Kdy jste poprvé dítě plácli?
Holky,jen tak pro zvědavost a statistiku.V jakém věku jste dítko poprvé plácli přes ruku nebo přes zadek?Děkuji za odpovědi 🙂
@suzanna123 Není to žádné řešení, neboť tu krytku, kterou zmiňuješ, když naše lozící nevím přesně kolikaměsíční dítě vidělo prvně, tak za 2 vteřiny byla venku, bez klíčku pochopitelně, takže dál prosím. 😀
Některý kabely přemisťovat nejdou, třeba od pc, internetu někde vedou, mikrovlnka je zapojená, telefon v nabíječce, vysavač otočíš se...
Náš malej má rok a i když vydržím fakt hodně a pořád se mu snažím všechno v klidu vysvětlovat, tak někdy už to nejde. Na zadek teda ještě nedostal, ale po ručičce jenom jak já říkám symbolicky - tak, že ho to nebolelo, ale jemně jsem ho plácla, protože když jsem mu už asi popatnácté za sebou říkala NE a on na mě po očku pokukoval jestli se dívám a když viděl, že se nedívám, stejně pošestnácté do toho květináče sáhnul, tak už jsem jiné východisko fakt neviděla (Jo, a odnášela jsem ho odtamtud několikrát, ale prostě si tam dolezl znovu a uvázat ho nemůžu a veliký květináč o váze cca 20 kg taky jen tak někam nepřemístím). Chápe totiž už moc dobře, že něco nesmí, ale zkouší, jestli nepovolím. Vydržím jemně vysvětlovat i důrazně zakazovat fakt dlouho, ale donekonečna to taky nejde a myslím, že jemným plácnutím po ručičce s dovětkem, že se daná věc opravdu nesmí dělat je kolikrát výchovnější než celodenní vysvětlování. Navíc, když to dítě ví, že něco dělá špatně, ale zkouší, kde jsou ty hranice, tak kolikrát můžete vysvětlovat i několik dní (jako to dělám pořád já) a stejně to nemusí nikam vést. Nikdo tady nemluví o bití. Rozhodně svoje dítě nikdy nehodlám bít nebo mu místo vysvětlení, že něco nesmí a proč rovnou vpálit facku. Ale dovolit všechno taky nejde. Nebo jak tady někdo píše odnést dítě pryč - všechno, co nesmí, přece nejde odnést a i kdyby, není to řešení - dítě se musí naučit, že není na světě samo, že musí respektovat určitá pravidla a není řešení před ním všechno, co by mohlo vyvolat konflikt odstraňovat.
Jak už tady někdo psal, tak náš syn je taky takový, že nás drápe po obličeji (jednou mi dokonce strčil prst do nosu a zaryl nehty tak silně, že mi strhnul celou sliznici a i když jsem řvala bolestí, smál se tomu), tahá za vlasy, za uši, rve mi náušnice a i když pořád vysvětlujeme, že to bolí, nechápe to a dělá to pořád jakoby naschvál, protože se mu líbí, když dotyčný křičí nebo prostě nějak reaguje. Když už to bylo fakt neúnosné, tak jsme zkusili třeba když někoho tahal silně za ucho, taky ho jemně zatáhnout, aby pochopil, že je to nepříjemné - a kupodivu toho nechal.
Já si nemyslím, že by někdo byl tyran, když dítě trošku plácne v pravou chvíli. Bohužel na některé děti nic jiného neplatí a v některých situacích prostě nemůžete s klidem vysvětlovat (když vám dítě běží do cesty, strká prsty do zásuvek apod.) Já jsem jako malá byla taky taková a i když mě rodiče nebili, tak jednou, to si živě vzpomínám, jsem dostala facku v pravou chvíli (zasloužila jsem si a vysvětlování nepomohlo) a v ten moment jakoby se mi rozsvítilo, že jsem fakt přestřelila, i když to tehdy taťka obrečel, že uhodil svoji holčičku, ale pro mě to mělo v tu chvíli rozhodně větší přínos, než kdyby do mě další dvě hodiny hučel. Jo a v pubertě, to jsem nenáviděla mamčino nekonečné vysvětlování, vyčítání...- vždycky jsem ji prosila, ať mi radši jednu střelí, ale ať už je proboha potichu a dá mi pokoj 😀
Holky, já myslím, že žádná milující máma nebude své dítě bít, tak to nevytahujte do extrémů, když už to některá udělá, tak je to většinou jen tehdy, když už ostatní metody selhaly a nevidí jiné východisko. Já nevím, mám teprve první dítě a je mu teprve rok, takže se všechno teprve učím a sama nevím, co je nejlepší, ale tak nějak cítím, že ani jeden extrém není dobrý - pokud dítě nereaguje na celodenní vysvětlování nebo důrazné příkazy, neřídí se ani dobrým příkladem rodičů apod., tak kolikrát pomůže třeba to plácnutí přes zadek a vzpamatuje se. V jiném dítěti to zase naopak může vyvolat ještě větší agresi. Těžko říct, každý musí zjistit, co platí na to jeho dítě. Ale když už jsme u toho - jaké teda používáte výchovné metody vy, když plácnout nechcete a vysvětlování nepomáhá? Přiznám se, že některé rady z tzv. Nevýchovy jsem na synovi zkoušela, ale většinou nezabraly.
@zo_ja Přesně,taky jsem si říkala,že by šikovnější děti tu krytku mohly vyndat 🙂
@rituska88 Mám stejný názor.Dcera po té ruce dostala,a víckrát to už neudělala.Já taky nejsem moc zastáncem fyzických trestů,ale někdy to opravdu nejde,občas když mi ujedou nervy,tak dceru fakt seřežu,ale to se stalo asi jen 3x,jinak facku taky dostala,hlavně,když na mě vyplázne jazyk z trucu.Jinak ji skoro nebiju,je fakt hodná,nepotřebuje to.Většinou se snažím vysvětlovat a domlouvat 🙂
@lilibeth Něco funguje a něco ne. Velký přínos vidím ve změně pohledu min. generace a toho, co jsme obv. zažívali my. Logika věci dítě vše befelem a najednou má být v 18 zodpovědný. Ale na spoustu věcí to nefunguje. Jsou věci magnetické - trouba, tlačítka, pračka, zahradní hadice, zásuvky, , kabely, šroubovák = demontáž nábytku, pouštění vody - jako nepomáhá nic, vysvětlovat milionkrát a nechat dopadnout přirozený důsledek nejde (zásuvka) nebo je to co? U té vody například? Jednak mokro jednak cena. Hm? Házení věcí do záchodu. Navíc, když to dělá ten, kdo už to pobere, ale navádí k tomu batole, který to vyhodnotit nemůže, ale realizuje.
Podotýkám, že fyzické tresty to neřeší, jen se ptám, co by to teda řešilo?
Jinak jsem teda byla na malém kurzíku a sorry, ale jako když něco nechci, nezajímá mě to, tak se to nezmění ani když mi to někdo podá hezky a očekává spolupráci. Opít rohlíkem se nedá ani tříleťák, pokud je inteligentní a má svůj jasný pevný názor, tak v některých bodech s ním nikdo nehne ani heferem. Svým způsobem je něco z toho taky solidní manipulačka a děti nejsou blbý.
Zase podotýkám, že spousta věcí je tam dobře a používám a jsou výrazem svobody dítěte a jeho samostatnosti.
Pardon, předchozí příspěvek byl v odpověď @betelgeuzz
K těm přirozeným důsledkům: např. rozbité hračky, i oblíbené, kniha, kterou jsem obětovala k poučení, zkušenosti s překročením pravidel, který se nemají, v některých věcech totálně mimo dopad. Je mu to jedno.
@rituska88 Vysvětlování nepomáhá a fyzické tresty taky ne. Navíc, kdo má těch dětí víc, tak vzápětí vidí totéž na chování k sourozencům, když nedělají, co dotyčné dítě chce. A tam se nějaký plácání pěkně vymstí, stejně ale tak jako "prvně toto, potom tamto" nebo "jestli chceš tohle, je potřeba udělat ono". Manipulačky jako hrom, ale takhle s nima jednáme. Zase je nelze nechat být úplně úplně.
@zo_ja No právě - jak z toho ven? Když nereaguje na vysvětlování nebo je ještě tak malý, že není schopen pochopit důsledek svého jednání, když plácnutí taky nepomůže a navíc kdo třeba dítě plácá často, tak mu tím vštěpuje, že je to vlastně normální a dítě pak může svoje konflikty s někým jiným taky začít řešit plácáním apod. Manipulací lze dosáhnout hodně, ale myslím, že není moc dobré, třeba říkat Když uděláš to a ono, tak dostaneš čokoládu (hračku nebo cokoliv) - pak bude všechno dělat ne proto, že je to tak správně, ale proto, aby za to něco dostal...Nebo takové to Nejdřív uděláš tohle a potom si můžeš jít hrát - to se většinou dítě vztekne a řekne, že si chce jít ale hrát teď! Když si vzpomenu, tak u nás doma to bývalo tak, že mamka se snažila být autoritativní, často přikazovala a křičela a taťka naopak se snažil se mnou domluvit v klidu a když viděl, že to nezabírá, tak zařval - ale ho jsem většinou poslechla hned. Nějak tak společnými silami vždycky dosáhli toho, že jsem poslechla, ale často kvůli tomu měli rozepře mezi sebou: taťka často vyčítal mamce, že na mě řve, ona zase mu, že mi hodně dovolí. Teď ve své rodině to máme zatím naopak - já hodně dovolím a snažím se jednat v klidu, přítel je impulzivní a někdy i zařve a je toho názoru, že někdy plácnutí přes zadek je lepší než hodina vysvětlování. No nějak tu správnou cestu budeme muset najít...
@zo_ja opravdu nemám potřebu toto komentovat
Mě se nejvíc líbí, jak různé metody typu RABR a Nevychova vychvaluji většinou matky holčiček, aspoň z mě zkušenosti. Jasně, jsou děvčátka sidla, ale většinou u těch kluků je to úplně jiné, taky jen z me zkušenosti, když porovnavam děti, co se stykame.
@ducik souhlas...
Co se mě ( jakožto matce dvou velice obtížně vychovatelných kluků) osvědčilo....
Místo plácnutí či řevu: pevně chytit dítě za ruku( klidně i zmáčknout) a důrazně říct "NE" . Moc slov, mnoho plácnutí příliš nezmůže, aspoň u nás tedy. A důslednost. Nepolevit- když dítěti něco zakážu, tak na tom trvat, i když se vzteká. Rozbils hračku- nová nebude. Aby si uvědomil a spojil chování a důsledky svých činů.
Rabr a nevýchova u nás nefunguje absolutně vůbec, nemám ale ráda manipulaci, uplácení a plácání( to bych ho musela mlátit imrvére..)
@zo_ja Jojo, náš mladej taky ty sklavné krytky vyndá ani nevím jak, protože já ne ně potřebuju klíček a i tak je rvu ze zásuvky jak nevím co 🙂 kabely taky nepřemíšťuju, protože jsou věci, kterých si dítě prostě všímat nebude a přes to vlak nejede, tečka.....Ale v dnešní době by bylo ideální dětem dovolit všechno a pak si je nechat přerůst přes hlavu. Já dala malému na zadek i venku, prostě se mi rozjel do silnice na kole a nerespektoval moje "stůj" dostal na zadek a kolo jsme mu vzala a výsledek? Od té doby jezdí vedle mě, znám ho moc dobře, jemu by prostě nějaký vysvětlování nestačilo a raděj mu dám na zadek než ho nechat přejet autem....
@zo_ja nevím, jaké krytky máte, ale ty naše nevyndám ani já s nehtama. S kabelama to moc nechápu, vy máte po bytě volně natažený kabely? My máme k PC vedené vzadu za stolem, internet jde přes zeď, mikrovlnku mám nad linkou, telefon v nabíječce na skříni. Mně samotné by se nelíbilo, kdyby se mi někde volně táhly kabely.
Jak zmiňuješ ty magické věci – pračka, myčka, trouba, nejlepší je dítě zapojit, když to zapínáš, přizvat ho, ať ti pomůže. Vysvětlovat, že se to zapíná, když je potřeba a ty ho k tomu zavoláš. S vodou – děti mají období, kdy potřebují hrát si s vodou. Tak mu nachystej takovou aktivitu, aby se toho nabažil. Napusť mu dřez, ať umývá nádobí, dej mu skleničky, ať si přelívá, dá se to dát na plech, aby se voda nerozlila všude. Obě holky měly období, kdy vydržely u dřezu třeba hodinu. Pak jsme poutírali vodu kolem a byly spokojený. Stejně s házením věcí do záchodu, potřebuje házet, tak házejte třeba kamínky do kaluže, z mostu do vody, rohlík kačenám, doma si udělejte papírové koule a házejte do kyblíku.
@andrrriiik nevím, jestli se tvýmu příspěvku smát, nebo brečet. V jednom odstavci napíšeš, že jsi proti fyzickým trestům a zároveň, že ji seřežeš, nebo jí dáš facku. Ale jinak ji fakt skoro nebiješ 😀
@ducik a já zas mám ráda takové příspěvky od matek, které to jinak ani nezkusily, ale už ví, že by to na to jejich nefungovalo. Ve skupině o RABRu jsou matky i kluků a dokonce takové, které měly pocit, že to jinak, než bitím nejde, ale po změně přístupu se změnilo i dítě.
@kocicinka ale to, co píšeš, v podstatě podle RABRu je. rabr neznamená dítěti něco do nekonečna s úsměvem vysvětlovat.
@betelgeuzz Já psala,že nejsem "moc" zastáncem fyzických trestů,ne že vůbec.To znamená,že neuznávám,když se dítě mlátí za každou prkotinu,a pořád.A seřezala jsem ji jen 3x během pěti let.
@betelgeuzz samozřejmě, je milé, ze jsi mě hned tzaskatulkovala
Můj syn taky několikrát dostal přes ruku nebo na zadek (když mi lezl do silnice po xtém upozornění). Fakt nemám sílu mu milionkrát říkat nenene a vysvětlovat, když se mi vzteky vrhá do silnice a vůbec nevnímá, co říkám a jede na nás auto. A to mi můžou maminky praktikující jakoukoliv výchovu říkat, co chtějí, prostě dostal a od té doby to neudělal.
Já si vážím svého syna, ale vážím si i sama sebe a nerada bych skončila na pokraji nervového zhroucení jen proto, že milinokrát vysvětluji a syn má ze mě dobrý den. A nevím, proč bych se měla neustále někde obhajovat, jak vychovávám svoje dítě, co je komu potom, jestli vysvětluji, nebo občas plácnu? Nevím, kde se v maminkách bere ta touha neustále druhé poučovat o výchově, ony s tou maminkou bydlí, že ví, co denně musí zvládnout a že někdy už má fakt nervy?
Hlavně mi to prosím nikdo nevysvětlujte, jak to dělám špatně a jak nerespektuji atd. Já se snažím být v klidu, snažím se, aby u nás vše proběhlo v přátelském duchu, ale někdy je potřeba, aby taky rodič nastoupil jako autorita.
To, že jsou matky denně na diskuzích lynčovány, že nejedou podle nejnovějších knih a nových způsobů výchovy a když dítě plácnou, tak jsou to zrůdy, kterým vyrostou agresoři, bych nerada komentovala, jen je mi z tohoto modelu smutno. Z dětí pak rostou osobnosti, které mají pocit, že můžou všechno, nemají absolutně žádné hranice. Pracovala jsem v družině a viděla jsem několik desítek takových dětí, takže vím, o čem mluvím.
Holky zalezi fakt na diteti a kdo tvrdi ze ne tak ma doma hodne poslusne dite na ktere staci zvednout hlas.. Me staci si vzpomenout na nase detstvi.. Ja jsem byla hodna a poslusna, stacilo, aby me maminka pokarala a uz jsem brecela litosti a v zivote uz dotycnou vec neudelala, ale napr. bracha byl strasne neposlusnej, porad zkousel, co si muze dovolit, a v extremnich pripadech na nej nic jineho nez to placnuti nefungovalo. A za 5min uz se zase smal, protoze si to proste nebral k srdci.
Myslim, ze nejlepsi maminka umi prizpusobit vychovu svemu diteti... Takze nebude zbytecne mlatit dite, kteremu staci rict ''ne'' a vysvetlit.. ale proste pokud si ma clovek vybrat mezi tim, dite placnout, anebo tim, ze mu vbehne po padesate do silnice a zajede ho auto (smutny pripad z meho okoli), tak je daleko lepsi to dite placnout.
Proste kazde dite je jine a kazde dite potrebuje trochu jinou vychovu, a pokud rodic svoje dite miluje a chce pro nej hlavne jeho dobro, tak to je uplne to nejdulezitejsi nezavisle na tom, jestli to dite nekdy dostalo na zadek nebo ne.
@jasminecek Absolutne souhlasim!🙂
ted čekám své první dítě, ale vychovávala jsem neteř...poprvé dostala přes prdel asi ve 4 letech, do té doby to neznala...bohužel ostatní její sourozenci ano...osobně nemám nic proti tělesným trestům, i když jsem byla u toho, když švagrová do své nejstarší dcery kopala (nikomu to nepřeju zažít), ale pokud dítě dostane na zadek, když zaslouží, tak je to možná lepší, než domluva (ač v pubertě jsem si říkala, že kdyby mi naši radši dali pár facek bez přednášky 😎 )...známá plácla poprvé dcerku asi okolo 1 roku, neměla plínku, vztekala se, tak šup a už liskla po dupě...malá nebrečela, ale bylo prý vidět, že se lekla (nebojte se, nic se ji nestalo, jen to trochu plesklo)...když něco řeknete xkrát a dítě si dělá, co chce, tak on asi ten výprask slouží jako ponaučení pro příště...a pak už stačí třeba jen zvednout hlas...ale každé dítě je jiné 😎
@ducik: mám doma oba exempláře - kluka a 2 holky a snažím se vychovávat podle RABR - dávám na výběr, vysvětluji a řekla bych,že je jedno jestli je to holka nebo kluk. U Vítka je to trochu složitější v tom,že má ADHD takže je fakt dost divokej, ale i tak se mnohem dál dostaneme po dobrém. Neříkám,že nikdy nedostali, ale snažím se řešit to víc domluvou, když hodně zlobí např.na hřišti tak jdem prostě domů
@ducik: tak rozdíly jsou určitě, ale i tak je to vždycky spíš o povaze dítěte než o pohlaví a další velký rozdíl je ve věku - např.moje šestiletá snáz pochopí princip než nejmladší. Pokud je dítě tvrdohlavé a hodně uvztekané je tahle metoda o dost těžší v praxi, ale zase to je jedno jestli je to holka nebo kluk - v tomhle bych řekla,že největší paličák byla nejstarší dcera, ta se mi tak do 2 let válela vzteky prakticky kdekoliv, odklízela jsem jí akorát ze silnice jinak jsem jí nechala vyvztekat a až pak vysvětlovala, dneska je s ní pohodová domluva, ale zase to co si vykomunikuju s ní se nedá úplně použít na tu nejmladší. U Vítka je ten přístup ještě trochu jiný, ale ne proto,že je kluk, ale kvůli jeho diagnoze
@ducik: tak původní diskuze je o tom kdy jsme dítě poprvé plácli🙂 snažím se vysvětlit,že to jde i bez toho plácnutí bez ohledu na to jestli je to holka nebo kluk🙂 Když to porovnám je to podobné jako když si budeš chtít něco prohlédnout a někdo tě za to praští přes ruku, navíc dítě okoukává okolí a pak to praktikuje stejně - když mě plácne máma proč ne já někoho jiného? Chce to jen najít tu správnou cestu na konktrétní dítě, být důsledný a trpělivý ono se to časem vrátí🙂
@ducik: tak např.silnice - u nás celkem fungovalo na všechny věta: "jede auto", před přechodem říct: "stát", jasně, nefunguje to okamžitě, chce to trénink, když teď budu konkrétně mluvit o Vítkovi tak jsem mu byla vždycky v patách, nenechala jsem ho ujet moc daleko když jel třeba na motorce, u přechodu jsem ho chytla, donutila zastavit, rozhlédnout se a pak mu dovolila jet, časem si to v té hlavě srovnal, takhle se dá vlastně postupovat ve všech takových situacích. Na Emu třeba stačí zavolat stůj a zastaví, ale ona celkově s tím něják nemá problém, Vítek byl jiný kalibr🙂))
Já zatím nikdy a doufám, že takto budu odpovídat i o deset let později🙂