Kdy přišla radost?
Já vím, že je to pořád dokola, taky se mi to furt nedaří vyřešit.
Jsem nesmírně z péče o dceru unavená a lidi na netu se strašně moc a moc diví, že si to jako neužívám, že mě dítě nebaví a kdesi cosi. Rády ohledně psychologa jsou moc hezké, ale neřeší to primární problém. On/ona mi dítě nepohlídají. Protože, abych mohla do práce, musí mít zajištěné hlídání pro dítě. Všechno to stojí na nerudovské otázce: "Kam s ní"?
Tady, kde bydlím nejsou jesle ani školky. Sice můžu dojíždět i za cenu stávání ve tři hodiny rány, což nevím, jestli je pro dítě dobré, ale nevezmou mi, protože nejsem spádová a musím mít peníze a práci, aby o tom vůbec uvažovali. Velmi snadno se to mluví lidem, co jim někdo hlídá dítě.
Pořád, že se to zlepší, ale spíše pravdu měli ti, co tvrdili, že to může být i horší. Malá je hodně živé dítě a furt jsou s ní nějaké problémy. Chodím i do Ranné péče s ní, ale je to běh na velmi dlouhou trať.
Vážně miluji lidi, co hodnotí vztah na základně toho, že si mateřství neužívám a dětský smích není něco, co by mi k žití stačilo. Cítím obrovskou fustraci a vyčerpání. Trápí mě tolik věcí, deptají mě, sžírají. Ačkoliv mám dcerku ráda, tak mi prostě jen její přítomnost ke štěstí nestačí.
A tak se chci zeptat, kdy vám, co jste na tom byly podobně přišla ta radost z dítěte? Kdy jste se skutečně upřímně začali radovat?
Stále čekám, až ta chvíle příjde, tak konečně upřímně, bez hrané nucenosti budu moci říct, že jsem hrozně ráda, že ji mám. Takhle zatím převažuje strest a pocit, že budu dokonce života otrok dítěte, které má velký problém s trpělivostí. A tak doufám, že to příjde, až bude mluvit a hrát si jako ostatní děti, těch matek, co tohle nikdy ani vzdáleně nemuseli prožívat.
Ps. Tak trochu mi rozumí, když to tak blbě řekne, rodiče autistických dětí, ostatní se moc nechytají.
@sijane necetla jsem celou diskuzi,hodne uz bylo receno, ale z vaseho psani mam hlavne pocit,ze docela zbytecne dost resite “ty ostatni” - to jak se na vas divaji,co by vam rekli na to ci ono, ze vam furt neco rikaji jak by melo byt atd.
Ale jste dospela a za sve ciny zodpovedna - jen vy sama. Okoli vam muze radit jak chce,ale vzdy ve finale bude vse jen na vas a vasem rozhodnuti,a i to, jak se budete mit a jak budete stastna nebo ne. Je to jen o vas-o nikom jinem.
Takze rada odemne je: reknete si nyni ze to zmenite a zkuste za tim jit. Tak aby vam to vyhovovalo a byla jste stastna a spokojena. To se pak odrazi i na vasem vnimani vaseho zivota/ditete/schopnosti... sice to treba chvili potrva,ale kdyz vydrzite a zkusite to,uvidite rozdil. Vas mindset totiz opravdu zalezi jen na vasem pristupu. A vase spokojenost se sebou samou se potom projevi i na vztahu k dceri,ktera nyni opravdu jen intuitivne reflektuje vase nynejsi nastaveni.
@sijane …"než mi zmizel jeden pán..." nevím, jestli tím myslíš psychiatra, nebo partnera, nicméně poukazovat na to, že za to, jak ti je teď mohou rodiče je teď prostě passé. Protože už nejsi dítě, tudíž proto je potřeba, aby ses postarala a navíc sama máš dítě, kterému předáváš nějaké vzorce, takže třeba to by ti mohlo pomoci nakopnout se k rozhodnutí sama se sebou něco udělat.
Být zodpovědná k dítěti. Být zodpovědná k sobě.
Některým lidem pomáhá vědomí, že existují jiní lidé, kteří jsou na tom ještě hůř a oni takoví existují. Vždyť máš krásnou zdravou holčičku. Nemusím tu větu psát doslova tak, aby bylo zřejmé, jaké neštěstí trápí některé jiné maminky, přesto bojují.
Takže taky na sobě zabojuj.
@sijane Tvoje dcera neni za sve chovani odlovedna. Jsou ji dva, neni zmenseny dospely. Je to male batole. To si uvedom. Uz si vzpominam na drivejsi diskuze, @journals mi osvezila pamet. A holky to tu psaly dobre. Kdyz to vezmu bez ciratu, jsi nestastnym produktem vychovy sve psychicky narusene matky. Chces, aby tvoje jedine dite melo stejnou budoucnost? Tak se vzchop a zacni u sebe. Zacni se resit, zacni se mit rada a zacni mit rada svou dcerku. Je to cista lilie, za nic nemuze. Potrebuje jen tvou lasku a jeste je cas na napravu.
Kdo to ještě neudělal, přečtěte si dřívější diskuze zakladatelky... Na diagnózu vypadá celá rodina, ta dcerka je podle popisu úplně normální batole (i když nežiji u nich, kdoví). Zakladatelka se chová jak ukňourané 9leté dítě, kterému maminka sebrala lízátko...Všechno je špatně, nic se nedá změnit, hlavně, aby nepřišla o teplou vanu u rodičů, nechá si i nakupovat pro dceru a nechá na sebe za všechno ječet matkou... Adepti na výměnu manželek, tam je takových exemplářů celá přehlídka. 😝
@prejeta_zaba Je mi te princeznicky male uz ted lito. Asi ji ceka blby detstvi a podobne sileny osud. Me tohle tak strasne stve! ☹
@sudylichozrout Jo, to je přesně to, co mě napadalo při čtení těch diskuzí, že chudák malá nemůže za to, že máma si neumí uspořádat život a vybíjí si na ní zlost. Pokud to zakladatelka nepochopí a nevzchopí se, vychová z dcery pravděpodobně sebe samu, nešťastnou, nevyrovnanou, bez rozhledu. 😕
@sudylichozrout Já žiji celý život v tom, že je to malý dospělý. A podle našich i nevychovaný.
Btw. Holky vaše rady jsou sice skvělé za počítačem, ale v první řadě si uvědomte, že nedostatek spánku, nepodora, psychicky náročné výkony.... Dělají své. Kdybych byla odpočatá.... Jsem tak unavená, že mě hodně sil a energie stojí dítě prebalit.
@sijane to je prave ta chyba v uvazovani. NENI to maly dospely, je to dite. Unavena jsem taky, mam dve male, predskolkove deti, do toho pracuju jako osvc - kreativec temer naplno a obcas padam na hubu. Ale vzdy a za vsech okolnosti jsem tu pro ne a jsem jim k dispozici. Nejsem dokonala mama, taky mam vychovne mouchy, ostatne kdo ne, ale snazim se, nevymlouvam se a holky jsou spokojene.
Zase z tebe citim vymluvy a to nemam rada. Nevymlouvej se a konej.
Kdybych nevěřila v dětskou nevinnost, tak by to bylo k nevydržení. Kolikrát si říkám, že dávno jsem za hranicí nějaké normálnosti, že třeba první dva roky života dítěte jsem fakt orvaná..ale je to hlavně tím, že jsem perfekcionalista. Jsou dny, kdy se nenajím nebo přežeru, nedostanu celé týdny ven, když jsou nemocné, jsem tak unavená, že je problém i dýchat. Jsou dny, kdy fakt co minutu se děje něco jakože napotvoru, sotva se malý vzbudí, tak chce ven a jak je venku, tak nejlíp hrabat se v koši, do toho starší chce utřít zadek, apod. Někdy je vidět, že jsou prostě rozpustilí, ale pořád jim přece nemůžu přičítat někjaký zlý úmysl. Jsou to děti. A jo, někdy si říkám, že proč je to tak těžké...
Radost se nemusí cítit na povel, ale jde o to zakousnutí se, určit si priority a makat. Když jsi to vydržela doteď...Špatný příklad z rodiny je stigma, ale i s tím se dá pracovat. Odborník není ostuda. Zbavit se chlapa na dvě věci je spíš štěstí, toť vlastní zkušenost. A opravdu nepomůže milion diskuzí..z vlastní zkušenosti, mě internet vždy spíš deptal, než by pomohl. Fakt by třeba stačilo klidnějíš období nebo aspoň jeden člověk, co by jen nemluvil a prostě pohlídat nebo jinak přiložit ruku. Mojí sestřence se zabil syn, po čase jsme se viděly, ptala se, jak se mám a já celá nešťastná, že malý blbě jí, bla, bla, bla,...ten smutek v očích mě hned probral, jak jsem vlastně šťastná žena.
Všechno skutečně stojí na nerudovské otázce - "Kam s tebou?"
malá ti slouží jen k vytváření pseudoproblémů. Zamysli se nad sebou.
@sijane neprijde ti ani trochu divne, ze veskere tve diskuze konci vzdy stejne? Vetsina to s tebou vzda, v duchu polituje dite a tvoje sebereflexe je stale na bodu mrazu 😖 clovek, ktery nema zadnou sebereflexi, to v zivote nikam nedotahne....
Vsichni mame sve chyby, slabiny a je nutne na nich celozivotne pracovat....
Jenomze ty fungujes v modu: ,,vsichni jsou blazni, jen ja jsem letadlo”
A jen tak mimochodem k tomu, ze nemas chlapa, ono zit s nekym, kdo ze sveho zpackaneho zivota vini ostatni, neni zrovna med a rozhodne to nepritahuje vyrovnane osobnosti.
Takze ano, za vse muze tve priserne dite, matka, chlap ktery te opustil a mozna v tom nese svou vinu i sousedovic pes hmmmm....🤔 a i kdyby, tak tento tvuj pristup te z toho ven nedostane a nejhorsi na tom je, ze jsi vzorem pro sve dite....