíváme, čteme pohádky... apod. Ale jsou chvilky, kdy si chci od nich odpočinout, většinou když malá spí, tak pošlu malého do dětského pokoje ať si chvilku hraje sám.
13. led 2009 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Andy, nevím, jak moc podrobně jsi tuto diskuzi četla, ale tady se tedy nikdo do Radky nestrefoval, to bych se tedy ohradila. Jen tu polemizujeme s jedním jejím názorem ohledně toho držení za máminu sukni, máme jiný názor - tedy já a jjaanca. Ale uznávám, že maminky jedináčků to vidí jinak než maminky s více dětmi, to je nepochybné.
13. led 2009 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
marti, já už chodím do práce, ale dělám pouze noční služby a to max. tak 80 hod měsíčně. V noci je s ní manžel a je to v pohodě. Malá spí už od miminka skoro celou noc. Ráno , když se vracím z práce, tak malá bud vstává nebo je už chvíli vzhůru. Zkrátka, když s ní jsem já nebo manžel , tak je to v pohodě, ale s někým jiným je uplakánek. Dnes jsme byli u naši doktorky a sotva jsme tam vešli, tak malá začala natahovat. Malou zbožnuji a nevyměnila bych ji,ale občas závidím maminkám, že mají tak samostatné a komunikativní děti.
13. led 2009 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
jjaanca • 1d • Dnes ve 21:36
Která pravidla porušuje: | Zruš
radka.m zběžně jsem si přečetla co jsi tu psala a narazila jsem na děti které se drží mániny sukně a brečí když mají jít do školky. Přesně o tom jsem četla a takové děti jsou ty, které mají málo sebevědomí a málo opory od mámy v tom předškolkovském věku. Právě proto, že máma byla s dětmi málo, málo je mazlila a nechávala třeba vyplakat, tak ty děti jsou potom úzkostné a bojí se že se máma nevrátí.
13. led 2009 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
martimarti: já se taky nechci nějak dohadovat, každá máma vychovává svoje dítě nejlíp, protože každá máma je prostě dobrá (na pár vyjímek, ale ty bychom tady nenašli, asi víš, který tip matek mám namysli) . Možná jsem napsala blbě, že se strefovali, spíš by tam mělo být oponovali nebo tak něco.
13. led 2009 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milá nikes, věř mi, že není nic špatného doma citlivou holčičku a chápu i tvé obavy z možné šikany, ale to má asi každá máma, já tedy určitě, protože je to opravdu velký problém našich škol a i dokonce školek a bolí mě srdce při představě, že by tomu moje dcera jednou také mohla být vystavena. Tady je asi opravdu problém, že jsi s malou od rána do večera a neměla jsi možnost, aby ti jí někdy pohlídala třeba babička. Malá je na tebe fixovaná a musím říci, že bych ti ráda něco poradila, ale sama nevím, nejsem dětský psycholog. Dětská dušička je strašně křehká a nějaké násilné řešení by jí fakt mohlo ublížit. Bude tě to stát dost trpělivosti, ale opravdu budeš muset nějak pomalu a citlivě od sebe odpoutávat, jen nějak nevím, jak by se to dalo nejlépe udělat :frowning2:
13. led 2009 ve 22:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Andy, uznávám, že pokud mám doma jedináčka, tak se mi to fakt lehce říká, chovat, mazlit. Přiznávám, že když si někdy nechávám malou hrát samotnou na koberci a mám kvůli tomu špatné svědomí, že se jí nevěnuji a místo toho sedím u počítače :wink: , tak si říkám, že kdybych měla další dítě, tak bych na ní stejně neměla tolik času, když bych se musela věnovat i ostatním, ne? :wink: Je to taková moje soukromá výmluva, protože je fakt, že celý den se to nedá věnovat se jen dítěti, jsem s ní pořád sama, partner odchází, když spíme a vrací se na koupání. Nicméně se snažím, aby malá už teď věděla a cítila, že jsem její oporou a že je u mě v bezpečí. I v tomto malém věku to dítě zatraceně dobře cítí.
13. led 2009 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si pod slovem rozmazlenost představuji něco jiného, než když je dítě nejraději s maminkou. Ne všechny máme doma starající se tatínky nebo babičky, které jsou ochotné či schopné hlídat. A ani to nezaručí, že miminko se na maminku nezafixuje víc, než je pro okolí (a i pro samotnou maminku) vhodné.

Z vlastní zkušenosti vím, že chování a nošení, když dítě pláče, spaní s rodiči v posteli a neustálý kontakt nezpůsobí, že bude chtít být jen se mnou. Štěpánek rád chodí k babičkám, dokonce se mu od nich nechce, stejně jako je nechce pustit domů, když jsou u nás...Často k nim chodí přes den a stejně tak u nich i párkrát spal. V pohodě vydrží i s tatínkem - včetně koupání a večerního ukládání. Je hodně samostatný, vydrží si dlouho hrát sám. Přesto vím, že v určitých situacích je na mě fixovanej a "drží se mojí sukně" - jedná se o situace, kdy jsme v kolektivu dětí. Někdy je to lepší, pokud tam chodíme častěji, někdy se ode mně nehne. V takových chvílích mi přijde hodně bojácnej a bázlivej. Vím, že se to může ještě úplně otočit, ale děsím se chvíle, kdy by měl nastoupit do školky. Přitom mezi děti chodíme často - cvičit, ke kamarádkám, byli jsme i s dětmi na dovolené.

No každopádně bych chtěla říct těm, které mají špatné svědomí nebo čelí chytrým radám okolí - vy jste maminy a vy víte nejlépe, jak své dítě vychovat. A jak napsala Andy, každá máma je dobrá. Každá máma, která se snaží, která své děti nemlátí, nezavírá je samotné doma.....která je miluje a dává jim to najevo.
Sama jsem ve výchově malého udělala chyby, stejně jako jsem udělala věci, na které jsem pyšná. Kéž by tak člověk věděl, jak nejlépe vychovávat, to by bylo na světě skvělých lidí.
13. led 2009 ve 23:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já mít víc dětí jak 2 nikdy nebudu právě proto, že bych se jim nemohla tak věnovat a být jim 100% oporou. To druhé budu mít až si budu jistá že Lucka už na mě není tolik vázaná a že se bubu moct miminku plně věnovat, nenechat ho nikdy plakat atd. Takže si myslím že hodně dětí není argument.
14. led 2009 v 09:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
jjaanca-já teda fakt neargumentuji tím,že mám více dětí,a myslím si,že jim jsem 100% oporou i při mé výchově,to se ostatně pozná až když jsou ty děti větší a ne několikaměsíční.a můžeš mít jenom dvě děti a pokud bude první tolik vázaná,jak píšeš,a budeš se 24hodin věnovat zase tomu druhému prckovi,tak stejně bude to první ošizené. :frowning2: a myslím,že takhle nějak to myslela včera i andy,rozhodně to nebrala nejspíš jako argument.
14. led 2009 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všichni - už jsme se o tom dosyta bavily v jiném vláknu: mimino nejde rozmazlit - jen maximálně uspokojit jejich potřeby. Podle tchýně jsem taky dělala všechny zásadní chyby - a žádná klukům nezůstala. Ani chování ani spaní se mnou. Kojili jsme se, usnuli sladce vedle sebe a dnes spí sám v postýlce. Jak jsme přestali kojit, přestalo být užitečné spát spolu. Nebyl důvod. Občas v noci hupsne ke mě, ale vrátím ho a spí dál sám. Takže taky to nelámat přes koleno.
žádné vyplakávání, kdy je dítě vyloženě nešťastné - někdy bylo znát, že brečí jen tak, aby brečel a pak usnul - potřeboval se unavit. Tak jsem ho chvíli nechala, ale odmítat pochovat a vzít do náruče - to nikdy.
Taky je normální, že dítě upřednosťnuje matku - to je v pořádku, protože dosud byl svět a matka jedno a to samé. Během prvního roku ji začíná oddělovat od sebe i od ostatních a je to náročný proces.
Pokud by začalo batole tyranizovat, poznáte bezpečně. Dnes už také malému jasně řeknu na něco NE a ať se vzteká - vrtochům ustupovat nebudu, to už rozmazlování opravdu je. Ale taky vidím, že nijak netrpí, jen si prostě něco usmyslí a chce. Když to nejde, má holt smůlu, ale taky se za do minuty uklidní a zaujme ho něco jiného.
S miminky je to ale zásadně jiné - jinak vnímají svět, je to pro ně chaos, do kterého mír vnáší jen matka, její náruč a prs. To jsou jeho jediné jistoty a pevné body. jak roste, změní si to samo...
14. led 2009 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
jjanca: přesně jak píše radka, není to argument, jen jsem konstatovala, že u více dětí to není možné věnovat se jednomu 24 hodin denně. Musíš čas rozložit mezi všechny. Taky chci ještě jedno dítě a rozhodně ty dvě co už mám nebudou strádat. Budu jim dávat tolik lásky jako do teď. Moje děti se na mě taky můžou kdykoliv obrátit s jakýmkoliv problémem, dokud budu žít, vždycky tady budu jen pro ně a je jedno, jestli mám jedno dítě nebo dětí 5.
14. led 2009 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Souhlasím s kubakou.
Tak to máte asi o hoooodně víc energie než já. Já si vůbec nedovedu představit že bych zvládala uspávat 3 nebo 4 děti. Povídat si se dvěma co bylo ve škole a u toho jim uvařít a třeba mít v náručí miminko a zároveň ještě batole. A taky vstávat v noci k mimču a zároveň k batoleti.... uf. Moje malá se budí 6x, kdyby se to druhé budilo třeba 3x (ty školní by se třeba nebudili). No já bych to teda nezvládla. :sweat_smile:
14. led 2009 v 10:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
jjaanca - no ale nikdo neříká, že musí mít děti rychle po sobě - to je jasné, že je to na hlavu a že se to pak špatně stíhá - takhle jsem to třeba já taky nechtěla, proto jsme čekali (byly to ale i mé zdravotní problémy) až když jsme se na to cítili - po 11 letech. Je to parááááááda. A určitě se neboj - všem svým dětem bys byla 100% oporou - i kdybys jich měla 10. Láska se totiž nedělí, ale násobí :slight_smile: Naopak máš ale pravdu, že fyzicky je obstarat je průšvih. Zvlášť když jsou krátce od sebe. To už je na každém, jak se cítí a zvládá. Jinak není fkt nutné se dětem nepřetržitě věnovat - něco s nimi dělat- oni se dokáží a mají zabavit i sami - je dobré to kombinovat: chvíli já, chvíli samo. Malý mě třeba ke hře vůbec nepotřebuje - přiběhne se jen pochovat, pomazlit a zase peláší za hračkami. Taky nemáme nikoho na hlídání, jsme jen sami a někdy hlídací paní, když razíme s mužem - no asi třikrát :grinning:
Ve velkých rodinách ovšem potom fungují jiná pravidla - starší se starají o mladší, tvoří se skupinky, které se podporují a drží spolu a dodávají si ten pocit bezpečí. Děti jsou na sebe víc fixované než třeba na matku. Švagrová psycholožka studovala fenomém rodin s 5 a více dětmi... I role matky je pak trochu jiná. Ale to tu nemáme
14. led 2009 v 10:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
No já budu mít druhé asi v době, kdy bude Lucka už ve škole, dřív asi ne. A to, že se starší starají o mladší se mi moc nelíbí, měla jsem takovou spoulužačku a bylo mi jí hrozně líto, neměla žádné dětství, pořád se musla starat o sourozence.
14. led 2009 v 11:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
jjanca-to záleží n a tom,jak si to doma zařídíš.já starší holky do ničeho nenutím,aby mi pomáhali s mrnousem a oni to dělají sami od sebe a rádi.až kolikrát nadávám,at kolem něho tak nepoletují,že nebude soběstačný.kolikrát ho obletují,i když o to zrovna mrnous nejeví zájem.
14. led 2009 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kubako, napsalas to moc pěkně :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
14. led 2009 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
radko, to je jako u nás, Danovi je 13 a občas se malému vnucuje, když o to nestojí a dokonce jsem ho přistihla, že ho zlobí, tak to jsme museli zasáhnout. Když potřebuju, aby ho cíleně pohlídal, tak na to jen milostpán unaven :grinning: Ale v zásadě by starší neměly dělat chůvu malým - když projevují zájem sami tak fajn, ale to záleží na rodičích, jestli jim péči o malého sourozence zprotivím tím, že to od nich budu vyžadovat.
Já Danovi třeba i zaplatím za hlídání, když fakt potřebuju vyřídit administrativu /šiju clony na kočárek) a jít na poštu s balíčkama, v létě jsem si na to najímala paní na hlídání, teď to ustojím jen se starším. Má aspo'n motivaci, že pracuje

berunda :slight_smile:
14. led 2009 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
co to je n¨za nazor že po dítěti budu chtít v pěti letech doktorárt??? myslím že se dá krásně poznat už na měsíčním prckovi poznat kdy mu něco je a kdy brečí jen proto že se chce chovat. přes den ho budu chovat třeba celý den ale v noci se holt spí. a podle mě je lepší naučit miminko hned a mít večer taky pro sebe, manžela..... než usínat s dítětem u prsa a jak se hnu tak aby se vzbudilo.
a myslím že ví že maminku má a že ho má rada, přijdu k němu utěším ho, ale usíná prostě sama.
a jak se tu psalo u jednoho dítěte se to tak dělá krásně ale pokud se takhle strašně zafixuje na mámu a je zvyklé že jak trošku zabrečí tak mám je u něj a je pořád s ním tak až bude druhé tak jak se s tím smíří že už máma není jen jeho???
14. led 2009 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
"...brečí JEN proto, že se chce chovat"??? To je jako špatně? U měsíčního miminka? No nevím...
14. led 2009 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka: já mám clonu LILINKA z MMB není od tebe?
eliiis: já myslím, že měsíční dítě není tak inteligentní aby dokázalo pochopit že máma má i domácnost. Kdyby tak inteligentní bylo, tak by mělo určitě už 5 letech doktorát - to má bejt jako trochu vtipný víš?
Někde na první stránce píše jedna mamina jak to nepoznala (kdy mimču něco je). Chtěla mimčo vychovávat až mu prasklo ouško.
14. led 2009 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek