Jak zvládnout druhé dítě bez pocitu viny?
Máme druhého syna, dnes je mu 10 týdnů a je to zatím náročné - moc nespí a když, tak velmi krátce, trápí ho koliky, hodně využívám nosítko a už jsem se smířila s tím, že odchod na procházku i příchod domů provází řev, stejně jako každý večer. Druhé dítě jsme chtěli, první syn byl taky náročný, ale v roce se to zlomilo a dneska je to parťák. Nemůžu si zvyknout na ten chaos, který narození malého přinesl, fyzicky to celkem dávám, o hodně horší je psychika. Není to tak, že bych k malému necítila lásku, ale nemůžu se zbavit pocitu, že nic už nebude jako dřív, že to zatížilo všechny a nikdo není spokojen. Moc dobře si uvědomuju, že mám štěstí, dvě zdravé děti a manžela, co mi pomáhá. Občas se přistihnu, že bych se dnes pro druhé dítě nerozhodla. To spouští pocit viny a točím se v kruhu.. Asi hraje roli nulové hlídání i moje těžce nesplachovací povaha. Jak z toho ven - kouč, psycholog?
Já ti taaaak rozumím.mam dva velké kluky 10 a 14 z prvního vztahu. Byli jsme chvíli sami a tak jsme byli sehraná trojka,jezdili jsme na super výlety... Všichni jsme takový lenoší,taky rádi jime.... Téměř před rokem k nim přibyla karolinka.ma jiného tátu , od narození hrůza,nespala,vzteká,v noci byla třeba 5 h vzhůru!! Mě ubyl čas a hlavně trpělivost na kluky. Brzy jsem si začala vyčítat,že jsem mohla mít klid,být v práci,která mě bavila a naplňovala,měla jsem volný čas a nake svoje peníze ,v neposlední řadě minus asi 20 kilo....co ti mám povídat,zadny štěstí ( jak mi bylo často řečeno ) z vysněné holčičky. Opravdu i pro vztah je to zahul,jsem mastná,tlustá,unavená.... Až teď okolo roku už to začíná jít.mala má režim,už si začínáme rozumět a já cítím ,tě ji opravdu miluji (milovala jsem ji samoz.hned) je moc krásná .roztomilá. když mě pohladí,dá pusinku...takže výdrž ono si to sedne . 👍
Posílám objetí ❤️. Chápu tě a vidím tam sebe . Dcera na teď 16 měsíců a já mám pocit ze každý den se mi hroutí svět . Je to náročný a šílený . Mám ještě syna který je o 5 let starší , ale má nějaký zdravotní problémy . Takže potřebuje ještě víc péče než malá . Manžel hodně pracuje . Takže jsem většinou na vše sama . Kolikrát už si případnu ze se zblázním . Mrzí mě když mě děti vytočí . Když se na ne zlobím , je mi to pak líto večer . A říkám si před spánkem , zítra to bude lepší 🙈😄. No někdy se podaří . Tak si pak tyhle dny hodně připomínám . Nikdy nic nebude tak jako dřív . Ale musíme se na to dívat z te druhé strany . Sice je to náročný a člověk kolikrát padá na hubu . Ale uteče to tak rychle .. a pak stejně většinu věci člověk zapomene a zůstane to pěkné . Jsi skvělá 🙂. Nezapomeň na to . Každá máma co obětuje veškerý svůj čas je skvělá . S kamarádkou si to hodně připomínáme a opakujeme. Tak na to ženy myslete ❤️.
Já měla podobné pocity už u prvního dítěte, někdy kolem 2.-3. měsíce. Pomohlo vyspat se, ale syn byl zlatíčko, od tří měsíců spal skoro celou noc. Vydrž, ono si to sedne 😘❤️
Mám děti tři ☺️ Občas mi broblezkne hlavou zda jsme to nepřehnali a přemýšlím který z děti bych dala pryč 🤣🤣🤣 vždy dojdu k tomu ze žádné ….. na dně se občas cítíme všichni. Já se naučila své deprese zvládat ale na začátku ( 4 roky zpět ) mi pomáhala antidepresiva. Najdi si něco co te uklidní. U mě je to cigareta a kafe zavřena na balkonu aspoň 15 minut - manžel si na to už zvykl a občas mě tam sám pošle 😅🙈🙈🙈Vyjdu jako znovuzrozená …. ☺️☺️ A návštěva psychologa nebo psychiatr není nic spatneho. Rozhodne je lepší začít to řešit dřív než déle ❤️❤️❤️ Držím palce.
Drž se pro mě to byl taky docela šok Skoro nic nestíhám i teď ale k tomu ještě trochu pracuju Malá byla v šestinedělí úplně neodložitelna pokud nespala ale dáváním na bříško se to začalo pomalinku lepšit Horší že je celkem nespavec přes den V noci celkem spí tím že je dost tma Určitě druhého dítka nelituji ale docela se bojím až bude aktivnější ale třeba bude aspoň lépe spát Drž se bude určitě lépe
Měla jsem stejné pocity. Za chvíli to přejde 😊
Zkus si říkat; ze je to jen období který musíš přežít ..: mám jen jedno teda … a první tři měsíce s malou byl nášup.., usínala jsem i v sedě a když byl konečně čas i na spani budili me noční můry 😂.doma bordel, oběd kolem čtvrtý … a malá nez zacaly prikrmy jen řvala a řvala.. prý nedozrálá CNS říkala detska.. . sestinedeli bylo zatím moje nejtěžší období v životě …samozřejmě jednodušší v tom, ze si nedokážu představit co bych dělala doma se starším sourozencem .. asi někam na par měsíců poslat na prázdniny 😂v tom to bylo jednodušší:,, vidíš toho prvního a můžeš sledovat ze je to zas něco jinyho… za nějakou dobu budeš mít ty partaky dva, bude to zas jiný a budeš si moct udělat i nějaký ten řád …neřešila bych jestli to byla chyba, už to nevratis… a spis bych se soustředila na budoucnost, ze to bude lepsi…pripadne zkusit odborníka 😀říkat to nikomu mimo manžela nemusíš…
@fifinka2020 Jj, přesně. Člověk před sebou pořád tlačí nesplněné úkoly a hlavně u těch dětí vidí jen to, co nezvládá. Kolikrát mam pocit, že tu všichni jen tak nějak koexistujeme a prežíváme. Syn se budu v noci několikrát a pak ráno brzo vstává. Jako vím, že to má sousta děti horší. Ale fakt mi to na psychiku nedělá dobře. Kolikrát jsem měla takový pocit, že prostě nemám žádnou radost ze života, nic mě netěší a nikoho nezajímam. Pak se trochu dospim a zase to jde. Ale mám pocit, že si vůbec neodpočinu, i když mužu. Že jsem pořád jakoby v tenzi.