• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Extrémně bojácné a citlivé batole

9. září 2009 
siss: My máme doma taky velikého ciťáka který od narození reaguje úplně na všechno ... když byl kojenec většinou brečel (lekl se) a problémy ze spaním byli také neúnosné ... teď v batolícím věku je ciťák pořád ale už se tolika neleká a nereaguje na to brekem a spaní v noci se nám hodně pomalilinku lepší, asi tím jak se utahá přes den, protože mi bojkotuje odpolední spaní (spí pouze dopoledne, někdy mně to stojí veliké úsilí než usne, nekdy nespí vůbec, ale to přikládám jeho věku kde je hodně zvídaví a prostě spaní je pro něj nezáživné...) Myslím si že citákem už zůstane, že je to v jeho povaze (oba jsme svým způsobem citáci) ale naštěstí se nebojí nikoho cizího (někdy se stydí, ale otrká se). Bohužel mi řve u pediatra a jakéhokoliv doktora, ale oni ho jednou zradili a asi si to zapamatoval, když mu řezali ramínko po neodborně píchlém očkování v porodnici, chudinka mi tenkrát tak brečel že v životě jsem ho tak brečet neviděla i doktorka která mu ten zákrok dělala byla z toho smutná :frowning2: ... Do jednoho roku jsem s ním moc mezi cizí lidy nechodila ale teď už ano, navíc je venku krásně takže i pět hodin se větráme na čestvém vzduchu. Naopak ať si zvyká protože dnešní děti jsou dosti divoké tak at potom s tím nemáme problém aby se uměl o sebe postarat když mu nebudu za prdelí já. Bohužel ti neporadím, nejsem dětským psychologem, chci ti jenom napsat že ti rozumím, že vím o čem píšeš. :wink: Možná z toho vyroste, možná je příčina jinde ... asi se poradit z pediatrem, nebo rovnou z dětským psychologem, určitě nějaký mudr má z tím zkušenosti a dá ti radu... Držím vám palečky. :dizzy_face:
10. dub 2009 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
siss: My máme doma taky velikého ciťáka který od narození reaguje úplně na všechno ... když byl kojenec většinou brečel (lekl se) a problémy ze spaním byli také neúnosné ... teď v batolícím věku je ciťák pořád ale už se tolika neleká a nereaguje na to brekem a spaní v noci se nám hodně pomalilinku lepší, asi tím jak se utahá přes den, protože mi bojkotuje odpolední spaní (spí pouze dopoledne, někdy mně to stojí veliké úsilí než usne, nekdy nespí vůbec, ale to přikládám jeho věku kde je hodně zvídaví a prostě spaní je pro něj nezáživné...) Myslím si že citákem už zůstane, že je to v jeho povaze (oba jsme svým způsobem citáci) ale naštěstí se nebojí nikoho cizího (někdy se stydí, ale otrká se). Bohužel mi řve u pediatra a jakéhokoliv doktora, ale oni ho jednou zradili a asi si to zapamatoval, když mu řezali ramínko po neodborně píchlém očkování v porodnici, chudinka mi tenkrát tak brečel že v životě jsem ho tak brečet neviděla i doktorka která mu ten zákrok dělala byla z toho smutná :frowning2: ... Do jednoho roku jsem s ním moc mezi cizí lidy nechodila ale teď už ano, navíc je venku krásně takže i pět hodin se větráme na čestvém vzduchu. Naopak ať si zvyká protože dnešní děti jsou dosti divoké tak at potom s tím nemáme problém aby se uměl o sebe postarat když mu nebudu za prdelí já. Bohužel ti neporadím, nejsem dětským psychologem, chci ti jenom napsat že ti rozumím, že vím o čem píšeš. :wink: Možná z toho vyroste, možná je příčina jinde ... asi se poradit z pediatrem, nebo rovnou z dětským psychologem, určitě nějaký mudr má z tím zkušenosti a dá ti radu... Držím vám palečky. :dizzy_face:
10. dub 2009 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
eppik.m: díky moc :wink: on se teda jako taky nakonec otrká, ale trvá to třeba i 2hodiny..a příště je to zase to samé :confused: ven chodíme...ale on se prostě jen vozí v kočárku, ven nechce :confused: ale to zvykání právě nevim, přijde mi, že je to pak ještě horší :confused: pokud je mezi klidnými děti, které si ho moc nevšímají nebo se nesnaží po něm plazit, tak je v pohodě...a hrajou si..ale jakmile je tam nějaký divočák, tak už je zle :confused: ....dle mých rodičů jsem já byla to samé, prostě jak se objevilo nějaké dítě..tak honem pryč...ale s dospělými jsem prý problém neměla :sweat_smile: tohle mi vydrželo až někdy do první třídy..pak se to začlo zlepšovat..no a ted jsem vyloženě extrovert :grinning: ...ale prostě mě mrzí, když vidim, jak si podobně staré děti všechno užívají..a on nic :unamused: nejradši je se mnou doma, je to na něm vidět :confused:
10. dub 2009 v 08:55  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss,u nás je to trošku podobné,malá je mamináček.Ale dokáže být i s někým jiným,s taťkou,babičkou atd ale jen pod podmínkou,že já nejsem na blízku :sweat_smile: To potom chce jen mě,nosit se(má 15.měs a nechodí) natahuje ruce,prostě chce jen ke mě.Dokud mě nevidí,je schopná třeba se švagrem hodinu přebírat kostky.Ukážu se a je konec.Když jsme někde na návštěvě,hraje si max 10min,pak chce na ruce a konec.jen u mě.
Ona byla jako kojenec uplakánek,nenechali jsme ji ale vyřvat nikdy.Ona na to prostě nebyla a není typ.Co se týče spaní,spí s náma ve velké posteli,tohle nevadí ani mě ani manželovi.
Teď se uchyluji k myšlence,že jak začne chodit,se trochu osamostatní a třeba na mě nebude tak vázaná :grinning: ale to asi nebude uplně tak pravda.
Taky se začíná trochu projevovat období vzdoru a vztekání :unamused:
Jo a např.zvýšit mírně hlas,nebo říct NE,začne plakat.
10. dub 2009 ve 12:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte aj ja mám takýto problém. Doma je malý v pohode koho pozná tak je všetko fajn, ale stačí ked sa naň niekto pozre koho nepozná, alebo sa prihovorý tak už reve ako keby ho bili. je taký nemôžeme zato. Chodíme pravidelne medzi ludí aj medzi detičky do MC. a nič sa nemení. Iba dúfam, že ztoho raz vyrastie, lebo niekedy je to dosť nepríjemné. :rolling_eyes:
10. dub 2009 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss a ikdyby si si začala hrát na písku sama, tak z toho kočárku nechce vyndat a přidat se? Zase pokud se po dlooouhé době otrká, tak ještě že alespoň to, asi bych s ním chodila ven ještě častěji, nebo tam byla dýl a věřim, že postupně by se mohl ,, zklidnit,, :wink: Ale jinak těžko radit :unamused:
Můj synovec třeba chodil od miminka do klubu podobnému MC (teď už mu je 3,5 roku) a děti odtmatud má rád a hraje si, ale jakmile jde na hřiště kde jsou cizí, tak se nezůčastní a sedí stranou :confused: Nebo si třeba hraje na skluzavce a baví ho to, ale přijde jiné dítě a uteče :confused: Oni žijí v Německu a je fakt, že vztak k němu nemáme nějak extra láskyplnej, rádi ho máme, ale nikdy s náma nekomunikoval: Jakmile jsme na něj promluvili, tak hodil otrávenej výraz - jakože fakt nezájem a neotravuj :sweat_smile: a nereagoval na nás! Tak se prostě nějaký city nemohli vyklubat. Trochu se to zlepšilo když začal chodit do školky, ale začátky byly taky perný :confounded: S tím asi nic neuděláš, jedině aby se otrkal sám a zjistil že i metr od máminy sukně se dá žít a že hrát si s cizími taky může být zábava.
10. dub 2009 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sisstin,................tak já myslím,že je to(v některých případech,co popisuješ :wink: )normální vývoj.Adam byl pohodovej cca do 8.měsíců.Mohli jsme jezdit kamkoliv,aniž by měl někde problém usnout,nechal se pochovat od kohokoliv,aniž by se otáčel kde je máma apd.
Pak se to najednou zlomilo a je z toho trošku problém. :sweat_smile: Když je v prostředí,kde se nevyskytoval déle,než 14 dní,je to pro něj cizí prostředí,co se týče spaní.Takže to musíme vydržet a na dovču nebo týdenní pobyt mimo domov,si zajedeme,až se "srovná". :grinning:
To samé je je s cizími(počítám do toho i moje rodiče,protože Ti ho vidí tak 2krát do roka)lidmi,.............trvá mu tak hoďku,než se rozkouká a pak je to v pohodě. :wink:
Třeba v prosinci mě neviděl 5 dní a když jsem se vrátila domů,chodil kolem mě velkým obloukem a vůbec netušil,kdo jsem. :sweat_smile: Mě z toho v tu chvíli docela bolelo srdíčko :cry: ,ale tak za 2 hodiny už poznal,kdo jsem. :wink:
Co se týče těch dětských hřišť a strachu z okolí kočáru,........................chodí k Vám domů na návštěvu někdo s malými dětmi nebo si doma hraje sám? :confused:
10. dub 2009 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
sisstin : neboj to přejde dítě si musí projít vším.
Zrovna prožíváte pro dítě kritické období kdy nechce od mámy kdyby mohlo tak se přisaje jako klíště.Taky jsme to prožívali ale samo se to uklidnilo občas ji to ještě popadne ale jinak už je to v pohodě :slight_smile:
10. dub 2009 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sisstin, s naší malou to bylo hodně podobné, jak popisuješ. Uplně nejlepší je, když se jí někdo cizí hned nevšímá, prostě dělat, že tam není. Ona se rozkouká a pak je společenská. Jak je v cizím prostředí středem pozornost a někdo na ní začne dělat takové ty opičky, tak hned začne: "mama mama", tulí se ke mně, případně sebou plácne na zem a začne bulit. Teď už se dost otrkává, pořád někam chodíme, vídáme se se spoustou lidí. Nelámu to ale přes koleno, jsem malé pořád na blízku. K druhé babi a dědovi jí na hlídání moc nedávám, když jsem pryč, tak nebrečí, ale stejne se po mně ptá, tak jí nechci stresovat. Věřím, že se to zlepší :slight_smile: a pak už budou víceméně jen ta období, kdy o nás nebudou stát :cry: :grinning: .

Ještě promiň, nerada bych se tě nějak dotkla... ale ono to všechno může být zhrošené tím, jak píšeš, že taťka s vámi v podstatě pravidelně není. Je mi jasné, že to tak prostě máte, ale malé dítě si spoustu věcí v hlavičce vysvětlit neumí a je to pro něj matoucí, že někdo je jednou tady a pak zase zmizí.
Manžel byl dlouhodobě pryč a jsem přesvědčená, že na dceru to mělo velký vliv. Nejen to, že odjel, ale i to že se pak vrátil. Možná se jukni, do nějaké odbornější publikace dětské psychologie :wink: . Odpověď určitě najdeš.
10. dub 2009 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss, tak malá je podobná...tedy se spaním jsme nikdy neměli problém, ale já jsem se vždycky těšila, jak bude už chodit a budeme chodit pěšky nakoupit (asi 5min. od baráku) a nejde to. teď už se to trošku zlepšuje, ale ze začátku, co chodila, tak jsem jí postavila na zem a ona mi ihned objala nohy a nepustila mi a chtěla se jen chovat...teď už ujde dál, ale v porovnání s tím, jak běhá doma, skoro si nehraje, jen probíhá byt, tak venku je hrozně opatrná, bojácná. nechce sama ani sejít z chodníku, ihned kňučí a podává mi ručičku...chodí opatrně, neběhá...
a na písku většinou potřebuje, abych byla vedle ní, né přímo dotýkala se jí, ale stála u ní...a když se dostane do kontaktu s nějakým dítětem, buď má náladu (většinou), že si nechá všechno líbit a jen stojí a pobrekává nebo jen co se k ní někdo přiblíží blíž, tak kolem sebe mlátí a pobrekává....nevím, co je lepší...

ale je fakt, že se utěšuju, že je to jen období, že doma je otrkaná, zná to tam, ví, že jí nic nehrozí a venku to ještě nemá omakaný...

a třeba s náma nikdo nemůže jezdit výtahem, protože malá ihned začně hystericky brečet...a je fakt, jak píše berynka, děti nechápou, proč jednou taťka je a podruhý ne...my byli týden v nemocnici a Sonička pak k tátovi vůbec nechtěla, až když se doma rozkoukala, tak si uvědomila, že tam vlastně patří...
:slight_smile:
10. dub 2009 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Miriam je taky strasnej mamanek a od narozeni porad brecela a na vsechno reagovala hodne prehnane. Mezi detma je v pohode, kamaradi se, divoci, ale s dospelyma to s ni nejde.
Chce porad jenom me a porad jen chovat. Krome babicky a dedy ji nemuzu nechat s nikym ani 2 minuty - vcetne tatinka. Doma neudelam vubec nic, nemuzu ji nechat manzelovi a odejit treba jen na 10 minut pro rohliky, nemuzu si dojit ani sama na zachod, vsude ji mam za zadkem, jakmile me nevidi, tak me vola a breci a pokud by k ni v ty chvili sel nekdo jiny, aby ji utisil, tak dostane zachvat.
10. dub 2009 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
čau holky, tak včera jsme byli u té kamarádky, jak už jsem psala..a to bylo úplně jiné dítě :astonished: sice se chvíli rozkoukával, ale pak tam lítal jak pometlo, smál se..dokonce holčičce šáhnul na nohu :astonished: :sweat_smile: což je odvaha největší..ale tam už to zná, tak to je taky o něčem jinym trošku :wink:

nikka: Veru, nevim...ale spíš by se mě držel za nohy a chtěl by chovat, on se venku fakt bojí, když je mimo kočárek :confused:

jinak není závislej jenom na mně, s mýma rodičema je v pohodě taky..ale prostě to musí být někdo z nás tří :pensive: dneska přijede přítel..a už mám docela schízu, že vosina na mně bude nejmín dvě hodiny viset :zipper_mouth: :sweat_smile:
11. dub 2009 v 07:46  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
dala jsem i fotky :stuck_out_tongue_closed_eyes:
11. dub 2009 v 08:01  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
karotky: no, ale to je trošku jiná diskuze..já nepíšu jen o stachu z cizích lidí :wink:
11. dub 2009 ve 12:32  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
To sice ano,ale přečti si tam ten svůj příspěvek :wink:
11. dub 2009 ve 12:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
karot: jo, to mi přijde normální....ale nepřijde mi normální to, že se bojí chodit i po venku :wink: že se bojí zvýšeného hlasu atd. :wink:
11. dub 2009 ve 12:36  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
karot:navíc tam je to hlavně o kojencích, to je ten strach jinej.... :wink: mně to naše přijde až fakt extrémní, i když včera byl teda zrovna těžce v pohodě...ale byl tam, kde to zná :wink:
11. dub 2009 ve 12:38  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, to si asi člověk nevybere. My máme doma přesný opak. Mě by občas pomohlo kdyby malej byl klidnější a zdrženlivější. Na každého mává, chytá za ruku, stačí když vidí, že je na něj soustředěna pozornost. Sousedi mu chtěli ukázat morčátko a pak řval, vyváděl.. nechtěl se mnou zpátky domů. Venku mi utíká a je mu jedno, když nejsem v dohledu. Vůbec si mě nehlídá! Takové to postrašení, že když se bude rozčilovat tak paní si ho odvede k sobě domů jemu šumafuk, snad by i opravdu šel :confused:
11. dub 2009 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss,...........tak ho to holt budeš muset nějak naučit,aby se nebál druhých dětí,jinak bude pak ve školce chudák :pensive: .Extrémní mi to nepřijde.Spíš mi to připadá normální,když se má možnost setkávat pravidelně pouze s Anetkou,tatínkem,maminkou a dědečkem. :wink:
Teď je venku hezky,tak stačí obrazit nějaká dětská hřiště a je to. :wink:
11. dub 2009 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
dont_speak: no takovej rarášek..to je taky něco..no jak jsem psala..má to výhody i nevýhody..ten náš je zas dost hodnej, poslouchá, tulí se atd....ale zas jsou problémy jiné :wink: akorát mně tohle přišlo, jako že je to zase až až, ne že je jen prostě klidnej :wink:
11. dub 2009 ve 12:43  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
karot: já s ním chodila mezi jiné děcka..a cizí..ale prostě mezi cizími řve, utíká ke mně..nechce tam být, takže jak jsem psala v úvodním příspěvku, metody typu, hodit ho mezi děcka a nechat řvát prostě odmítám :wink: protože se pak bojí víc a víc..ven chodíme každý den :wink:
11. dub 2009 ve 12:44  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss,...........já myslím,že můžeš být spokojená.Jestli půjde Péťa do školky a ž ve 4.letech,tak má ještě dost času,aby se otrkal. :wink:
Dont-speak,....................doma mám to samé v bleděmodrém. :grinning:
11. dub 2009 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
karot:jj..nejdřív ve 4letech, pokud se to do té doby nějak nezmění, že by po společnosti začal toužit :stuck_out_tongue_closed_eyes: ale fakt nejde jen o ty děcka..on prostě odmítá vylízt z kočáru, i když okolo daleko nikdo není :confused: atd, je mi líto, že přichází o všechny ty věci, které mají děcka ráda...no..ale jemu to asi neva :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile:
11. dub 2009 ve 12:48  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
siss : nestras, Tonik ma od zacatku radsi dospele nez treba deti a jak si pslaa ze zacatku, ze se nechal pochovat od kazdeho apod. , tak to mame zrovna ted...
tak me desi, ze by se to mohlo takhle zlomit. :sweat_smile:
Ja bohuzel neporadim, ale urcite to neni nic trvaleho, podle me....
chapu ze te to trapi. ja si nedovedu predstavit, ze bych nemohla mezi lidi nebo ze by se me porad drzel....
ale treba me to taky ceka.,...
11. dub 2009 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
petru: no nám se to teda měnilo dost..ale ta bojácná fáze je už teda mnohem delší :stuck_out_tongue_closed_eyes: já taky doufám, že je to třeba jen přechodný, tak jsem chtěla vědět, jestli to má taky doma někdo tak..nebo jestli to mám začít řešit nějak vážnějc :confused:
11. dub 2009 ve 12:52  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak proč ho tam házíš? :sweat_smile: ...................Já bych tam s ním zůstala. :wink:
Už z bezpečnostních důvodů dělám Adamovi dohled,protože za něj nemůžu ještě ručit,když si hraje třeba s o půlroku mladším dítětem.Může třeba něco myslet ze srandy(šťouchnutí apd.)a to mladší(bojácnější)dítě to může vyhodnotit jinak a je z toho nepříjemnost. :wink:
I na skluzace mu dělám záchranu a vůbec mi nevadí,že se nemůžu rozvalit na lavičce a nechat dítě bezprizorní.
11. dub 2009 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
karot: ale on řve, i když tam jsem :wink: prostě okamžitě po mně leze a chce chovat :wink: a ne si tam s něma hrát :wink: takže jsem to vzdala, pže je to trošku mrhání časem..to radši jezdíme po venku :wink:
11. dub 2009 ve 12:53  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
sis, určitě mu dej ještě nějaký čas. Je malý, prochází si různýma obdobíma vývoje, třeba se to ještě změní. Já v to taky u toho našeho kluka doufám. Tak v těch 3 a půl letech, kdyby měl problémy s jinýma dětma ve školce bych to klidně probrala s nějakým dobrým dětským psychologem, co a jak :slight_smile:
11. dub 2009 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss,...............tak hele,kdyby Ti to někdy nějak etxtrémně vadilo,vymněním si svoje dítě za Tvoje a myslím si,že budeš pak ráda,když Ti Péťu vrátím v původním stavu a bez přestavby. :grinning:
Já si myslím,že až bude chtít,tak si s dětmi začne hrát.Pak na ty bezstarostné procházky s kočárkem budeš jenom vzpomínat,věř mi. :slight_smile:
11. dub 2009 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
dont_speak: no asi jo :confused: já mám dost v paměti, jak jsem strašně, ale strašně nechtěla chodit do školky..a musela jsem..a v jeslích jsem byla od 6m...a do první třídy se to stejně nezlepšilo..takže asi cvik tomu moc nepomůže :confused:
11. dub 2009 ve 12:58  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek