Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí

pepibubu
13. led 2011

ahoj, kolikrát mám pocit, že Pepína absolutně nezvládám. Pár příkladů. Leze za gauč, kde máme lampu, a s oblibou ji vytahuje ze zásuvky. Ví že nesmí. Vysvětlovali jsme, zakazovali jsme, přes ruce jsme plácali, hlas jsme zvýšili. k ničemu. Gauč přirazit natolik aby se tam nedostal nejde.

Další - ví, že nesmí vypínat a zapínat televizi (zapínání je na horní straně, když si stoupne na špičky tak dosáhne. Za cenu že to na sebe může stáhnout atd. Opět. vysvětlování, zakazování, plácání, zvedání hlasu, nic.

Ničí knížky, strká do mě, naposledy jsem málem spadla když jsem vstávala ze země a on do mě strčil. Fakt nevím. Většinou je hodnej, ale pak má den jako dneska, kdy dělal vše popsané, a já bych ho dala komukoliv.

dagina
2. zář 2011

@pepibubu ještě něco, jak jsi vždycky mluvila o šišlající tchyni..., tak nevím proč, ale u mladší dcery mám také tendenci na ní tak mluvit, musím se hodně hlídat..., u první vůbec jsem neměla tu potřebu...

mamca26
2. zář 2011

Ahojde maminy,vsechny zdravim,
no,jak to tak ctu,,tak mi pripada,ze nas problem je asi nejvetsi a ja uz si opravdu nevim rady,nebo uz nemam sily 😒 Me dceri budou v prosinci 3 mam jeste skoro 7iletou (cerstvou skolacku) ale s tou nebyly nikdy zadne problemy,,,,zkratka,,dam par prikladu--nekdo na ni jen sahne a hned zacne brecet,,nekdo na ni promluvi ona zrovna nema naladu,,tak zacne opet(vylozene) rvat,,spadne ji napr.lizatko na zem ,nekdo ho veme do ruky,ze ji ho umyje,,ona s nim sekne a proste musi maminka a zacne div ne zase brecet,,neco ma na zadecku,,nekdo ji to veme a ona zacne OPET rvat a ze to chce dat zpatky a sunda ji to MAMINKA,,,atd, atd, atd, ani dvere od auta nesmi nikdo otevrit nez opet jenom JA,,,je mi az trapne nekam chodit,jezdit a vubec navstevy,,manzel na ni take neplati,,,tak sem se pouze chtela optat jestli nekdo mate podobny problem a jestli bych s ni mela zajit nekam k doktorovi,,nebo si to jenom namlouvam a prejde to,,jak mi kazdy rika,ze je to vekem (kezby) ,,ja uz hlavne ani nevim jak co delat,,,diky vsem co dosli az na konec 😀 ,,,,ale ja uz sem opravdu na konci sil 😒

berenika39
2. zář 2011

@mamca26 ahoj, určitě to přejde... 😉 , ale...
Zkus jí dopřát pochopení. Pokud to jde, neodporuj jí, je v období vzdoru a vyvolá to jen další negativní reakci. Zkus vždycky, když ta situace nastane, začít větou: já vím, že (chceš to a to, že ti někdo něco vzal, že ti vadí, že ti spadlo lízátko), prostě jí dej souhlas. Nebude mít důvod se zlobit. Pak navrhni řešení, které pochopí, je už velká, pochopí víc, než si myslíš. Opravdu z toho nedělej jakoby problém, jen se to stalo a zkusíme to spolu napravit...uvidíš, že se to zlepší. Držím palce.

mamca26
2. zář 2011

@berenika39 ja se pokousim to take delat,,ale kdyz uz je to kolikrat za den kazdy den,,tak mi to pride az nekonecny a nenormalni ☹ ted od rijna s ni zksim chodit do materske skolky do centra mezi deti,ponevadz tady skoro zadne deti nejsou(sme na vesnici),,,ale zkusim to,,,dekuji za radu ,,snad to bude lepsi nez zacne na trvalo chodit do skolky,,,mam strach aby sme jeste nemuseli chodit na nejake to sezeni 😒 je to asi i tim,,ze terezka(7) byla hodna a rozumnauz od narozeni a pro me je to novinka a dost HORKA teda 😀
dekuju

scvrcek
2. zář 2011

@pajafra ahoj, já byla jako malá strašně vzteklá a taky jsem skončila pod ledovou sprchou, včetně oblečení, prostě komplet....a zabralo to prý napořád 🙂 a následky nepociťuju 🙂 Takže nevím, mražená zelenina za krk mi přijde skoro horší 😀
Jinak mamka ze mě byla zoufalá a doktorka jí tenkrát řekla, že se takhle víc projevujou inteligentní děti, že se více prosazují a nenechají si všechno líbit....no to by na mě sedělo asi i 🙂, jinak jsem teď spíš introvert a vůbec ne nějak hysterická, na tohle to vliv nemá 🙂

hamma
2. zář 2011

@scvrcek @pajafra Já si teda pamatuju studenou sprchu jako jeden z mála zážitků z dětství - a to bych asi u svých dětí nechtěla. Bylo to strašný!

berenika39
2. zář 2011

@mamca26 nemyslím si, že by to bylo něco "nestandardního", uvědomuje si svoje já, tříletáci mají fakt někdy co dělat sami se sebou, natož ještě reagovat na odpor dospěláků....když neřešíte nic životu nebezpečného, je výhodnější to nechat jakoby proběhnout, prožít, tím se uspokojí její potřeba a nestane se z toho věčný kolotoč, boj o moc....držím palce, bude líp, trpělivost a pevné nervy🙂.

mamca26
2. zář 2011

@scvrcek dekuji za nazor,,,je fakt,,,ze ledovou vodou sem max.umyla jen oblicej,,,ale i kdyz je to pro me docela brutalni 😀 ,,ale uz mi to navrhlo spousta lidi,,,tak to budu muset taky zkusit,,, 😒 jinak dekuji

berenika39
2. zář 2011

@mamca26 s tou sprchou, vodou, zeleninou - nevím, je to každého věc, ale co bys s tím dosáhla? ona má problém, který sama nezvládá, brečí, a místo pomoci přijde trest - dá si do hlavy, že potíže se řeší brutálně, hlavně nebude umět potom reagovat na další a další problémy - nenaučí se pracovat se svými emocemi, protože když dostane sprrchu, max se lekne, vyděsí, ale výsledek, výstup z takového konfliktu je jednoznačně negativní...to je můj názor, nikdy bych nic takového neudělala. Vím, že se to tak někdy dělá, že to třeba jednorázově zabere, ale smysl to nemá 😝

mamca26
2. zář 2011

@berenika39 mas pravdu,,,sprcha asi jen v tech nejtezsich pripadech,,,to uz bude muset byt,,,,ted mi manzel povidal,,,ze dneska mela Adelka chvilku,,,ze vzala babicce kyticku v kvetinaci a on za ni prisel v klidu ji to vysvetlil(nenadaval) a ona sla a zase ji nee hodila ale krasne polozila,,,,chce to opravdu trpelivost,,,ale de to jinak kdyz sme na to min.dva nez ja sama
dekuji vsem za nazory dam casem vedet jak sme pokrocili
dekuji 😉

berenika39
2. zář 2011

@mamca26 super, chce to vyzkoušet, sama vidíš, že to může jít...nebude to hned a na 100%, ale pomalu, každá v klidu vyřešená situace ti pomůže se uklidnit, uvidíš, jak to jde, a ubude nervování a tím pádem dalších negativních reakcí...
sprcha - přimlouvám se za tvojí malou, nedělej jí to....já si vždycky řeknu, že dítě je člověk jako my, jen ještě nevyrost - kdyby tys měla problém, nevěděla, kudy kam, a manža by bez slova pochopení otevřel koupelnu a dal tě pod ledovou sprchu - to by se asi nestalo, ne? dětem by se nemělo dělat to, co by dospělí neudělali mezi sebou, si myslím....to máš jako s tím tady tolik diskutovaným "vyřváním", když dítě nechce to a to (spát samo, usínat rychle a bez pomoci a tak). Když tobě něco bude, budeš smutná, budeš třeba brečet, nezvládat nějakou situaci, co udělá tvůj partner? Odvede tě do pokoje, zavře dveře a řekne ti: tak se tady vyřvi a až budeš ok, můžeš přijít? To jistě ne...

mamca26
2. zář 2011

@berenika39 jak to tak ctu,,,tak si me opravdu uklidnila jenom tim,,,ze to urcite de,,ale musi byt trpelivost,,,je fakt,,,ze starsi dcera uz je samostatna ,,tak si clovek rika,,proc nejsi takova taky,,,ale je fakt,,,ze kdyby deti nezlobili,,,taky by to bylo asi nudny,,,sice pohodlny,,krasny,,,ale k tomu to veku to proste asi patri,,jen sem si na to jeste asi nezvykla,,,dekuji za pomoc a jak se rika,,kdyz se chce,tak de vsechno
jeste jednou dekuji

berenika39
2. zář 2011

není zač, at se vám daří... 😉

evi3
2. zář 2011

@mamca26 dcéra bude mať 4 a doteraz požaduje na skoro všetko "maminkuuu" 😀 😝 , mám toho tiež niekedy plné kecky, ale určite to nie je na doktora 😉 pre dieťa, skor nejaké relaxačné cvičenia pre matku 😉 , aby to v zdraví prežila

fim
2. zář 2011

@mamca26 Já jsem horká palice, kluci jsou od sebe téměř přesně 2 roky a je to častokrát dost velkej fičák - a do toho období vzdoru. Parádička. A musím se zastat rady Bereniky - nevzdávat se, zkoušet, jde to!!!!! To co Tonda občas dokáže svět neviděl. Aspoň naše okolí se tak občas tváří. Ale co jsem se zklidnila, začala počítat do hodně, přemýšlet dopředu, jak by se má ne/plánovaná reakce líbila mně na jeho místě atd., jde všechno lépe. A když jsem dneska viděla kolektiv známých dětí, tak musím konstatovat, že Toník patřil mezi ty "hodnější". 😵
Vždycky jsem nadskakovala nad odkazem na knihu Respektovat....., ani nemám moc času na čtení, ale krize a bezmoc mě dohnala k jejímu sehnání a zatím nelituju. A to je co říct! Jinak taky mám stavy, kdy šílím, na knihu nadávám, že by mě zajímalo, jak by autoři řešili přesně tu situaci, co mě tak vytočila, ale fakt je vše mnohem lepší. A jak si člověk zvykne zastavit se, promítnout si sebe v roli dítěte a podle toho alespoň zezačátku zmírnit křik, reakci, je to zase lepší. Jde to. Sama jsem tomu nevěřila, myslela jsem si, že jsem "chudák s dětma brzy po sobě a bez hlídacích babiček, na vše sama" a už vím, že to tak rozhodně není. Chudáci jsou jiní, ale já rozhodně ne. 🙂
A ledová sprcha? Zeptejte se pár dětských sester a určitě uslyšíte, že z toho pár dětí taky začalo (a nepřestalo) koktat. ☹

judit22
3. zář 2011

@mamca26 Tak holka, přečetla jsem si, co si tu psala a koukám, že tvoje dcera je něco obdobného jako máme doma my. Ondra je na mě těžce závislej zhruba od osmi měsíců. Do dvou let to bylo šílený, jak jsem se vzdálila, bylo zle, nikoho jinýho než maminku neuznával, ani tatínka. Jediné, kdy se dal hlídat bylo, že jsem ho nechala u jedné nebo druhé babičky a potichu se vzdálila, když jsem pak na místě nebyla, byl spokojený. Ale jakmile cítil, že jsem někde poblíž, pak zase jen maminka. Maminka naleje pití, maminka utře prdku, maminka musí tlačit vozejk v obchodě.........atd., atd. Manžel z toho byl jeden čas dost psychicky na dně, protože jakmile přišel do místnosti, bylo zle, řev, "nechci tatínka" apod. Pak se to na jeden čas zklidnilo a teď je to tu zas. Období vzdoru máme v plné síle, neposlouchá, na všechno odpověď ne a ktomu, jak k nám někdo přijde, tak "tebe nechci, tebe nemam rád apod". Už taky vůbec nevim, jak to řešit. Jsem taky horká palice a dost to řešim křikem, celé to období vzdoru a je mi úplně jasné, že je to špatně. Nás ještě teď od ledna čeká školka, z toho mam taky celkem hrůzu, Ondra změny a velkej kolektiv moc dobře nesnáší, i když děti má rád, takže začátky budou asi krušný, ale věřim, že to zvládne a že se v té školce trošku srovná a trošku pozapomene na to, že všechno musí dělat maminka🙂

Za mě tedy ledovou sprchu určitě ne!!! Neumim si představit, že by to někdo udělal mě☹ Ale zkusím to, co tu všechny radíte, počítat do deseti a pořádně si rozmyslet reakci.

mifinka
3. zář 2011

No,. a můžete mi poradit co dělat když mi dítě utíká? to nemá moc cenu počítat do 10... Ví že nesmí, můžu po něm řvát jak chci, může dostat na dupu, stejnak to udělá zase.. Kolikrát si připadám jak hysterka co si venku nemůže sednout ani na 3 minuty...

fim
3. zář 2011

@mifinka Možná tě potěším, ale nejsi sama. Tonda zdrhal neskutečně. Chtěla jsem ti poradit, odnaučit ho to dřív než bříško naroste, ale koukám, že je asi pozdě. Tak teď budeš muset vydržet, až ho zase doběhneš, tj. po porodu. Já takhle do porodu všude chodila s kočárem. Toník byl teda mladší, tomu byly 2, když se bráška narodil, ale taky už vážil 15 kg, tak u vás by to třeba ještě šlo. Vojtíšek mi přijde drobnější. A pak prostě držet a nepouštět, hodně předcházet zdrhání tak, že budeš vyhledávat bezpečná místa, nenechávat ho odběhnout daleko, vždycky pro něj doběnout...... jak píšeš, řvaní, počítání, řezání je k ničemu. Oni z toho musejí vyrůst. Teď se mi to radí, ale byla jsem taky zoufalá, vyřízená, ostatní se mi smály, jak se situace změnila (Toník vydržel do roka v kočárku trpělivě čekat, ale co se naučil chodit, bylo to jedno velké zdrhání a vztekání, šel by bez mámy světa kraj a ani by se neohlídl). Ale zvládli jsme to a chvílema jsem na něj tak pyšná, jak krásně poslouchá, že se s ním nemusím jít ven na odrážedle a s kočárkem.... Půjde to, jen to bude ještě trvat.
Kdyby mě napadl ještě nějakej fígl, prozradím ti ho, ju? 🙂

mifinka
3. zář 2011

@fim Já už bych mu kolikrát takovou vrazila.. Fakt až by se mu hlava otočila.. Snažím se ho to odnaučit od té doby co chodí, takže rok.. A prd.. Prostě nezájem.. On jako jde i s cizíma.. To miluju, když nějaká babka na něj : Pojd se mnou chlapečku ! a on prostě jde.. Nevím jestli i ty babky jsou blbé nebo co.. Nezastaví se ani u cesty, prostě nikde. Jako břicho mám, ale ještě furt si zaběhám no.. Občas se stane že zastaví, ale málokdy.. To stačí hloupej holub, děcko na kole, otevřené dveře do obchodu, a nezajímá ho nic.. Jsem ráda aspon za to, že už neřve jak tur když jde za ruku a nekouše.. To byla taky doba.. šel za ruku a prostě řval, kousal mě..
Prostě už fakzt nevím co na něj. Měl taky dost vztekací dobu, ta už je taky naštěstí pryč, Prostě ječel jak sirena jak se vztekal. To už naštěstí nedělá.. Ale když mi uteče, dostane na prel tak ani nepípne.. Prostě ví za co, ví že nesmí, ale stejnak to udělá.. Já můžu jen doufat že druhej mimís nebúde to samý v bledě modrým..

scvrcek
3. zář 2011

@hamma fakt? já si to fakt nepamatuju, jen z vyprávění...nevím, kolik mi bylo, asi tak tři...bylo to se mnou fakt k nevydržení 🙂

fim
3. zář 2011

@mifinka Chtěla jsem napsat, že ti závidím ty měsíce navíc, co mezi dětma budeš mít oproti nám. Ale ono jak mají ta svá obdobíčka. tak se nedá říct, co je lepší, pže v některých momentech to je třebas i naopak. Hele, vyroste z toho. Když se to zdařilo u Toníka a ten vypadal beznadějně, tak to dopadne už u všech.
Víš co mě ještě napadlo? Toník žárlivka nebyl, mamánek vůbec ne, právěže ten samorost, co by šel s každou "chytrou babkou" - taky bych ječela, když to chtěly vylepšit a ono tůdle, právěže naopak - prostě máme ty děti jiné - ale když se narodil brácha, tak trochu zmamánkovatěl a konečně na něj začalo zabírat to, že jdu teda sama - to do té doby mu to bylo fuk. Najednou jsem ho nehonila, nepřemlouvala bůhví jak dlouho, naopak jsem se otočila a odcházela já - zkus to na nějakém bezpečném místě. Třeba tě překvapí. 😉
A taky jsme mu koupili golfky, s kterejma pyšně vykračoval, vedle kamarádky s kočárkem nejlépe - a měl jak vzor, tak ubyly ty tendence opouštět cestu - na trávě to nejezdí. 🙂
Jo a má to i svoje výhody - ve čtvrtek šel poprvé do školky a byl frajer - skoro jsem nedostala pusu. Takže všechno "zlé" je k něčemu dobré. 😀

rubika
3. zář 2011

@mifinka když sem otěhotněla staršímu synovi bylo osum měsíců, neuměl chodit takže si mé rostoucí břicho přirozeně zvykalo na zátěž. Chodit začal až když sem byla někdy v šestém - sedmém měsíci, tedy docela pozdě, jenže začal rovnou běhat. když byl nejistý chodili jsme za ruku, ale jak začal zdrhat ven už jesme mohli jedině s kočárkem, to se fakt nedalo... dělal to totiž schválně, ještě se ohlížel jestli za ním utíkam, smál se a zdrhal dál. Takže jediná rada s velkým břichem ven jedině kočár, nebo ho posílat pěšky na procházky s tatínkem, babičkou, dědečkem.

fim
3. zář 2011

@rubika To známe a přesně tak jsem to taky dělala. Kočár, venčení ve více lidech, všemu spíše předcházet.... a v nouzi nejvyšší držet a nepustit - i kdyby si měl rameno vykroutit.
A koukám že to samé co já o těch měsícíh by sis mohla říkat ty vůči mě. Takže já už si fakt nestěžuju. 😀

l.e.o.n.t.y.n.k.a
3. zář 2011

Ahoj holky, já jsem tento problém vyřešila kšírama pro děti na chození. Sice mi vyhovovali až třetí, mám 180 cm a obyšejné mi byly krátké, ale investovala jsem asi tři stovky a byl pokoj. Malý se učil chodit venku, když jsem byla v šestém měsíci. Na kšíry se těšil, věděl, že půjde dělat ťap ťap. Dneska běhá jako švec, takže já ho mám na vodících šňůrách zase protože jinak byl byla pořád mimo kočár. Je to dobré i v tom, že Vám nesebere nic ze země, co nechcete, jde tam kam potřebujete.

mataharyy
3. zář 2011

@mifinka Jo tak takové babky co řeknou "pojď chlapečku semnou dám ti bombónek/čokoládku" mě dostali do takové životní fáze (mladej taky zdrhá a na otázku proč jsi zas utekl odpoví nebo...) že když to teď udělají tak normálně sepsuju babku a mám jí na háku 😝 Já jsem žila v praze a jsem naučená že nástrah je tam až dost, chápu že se to nedá srovnat s vesnicí uprostřed slovenska, ale zas na druhou stranu člověk nikdy neví kdo pojede kolem, slíbí mu bombon a on ochotně nastoupí do auta a kde ho pak budu hledat, někde v německu...? Takže když jsme naposled šli z obchodu, chytil rapla vztekal se a přišla baba a nabídla mu bombon a ruku aby šel s ní, tak jsem jí nejdřív v klidu řekla že mu nemá nic dávat a nemá si ho všímat, za jedno že zlobí tak si bombon nezaslouží a za druhé že nechci aby se učil brát si něco od cizích, naprosto mě ignorovala a ještě několikrát mu to zopakovala, tak ve mě zabublalo, slušnost stranou a normálně jsem na ní vystartovala že tohle má zkoušet jinde a ne na mejch dětech, že ty budou poslouchat rodiče a ne cizí lidi, pak jsem se otočila k mladému a řekla jsem mu že s cizíma nesmí nikam chodit a nic si od nich brát a odešli jsme, baba se patřičně urazila a než jsem došli domu už stála u kostela, ukazovala směrem ke mě a už mě povmlouvali 😝 Ale mám je na háku. S utíkáním asi moc neuděláš, já běhala s břichem a byl to horor, ale jak se narodil druhej, tak to už nebylo tak strašný (teda pořád má okamžik na zabití) a prý toto končí kolem třetího roku, kdy se vyklidnějí 😉 Tak jediná rada VYDRŽET 😅

fim
3. zář 2011

@l.e.o.n.t.y.n.k.a Tak ty se mi vůbec neosvědčily, páč táhl jak ohař. ☹ A o tom ty procházky nejsou.

mataharyy
3. zář 2011

@l.e.o.n.t.y.n.k.a Já zcela vážně uvažovala při cestě do města nad normálním vodítkem zacvaknutým na kšíry z kočárku, nakonec jsme to nezrealizovali, ale pokud by měl být druhej taky takovej, neváhám hlavně s ohledem na to že ještě chcem jedno, tak představa jak jeden běží doprava, druhý doleva a já s břichem práším za nimi... 😅

mamca26
3. zář 2011

@judit22 ---ahojky,,,no tak,sem rada,,ze s timto problemem nejsem opravdu sama,,,ale po pravde,,,mame opravdu ne vetsinu,,ale asi jak to tak ctu vse spolecne,,,my napr.prijdem na navstevunekdo mi udela kafe,,a Adus zacne---maminka nemuze kafe,,,maminka nechce susenky,,,dnes rano napr.prisla s presnidavkou,a proste palicka dubova,,,vzepre nohy,a ze ji to otevru ja,,,ja povidam dojdi za tatinkem,,,on ma vetsi silu,,,on ti ji otevre,,,neeeeeeeeee maminka maminka,,,zacne histercit,do toho zacne ze zdola tchan opet mit reci,,,at se zklidni,,,ze to je hrozny,,,ze takovy rev je jenoma pouze u nas,pro ne proste je Adus jediny dite,,,,urvany,,, 😒 a me na nalade taky nepridaji,,,proste a jasne ,,snazim se ji v klidu cokoliv vysvetlit ale ono to opravdu,ale opravdu nejde 😀 ma svoji hlavu ---ja chci,,,bude to takhle,,,udela to maminka ty nesmis,,,i manzel ji nesmi nic udelat ,,jak pises,,,pokud sem pryc a ona me nevidi jak odchazim,,tak je pry strasne hodna,,ale uciti me ,,nebo jen v dali zahledne,,,jako kdyz se paska zasekne a je to tu vsechno nanovo,,,rvani,,vztekani,,,chteni,,no dejme tomu,,ze to zrovna obdobi 😅 ale pro nas doma je to cela vecnost 😀 snad nam take pomuze skolka a deti a zacne se vic venovat nekomu jinemu,,nez me 😉

mifinka
3. zář 2011

Takžeee..
NA šráky už je velkej. Chodit umí, mám doma staforda a stačí že vlaju za ním.. Natož ještě za dítětem.. psovi můžu dát ostnatý obojek, dítěti ne.. Možná to někomu vyhovuje, mě se prostě šráky na dítě nelíbí..
Když se nějaká taková babka objeví, reaguju podobně. Patřičně před ní nahlas řeknu že s cizíma se nechodí i kdyby slibovaki auto... (na bombony slyší ale na auta víc).
Aby malej chodil ven bez kočáru se zbytkem rodiny.. Moje mamka umřela když mi bylo 16, tatka odešel před 3mi měsíci.. Manželova matka je je takové to velké zvíře s rohama a gazela to není... Viděla malého asi 4x od té doby co se narodil a to bydlí ve vedlejším městě, busem spojení co chvíli.. nemá zájem.. Manžel podniká ve stavebnictví, takže jsem ráda když je doma jednu neděli v měsíci..
taky to řeším kočárkem.. Už jen proto, že je pro mě lehčí dát nákup pod kočár než ho tahat.. Ale.. jak se unaví dítě v kočárku? Vůbec že... takže jsem přece jen radši když si můžu dovolit jít ven bez kočáru aby se uchodil...
Otočit se a jít na druhou stranu.. Jo jasně, to mám vyzkoušené.. vesele mi zamává, zařve mami ahoj a jde pryč.. A to musím říct že v jednom parku jsem od něj byla hoooodně daleko ale s ním to ani nehlo.. za to semnou pak ano když jsem ho dobíhala..
Ano, občas mě poslechne, není už tak divoký jako na začátku sezony kdy jsme začli chodit pořádně ven, ale prostě pořád utíká.. Chytne se starších dětí, které lítají kolem cesty a já se můžu po...
Malej celkem mamánek je, hodně na mě drží. mazlí mě, pusinkuje, dělá malá... ale prostě venku se změní a já mám pocit že se vždycky na schodech vymění za nějakého cizího chlapečka kterého vůbec neznám. Po pravdě jsem na malého dost sama a kolikrát na něj mám opravdu nervy a jsem zlá, pak si to samozřejmě vyčítám.. jsem unavená z věčného řvaní a běhání za ním venku.. To jak na mě čumí ostatní okolo už jsem přestala řešit.. ostatní totiž strašně rádi řěší jaká jsem strašná matka když mu jednu střihnu přes prdel. No tak asi jsem.. Ale bohužel..

fim
3. zář 2011

@mifinka Nejsi, to mi věř. 😉