Metoda nechat mimi vyplakat, pomohla od nočního buzení?

Smeju se. Vy matky které tak bojujete za bezpráví miminka, kolik vás je s dvěma a více dětmi????? A ve třech letech až ho po edete do školky, budete tam s ním? spinkat v postýlce a držet za ruku? Protože to tak chce??? Každý ať dělá podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

@effka84 Tak tříleté dítě také nepřebaluješ, nekrmíš a některé neoblékáš, že jo? Tak těžko budeš srovnávat uspávání miminka a fakt, že dáš tříleté dítě do školky.

@effka84 já třeba dvě děti mám a srovnání tříletého, čtyřletého dítěte s miminkem je mimo, je to jiné vývojové stádium s jinými potřebami. Čtyřleté dítě je na tom sociálně trochu jinak než kojenec a fakt dítě nemusí vše umět už jako miminko...

@effka84 jo a děti mám dvě a úmyslně jsem vyřvávat nenechala nikdy ani jedno

@kulatakosticka dítě které si odvede maminku za ruku do postele a chce aby tam byla s ním snad není miminko
@madrilena

A navíc většina tu své komentáře psala slušně, spíš ty narážky na supermatky mi přijdou jako obhajoba typu ,,Dělám to, ale nepřiznám to, protože vím, že to je špatně, tak aspoň poplivu ty, kterým se to podařilo jinak,,. V tomhle aspoň oceňuji spíš maminky, které to přiznat dokáží než ty, které jen uráží jiné.

@effka84 tak je to batole, třeba? A co je na tom, že má důvěru v mámu, že mu pomůže a požádá ji takto o pomoc... Možná pro tebe otravná varianta, já jsem za takovou důvěru ze strany prcka vděčná

@effka84 moje děti obě usínají s námi, ve školce mi starší dítě usne bez problémů (nebo nespí, ale nemá s tím problém) a nikdy neměl problém zůstat ve školce v době spaní - třeba možná právě proto, že má z domova určitou jistotu a ví, že mu společné spaní odepřeno nebude. No, nám to nevadí, máme naše děti rádi a myslím si, že v patnácti s námi chtít usínat a spát nebudou.

@kulatakosticka mě moje děti neotravuji. Ale spíš to vidím tak, že každé dítě potřebuje řád, jistoty a hlavně výchovu. Pokud to děti naučím od malička, budou to brát jako něco naprosto běžného. A to myslím cokoliv, ať spaní, jídlo, později poděkovat, pozdravit a jiné.

@effka84 Souhlasím s Tebou, že každé dítě potřebuje mít své jistoty, řád a výchovu. Tím, že budou Tvoje děti usínat ve Tvé přítomnosti jim nic ale nebereš. Pořád mohou mít své jistoty, řád i výchovu.

@madrilena to je přesně co nechápu, ve školce problém neni a doma jo? V tom případě je to o tom že dítě zkouší a ono se podaří, tak proč toho nevyužít že?

@madrilena ale pokud jednou dvakrát polevim tak to ty děti vycítí. A budou toho zneužívat.

@effka84 proč pořád motáš školku a menší deti doma? To je přece pořád rozdíl...

@kulatakosticka protože ty děti jsou na něco naučené a když jim to nevadí jinde tak proč doma ano?

@effka84 za prvé diskuze je o menších dětech než ve školce a za druhé a to mi potvrdily i jiné uspávající maminky, že po obědě se naučí dítě spát dříve samo než večer...

@kulatakosticka hádat se nechci, o starších dětech je v diskuzi taky mluveno. Proto ta reakce. Nic není černé nebo bílé. Respektuji rozhodnutí maminek které to dělají tak nebo tak. Ale nelíbí se mě drsné nekompromisni hodnocení některých matek.

@effka84 no tak to mě taky ne, ani jedním směrem, proto jsem reagovala. To že uspávám, neznamená, že musí do mě někdo rýpat, že jsem supermatka a naopak...

@effka84 moje děti nic nezkouší. Doma je uspáváme my a ani nezkoušíme, že by usínaly samy. Až si řeknou, tak to není problém. Ve školce také neusínají úplně samy. Jednak tam jsou ostatní děti a jednak je tam s nimi i paní učitelky. A nevím v čem bych měla povolovat, jako že je musím naučit, aby byly dost silné tím, že je nechám samotné, když by byly raději se mnou? Ono je to spíš naopak. Většinou jsou nezávislejší děti, které mají v raném dětství rodiče plně k dispozici (tím myslím, že nemusí někde ležet samy v nejistotě v postýlce a "přemýšlet" co s nimi bude, když je maminka nechala napospas). Já razím tezi, že do roka pokud matka může, tak musí dítěti vyhovět ve všem a rychle, u spaní ale třeba neomezeně, dokud dítě chce.

@kulatakosticka pokud jsem tě nazvala supermatkou tak se omlouvám ale nemyslím si.

ono je spíš horší že za našich babiček to asi byla běžná praxe. Babička (tedy Míšina už prababička) mi radila, když Míša po večerech plakávala, ať jí nechám že si potřebuje pláčem posílit plíce a že pokud jí navyknu usínat u mě na ruce tak jí rozmazlím a už beze mě vůbec neusne. Podle mě večerní pláč býval způsobený novými dojmy a nejlépe pomohlo právě pochování - na ruce jsem jí ukolébala brzy a pak dala do postýlky a nebo usnula při kojení u prsa. Nyní spí Míša každou noc s námi v manželské posteli, pokud jí uspím u ní v postýlce a potom odejdu tak se většinou vprostřed noci vzbudí a pláče dokud nedoběhne k nám do postele, potřebuje během noci naši blízkost. A já si vlastně říkám proč ne každá matka v říši savců spí se svými mláďaty, je to pro ně asi přirozené cítit během spánku blízkost matky. A jedině mi lidé odkládáme miminka zvlášť. Já myslím že až povyrsote tak sama příjde doba kdy bude chtít spát sama ve svém útočišti (navíc bude mít bratra) tak proč jí to upírat teď když je maličká ještě světu tolik nerozumí a ptořebuje nás.
A za našich babiček tak byli vychováváni asi proto že mateřská byla půl roku a pak šlo dítě do jeslí, takže tam byl velký tlak na brzkou samostatnost. Prostě raději sunar jak mateřské mléko, rychle naučit nanočník a rychle osamostatnit od matky (jen teda žasnu že ty nočníky fungovali a děti v půl roce už na ně uměli chodit. Míše je 20 měsíců a teprve teď začíná zrhuba chápat k čemu nočník funguje). Tedy já bych taky byla pro aby tu nebyla tak dlouhá MD a RD a místo toho raději více dostupných hlídacích zařízení, ale jsem přesvědčená že to jde udělat i tak aby dítě mělo dostatečný kontakt s maminkou a na hodiny strávené bez ní si zvyklo. Ano půl roku materšké je málo, rok už docela ujde a dva roky jsou podle mě ideál. Stejně málokterá matka zůstává úplně doma a hledají si přivýdělky či se vracejí na častečný uvazek do práce (a některé už po šestinedělí).

Já jsem děti nikdy neuspávala, nestihla bych to, většinou mě večer potřebovali ty starší. Je pravda, že poměrně dlouho kojím, pak dvouletého dám do posýlky, pusu, odejdu. Když říká, že se bojí, nechám svítit světlo v předsíni.Vzbudí-li se, jdu ho vždy uklidnit.Aby věděl, že jsem nablízku. Asi nejsem trpělivá, ale nenosila bych ho celou noc. Ani bych to nezvládla, mám kýlu a bolí mě pak břicho. Musím ještě druhý den fungovat.Když se mu věnuju, je unavený, chápe, že den skončil, jde spát a hotovo. Zdůrazním, že i já za chvíli přijdu spát.Týrat se nenechám. Věřte, že takové 15 leté dítě má své kroky ještě mnohem lépe promyšlené, byl by to pak věčný boj, musím tedy občas říct stop. Říkám tomu záchovný program.Moje sestra naproti tomu je neskonale trpělivá, chodí s devítiletou dcerou podél potoka ve 3 hodiny v noci, protože se dceři nechce spát. Dcera je také trpělivá, klidná, já holt ne... 🙂

Lucie987 Ako si dopadla? Možno si to už písala, ale nie som schopná citat celu diskusiu.. Mám 10 mesačného syna, nekojim ho, aj tak som s ním aj 5 krát za noc hore. Nemám pocit, že má chce cítiť, proste sa zobudí a nevie zaspať. Uspávala som ho na fit lopte, ale už mu to nie je pohodlne. Chcela by som ho naučiť zaspávať. Samozrejme ho nenechám plakať do pozvracania, budem tam s ním, alebo sa k nemu vracať a ukludnovat, akurát ho nebudem brat na ruky a hupat (váži vyše 11kg). Skúsila si to? Alebo niekto iný, zlepšil sa spánok v noci?

Nechci si dělat legraci, ale ano, musím napsat, že spánek se zlepšil časem u všech dětí-od 10 ti let nahoru je musíme z postele nutit ven, abychom mohli dělat vůbec něco jiného, než spát. Když si uvědomíme, že malému dítěti je celkem jedno, že rodič chce v noci spát, uleví se nám. Mám nejmladšího syna tříletého, dnes jsem byla vzhůru od 4. 30 ti hod. a pěkně jsem si to užila, protože za pár let ty chvíle s ním budou vzácnější a vzácnější. Ale stop legraci-i když opravdu pomáhá si uvědomit, že ten boj trvá jen malou chvilku-co jsou 3-4 roky proti celému životu. To opravdu pomohlo mně. Jinak obecně pomáhá, když v noci neděláme divadlo-houpání na míči je denní aktivita. Mně to tedy v noci nebaví. Opravdu je lepší nechat zhasnuto, nejde-li dítěti o život. Pohybovat se tiše, nechceme-li vzbudit celý byt. Jako za starých časů, když všichni spávali v jedné místnosti.Rodiče i děti byli unaveni z denních aktivit-těžká práce, pobíhání-pobyt-venku atd. Tak se dodržoval noční klid. Můj syn se velmi rád baví. Když pláče, navštěvuji ho, pokud sama nejsem v posteli. Návštěvy jsou krátké, řeknu mu, co se mu stalo, řešíme to, ale to je asi vše. Mně kdyby někdo houpal, neusnula bych. Ráda bych se s ním pobavila, pokud ba se mi nechtělo zrovna spát.Pokud spím, mám postýlku blízko, nerozsvěcím, slovně ho uklidním.Hodně dá na tátu.Ten nic nerozebírá, řekne, aby spal.Večer nepouštím nic na počítači, přes den minimálně, bráním tomu, aby se díval se starším na Komisaře Rexe.Ano, v noci jsem někdy vzhůru. Brzy ale nebudu.

Malý má 4měsíce, poslední měsíc je večer problém se spaním. Vždy po koupeli dostal flašku a spal. Teď si dá 20min a je vzhůru. Někdy i 3hodiny. Začala jsem praktikovat metodu uplač se a spi. Zkusila jsem meduňkové koupele pro dobrý spánek, kaši na dobrou noc, olej po koupeli na dobrou noc a vše zatím funguje jako energeťák 😖. Tak nechám 2 min brečet, přijdu pohladím, dám pusu, řeknu všechno je v pořádku a odejdu. 10min klidu a pak se to opakuje. Někdy 6X někdy 10X. Pak zabručí a spí. Přes den je zlatíčko, usne bez problémů každý 2hodiny dá svých 20 min.

@kathushik Syn od miminka v noci usínal ukázkově a budil se třeba jen 1 za noc. Na 5,5m se to zlomilo, začalo to buzením po 3h a skončili jsme na buzení po 30 min a nakonec tím, že nebyl schopný sám usnout. Já ještě nestihla usnout a on už zase řval... Bylo to peklo, patřím k těm co spánek prostě potřebují. Strašně jsem zhubla (a to jsem hubená!), u odpolední procházky s kočárem jsem myslela, že únavou sebou někde seknu... Nikomu bych to nepřála. Zkusila jsem všechny pozitivní metody, jak zabránit nočnímu buzení. Bohužel se situace pouze zhoršovala. Při čtení různých diskuzí jsem pochopila, že pokud něco neudělám, tak to bude klidně pokračovat do 3 let. Takže jsem pochopila, že musím něco udělat. Hlavně jsem i vypozorovala (když se zadařilo a spal celou noc), že i syn je vyřízený z toho, jak se v noci nevyspí, byl přes dne mrzutý, uřvaný. Když spal celou noc, měla jsem doma přes den úplně jiné mimčo. Takže jsem mi došlo, že když ne kvůli sobě, tak aspoň kvůli němu musím něco udělat. Za prvé jsem přestala číst hloupé diskuze na internetu, kde maminky píší, jak je super spát v posteli s napojeným dítětem, jak se skvěle vyspí, a pokud nehodlám k dítěti stávat po půl hodině, neměla jsem si ho pořizovat. Poté jsem prošla všechny odborné rady a zjistila, že jsem opravdu zkusila vše, kromě metody nechat dítě vybrečet. Jelikož mi to ale přepadalo hodně tvrdé, tak jsem si metodu hodně zjemnila, abych věděla, že si ji sama před sebou zvládnu obhájit. Nejdříve jsem syna naučila opět samotného usínat. To se za 14 dní perfektně naučil a pak jsem si večer řekla, že dítě nenakojím dříve, jak po 2 h, a to jsem dodržela. Žádné vyrvály ani scény se neděli, prcek brečel max. 10 min, pak zalehl a spal klidně 3 hodiny!!! Kdybych ho hne nakojila, byl by za hodinu opět vzhůru. Během 3 dnů jsem se dostala na buzení 2x za noc. Když jsem se poté odstěhovala z ložnice, začal spát celou noc. Došlo mi, že syna ruším svojí přítomností. Pokud to mám zpětně hodnotit, tak lituji jen toho, že mi tak dlouho trvalo se k tomu odhodlat. Prcek se za ty 3 měsíce, kdy jsme zkoušela pozitivní metody nařval rozhodně víc, než za ty 3 dny. Mé tělo se totiž dostalo až to té fáze, že když v noci začal brečet, vsugerovala jsem si, že brečí dítě od sousedů a spala dál. Takže mi trvalo klidně i 5 min, než jsem procitla a uvědomila si, že to brečí moje dítě. Často mě musel chodit budit i manžel. Do té doby se stačilo, když se pohnul a byla jsem hned vzhůru. Prostě tělo už to přestalo dávat.

@lucie987 Ahoj 🙂 nepíši přímo k tématu chtěla bych se zeptat jak dlouho jste spala mimo ložnici (týden)? Malá 6m se sice v noci budí jen 1x cca ve 2h na jídlo ale za to mrčí ze spaní třeba každou půl hodinu (a to jsem hned vzhůru, i když nic nepotřebuje). Vypozorovala jsem, že začne až když si jdu lehnout, že ji nejspíš "ruší" má přítomnost, Předevčírem jsme s přítelem (ne naschvál, ale stalo se) usnuli v obýváku u tv a malá spala až do 6 do rána, ani na jídlo se nevzbudila, ale včera opět znovu co půl hodina (spali jsme v ložnici), takže jeden den asi stačit nebude.
Předem děkuji za odpověď 🙂
Jinak jsem ráda i za vás, že se povedlo, naprosto vás chápu taky jsem zvažovala tuto metodu (i když bych dítě nenechala řvát do extrému). Tak hodně štěstí do dalších krůčků 🙂

@lucie987 Mně nezbývá, než dítě tzv. rušit-spí ve své postýlce v ložnici. Někdy se budí a také říká, že my přijdeme spát a už je pak brzy ráno. No a on má rád ráno, protože je společenský.Do postele si ho neberu-tedy teď už ráno přijde, ale s miminkem v posteli bych neusnula-hlídala bych se, abych ho nezalehla,také při kojení bych nemohla spát. Jinak když se zbudil, pohladila jsem ho a řekla, že už také přijdu, ať klidně spí. Neuspávala jsem-prakticky tak do 9 měsíců usínal u kojení, pak jsem ho pochovala a v polospánku dala do postýlky. S tím, že jsem ho hlídala, aby se neudusil např. když si neříhl.Prý k tomu dochází poměrně často-třeba když si maminky uvaří kávu a sedí v kuchyni, přičemž položily nakrmené dítě do postýlky.To je údaj od záchranné služby-nemá to s Tebou co dělat.

@manys Syna vše budilo i přes den, musela jsem kolem něho chodit po špičkách. Vzbudilo ho i zapnutí zipu... Takže mi bylo jasné, že ho musím rušit i v noci. Před ložnicí máme průchozí pokoj, takže jakmile se začal více budit, dala jsem si matraci do pokoje před ložnicí. Protože přesně jak píšete, mezi buzením zakňoural a to mě vzbudilo. Takže i když spal 2 h, já sotva půl hodiny. Trvalo mi pak i dlouho, než jsem usnula. Takže na 6m jsem spala ve vedlejším pokoji s otevřenými dveřmi, které jsem hned druhý den zavřela 🙂. A hned jsem se více vyspala. Po 8 m, kdy se budil jen 2x mi bylo jasné, že buzení v 6h ráno mám na svědomí já. Takže jsem se definitivně odstěhovala k manželovi do pokoje a myslím si, že jsme spokojení všichni. Než se začal budit, nedokázala jsem si představit, že bych s ním nespala v jedné místnosti, holt evidentně potřebuje spát sám.

@kathushik Za prvé musíš načit dítě usínat samo, jinak nebude umět ani v noci usnout samo Žádná flaška, nošení atd. Dítě musí jít do postýlky bdělé, žádné napůl udundané atd. Děti se totiž v noci budí běžně, jen některé neumí sami usnout a brečí. Dospělí se také v noci budí. A za druhé, to, že bude usínat sám nezpůsobí to, že se nebude budit. Toť moje zkušenost. Hodně mi pomohli tyhle stránky http://abymimispalo.cz/. Hl. je rituál před spaním a ten dodržovat. Pak se pokusit položit nebrečící dítě do postýlky a odejít a zkoušet metodu postupného odcházení. V určitém věku fungovala někdy zas ne, chce to pořád zkoušet různé triky a doufat, že se co nejdříve zadaří. Pokud se nedaří položit nebrečící a dítě pořád brečí, tak nezbývá než chodit k němu, pokusit se utišit a odejít. Hl. nezvedat z postýlky. Max. jen 1, řádně se pomazlit a dát zpět do postýlky.