Jak zvládnout uspávání dvou dětí bez stresu?

Mám děti 6 a 8 let a samo nespí ani jedno (každý spí s jedním z rodičů). Mladší uspávám, staršímu přečtu, pak si čte samo a pak se pustí audiopohádka, u které usne. Když je muž večer pryč, uspím mladší, pak starší. Pokud je jeden z nás pryč přes noc, hodí se matrace do větší ložnice a tam spí starší. Tak jsme to dělali ještě před rokem, teď už spí v pokoji sám. Ptala jsem se, zatím spolu spát nechtějí. Manželský ani intimní život mi narušený nepřijde - od devíti máme volný večer, to už oba obvykle spí, a pokud se mladší budí, tak obvykle až kolem půlnoci a to už spíme taky 🙂.

@anonym_autor být neústupná a musí se to obě děti naučit. Začátky byli těžké, jedna druhou rušila. Hystaráky, povídání, zlobení, ale naučit se to musí. Já jsem ležela uprostřed, každá z jedné strany a pořád jsem je napomínala. Zároveň jsem každou jednou rukou hladila. Když už toho bylo moc, zavřela jsem knížku a měly smůlu. Nebudu číst pohádku, když jí nikdo neposlouchá, to nemám za potřebí. Když zlobily fakt hodně dál, normálně jsem jim vysvětlila, že chci mít čas i pro sebe a tatínka a tohle teda opravdu nebudu večer tolerovat a odešla jsem. Nechala jsem je chvíli řvát, pak se vrátila do pokojíčku a zeptala se, zda mají v plánu se snažit spát nebo zlobit dál a takto se to opakovalo, než se to naučily. Teď uspávám naráz 3 děti - 6 let, necelé 4 roky a půl roku. Holky vědí, že pokud chtějí číst pohádku a abych je hladila, škrabála, mazlila, musejí být hodné. Jinak odcházím. Popravdě na to prostě nemám po celém dni energii, řvát po nich nechci a rozčilovat se taky ne. Chci mít večer klidný, takže s dětmi ležím jen případě, že nedělají koniny.

Já jsem spala s oběma dětma v ložnici v manželsky posteli.Manžel jezdil od narození druhého dítěte na služební cesty na týden - dva .Žádná babi nebyla.Tak jsme spali s dětma spolu.Časem z toho vyrostli.

V tomto věku naše děti samotné v pokoji nespaly, byly s námi v ložnici, samotné se bály. Do pokojíčku se stěhovaly, když byla dcera školou povinná a syn se rozhodl jít s ní. Děti jsem na sílu nikdy neuspávala, prostě jsem si s nimi lehla do postele a četla jsem jim pohádku, po pohádce (někdy při ní) volně usínaly.

U nás se jely rituály.. hodně čteme, takže každý večer.. každý dítě vlastní postýlka celkem brzy, ale četli jsme všichni spolu.. a všechno ve stejným pořadí a ideálně i čase.. zkraje těžký, ale pokud to člověk nějak nastaví, děti si zvyknou a je to moc fajn. Jsou nějaké chvíle, kdy to nejde/ nebo je jinak.. ale sami už pak chtějí zase "to svoje", na co jsou zvyklé.. měla jsem to dost podobně nastaveno jako @cherie24 🙂

@anonym_autor Mám dvě děti (3 a 5), spíme společně v ložnici, v pokojíku si jen hrají. Uspavání večer: ležím mezi nimi já nebo manžel, hladim po vlasech nebo zádech, povím pohádku, mladší jeste pije mlíčko z flašky tak u toho obvykle usne, starší pak chce jeste jednu pohádku a spí taky. Jako tím, že už jsem v práci se to uspávání zjednodušilo, oba se chcou po tom co byli celý cen ve školce večer přitulit a nedělají blbiny😁

Chce to nastavit pravidla, říct je dětem, klidně nejprve několikrát během dne zopakovat, jak to večer bude a nevymeknout. Nám spaly obě děti od roku samy v pokojicku, jsem na tohle macecha a ložnice je moje a manžela ☺️ Ale chápu, že tohle je peklo, proto chci pomoct. Dala bych jasný večerní rituál, u nas - večeře, pohádka v tv, sprcha, zoubky a pak pohádka už v posteli, kdy jim čtu knížku. Pak opusinkuju a jde se spát. Nezůstávam v pokojíku, jdu pryč a nazdar. My takto jedeme úplně od malinka a krásné to funguje, u vás to bude trvat, než si děti zvyknou, ale byla bych fakt neústupná a během dne jim připomínala, jak to bude večer apod., ať s tím trochu počítají. První dny možná týdny budou drsné, kdy to budou zkoušet, ale pokud nevymeknes, tak pochopí a snad se to uklidní.
Já své děti taky miluju, ale... 😉

Neumím si představit to teď na sílu měnit... to zní jako velká výzva. Já spala mezi dětmi v manželské posteli s připojenou postýlkou. Buď jsem uspávala oba najednou nebo nejdříve to unavenejší. Manželský život v pohodě, jen musíme za sebou dojít 🙂. Starší se odpojil dobrovolně kolem šesti let (pak ještě s námi zůstal kvůli rekonstrukci). Zvolili jsme pro nás nejpohodlnější cestu-nám ale vyhovovala. (Mladší se budil do 3 let sem tam s děsy, bylo lepší ho mít u sebe).

@anonym_autor Mám stejně staré děti a oba chtějí být s námi a spát nejlíp přítulení. Spíme v jedné místnosti. Najednou je neuspáváme, nejprve uspím mladšího, se starším je manžel v obýváku, pak buď uspím staršího nebo ho uspí manžel. Když jde jeden z nás večer ven, tak prostě první uspíme mladšího a staršímu se pustí v obýváku pohádka a pak jde na řadu on. Někdy když byl starší moc unavený, tak jdou spát spolu a prostě jim čteme, dokud neodpadnou. Ano, když jdou spát spolu nebo starší večer televizi, tak usínání většinou trvá déle, ale většinou je to o víkendu a jen občas, tak to tak zase neřešíme.

@anonym_autor uspávám vždycky jenom já, takže manžel muže všude.. já nikam … manžel je pondělí až pátek v práci l, takže nutnost … usínáme v manželské .. postupně roznesu .. starší spí vesměs celou noc.. mladší se neustále budí

@anonym_autor jeste me napada - v kolikje uspavas? Ja mam syna velkeho nespavce a uz jako miminko byl boj ho uspat a pak jsem zkusila radu to proste nehrotit a davat ho spat,kdyz je unaveny. Bylo par narocnych obdobi (kdyz slal dlouho odpo a pak usnul kolem 11), ale co zacala skolka,skola, tak si to sedlo a vvecer proste zalehne a spi. Jakoze to,jak moc deti vyvadi, na me pusobi tak,ze nejspu dostatecne unavene a za me tohle nema smysl. Kdyz budou unavene, zkrati se i ta doba uspavani a mohlo by to jit lip. Jinak mladsi se naucila,ze jde spat,kdyz potrebuje...obcas driv,obcas je s nami dele (treba do 9), ale uz od 2 let rekne,ze je unavena, otoci se a spi...

Přestože rozumím všem důvodům, připadá mi, že si to děláte strašně komplikované. My měli prostě postýlky v ložnici, uspala jsem já nebo muž obě děti naráz v naší posteli, každé z jedné strany, spící jsme je přendali do postýlek a intimnímu životu se věnovali na gauči v obýváku. Do svých pokojíčků přešli, když to všichni chtěli sami, takže bez jakýchkoli stresů. Jako jo, teď jsme ráda, že už máme postel sami pro sebe, ale za nějaké noční pobíhání po pokojíkách by mi to nestálo.

@rebe ne nedělám to komplikované. Jak píšu, děti spolu nedokážou spát v jediný místnosti, protože mladší dělá bordel, huláká, zlobí... Kdyby bylo tohle ok, nemám problém si s nima lehnout a uspat je oba. Ale když jedno dítě chce spát a druhý do toho dělá cirkus, tak to je neskutečně na palici

@anonym_autor Měla jsem děti 2 a 3 roky od sebe, naprosto ti rozumím, ten spací nesoulad mezi různě starými dětmi prostě je. A jak píšu, rozumím důvodům, proč to děláš jinak. Taky jsem to zkusila, přesto mi připadá, že je komplikovanější mít děti v různých místnostech. Z toho, co píšeš, mi ani nepřipadá, že by to pro tebe bylo jednodušší. Na palici je to i se všemi společně, než se to zaběhne, nebudu předstírat, že to bylo hned a samo a zalité červánky. Ale je to cesta, jak být přítomná pro obě děti, ketré tě obě potřebují. To, že naopak ony musejí něco respektovat a něčemu se přizpůsobit a v něčem ustoupit, mi pro ně připadá snesitelnější než nebýt večer s mámou. Ale je možné, že pro tebe to cesta nebude.

Ja mam jen jednoho zavislaka a myslim, ze neni ani tak problem ze nejsou nauceni, jako ze tu blizkost potrebuji. Starsi dcera spi sama od 3 let a presto obcas prijde, mladsi syn se odpoutal az nekdy mezi 5 rokem, ale kdyz se v noci vzbudil prisel ke me, tec je mu 7 uz usina sam a vetsinou vydrzi u sebe celou noc, ale pokud ma nejakou nepohodu na dusi chodi se tulit stejne. Cim vic jsem ho tlacila k tomu aby spal sam v dobe kdy na to nebyl dozraly tim vic tu blizkost vyzadoval a o to vic frustrujici to pro nas oba bylo, nechala jsem veci prirozene plynout a ono se to vyresilo postupem casu samo

Priklanam sa k nazoru uspavat obidvoch naraz v jednej miestnosti. Pises, ze sa to neda lebo mladsi robi bordel, zlobi. Ked je sam tak to nerobi? Ja neviem ci mam nejake extremne poslusne deti ale ked sa ide spat tak proste sa lahne, precita sa rozpravka, chvilku sa potulime a potom odchadzam. Ked robia bordel alebo neposluchaju tak je prve napomenutie, pri druhom napomenuti necitam rozpravku pri tretom sa netulime ale proste odchadzam. Nase deti spia spolu od 2 a 5 rokov sami v izbe. Obcas sa stane, ze pride jedna alebo druha si k nam v noci lahnut.

@anonym_autor ano, zažívám to denně, stále, stále máme malé děti, aktuálně se to týká 5. a 6. a už dávno víme, co to znamená mít malé děti a znamená to právě tohle, děti jsou prostě malé a potřebují nás, pro mě jé důležité, že od určitého věku jsem celkem dobře zastupitelná -tatínkem, babičkou, př. jinou osobou, kterou děti znaji, mají rády. Každopádně, vše, po čem toužíte, přijde časem samo, jen si musíte uvědomit, že to možná jde naučit-vynutit, ale proč, za jakou cenu? Když to z vás děti ucítí, tak je možné, že o to víc začnou bojovat o to, co připadá důležité jim, být s vámi…Teď jsou děti maličké a potřebují nás, ač se vám to zdá nyní nekonečné, tak nebude trvat zas tak dlouho a vy budete mít tolik volnosti, že si třeba ještě rádi vzpomenete, jaké to bylo, když vás děti ještě potřebovaly a byli jste středobodem jejich vesmíru (no, možná ani ne, každý to má jinak). Vím o čem píšu. mám děti i velké, přesto je to samozřejmě náročné, divadlo, kino, vše je pro mě vzácný svátek, ale čím jsou děti starší, tím to jde lépe, však můžete začít po krůčkách, ty malé krůčky, zatím třeba vzácné okamžiky večer pro sebe, vám to taky pomohou ustát. A práce, no, tak to znamená, že s dětmi bude muset být někdo místo Vás, i já dělala odpolední nebo noční s ještě malými dětmi, ale zároveň to neznamenalo, že ony děti byly zralé jít samy do postele a bez péče samy usnout nebo spát spolehlivě samy celou noc. Snad si tohle vezmete jako takové povzbuzení v těchto náročných, ale krásných časech rodičovství 😉