Neviditelní kamarádi dětí :/
Ahojik, chtela bych se zeptat, zda se uz nekdo setkal u deti s neviditelnym kamaradem.
Synovec ukazuje na stenu a rika bubak a kdyz mu minule sestra neco dala, tak se otocil a rekl chces?
Zmizi to, ze ano....
@dadaamstaff Asi záleží, jestli si opravdu myslí, že na tom někoho vidí, anebo si dotyčného vymyslel...já měla celý imaginární svět, taky jsem s nima mluvila, ale věděla jsem, že jsou smyšlení...
Ja se treba bojim u sve dcery. Pritel rekl, ze videl u nas ducha a ta pani drzela holcicku za ruku. Byly to prej jen siluety. No kdyz mi to rekl ja mela takovy strach potom....jsem zvedava co prijde.
Neboj to přejde, prý je to u dětí docela obvyklé. Malý od kámošky měl imaginárního psa a chodili ho i venčit a to trvalo asi rok a po roce najednou "utekl" a u jiné kámošky měla malá kamarádku holčičku a u ní to trvalo něco přes rok a pak malá přišla, že holčička umřela a že už není. Zní to děsivě, ale očividně to přejde, ale asi záleží hodně jak to vnímá to dítě.
Vývojová psychologie říká, že je to u dětí úplně normální. Vzpomínám si, že jsme se učili, že není ani neobvyklé, když si děti s těmito kamarády povídají, rodina jim na požadavek dětí chystá třeba také talíř na stůl apod.
Taky jsem mela Čulindu. Dodnes si ho pamatuju, obcas mi chybi.. Jen mati z nej nemela moc radost. Kdyz jsem z niceho nic vypravela o dedovi prazdne zidlicce nebo chtela 2 zmrzliny. Pruser byl, kdyz jsem na nejakem rodinnem srazu rekla praprapratete (nebo co to meho bylo), ze je stara a ze brzo umre - mati se ptala, kde jsem to vzala, ze se to nerika, tak jsem odpovedela, ze to rikal Čulinda. Mno a prapraprateta bry brzy po setkani opravdu umrela. Ale pozor bylo ji tehdy 97 let, takze vek na to mela. Pak nejaka chytra osoba rekla mati at mo Čulindu proste nekompromisne zakaze - mno zpusobila mi tim asi dvoulete nocni mury a par sezeni u psychologa.
Deti to prejde samo, vetsinou, kdyz si najdou real kamarada, se kterym si rozumi 😉
Tak moje děti mají už od školky neviditelná imaginární zvířátka např. Pegase, lištičku, psy, .... a pro všechny mají jména a ty roky si je pamatují (vymyslela to starší dcera, která měla kamárádů vždy dost a syn se chytil). Někdy je to drží dosud. Chodí s námi na výlety:D
Já teda imaginarniho kamaráda neměla ale jestli tě to uklidní tak si pamatuji že jsem měla velkou fantazii.Stačilo jen něco zahlédnout v tv a že i přes den tam dávají pořady nevhodné pro děti.To mi stačilo k tomu abych si to pak vybavila a fakt jsem třeba tu osobu z tv viděla třeba u postele.Byla to ale jen fantazie.Asi ty děti jsou více vnímavější.Pamatuji doteď jak jsem mámu budila v noci že stojí u mě chlap se sekerou😀 Určitě to byl pro ní šok.Ale byla to má fantazie.Tím neříkám že nevěřím na duchy ale budu si to tím zdůvodňovat až tohle období přijde.Jinak bych se z toho zbláznila
Ahoj mám 2 mladší sestry a ta jedna měla taky vymyšlený celý imaginární svět. Přešlo ji to samo. Nějak jsme neřešili.
S kámoškou jsme spolu měli na střední škole imaginární dceru, jmenovala se Emilka. Spolužáci to museli snášet skoro 2 roky, než nás to přestalo bavit. Ale to byla samozřejmě satira 😀
To zní dost děsivě, moc koukám na hovory 😀 Ale určitě to odezní neboj.