Plačící miminko v tramvaji. Jak reagovat na kritické pohledy?
Dobrý den,
píšu sem poprvé, ještě pod vlivem emocí z otřesného zážitku, který jsme včera absolvovali. Měli jsme trochu hektický den, dopoledne jsme se vraceli do Prahy z chaty a syn, 3,5 měsíční miminko špatně snáší cestu autem. Doma jsem ho nakojila a nachystala věci na odpoledne a brzy jsme opět museli vyrazit na mikulášský sraz s přáteli. Manžel chtěl stihnout konkrétní tramvaj, takže jsme vyrazili hodně narychlo, sama jsem byla trochu ve stresu, což jsem asi přenesla na malého, protože se mi venku v šátku rozplakal. Obvykle to bývá tak, že naopak venku hned usíná. Stáli jsme na zastávce a já se ho snažila utišit povídáním a houpáním, ale nic nepomáhalo. Už na té zastávce se na mě lidé zle dívali, protože malý se v šátku začal kroutit a já jen čekala, až někdo přijde s komentáři, proč ho nemám v kočárku, což už se nám také stalo. Poté jsme nastoupili do tramvaje a já malého vyndala, protože se opravdu kroutil. Držela jsem ho v různých polohách, on stále plakal, několikrát jsem se ho pokusila nakojit, což v přeplněné tramvaji nebylo nic komfortního, ale opravdu mi trhalo srdce, že tak usedavě pláče. Vystupňovalo se to v docela hlasitý pláč. Lidé se začali otáčet a já si připadala bezmocně. Malý si jednou skopnul botičku i s ponožkou, ale hned jsem mu ji nasadila. Jedna paní s pánem se na toto dívali a obzvlášť se na nás otáčeli. Přemýšlela jsem samozřejmě, jestli máme vystoupit, ale venku sněžilo a já nechtěla s miminkem čekat v zimě na další tramvaj, doufala jsem, že lidé snad budou mít pro toto pochopení. Syn už plakal asi 15 minut a já ze zoufalství začala plakat také. Potom syn konečně usnul, nicméně ona paní se na nás stále otáčela a za asi dvě stanice šel ten pán ke dveřím a na někoho mával. Potom do tramvaje vstoupili dva policisté a řekli mi, že mám vystoupit. Hystericky jsem se rozplakala a vystoupila, i s manželem a tou paní s pánem. Dozvěděla jsem se, že policii zavolali oni. Paní mi řekla, že syna trápím, že je mu určitě zima, že viděla, že v botičce nemá ponožky, což jsem jí ukázala, že tak není. Zeptala se mě, proč jsem mu alespoň nedala napít z lahvičky, že jsem se ho pokoušela nakojit nikoho nezajímalo. Potom mi řekla, že na tom, že má zavolat policii se shodla s více lidmi v té tramvaji a zeptala se mě, jestli máme kam jít (???). Policisté mě poslali sednout o auta, že tam bude teplo, manžela za námi nepustili. Dali nám oběma dýchnout, vše OK. Jeden policista se mnou mluvil, řekl mi, že sám děti nemá, ale že si myslí, že bych měla malému dělat Sunar...
Trochu jsem se uklidnila a chtěla jsem se té paní zeptat, proč nejdřív nepřišla za mnou se zeptat, jestli něco nepotřebuji. Nebo proč nepřišel někdo z těch, se kterými se shodla, že má policii zavolat. Když jsme ale vyšli z auta, paní s pánem už byli pryč. Policisté ještě volali na OSPOD a tam jim řekli, že nás mají pustit. Žádný záznam z toho prý není.
V noci jsem na to stále myslela, nikdy by mě nenapadlo, že je něco takového možné. Mám teď strach s malým nastoupit do tramvaje.
Píšu to hlavně abych si vylila srdíčko, ale také se zeptala, stalo-li se někomu něco podobného? Přijde mi to celé jak z jiného světa...
Helena
@veronicka89 lidi jako já? No tak to můžou být ostatní rádi. Protože opravdu nebudu otravovat a kazit ostatním lidem mikulášské slavnosti, jen kvůli tomu, že uprednostnim mejdan před dítětem.
Nevidím důvod proč bych měla sedět na prdeli, ale očividně buď znáte jen sedět doma na prdeli anebo všude lézt se řvoucím dítětem... Navíc kdyby h pořádala slavnosti a přišla mi tam taková mamina se řvoucím detckem tak to zkazí všem. I když lidi mají děti, tak nejsou zvědaví na řev cizích, když si chtějí odpočinout na dané slavností...
Autorka podelala vše hned od prvního momentu. Děti potřebují čas, stačilo vzít vše v klidu a mohlo to být vše jinak. Sama mám děti a neznám vůbec že by mi brečeli v obchodě, v divadle na oslavě apod. Vždy jsem vše dělala tak, aby nejlíp se měli děti.
Ale tak někdo se raději ozere a na děti kašle... A buďte raday že jsou lidi co jsi ještě všímají.... Protože je dost lidí co jsi nevšímali a pak z toho vznikají týrané děti...
@veruuu_kubesovic dítě nic, ale rodiče se mohli ožrat
Nebudu tu psát názor na konkrétní situaci, nebyly jsme tam a všechno tu už padlo. Spíš mě zarazilo pár věcí.
1. to hrozné pohoršení některých, že bezdětný policajt a starší paní neví, že plně kojené děti obvykle nepijí z láhve. Ne opravdu celá společnost nemusí vědět, že to takto bývá (a to jsem plně, bez lahve, také odkojila dvě děti).
2. to je spíš můj osobní pohled, vím, že na nošení nejsou úplně vhodné kalhoty s ťapkami (dupačky, polodupačky, uzavřené kombinézy apod). Přesto si neumím představit, že bych v tomto počasí oblékla do nosítka dítě tak, že nebude mít ani jednu vrstvu pevně spojenou s nohavicí (beru to podle svých dětí, jak jim různé ponožky, boty návleky padaly).
3. hodně tu zmiňujete řvoucí dítě... ano i já jsem občas řešila těžko řešitelné, nervozní a spocená až někde. Nikdy to nebylo tak, že by na mě všichni jenom nepřejícně a udiveně koukali. Ale hlavně, ono je rozdíl řvoucí starší dítě a křehké miminko 3,5 měsíce, vždyť to je ještě docela maličké, takže může v okolí snadněji vyvolat ochranitelskou reakci.
@eviicka
Je to vymyslene,cely ten srdcervuci pribeh..
@trdelnik234 kdyby se tu objevovaly jen skutečné příběhy, tak je koník dávno mrtvý a nikoho by nebavil 😉.
Ty z vás, co tu píšou, že nebudou sedět tři roky doma s dětmi - o tom ale ta diskuse není. Je to o tom, že každá z nás svoje dítě/děti zná a má umět odhadnout, kdy ta konkrétní situace bude pro dítě ještě komfortní a kdy už ne a je vhodné z dané akce odejít nebo na ni vůbec nejít. Nehodlám tu rozebírat řev dítěte při cestě k lékaři, to je úplně jiná situace, než cesta na zábavu.
Já patřím k těm, co s dětmi na zadku doma nesedí, byla jsem schopná jet 14 dnů po porodu na prodloužený víkend s mimčem mimo domov - jenže dcera (byla to zrovna naše čtvrtá) byla už od porodnice naprosto v pohodě, a hlavně jsme vše přizpůsobovali jí. Stejně tak jsem to dělala a dělám s ostatními dětmi - a klidně oželím akci, když vidím, že jsou děti špatně naložené a akci bychom si s nimi neužili. Neexistovalo, aby se muselo něco stíhat přesně na čas - tak buď přijdu později, nebo jedu s předstihem, nebo tam nejdu, pokud by pozdní příchod na konkrétní akci byl problém a já bych věděla, že bych to stíhala s dětmi jen na sílu.
Tím, že se každá z vás rozhodla mít dítě/děti, se svým způsobem rozhodla i pro určitá omezení. Ta jsou u každého jiná, záleží hodně na povaze dítěte a i na rodiči - ten neklid rodiče se na ty děti přenáší. Ale omezení tu jsou a budou prakticky až do doby, kdy ty děti odrostou. S tím se musíme smířit.
Kdyz pominu všechno ostatní, tak mě by nejvíc zarazilo mimino jenom tak v náručí. Přijde mi to v MHD opravdu nebezpečné, cukne to a dítě vypadne mnohem snáz než z kočáru nebo nosítka. Nechala bych ho v nosítku nebo kočáru i přes pláč. To mi přijde pro něj o dost bezpečnější.
@h_a ještě prosím tě, mně to tedy také nesedí. Policisté nejsou žádná paka, řada z nich má také rodiny. A předpokládám, že přijela normální hlídka, což znamená mladé kluky a ti za :
1. buď mají male dítě a vědí, že dítě se koji nebo pije UM a ví, že existuje více druhů UM než pouze Sunar, představ si, že dokonce umí porodit dítě, ano nedávno se to stalo...
nebo
2. dítě ještě nemají a o nějakém Sunaru nemají ani ponětí...
Jo a dost často jsou hlidkove policistky mlade zeny a ty by tyhle blbiny neplacaly zcela určitě.
Ještě že nejezdím MHD, kolikrát mi miminko plakalo, když jsem někam jela, a ano až tam jsem zjistila, že jsem se na to měla vykašlat a zůstat doma, ale většinou sice napřed plakalo, ale pak se uklidnilo a akci jsme si užili...
@eviicka
Ku kave dobre
@somalicats * mala vsuvka je ta , že ti co na paní zavolali policii , tak nevěděli, zda nejede z nemocnice , nebo má miminko koliky, nebo je proste jen přetáhnout...
To co ty tu pises ať si každý uzná za vhodné sám se svými dětmi...
Já tu psala ze jsou deti co proste pláčou skoro pořád, nebo aspoň často a nekomfortni je pro ne už třeba jen to že mají obleceni ...
Takže to ze miminko pláče může mít 34547 důvodu a ne vždy to je ze maminka něco nevychytala ...
Dále jsou tu taky maminjy které vi ze existuje lidi které dítě ruší- a z takových jsou pak ve vředu ... takze začnou zmatkovat citi se nejisté, trapne , hloupe , jako hrozne matky ...
@vendes bezpečnější v kocaru ? Než v sede na ruce ...no to snad ne 😅
@veronicka89 Vycházím tady z toho, tak snad tomu alespoň trochu rozumí: https://www.detivdoprave.cz/
@h_a nečetla jsem všechno, jen tě chci podpořit. Situace, kdy malé miminko dlouho pláče a máma (většinou prvorodicka) zkouší cokoliv a začíná být zoufalá, se dějí celkem často. Stalo se to i nám, naštěstí doma a mame empaticke sousedy, takze na nás nikdo nevolal socialku a policii. Těžko soudit, jak jste v té tramvaji vypadali. Předpokládám ale, že pokud by se úplně stejná situace stala ve všední den při cestě od dětské doktorky, dítě by ti 15 minut brecelo v tramvaji a ty bys z ni nevysedla, protože bys chtěla byt dřív doma, tak by tě tu nikdo nekritizoval a nadávalo by se spis na tu všímavou paní. Takže hlavu vzhůru, nic hrozného se nestalo a příště budeš zase o něco zkušenější a zvládneš to celé lip 😉
@vendes nemuzu nic najit co k mhd
Ráda bych přeci jen ještě zareagovala a zkusila shrnout, co mi z této diskuze vyplynulo. Po přečtení prvních asi dvou stran jsem si řekla, že se sledováním končím, protože odpovědi se mé původní otázce (jestli bylo v této situaci adekvátní volat policii) začaly poměrně vzdalovat. Padly tu nicméně otázky nové a neméně zajímavé, takže děkuji za podněty k zamyšlení. Také mě nějaké napadly:
- Opravdu je nutné vzdát se s narozením dětí všech svých dosavadních radostí? Možná jsou zde takové maminky, které se po narození na pár let zavřou doma a z péče o dítě zároveň čerpají energii. Myslím ale, že většina z nás se potřebuje chodit dobíjet i jinam, což neznamená, že by nás dítě nenaplňovalo - jde o to skloubit potřeby nás všech. Je to o hledání rovnováhy a ano, v případě který popisuji rovnováha nebyla, protože jsme ve výsledku byli vyčerpaní jak dítě tak rodiče. Do té doby jsme ale podnikli tolik mnohem kontroverznějších akcí, než je účast na mikulášském setkání rodičů s dětmi (žijeme s manželem částečně na lodi), že je sem raději nebudu vypisovat. A vše proběhlo naprosto bez problému. Tentokrát jsme třeba moc tlačili na pilu, každopádně každá rodina má své hranice jinde.
- Emoce. Má je rozbouřené miminko, na které v tu chvíli třeba jen působí příliš podnětů a proto pláče, potřebuje to ze sebe dostat. Stejně tak máma, která ho drží a už neví, co dělat víc. Plačící miminko nerovná se špatná/týrající matka. Plačící matka nerovná se osoba, která z nějakého důvodu (deprese, opilost...) situaci nezvládá. Dát průchod emocím není špatně. A zeptat se takového člověka, jestli potřebuje podporu také ne.
- Hluk dítěte v MHD. Vystupujete, když dítě pláče? U jak starého dítěte a po jakou dobu se pláč toleruje? Vystupujete proto, že nechcete spolucestující obtěžovat, nebo proto, že už nesnesete pohrdavé pohledy a poznámky? Měli by si vystoupit i ti, kteří své okolí obtěžují hlukem (skupina podnapilých turistů), nebo zápachem (člověk bez domova)? Dává těmto lidem někdo najevo, aby vystoupili?
Zpátky k mému příběhu. Kdybych si myslela, že jsem mohla vypadat, jako opilá/zfetovaná/unesená/na útěku, nepsala bych ho sem. Pohled té paní, která policii zavolala bohužel neznám. Nezlobím se na ni, že měla starost a možná špatnou zkušenost. Nezlobím se na policii, plnili svojí práci. Vlastně z toho mám poučení, že nemáme být lhostejní k okolí a že mám víc naslouchat potřebám syna i sobě. A taky docela vtipnou historku, takže za mě dobrý.
@h_a hele, jak tu někdo psal, až bude synovi 18, tak se tomu zasmějete (a já si myslím, že to bude mnohem dříve😉).
Jinak z toho co píšeš, mi přijde, že až zbytečně řešíš, co si o tobě okolí myslí (zmiňování pohrdavých pohledů, "dobře míněných" rad apod.). Vykašli se na ty domněnky, spousta lidí v okolí tě třeba neřeší nebo i chápe. Když se pak na ty lidi s omluvným výrazem usměješ, kolikrát ti to i vrátí. On ten svět není jen černý (no samozřejmě ani bílý...).
Jinak co je přípustné v MHD? Já zažila jednou, měla jsem fakt naštvané dvouleté dítě, které má hodně silný hlas (naštvalo ho oční vyšetření). Venku hnusná vánice, prostor polikliniky jsem nakonec rychle opustila, protože se to tam hodně rozlehalo (jedna paní se ho v dobrém pokoušela zaujmout, jedna mi něco říkala-neslyšela jsem co). Venku jsem nechala pro řev ujet tři autobusy (krátký interval), do čtvrtého jsem to riskla, ale s tím, že na další zastávce vystoupím - čistě z ohleduplnosti (nebylo třeba, syn se během vteřiny proměnil v dokonalé dítě). Co si celou dobu mysleli ostatní jsem neřešila, já měla svědomí čisté.
Ježíš kolik ti je že neumis takovou krávu poslat do prdele? Nic ji po tom není, v čem.mas dítě. A pláče každé dítě. I když teda nevěřím že historka je pravdivá.
@gbp ano, navíc paní, co ty policajty volala, to klidně mohla plácnout jen tak, aby v tom nebyla sama....