Mám nezvladatelné dítě
Ahoj maminky, chtela bych poradit mozna dodat nakou silu proste uz nevin co. Mam syna Dustina budou mu v červnu 4 roky. A až tet ho chytly šílené záchvaty vzteku. O rok mladsiho bráchu mlatí,kope, no proste delá mu samé naschvaly ,kdyz jdeme ven utíká od kočárku přes silnici ,když ho chytnu prastí sebou o zem ,nebo do me mlati stipe me kouse me proste hruza. Celý den běhá sem a tam u toho krici pisti (zrovna tet nejcasteji mama je debil ) ,dostane na zadek nic ,zavru ho do jine mistnosti on tam rozbiji veci proste uz nevím co s ním 😔
Ahoj, velmi pekny, aj ked smutny prispevok. A aky mas vztah so svojou mamkou dnes?
Bohuzial aj v dnesnej dobe vela deti takto vyrasta.
Ahoj, nebudem pisat to, co tu zu bolo povedane, dievcata to krasne zhrnuli. Fyzicke tresty Dustinovi nepomozu. Chce to zanalyzovat situaciu v rodine a vyhladat odbornika. Ako sa sprava v pritomnosti inych deti, v skolke, na ihrisku?
Aky ma vztak k otcovi? Tie styri deti v profile su vsetky biologicky tvoje alebo partnerove?
@trdelnik234 - špatný...Jednu dobu jsem to tu i rozebírala...Ale prostě špatný... Nedokážu a neumím zatím překousnout dost věcí.. Odpustila jsem, ale nezapomenu..
@petrushka8 - já si myslím, že je to volání po pozornosti. Na Tvém profilu figuruje ještě roční?? Holčička...Krmíš, koupeš...chováš....máš v rukou mladší sestřičku?? A třeba si to nedokáže v té hlavičce poskládat....A zvlášť, pokud chodí do školky a ona je s tebou doma..Nebo i s tím prostředním? Třeba se jen cítí nemilován...
Kdysi jsem se tak cítila taky...Naši (hlavně máma) mluvili o tom, jak je brácha za odměnu a já za trest...Jak jsem řvala, když jsem byla mimino...že jsem nezavřela hubu, jak si to se mnou vytrpěli...A brácha byl a je milované dítě...Byl chovaný, mazlený....seděl na klíně... A já to vnímala jako křivdu...Ale nedokázala jsem to říct.. A možná chvíli řvala o to víc (jsme od sebe třináct měsíců)... Máma mi řekla, že jsem se i začala v noci budit, chtít pít, ,,vyžadovala" pozornost jinak, že mi to rázně vysvětlila - párkrát mě seřezala a ,,byl klid".. Nebyl klid...Jen jsem rezignovala...Prostě jsem se jen dívala, nebo šla pryč...On byl VIP...Já ,,vetřelec".....Dívala jsem se na to, jak jde z náruče do náruče...a i když jsem chtěla taky, tak už jsem to nezkoušela....A později komentovala - hnusně....to, že se mazlí on...a v podstatě ,,záviděla".. Dnes jsem ,,nekontaktní" člověk...Vadí mi fyzické dotyky cizích lidí, narušení os. prostoru....Jen s malou se mazlím.......A hodně... Bojím se, že budu dělat stejné chyby, co dělali mí rodiče... A dělám jiné... Taky dostala nasekáno za vběhnutí pod auto - odmítala za ruku a vyškubla se.. V cca dvou letech.. Dodnes vidím, co měla na sobě - růžový svetřík na zip s kapucou... Ten jí zachránil život, pže jsem po ní skočila a za kapucu ji strhla...řidič to zašlápl a s hrůzou vylezl ven..A ona ležela... A on nevěděl, jestli ji nesrazil....Rychle jsem se začala omlouvat....A opakovala - já ji strhla...Dostala nasekáno na zadek....A od té doby ihned ve vchodových dveřích mi cpala ruku a čekala ....
Myslím, že chlapeček ,,jen" vyžaduje pozornost...Dost neobratně, nešikovně...Stejně jako kdysi Ki - v době rozcházení s jejím otcem....Potřebovala mraky pozornosti...A jak ji neměla, tak vymýšlela - stříhání záclon, povlečení....kreslení po nábytku, sedačce, atd...
Přeju pevné nervy...Já...........bojím se radit, ale zkusila bych si vyhradit čas na něj, třeba mu poděkovat za to, s čím pomáhá...Aby se cítil důležitý, nechala bych ho vybrat pohádku, která se bude číst, sledovat... Chápu, že už není síla, že už je i určitá averze....Ale zkus to...