Na dně se silami - hyperaktivní dítě, jak to zvládáte?
Ahoj všem, ráda bych se podělila, ale také načerpala nějakou inspiraci jak zvládat svého 2 letého synka.
Povaha velice živá, nenechavý, vzteklý, někdy agresivní na starší sestru, všechno ho vytočí a pak se vzteká, teď má problémy i se spánkem - protože neusíná jako když byl mladší, ted usne až k 22. hod. a dneska jsem byla úplně vynervovaná z toho, že začal už i vylézat ze svojí postýlky se špruclema, kterou má sníženou samozřejmě skoro na dno, ale už i to překonává, pak následovalo nesčetněkrát dávání zpět do postele. Marně. Rituály před spaním se snažím dodržovat, dneska byla i pohádka, nic platné.
Režim přes den se taky snažím dodržovat, ale leckdy se holt nezdaří, okolnosti mě nutí bohužel brát ho sebou ven i v době, kdy by měl spát....Oproti tomu bych čekala, že bude chtít o to víc spát večer, ale nefunguje to tak.
Jeho chování je pro mě za celý den strašně náročné - už jsem upravila v bytě hodně věcí aby někam nemohl , ale pořád ho stejně musím odhánět i od toho upraveného, aby nesahal na nebezpečné věci (na které se stejně sápe do výšky), aby na něj něco nespadlo, aby nespadl on, aby nerozbil televizi, aby nesedal na parapet u okna.....aby neroztrhával knížky , aby nebacal sestru, aby nebacal mě.....Přijde mi, že oproti starší dceři je s prominutím nechápavý, dělá neustále dokola i na schvál věci co má zakázané nebo co ví, že se nedělá....
Vím, že když neumí ještě mluvit pořádně, tak je to pro něho způsob jak vyjadřovat nevoli a jinak se zase učí docela pěkně třeba říct si aby mu někde pujčil hračku atd.....Ale je to strašný naschválník.
Já vím, že musím dodržovat režim - snažím se, vím, že musím dávkovat pozornost optimálně - snažím se, ale kolikrát se to nevede a on mě ve své rychlosti toho jak dělá nepatřičné věci prostě tak deprimuje a nervuje, že už jsem na dně se silami.
Venku se za něj stydím jak pořád vzbuzuje napatřičnou pozornost...ale co mě bolí hodně je že je ošklivý na sestru když jí hned mlátí když mu něco nepujčí nebo nevyhoví mu i když ona má snahu, ale jeho zběsilost jí i mně vytáčí a pak reagujeme popudlivě, já se pak neovládám a hrozně ječím.....Párkrát za sebou se ovládnu, ale když se něco opakuje už po x- té, vybuchnu a to hlavně proto, že jeho chování je prostě často destruktivní. Nevím - možná popisuju chování klasického chlapečka ve dvou letech a protože moje dcera byla úplně jiné dítě, jsem z toho tak rozčarovaná a znechucená.......Ale hlavně bych potřebovala nějaké rady, za jedno jak zvládat u sebe návaly vzteku, protože je to ve mně prostě vyvolává když se to ustavičně opakuje, jak reagovat na jeho chování. Bojím se,a by se mu něco nestalo, ale zároveň vím, že využívá mojí pozornosti, kterou chce ale využívá jí špatným směrem....
Nedovedu vymýšlet postupy jak mu odvrátit pozornost - kromě nějakých jednoduchých typu, že králíček nechce aby tolik křičel atd....
Možná jsem tolik vystresovaná taky tím, že když dělá binec nebo zlobí tak se ve mně zrychlí čas a já už vidím, že nestihnu to a to a že mám ještě fůru věcí co udělat, ale nepujde to když mě takhle zdržuje svým problémovým chováním....a tohle je myslím důležité, ale ono to pak opravdu dojde do určitého časového stadia, kdy už je to přes čáru....
Jak to zvládat, jak ho sklidňovat, jak zvládat jeho vzpurnosti......Máte to někdo podobně?
Díky, Ast.
Jo a jeste: ty zive a sve deti byvaji nepoddajne. A takove spolecnost nepotrebuje, protoze potrebuje poddajne ovce. Proto uz na vysokych skolach jsou lekari uceni, aby jejich povahu utlumovali leky. Jenze prave v nich muze byt lepsi budoucnost pro nas vsechny. Kdo se o to trosku zajima, jak funguje dnesni system, ten vi, jak to myslim. Takze bych byla na pouzivani techto uklidnujicich leku na deti opatrna. Samozrejme je to individualni, ale jsou predepisovany prilis casto a ve vetsine pripadu naprosto zbytecne.
No a ted otázka jak zvládáte svoje hyperděti zdravotně? J8 se přiznám, že jak mě malý pořád šťaví, tak jsem tak ve stresu že už se to na mě asi podepisuje zdravotně - mám stres, deprese a úzkostné stavy protože neustále mám vypětí se strachem, že něco vyvede, že se mu něco stane, a často prostě jen z toho, že neustále musím řešit jakoby banální ale zároveň nepříjemné a nepraktické komplikující věci, např. že nevydrží v ohradě a leze ven takže já se nemůžu připravovat do práce, protože to dělám večer přese den nemám čas a když už se k tomu chci konečně dostat tak nespí, leze z postele a já se jím musím neustále zabývat. To je pro mě zdroj depresí a stresů, které mě vyčerpávají a já to bohužel nevidím už jako že mám děťátko ale jako že mám zlobila, z kterého nevím kdy ho to přejde......Samozřejmě taky mě potěší když je šikovný to on kolikrát je moc šikovný a už se taky lecčemu naučil, ale často je to o tom stresu.
@astra11 Ahoj zda nevadi , ze tykam ...Mam samy problem mam 5 leteho chlapce a 2 letou dablici.Syn je v pohode zazlobi jako kazde dite ale mala mineposedi u niceho ani v klidu nelezi drza vzteka se dela naschaly ublizuje kdyz ji reknu ze neco zakazu tak rekne jo jo nic nani neplati a nechci ji jen porad pleskat pres zadek . Nrchce uklizet po sobe dela naschvali brachovi ..prosimo radu chlapa mam od rana do vecera v praci .... 😔
@duvi21 Asi je to tak, ví, že si to ke mně může dovolit, že chceme se všemi vycházet dobře, jsme nekonfliktní a zároveň, že to se synem nemáme jednoduché. Přitom oni taky měli děti, teď už jsou dospělé a nežijí s nimi, ale mají psa, který neustále štěká a soused pořád hraje na kytaru a zpívá tak nahlas, že nás to taky mnohdy ruší, ale my jsme si nikdy nevolili jim něco říct. Už jsem se zařekla, že si to nenechám líbit, že už se s ní o ničem nebudu bavit a jak mi něco řekne, tak ji prostě odpálkuji ať se stará o sebe, že já si svoje dítě vychovám i bez ní.