Maminky, nelitovaly jste, že máte děti?

Lituji toho, že jsem se nechala přemluvit na druhé dite. Nechtěla jsem, ale..... jsem hloupá. Tak pokud to ještě necítím, necítím potřebu mít děti, tak se do ničeho nehrň. Pro me byl ideální život, když jsme byli tři. Ted jsme čtyři a Já necítím, že by ten čtvrtý člen tam mel patřit. Zatím to cítím tak, že mi to pokazilo rodinu. Začala jsem chodit k psycholožce. .... ale čas nevrátím a musím se naučit s tím žit. Tak držím palce, ať se ti to taky nestane, ať o svuj život neprijdes. To že jsi žena, neznamená že musíš byt i matka.

@sofinkaaisabelka - tak možná je to jen přechodný stav, koukám, že druhé dítko je malinké, ještě se to nestačilo všechno zajet a začátky bývají složité, než si všichni členové rodiny zvyknou, hlavně i starší dítka, vím to od bratra, který má dcerky 2 roky po sobě, že ze začátku to bylo fakt náročné....možná je to u vás i tím větším věkovým rozdílem, za 6 let si už člověk tak nějak zvykne na určitý způsob života a miminko vám do toho hodně zasáhlo.....věřím, že postupně, jak bude růst, tak si najdete nový model, jak fungovat ve čtyřech.....a držím palce, ať je to co nejdříve.....

@krystalka díky. Taky doufám, nic jiného nezbývá.

@sofinkaaisabelka preju at casem zjistisze to bylo dobre rozhodnuti. Já jsem strasne rada ze jsou kluci 2 azejsou sourozenci. Vim zekazdyto tak neciti ale myslim ze sourozenci jsou jedna z nejlepsich věcí co muzeme svemu diteti dat. Jao sveho sourozence prisla bude to 5 let a nikdy mi neprestane chybet ☹
Ted moje 2 deti budou mit jeste 3.sourozence podotykam u nas obou rodičů neplanovaneho ale tesime se na nej vsichni. Doufam ze budou takoví super partaci jako jsou zatim ti 2 lumpici

@andrys35 mam v okoli spise pripady, kdy se sourozenci nemaji radi, stehuji se co nejdriv do vlastniho, aby s druhym sourozencem nemuseli byt, casto se pak nevidaji cele roky, casto jsou na smrt rozhadani. Mam spis dojem, ze hezky sourozenecky vztah je spis vyjimka. Takze bych byla opatrna s tim tvrzenim, ze sourozenec je to nej, mozna pro nekoho, ale tvrdit to obecne fakt nelze.

@kacca11 - přesně, souhlasím, sourozenci si nemusí někdy zrovna rozumět a potom je možná lepší, mít dobré kamaráda, než sourozence, se kterým se stejně nevídají a nemají k sobě blízko....bohužel těch případů kolem sebe vidím taky dost....těch opravdu hezkých sourozeneckých vztahů je asi méně....ne nadarmo se říká, že přítele si člověk vybírá, zatímco sourozence si jaksi vybrat nemůže....

@kacca11 asi jsem "odjinud"🙂 samo jsou vsude vyjimky neni to pravidlem ale tocemu tesourozenec nauci se nenaucis s partnerem a podat jde o dělení se o lasku rodicu apod. Mam mamku je z 6 dětí dodnes se vsichni ctí a miluji takovych lidi mam v okoli dost. Jinak ja se napr taky brzo stehovala z domu aleto kvuli tomu ze jsem chtela byt samostatna a naucit se co zivot prinasi byla to super volba pres to zerodice miluju a respektuju. Nesla jsem z domu protoze by mi vadili nebo mi vadil bracha

@kacca11 Vidis a ja takoveho nikoho neznam a v okoli nemam 🙂 taky jsem se brzy stehovala,bylo mi 19let,ale proto,ze jsem se chtela osamostatnit a zkusit se starat sama o sebe. Sourozence mam dva,dve segry. Jedna je mala,druha je cerstva maminka a vidame se 2-3x tydne 🙂

Jinak taky jsme se s brachou co decka štěkali kazdej jsme meli i pozdeji jiny "nahled" na zivot jine nazory ale neznam jedinacka ktery rekne ze mu nechybel sourozenec a neznam z okoli nikoho kdo by rekl ze by bylo lepsi kdyby vyrustal sam. Jinak kazdeho volba já nikomu svuj nazor NEVNUCUJI jen ho pisu jako vy ostatni já nap rtaky s urcityma nazorama nesouhlasim ale to neznamena ze jsou špatně. Jen muj nazor DIKY 🙂

Myslím, že všechno má svůj čas, a je ideální ten čas využít. Já měla skvělou kariéru, vydělávala jsem hezké peníze, každý víkend trávila někde, připadalo mi, že mám perfektní život. Taky jsem si myslela, že budu s dětmi doma tak půl roku a pak se vrátím do práce, kterou jsem milovala. Dneska už mi to připadá úsměvné, nevím, co bych v práci dělala. S dětmi je to tisíckrát lepší. Občas jsem nevyspaná, dost často unavená, moje dřívější koníčky jsou odsunuté do pozadí. Ale... Možná jsi někdy zažila, že ležíš třeba o pauze v kancelářské židli, zavřeš oči a představuješ si, že jsi někde jinde - na pláži pod palmou, na louce v horách na stinné zahradě svého obrovského domu,... Dosaď si cokoli, o čem sníš. Já takhle občas ležím na houpačce se svými dětmi, koukám střídavě na ně a na nebe, pak zavřu oči a nevidím nic než houpačku, nebe, děti a sebe, protože prostě neexistuje na světě místo, kde bych byla radši. A těch zážitků, co má člověk z jediné procházky do supermarketu, kolik nových věcí objevíš a kolik nových věcí se naučíš! Neříkám, že si máš hned pořídit děti, pořád věřím, že žena pozná, kdy je ten správný čas, a má si je pořídit právě tehdy. Chci jen říct, aby ses ničeho nebála. Až to přijde, nebudeš litovat.

@andrys35 - já mám syna zatím relativně malého - bylo mu 8, ale zatím nikdy po sourozenci nezatoužil, nikdy se na něj neptal, ačkoli samozřejmě někteří jeho kamarádi malé sourozence mají, zatím takhle vypadá spokojený.....třeba to ještě přijde....a třeba taky ne....nicméně i přesto rozhodně není rozmazlený a sobecký, naopak nás často dost překvapí, jak myslí i na ostatní kolem sebe....

@kukokuko děti jsou starosti, spousta starostí, že si to před tím,než je máte, nedovedete představit. Je to i o únavě a o tom, vypadat prostě někdy velmi použitě. Ale ne, nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo, že to byla chyba, protože nám děti dávají i pocit štěstí, potřebnosti, důležitosti a lásky v míře, která to prvně jmenované vždy dokáže během vteřinky smazat, stačí úsměv, 'mama', pohlazení, přitulení...je to druh lásky, která je nepřekonatelná. Kdo ji nepozná, je chudý.
Pokud jde o věk, každý máme své bio hodiny nastaveny jinak. Někdo chce děti ve 22, jiný v 36, každá to máme jinak😉

S těmi sourozenci... Já mám staršího bratra a nikdy jsme k sobe neměli blízko a ani už mít nebudeme. Myslím, že kamarád je mnohem více než sourozenec... ale ted mam dvě holky a třeba v dospělosti si rozumět budou... je mezi nimi velký věkový rozdíl. Snad jednou přestanu litovat, že mám dvě děti a budu se z toho radovat. Chce to čas.

Nekdy ano.. v hodne narocnych situacich

k těm sourozencům, za žádnou kamarádku bych nevyměnila ani jednu mojí sestru, jedný je 12 a druhý rok a půl. Sourozenec je jeden z nejbližších lidí, v životě nebude nikdo kdo vám bude tak rozumět.

Jaký si to kdo udělá, takový to má. Mně bylo jasný, že bude dítě jistým způsobem omezení a taky je. Ale vůbec mi to nevadí, všechno se dá zařídit, manžel nebo rodiče pohlídají a já si můžu zajít ke kadeřnici nebo s kamarádkou na kafe, aniž bych u toho musela dohlížet na dítě. A i to cestování zase půjde, až bude malá starší. Do té doby ty památky, moře a hory nikdo z mapy nevymaže. S kolegy z práce jsem pořád v kontaktu, píšeme si a občas i zajdeme večer na skleničku a manžel hlídá malou. To dítě jsem moc chtěla, je pro mě vymodlené, dlouho se nedařilo, tak si teď vážím každé chvilky s ní.

Já si myslím, že je naprosto přirozené a v pořádku, když se občas vyskytne pochybnost, zda je to opravdu to co jsem chtěla. 8. let jsem se marně snažila o mimčo. Nešlo to a čím víc to nešlo tím víc mi to bylo líto.
S pomocí doktorů se nakonec zadařilo a máme dvojčata. Pocity??? Z počátku když jsme se to dozvěděli radost střídala obava, aby vše dobře dopadlo .... po porodu, strach aby kluci předčasně narození (jeden 1,4 a druhý 2 kg) všechno v pořádku zvládli a dohnali střídala radost z pokroků a posunů .... teď jim je přes 2 roky a strach aby se jim nic nestalo střídá radost z toho co umí nového, ale vzápětí se dostavují bezmoc a vztek z toho, že neposlouchají, dělají naschvály, ubližují si .... co bude dál se uvidí.
Takže za mě pokud se na dítě necítíš, nenech se nutit nebo ovlivňovat názory okolí, že už máš nejvyšší čas apod. Život s jedním dítětem se nechá žít podobně jako ten bez dětí, ale pokud je dětí víc pak to prostě nejde. Každé dítě má jiné potřeby, přání a i míru přizpůsobivosti. A osobně nevěřím, že je možné žít s dětmi do 6 let stejně aktivně jako bez nich.

@lolina16 - těžko říct, já mám třeba o 2 roky mladšího bratra, vztah jsme měli vždycky celkem hezký, ale vlastně co jsme se odstěhovali od rodičů a založili vlastní rodiny, tak se vídáme tak dvakrát do roka, voláme si na narozeniny.....jinak si sem tam pošleme SMSku když je potřeba něco vyřídit nebo tak....jinak si žijeme každý svůj život....ale je fakt, že kdyby jeden z nás potřeboval nějakou pomoc, tak ten druhý tady je, to je fakt....

já si dovedu představit, že se dá prožít bohatý život i bez dětí. Každému jak je libo. Nechápu ty lidi, co odsuzují druhé, že děti nemají.
Upřímně - s prvním dítětem máš život na ruby - bez práce, kontaktů, doma, bez peněz (skoro), neustále řešíš hlídání, když někam chcete bez dítěte - no prostě pro mne to byla pecka mezi oči. Byla jsem zralá na psychiatra.
Děti jsem měla v 27, 29 a 39 letech. U posledního jsem normálně pracovala a nebyla sociálně iziolovaná, protože bych to jinak nezvládla.
Nejsem matka roku a mám ráda i svůj život, který se snažím žít. Nejsou pro mne jen děti, děti a děti. Na druhou stranu - čím jsem starší - a čím jsem toho víc prožila - děti je to jediné, co v životě dává smysl a má smysl do nich investovat (nemyslím finančně 😀 ). Protože vše ostatní je pomíjivé - zdraví, finance, práce.

@sofinkaaisabelka buď v klidu, já si myslím, že takové pocity, co máš ty prožívá docela dost matek, ale málo kdo to řekne nahlas. Já to takto měla u prvního dítěte - sice byl plánovaný, ale já pak zcela vážně přesvědčovala manžela, že ho dáme do kojeňáku, že nám bez něj bude líp. 😝 Mazec...no

A doteď nesnáším matky a dětská hříště, kde se jen šišle o dětech, výživě, kojení a rození. Je to děsné a nezáživné. a to máš vidět, když jim řeknu "ženy, pojďme se bavit raději o sexu" - ty zděšené výrazy 😕

@emisekkk no a kdy ses naučila to první dite milovat? První dceru jsem milovala hned, miluji ji nadevše. Má 6 let.

@sofinkaaisabelka musím říct, že se všchno uklidnilo až s příchodem toho druhého. jsem si to nějak srovnala v hlavě. A jsou od sebe 2,5 roku. Takže dost dlouho. A to podotýkám, že ten první byl nejhodnější dítě na světě. Ale prostě bylo to nabourání mého dosavadního života a já to dost těžko nesla.
Já říkám, že s přibývajícím věkem ty děti snáším líp a líp 😀 . Třetí byla paráda a teď jsem obrečela revizi....

@sofinkaaisabelka můžu se jen zeptat, vy necítíte to samé k oboum? To ja mazec no..

Ani ne:D Chtěla jsem 1.dítě stihnout do třiceti a to na poslední chvíli klaplo:D A když se hodně chce, tak se dá skoro všechno dělat i s dětma. Např. i to cestování.
Ale třeba jedna kamarádka spolužačka měla asi tak od patnácti jasno, že chce zůstat sama a pomáhat potřebným. Sice vystudovala technickou školu jako já, ale časem si nakonec udělala potřebné kurzy, je sama, a pomáhá potřebným:D

@lolina16 necítím a je to strašný pocit.

@emisekkk první dite jsem chtěla, to mi život obohatilo a dávalo vše smysl. Druhé dite mi to narušilo, jako tobě to první. ..porad si říkám, že jak bude mít třeba tři roky, že to bude lepší a asi nejsem daleko od pravdy...

@sofinkaaisabelka to, že máš z toho strašný pocit je jen v tvé hlavě. Je to nová situace a časem se to určo usadí. Takže žádné výčitky!
@lolina16 podle mne to není nestandard a je možné, že ke každému dítěti cítímě něco jiného a není to o tom, že jsme špatné matky!

@sofinkaaisabelka bude to lepší, uvidíš, ale chce to čas a neměj, jak jsem psala v předešlém, výčitky z tvých myšlenek. Já si pamatuji, když jsem tehdy byla fakt v prdeli, mi naše stará sousedka říkala, že děti jsou dar. Já to nechápala - dar, který mi vzal všechno? Teď už vím, že je to svatá pravda, ale je mi taky 43 let 😀

@emisekkk díky za podporu. Věřim tomu, že jednou to bude tak, jak ma. A ze si budeme uživat holčičí dny ve třech, tak jak jsme si je uzivali ve dvou. První dcera bude vždycky ta první. Jen se musím snažit, aby to nebylo znát. .....