Přeskočení lezení 🤔. Jaké to mělo důsledky v dalším vývoji?

@farka Podle me jste mu to zbytecne urychlili. Ten pritah v kocarku se resi treba tak, ze se otevre bouda korby, lezi na brisku a kouka ven. A to vodeni za ruce taky neni zadouci. At se pekne odhodla sam, az na to dostane odvahu, bez cizi pomoci.

@farka tak to uz mozna ani nezacne lezt, pokud sedi, ma vyhled a vic nepotrebuje (samozrejme to neni pravidlem). Na pritahovani v kocarku me fyzio upozornovala, kdyz jsem dcerku chtela dat do sportaku, rikala, ze je lepsi dite na chvilinku pasivne posadit zvednutim operky, nez aby se zacalo samo pritahovat. A ze nejde pres rytire... no... to taky neni idealni. Za ruce bych rozhodne nevodila, my vodili dcerku za ruce ve chvili, kdyz uz sama udelala par kroku a fyzio mi potvrdila, ze svaly na chuzi ma.

@puhelin @zuzita15 jj, jsem stejného názoru, ale chlapeček je hodně tvrdohlavý a uječený, jak mu nejsou po vůli s chozením, tak řve...stejně tak to bylo v hluboké korbě, neviděl, vztekal se, tak šel ve 4m do sporťáku do pololehu 🤷🏻‍♀️

@farka Ja mam vyzkousene, ze co se detem neukaze, to nevyzaduji. Alespon ty moje to tak maji. O sezeni se taky pokousel, tak v korbe lehal na brise, videl vse a posiloval zada.

@farka jsem stejneho nazoru jako @puhelin. Mne kdyz mala rvala v korbe, tak jsem ji vyndala ven a nesla (mame opravdu hlubokou korbu a drobne dite, takze leh na brisku by moc nefungoval). Jinak deti zkousi, co muzou a co rodice povoli. Kdyz jsme chteli, aby dcerka chodila sama a ne za ruku, taky se vztekala, ale za chvili pochopila, ze neuspeje. A tak je to se vsim...

@farka Zkusila bych nabízet atraktivní hračky na práci rukama - vkládačky, věci na úchopy, míčky.. Potřebuje posílit práci s motorikou. Nicméně ani tak ho už lezení lákat nemusí a bude chtít spíš stát, aby viděl výš. Tahání za ručičky je špatně, bohužel si nepřipraví dostatečně kotníky při oťapávání nábytku a může je pak mít vbočené dovnitř (asi bych omrkla raději kotníčkové boty, které mu zpevní celý spodek). Něco jiného je, když mu postačí prst jedné ruky (pro pocit bezpečí), kdy už si sám koriguje pohyby a nepoužívá cizí ruce jako berličky.

Kazde dite je jine, ani jedna dcera nelezla.
Ta starsi se v pul roce postavila, zacala mluvit, prvni rekla auto.
Zadne dusledky to na ni nema.
Tedy ani na jednu.
Ta mladsi si prvni sedla.
Vubec nelezla, vubec se neplazila.
Pozdeji si zacala stoupat.
Nechodila.
kam jsem ji posadila, tam si hrala, porad chtela byt se mnou a permanentne se rehtala.
Ale to delaly obe.
Chodit zacala v patnacti nebo sestnacti mesicich, mozna jeste pozdeji-
Zadne dusledky nema.
Obema je pres tricet.
Obe mluvily velmi brzy.

Mám dva syny, ten starší se jenom plazil, pak si začal hned stoupat, obcházet nábytek, sedl si až po roce a chodit začal v patnácti měsících. Tehdy sem to neřešila, nevěděla sem jak to má být správně. A vidím na něm dnes a denně že to asi bylo špatně. Je šíleně neobrabanej, je schopnej zakopnout o svoji vlastní nohu, ve třech letech nevyskočí, v pohybu je nejistej. Na druhou stranu perfektně mluví, je bystrej a moc chytrej. Druhej syn je úplně něco jiného, je mu osm měsíců a já úplně čumím co všechno už pohybově zvládá. 🙂 Prostě každé dítě je unikát