Mateřská zkušenost: Jak zvládnout každodenní stres a vyčerpání?

Bude to lepší! Dneska se to asi sešlo, já taky jela domů v autě a brečela, co dělám špatně, že na mě moje děti neustále řvou a řeším jeden záchvat vzteku za druhým (čerstvý prvnak a triletacka). Hele miminka miluje,ale upřímně na to období nerada vzpominam, bylo to u nás fakt náročné a rozhodně jsem si to neuzivala... člověk si sáhne na dno a já prostě jsem nervak, co nezvládá křik a pláč a emoce a tím se to asi taky prohloubilo. Mně asi nejvíc pomohlo, když jsem viděla,že se to miminko mění...a že tedy nic není napořád! Jako jo, utecha "za rok to bude dobry" zní hrozně,ale fakt to jednou skončí! Drž se...

@veronicka89 Tvl, rada "spi, když spí dítě" je pro mě i po těch letech červený hadr a mám chuť řvát 😆 Syn spal od mimina 30 minut v kuse. Víc ani míň. Vstával v pět, usínal ve 22:30. Mezitím by opravdu neexistovalo, že bych si lehla, pokud by mi manžel nevycházel vstříc. Ale dům jsme měli dostavěný, takže odpoledne po práci měl prostě obvykle volno. Kdybych to měla jako zakladatelka, tak jsem v prd..i, protože jsem "sova" a před půlnocí neusnu.
Ale souhlasím s tím, že na denní úklid stačí ta půlhodina, já udělala každý den něco, sice nebylo naklizeno, ale věděla jsem, že máme čisto. A co nejde uvařit za půl hodiny, to jsem vařila jen o víkendu.
Jsem teda člověk, co si to umí celkem zorganizovat, ale v těch prvních měsících jsem byla strašně mimo. Zpětně bych řekla, že možná i nějaká lehká poporodní deprese, u mě docela vleklé poporodní komplikace, syn úplně neprospíval... Pro mě to opravdu nebylo hezké období. Ale jak jsem psala - sedlo si to a nakonec jsme to všichni zvládli. A to vnímám jako takové hlavní "poselství" většiny příspěvků - možná se cítíš mizerně a je to normální, některým maminkám trvá delší dobu než se v nové roli rozkoukají, ale brzy bude líp.

@emillyhk syn vstaval asi 20x za noc a jsem taky sova 😅proto pisu ze spanek byl masakr... ale pres den( treba rano u kojeni okolo 9,10 jsem usla hned kdyz mel i on na prd noc

Ja usla malem u holice kdyz jsem poprve po porodu sla a pustil fen 😀

@ukki Zrovna dnes jsem si zuby vyčistila asi v jednu po tom, co jsem si zvládla dát oběd. :D Prosila jsem dítě, jestli se můžu najíst, když jsem dnes ještě nejedla a ona mi pak na půl hodiny usnula.
Ale připadala jsem si pak jak v pětihvězdičkové restauraci, jak jsem si toho jídla vážila. :D

ON vstává do práce, o víkendu má volno, takže nastav, že o víkendu vstává k dítěti on. Přebalí, donese ti ho na kojení a pak ho zase uspí.
Zaměstnej ho víc. S miminkem není prdel, ať si to chlapec taky zkusí. Pak ho blbý kecy přejdou.

Hele úplně tě chápu. U nás nejhorší 3 měsíce po porodu, pak se to začalo lámat k lepšímu. Nečetla jsem všechno ale nosítko bylo supr, střelecký sluchátka abych neslyšela tolik ten řev byly supr, v sedátku byla dcerka taky celkem spokojená, ale byla to hrozná nuda nebo psycho no... Mě pomohlo fakt každý ráno se oblíct do čistýho oblečení, použít aspoň suchej šampón a dát si krém na obličej. Abych si jako připomněla že taky existuju.
Jo a když je dítě chvíli ok, položit si ho vedle sebe a třeba chvilku číst nebo dělat co máš ráda. Já si občas dala dceru na spaní do nosítka a hrála hry na počítači:DD
Jinak celkem souhlasím s @veronicka89 snaž se dělat věci co máš ráda, akorát vem dítě s sebou. Poprvý to bude na hovno, ale natrénuje tě to vyjít z tý "komfortní" zóny a bude to snazší a snazší.
A taky: skončí to. Dcera má teď 13 měsíců a já si užívám život. Furt je to občas nahovno ale je to o tolik lepší!

@veronicka89 jako víceméně se dá souhlasit, jenže prostě ta věta: "jaký si to uděláš, takový to máš" prostě není pravda. Někdy se můžeš na hlavu stavět a neuděláš to. Prostě to nejde. Mě druhé dítě nespalo. Jedinou noc, co spala, byla ta první po porodu. A jinak nespala. Nikde a nikdy. Max tak půl hodiny. Kočárek, postýlka, nosítko, u mě na gauči..prostě 20-30min a tecka. V noci se budila každou hodinu, někdy i 2-3x do hodiny. Někdy spala i dvě hodiny v kuse a to byl svátek. A bohužel nejsem ta, které by vyhovovalo společné spaní s tím, že se dítě kojí a ona o tom ani neví. Mě probudilo i to, že pohnula malíčkem na noze. Takže samozřejmě neexistovalo že by ji přes den někdo hodinu povozil v kočárku a ona spala. Díky tomu jsem ani nemohla s tím starším na hřiště. Ona prostě vydržela být 2-3min ticho po dojezdu na hřiště a pak začla šíleně řvát, takže jsme se sbalili a odjeli. Jo a starší jen o rok a čtvrt s handicapem. Pecka. Partner obchoďák, takže většinu času pryč. Včetně noci. Jeho rodina od nás 150km. Moje rodina 1700km. Nejsou tu ani žádné hernicky,.kavárny s koutkem a podobné, kde bych mohla být trochu ve společnosti i s malým dítětem. Navíc ani na kafe jsem nemohla jít. Ona prostě furt rvala. Takový peklo trvalo necelý rok než jsem ji odstavila od kojení. Od té doby spící a milionové dítě.
Takže fakt jsem si to nemohla nějak zařídit. 😀 první její rok mám v mlze, bylo to peklo na zemi.

Jinak autorko, opravdu bude líp. Já se fakt tenkrát upínala na budoucnost, že tohle všechno jednou přejde a bude líp. Každý.den večer jsem si říkala: hurá, máme za sebou další den, další krok k tomu, aby bylo lépe. A ono fakt je. Vydrz. Ale je to hrozný, vím....:(

@me_druhe_ja autorka ma 1 dite

@veronicka89 to je jedno....jako kdybych měla jen ji, jako to druhou, tak by to nebylo o moc lepší. Stejně by furt rvala, stejně bych s ní kvůli tomu nemohla nikam chodit, stejně by ji nikdo nemohl povozit v kočárku atp....
Prostě nevíme jakou má životní situaci, jakou má/nemá pomoc rodiny, jaký je to dítě...🤷

@me_druhe_ja ona ale nepise ze by furt kricela , takze z toho vychazim...

Tak to je přesný, měla jsem svého času svátek, když jsem jedla oběd teplý a relativně slušně u stolu. Bude líp, teď už se mi to lehko říká, ale když jsem měla vážně špatný den, tak bych nejradši všechny takové radílky poslala někam. Neděláš nic špatně, i když to tak někdy nevypadá, děláš maximum co zvládneš, i to je dobrý a postupně bude lépe 👍

@me_druhe_ja Hodne place, no. Moje mamka mi obcas pomoc nabidne, ale to se stejne neda. Sama mi rekla, ze by nevedela, co delat, protoze jsem ji i po ceste kojila, kdyz sla s nami na prochazku. Kojim, co dve hodky, takze by ji nekdo musel davat UM a to mi zas prijde zbytecne delat pravidelne, jen abych si odpocinula.
Ja sama chodim po meste se rvoucim ditetem v kocarku, dokud nenajdu vhodne misto na kojeni. Proste bud se koji, nebo nosi, ale to je asi normalne, ze je ted trosku zavislacek.
Beru to tak, ze to (snad) prejde. Je jeste brzo. Prispevek jsem napsala pro svou vlastni ulevu.
Od pul pate byla vlastne vzhuru a do tri odpoledne spala dohromady hodinu a pul. Zbytek vzhuru a musim nosit bud v ruce, nebo v nositku, jinak rev. Nositko super, ale po nekolika hodinach jsem k.o. :D.
Nastesti pak prisel tatinek, tak ja se odreagovavam organizaci spajzky a on nosi dite. :D

Ono to od @veronicka89 zni hrozne drsne, ale ma fakt pravdu 😅 Jinak jsem zazila s prvnimi dvemi totalni peklo. Bylo to hrozne a uplne se podepisuju pod kazdy druhy (nebo spis kazdy) prispevek tady. Neodlozitelne decko, nespici, ja frustrovana, vycerpana, nedocenena, uplne v prdeli. Hlavne jsem si myslela, ze kdyz neni navareno, uklizeno, vyprano, vyzehleno, tak nemam narok odpocivat. BLBOST!
Treti ditko bylo stejny mazec jako ti prvni dva, ale uz jsem vedela, ze to je opravdu jenom obdobi a utece to rychle. A uz to uteklo 😳
Se tretim deckem jsem co nejvice venku. Snazim se varit minimalne - resp. Udelam "varici" dny, kdy cely den/odpoledne, kdyz mam hlidani, tak uvarim treba 4 druhy jidel, zamrazim a pak to jen vytahuju z mrazaku. Uspora casu a nervu. A hlavne mam pak cas na sve dopoledni toulky lesem.
Jinak co si myslim a odhaduji, ze bude u tebe problem i ten, ze se citis nedocenena, hlavne sama sebou a potazmo i okolim (partnerem). A to je hodne frustrujici. Nedelas toho malo, fakt. Jsi ted ted pro jednoho clovicka ten nejdulezitejsi clovek na svete!
Vem si to z pohledu ditetete. Kdyz jsi byla mala, jak by ses citila, kdyby mama nebyla? Uz jen to, ze JE, tak to je ten nejdulezitejsi zaklad do zivota 😉

Ještě je skvělá věta a co co čekala, chtěla si dítě...

Ono čím vic to řešíš a vymýšlíš psí kusy, tím je to horší. Kojení každé dve hodiny preci není důvod sedet doma na zadku. Naopak nenahraditelná výhoda, že máš pri sobe univerzalni tisici prostredek, ktery není potreba nijak pripravovat. Vyndam prso a je to. Naopak jako kojici muzes vsude a vsechno, nemusis resit nějaké ohrivani a co ja vic co jeste. A kojeni co 2 hodiny je jeste luxus. Chtela bys dite polozit do postýlky a odejit...a proč? Proc ho davas do postylky, kdyz bude spat s tebou tak i to nocni vstavani bude snesitelnejsi. Proc postylka? Nositko a opet nemusis nic resit. Prsa + nositko a je to. Jako ja tyhle vzdechy taky moc nechápu a opravdu do urcite miry plati Jake si to udelas, takove to mas. I kdyz se ti to nelibi. Zacni brat dite jako soucast sveho zivota a ne jako neco prechodneho, mimoradneho. Neupinej se na Az bude spat celou noc, Az se nebude kojit atd. To je cesta do pekla. Mit dite neni raketova veda a ani zasluha hodna medaile. Je to proste zivot. Kazde zene bych pred porodem doporucila pobyt nejaky cas v Africe nebo Jizni Americe. Deti jsou tam proste součást zivota matky a rodiny, prvni rok vice mene privazane na matce a jen v bezpečí pozoruji svet a rostou. Zeny s nimi delaji uplne vse, nejsou vyloucene ze spolecnosti, neresi kdy ma a nema spat a kdy ma a nema jist. Proste dite na zadech, kdyz si kňukne, dostane prso a jedeme dal. Nikde zadne vynervovame zombie matky, zadne brecici deti (samozřejmě pokud se bavime o zene s nejakym zazemim a ne v patologickém vztahu, nemocne atd). Jako ono politovani asi kratkodobe pomuze, ale principialne fakt ne. Muzes se litovat nebo se vykaslat na nejaka knizni pravidla a proste jednat intuitivne.

@20190418 To jsi muj prispevek asi spatne pochopila. Ja jsem to jine necekala, vedela jsem, do ceho jdu. Jen jsem se potrebovala vypsat z toho, ze je to tezke.
A nemyslim si, ze je to nejake vzdychani a fnukani. Rict, jak se citim, prozit si to, mit strasny den, tyden, mesic a jet dal.
Jsem rada, ze se tu naslo mnoho zen, ktere to pochopily, vzpomnely si, ze to mely podobne a ted uz jsou v pohode. To mi pomohlo asi nejvic.
Neprisla jsem si pro radu. Na konci to i pisu, ze nemam silu si to napsat do nejakeho denicku, tak pisu sem.
Prisla jsem se jenom vypsat. Vse s ditetem delam, chodime na vylety, jak to jde.

A dekuji vsem, co nasly slova pochopeni a sdilely sve zkusenosti.

Je to tezke, prvni dite je nejtezsi, ale bude to lepsi a lepsi, neboj. Mam tri deti 12,10 a 7 a uz si zase uzivam sama sebe. uz je vsude nemusim tahat a je to super!!!!!! Uteklo to. U me bylo nejhorsi, kdyz jsem lezela a kojila, ze mi utika neco, co musim udelat. Nejlepsi je smirit se se situaci, ze proste to nebude. Treba u kojeni lezet a cist si, koukat na TV, uplne se vidim, co bych u prvniho ditete ted delal jinak (co uz nejde s druhym a tretim, protoze mas ty predchozi haha). U treti jsem mela vytazene prso a proste kojila, kdy chtela-v satku pri chuzi, v manduce pri chuzi, doma na gauci, uz nemela ani postylku, spala od narozeni se mnou na ruce u prsu-jsem se tak aspon vyspala, haha a mohla fungovat pro starsi.
Takze neboj, bude lip.

@drzticka81 dekuju, tesim se. 🙂 :D i na ty dalsi...:D

@alice180 tohle je nejhorší. Já třeba fakt nevěděla, jaký je to mít vlastní dite. A ŽÁDNÁ žena nikdy nevěděla, jaký je to kit vlastní dítě dopředu. Můžeme mít kolem sebe 1000x kamarádek s dětmi, starat se o 1000x cizích děti, ale nikdy to není tak, jako je mít vlastní dítě. Nikdy nevíme dopředu, jak se s tím vyrovname, jak budeme reagovat, jak to budeme zvládat.
A taky nikdy nevíme dopředu, jaké to dítě bude, jestli bude náročné, mít alergie, nějaký handicap....nevíme....
Takže proto mě strašně mrzí ty ženy (i tady v diskuzi), co prostě napíšou, že ony to měly tak a tak nechápou, že si to ostatní takhle taky nezařídí. To je nejhorší taková neempatie od jiných matek. To se.pak člověk cítí ještě hůř. :(

A jako upřímně: kdybych tušila, jaké je to mít vlastní dítě, navíc nemocné, zůstala bych bezdětná. Vážně. Bohužel dopředu jsem to nevěděla. Teď už tady jsou, miluju je, ale...

Hele mě to taky štve. Děti jsem chtěla, ale taky mě to ubíjí. Nevím, proč bys to nemohla rict. Nevím, proč by sis nemohla postěžovat. Štve mě dělat každý den to samé, říkám snad i ty samé věty denně. Je to pakárna. Ale bude to lepší, pak až bude větší bude parťák a zase bude jinej kolotoč a zase tě to bude štvát jinak 🙂

@me_druhe_ja jo to je typický no. Empatie z toho přímo srší. Ještě chybí ty dříve narozené, aby přidaly, že oni do toho ještě vyvarely a žehlily pleny

Ja myslim, ze ten zahul, co je kolem decka, podle me predci i veskera nejhorsi ocekavani. Ze dokud si to clovek neprozije, tak se tomu tezko veri, ze az tak... a obzvlast, kdyz ma hlidani nula a partner ma tyhlety debilni kecy.
No a ne nadarmo se rika: "Na zplozeni ditete jdou potreba dva, na jeho vychovu cela vesnice."
My zijeme v hrozne separovane dobe. Proto je to tak narocne, i kdyz mame vsechmy mozne vymozenosti jako je pracka, mycka, elektricka trouba apod. Problem je v tom, ze spousta matek, je na ty decka uplne sama. Partner od rana do vecera v praci, babicky bud daleko nebo nefunkcni a do toho anonymni sousede, se kteryma se clovek sotva pozdravi. Zadne seslosti a tlupy deti kolem. Tohle je prave na tom to nejvice ubijejici a deprimujici. Jestli se chce nekdo ohanet tim, ze driv to zeny taky zvladaly (nase babicky) a nestezovaly si, tak ty zily prave vice dohromady s dalsimi generacemi a pomahaly si vzajemne. A nase matky (80./90. leta) uz byly separovane od rodiny na sidlistich, ale stezovat si verejne si nemohly, neb nebyly socialni site. Ale prozivaly to stejne, co ted my.
To jen lini chlapi nechteji poslouchat stiznosti na narocnost, prozoze by museli slevit ze sve pohodlnosti a prilozit ruku k dilu. Radeji to tedy svedou na neschopnost zeny. Vidim uplne rude 👊🏼😅
Nicmene vse ma sve pro a proti. Nejsem si jista, zda bych narocnost pece o deti bez podpory babicek vymenila za dvougeneracni bydleni 😅😅

No, si nevyberes.. ja mela materskou super, v pohode, zato ted (9) to stoji za ..prijdu z prace, hodina v prdeli s ukolama, kde se akorat dohadame, protoze se mu nechce a zdrzuje, vecne nosi poznamky, neposloucha, do vseho ho musim furt nutit. Katastrofa.

@exbordelar Moje mamka je náročnější než to dítě, takže za mě dvougenerační bydlení ani za zlaté prase 😆😅

@me_druhe_ja jojo, hned bych tem superzenam dala svoji holku. Do jejich 3 let se s ni nedalo jit nikam! Maximalne na hriste a i tam jsme (z ruznych duvodu co nemam potrebu vypisovat) byly maximalne hodinu.
Nekdy i nekolikrat tydne trapeni u doktoru...
Prej nahodit nositko a cely dny venku a jaky si to udelas 🤦‍♀️ podle tyhle rady jsem ji mela radsi vyhodit hned z okna a nestresovat se takovou dobu prece

Tak ono první dítě je obvykle strašný náraz a to nejen kvůli jeho potřebám, ale hlavně kvůli totálnímu životu naruby u té ženy. Takže já ti autorko rozumím. I když zrovna kolem těch třech měsíců já měla zrovna období největší pohody u obou dětí, ale to je samozřejmě dítě od dítěte jinak.

Přestože empatizuju, tak se musím racionálně zeptat - jaké sis myslela, že mateřství bude? Že se dítě narodí a bude se samo krmit, přebalovat? Extrémně mě zaráží, jak vždycky matky zjistí až po narození dítěte, že to fakt není žádná sranda a že je to fakt velká změna, zásadní změna. Vidělas předtím nějaký dokument o dětech, četla sis o potřebách miminka? Přepokládám, že ano, přesto jsi ho chtěla. A měla. Už je tady a to nezměníš, zodpovědná za jeho existenci jsi jenom ty, tak je možná čas zamyslet se nad tím, jak dospět a být mu oporou, kterou potřebuje.
Mimochodem, já jsem prožívala úplně stejné pocity, jen s tím, že dítě bylo neplánované. Pokud jsi o něj usilovala a vědomě ses s partnerem snažila, tak je to něco trochu jiného.

@goldenova ženeš to zbytečně ad absurdum.