Kouše a vrhá se na ostatní děti. Co mám dělat?

komteska
25. srp 2009

Holky máte některá podobnou zkušenost, dost to teď právě řeším a myslím, si, že dělám něco špatně.
Jsem s Dandou skoro sama, manžel je věčně v práci, teď jsme sami třeba tři týdny v kuse. Výchovu řešíme po telefonu 😒
Daník když přijde na hřiště nebo před dům děti před ním utíkají, bere jim hračky, tahá je za trička, lehá si na ně, když mu nějaké dítě nechce půjčit svojí hračku tak dokonce i kousne. Dostává přes ruce nebo přes zadek(teda jen přes plínu)ale nic si z toho nedělá, dělá to znova a znova.
Třeba situace: vezmu mu ven motorku a on na ní nechce jezdit a půjčuje(bere si) si každou půl minutu jinou, když mu někdo "překáží" na motorce tak ho schodí a dovolí si i na starší děti 😒
Na druhou stranu je to pohodář, smíšek, vymýšlí správný blbosti, ale nevím kde se v něm tahle agrese bere. 😨
Mám mu dávat před ostaními dětmi na holou nebo co s ním?
Domlouvání nepomáhá, to mě chvíli poslouchá a zase někam běží.

blandik
13. črc 2011

@saronka - tak se mi to všechno smazalo, co jsem psala. Tak znova -. u nás to funguje cca od roka a půl (tehdy jsme to objevili). Pro mě zásadní bylo, že se nemusím vztekat, když se vzteká malý. A abych to "dokázala", tak jsem se přeorinetovala z potlačování jeho nevhodného chování (typu vztekání, brek, mrčení, řev....) jakožto výchovného přístpu na chápání jeho potřeb, toho, co se v něm děje, že je smutný, že mu něco nejde, že něco chce a to hned te'd, protože mu dělá potíže počkat a učí se trpělivosti, že neumí ještě si říct, že se zlobí a proč a tak ječí a je to všechno hrozně intenzivní, protože děti žijí tady a te'd a co bylo nebo bude je nezajímá...Takže jak se začal čertit, tak jsem mlčela a zkoumala, proč to asi je - pak jsem mu řekla něco ve stylu - chápu tě, ty se asi zlobíš, protože táta odešel...(důvod). Malý mi to v té době i třeba odkýval a pak ječel znova a třeba i dlouho...tak v té emoci jsem ho "chápala" bez vysvětlování, bez potlačování projevů emoce...a až se uklidnil, to pak i chtěl třeba ke mě (pevné objetí u nás taky nešlo), tak pak jsem mu to jemně vysvětlila - stručně. Ty jsi chtěl jít státou, jsi smutný, ale táta šel do práce, tam chodí sám. Příjde odpoledne...

Tím, že jsem přestala potlačovat jeho vztekání, neříkala jsem mu, že mě jeho brek obtěžuje, a ani se nesnažila odvádět pozornost jinam, tak jsem nechala volný průchod jeho emocím a tím, že jsem ho chápala (což není to samé, jako souhlasit s důvodem jeho rozmrzelosti), a zůstala klidná, měla empatické reakce, tím jsem neroztáčela boje o moc a nedostávala se do situací, kdy rodič dá ultimátum a pak ho "musí" plnit, aby si zachoval autoritu. Místo vyhrožování, rozhodování za dítě, jsem se snažila o rozhodování s dítětem, o důraz na spolupráci a to, že jsme dva (tři) a musíme se všichni domluvit, co budmeme dělat, když každý chce něco jiného..
Když přišel skutečný vzdor, že se nechtěl mýt, nechtěl spát, nechtěl se převlíkat, oblíkat - tak mi pomáhalo ho nechat být - ve smyslu - nechceš se převlíkat, asi máš důvod (to hraní tě hodně baví). Půjdeme za chvilku ven, můžeš se oblíknout až si nachystám věci nebo ti vezmu věci ven sebou...Podle mě je u dětí důležitější to, jak se s nimi mluví a zachází, než to, aby každý den přesně dodržely všechno, co se dělá každý den a to tak, že okamžitě. Většinou zabere jim jen dát více času, a za chvilku to pak už jde. A tím, že se na ně mluví obecně typu - večer si myjeme zoubky, aby jsme je umyly od jídla. Bez mytí by se pak mohly i zkazit...a ne - Umyj si ty zuby, nebo chceš, aby jsi je měl zkažené a bolely tě - tím, že se to formuluje obecně, tím se zachovává určitá úcta dítěte, dítě to vezme jako obecnou pravdu, a není to zvtaženo jen na něj...

blandik
13. črc 2011

Ještě jsem chtěla dovysvětlit k tomu, že důležitější je komunikace než splněné "povinnosti" v čas - typu hygiena, spaní...to jsem myslela pro období silného vzdoru, ne když je klid. JInak ještě, z montessori, děti nás od malinka filmují, přebírají naše chování, napodobují, takže si člověk nemusí dělat nějaké vrásky z toho, že dneska se nechce mýt, ony vidí, že my se taky myjeme a budou to dělat podle nás...TAkže ony napodobují i naše chování v afektu, v klidu..vše přejímají...

saronka
13. črc 2011

@blandik napsala si to hezky..jako snažím se ted fakt mluvit ne jako ne a něco ale v pozitivním ale taky to nejde vždy..dneska vzala sítko a tak mě tím praštila že jsem už vyjekla a řekla jsem ji, že to dělat nebude, že mě to bolí a budu mít bebí.. no ale asi to fakt na ní platí no.. je to běh na dlouhou trať je mi jasné že to nepůjde hned i když bych samo chtěla... no ale zase jakmile jsem viděla, že se blíží ke kopnutí řekla jsem jeee ty chceš pohladit atd.. nevím ale nechat dojít ke konfiliktu, kdy skutečně to dělá jen tak nechci.. nevím no.. jako fakt to není tak, že by bít chtěla, ale je to její druh komunikace asi zkouší co se dá a tak....jak reaguju já nebo ostatní..

blandik
14. črc 2011

@saronka - to víš, že ano. Běh na dlouho trať a k tomu se dítě mění a vyvíjí, člověk se adaptuje, a stejně ho to znova překvapí...a zase hledá. Nevím, jestli máš rabr, myslím, že jsi psala, že tu knížku znáš (ale možná se pletu)...k té reakci, když tě malá bouchne - myslím, že je v pořádku, když zareaguješ, jak jsi zareagovala - "jak mě tím praštila že jsem už vyjekla a řekla jsem ji, že to dělat nebude, že mě to bolí a budu mít bebí.. " jen bych vynechala to - "tohle už dělat nebudeš" - jakoby nemáme právo jim říkat, co dělat budou a nebudou. Ale mluivíme za sebe - "Jau, tohle mě bolelo. Mám tady te'd bebi, tohle mi je nepříjemné. Nechci v tom pokračovat" a postavit se...ale současně to někdy, když nás to nebolí, tak to klidně obrátit ve srandu typu - já tě chytím, ty se chceš asi kočkovat, už tě mám.... - protože aspon u nás - náš to taky dělal, trvalo to možná tak půl roku a když jsem na něj šla stylem "urážení", že se mě to dotýká a bolí a čekala nějakou jeho "emaptii" a že přestane, tak ani náhodnou, čím více jsem si to brala k srdci, tím více on šil a bavilo ho to..pořád z toho měl srandu. Pomohlo pak až to převést na určitý styl hry, kdy jsem mu šla na ruku - že jakože mě "bije" a já skučím, že se mi to nelíbí - ale ve srandě. Když jsem mu pak takto šla na ruku, tak jsem ho mohla i kočírovat, že tohle už je moc - že může, ale slabě...a samo ho to přešlo...Takže podle mě - je důležité, aby dítě i vědělo, že tohle může druhým způsobit bolest, ale současně to nevzít jako "úkol", že te'd v době, kdy dítě to ještě není schopné pořádně pochopit, leda přestat pod záminkou strachu z rodiče, a v rámci toho úkolu tohle potlačovat "důsledně" a vždy. Dá se to převést i na jinou srandu, dítě se chytně a pak se přesměruje - třeba na honění, tahání za nohu...takové "fyzické" blbnutí...

A k tomu venku - souhlasím s berenikou, taky jsem to tak dělala - tam bych malou "chápala" - nevyčítala ani nehrozila. DKyž nějaké dítě bohchne, strkne..tak vzít bokem - chápu, něco se ti nelíbilo a takhle se bráníš...až se uklidní z breku, tak ji vysvětlit, jak může reagovat v té situaci. pokud by se to nějak ostřilo, a bylo to časté - tak bych možná zkusila - že jednou, dvakrát, třikrát - chápání a návod, jak na to s tím, že bych i upozornila, že chápu, že se ji něco nelíbí, ale strkání a bití může ostatním dětem ublížit a že asi bude lepší, pokud dneska odejdeme z hřiště. Zítra že to zkusíme znova...víš, je to dost takové citlivé - nedá se dětem úplně vzít jejich formu "prosazení se" na hřišti. Ony to jinak neumí, je třeba jim nechat - že bránit se, když se nám něco nelíbí - je správné, ale současně jim ukazovat, jak to mají dělat místo žduchání a kousání a bítí....takže bych to zkusila ponechat v tom "pozitivním" přístpup -. typu chápu tě, zlobíš se, v takové situaci se dělá to a to - třeba říct - Ne, Ne, Ne...podle řečových schopností....a to "odejdeme z hřiště - to bych asi aplikovala, až bude starší - pokud se to nezlepší samo...ale i tady platí, že co se moc řeší, to se rozrůstá - takže právě to poukazování na to negativní, co dítě dělá - vede jen k tomu, že to dítě dělá ještě více...

saronka
1. říj 2011

@blandik tak u nás to stále pokračuje..jsou dny, kdy je to v pohodě..ale dnešní oslava narozenin byla tak šílené že jsem ji řekla, že pokud se něco stane půjdeme.. no tak jsem ji čapla a šly jsem domů.. cestou mi brečela..pořád říkala děti děti..že jako chce za nima, tak jsem ji řekla, že si tam děti hrají, ale jelikož ona byla na děti zlá, bila je, kousala, že jsem musely odejít.. ale nevím zda to bude mít nějaký efekt..ona je dost urputná, ví že se to nedělá a třebas 3x štouchne a pak se divá zda to vidím a jak reaguju..to dělá prostě schválně..

anca18
19. říj 2014

Ahoj holky.Potrebovala bych radu.Mam syny Adamka.Je mu 3 a pul roku.V zari nastoupil do skolky.Hrozne rad tam chodi a tesi se do ni.Ale problem je,ze zacal kousat.Pred tim vubec nekousal.
Vysvetluji,domlouvam,ale nic nezabira.Nejhorsi je,ze nechce mluvit.Ma svou mluvu a ja se snazim ,abych pochopila co rika.Kdyz ho vyzvedavame ze skolky tak se bojime co zase provedl.Pani ucitelka nam rekne at mu domluvime.Kdyz ji odpovime,ze mu domlouvame tak nam odpovi,ze domlouvame malo.Je to jak zacarovany kruh.Uz nam rekla ,ze by ho mohli vylouci.Uz dvakrat kousnul,kdyz nekousne tak deti strka nebo se pretahuje o hracky.Jednou nam rekla pani ucitelka,ze kdyz tam nejsou dva jeho spoluzaci tak je hodny a kdyz se sejdou tak se perou,zlobi,kousou.K.Je zatim jedinacek.Vim,ze je to neposeda,certik,nedokaze sedet na jednom miste,ale slova ucitelky,ze asi neni normalni me desi.Prosim poradite mi nebo kdo ma zkusenosti z detskym psychologem.

katyxq
19. říj 2014

@anca18 a přečti si, co tu výš radila @blandik 😉

frelichova
13. bře 2017

Ahoj holky, tak my řešíme podobný problém. Mám kluka, kterému budou v srpnu tři a taky občas kousne holčičku, kterou má jinak moc rád..Ale když ho začne odstrkovat nebo mu brát hračku, tak ji kousne. Už to dlouho neudělal, ale i tak..V září jdeme do školky, tak mám obavy, abych pak nebyla na koberečku kvůli jeho případnému kousání..