Šli jste do 5. dítěte za ne úplně ideálních podmínek?
Ahoj, je mi 41 a mám 4 děti ve věku 2-12. Žijeme normální život, manžel chodí do práce, já jsem na RD a pracuji z domova na částečný úvazek. Máme všechno co potřebujeme (bydlení, jídlo, oblečení,atd.), ale samozřejmě by se našlo spousta věcí, které bychom chtěli, ale nemáme na ně (dovolená u moře, atd.).Peníze si hodně hlídáme, máme rodinný rozpočet a na větší věci musíme šetřit. Mysleli jsme si, že čtvrtým dítětem končíme, rozdala jsem těhotenské oblečení a oblečky na úplně malé miminko. Ale v poslední době jsme začali s manželem hodně řešit, že bychom chtěli ještě jedno dítě. Ale není to samozřejmě jen tak -- 1) řešíme můj věk, 2) řešíme finance -- už teď peníze hlídáme a nemůžeme si vyskakovat, 3) řešíme bydlení -- teď mají 3 starší děti jeden pokoj a malá spí s námi v ložnici. Máme 3+1. Je tady někdo, kdo šel do pátého (nebo šestého, atd. 🙂 ) dítěte za ne úplně ideálních podmínek?
@jarniboure hele, tohle je nejaky fenomen...muj manzel, kdyz jde ven se svema trema, tak si kolem nej dosloval zenske osazenstvo ucurava blahem pri tom pohledu...kdyz jdu s nimi ja, tak nejspis uvazuji, zda jsem uplne blba, nebo jen trochu blba, ze jsem sla do tretiho...pripadne si mysli, ze jsme zkouseli kluka...proste predsudky 😀
@nonnni -- s těma holkama/klukama je to přece jasný -- každá správná matka má páreček 😀 😀 Mně dokonce u třetího soused řekl, že teď můžeme s dětma přestat, když se nám konečně povedl chlapeček 😀
@jarniboure je to rozhodování.....heled a třeba vidinu většího bytu do budoucna máte?
Já třeba zase vidím nevýhody trochu jedinacku i když chápu že je někdo má.....ale ty děti jsou úplně samy....když ono to je těžký ....já trebavim, nebo teď si myslím,že tři děti je strop....i ta se každý den modlim k Bohu ať jsm všichni zdraví.....a spolu avse zvladneme.....na třetí mimi se tesime moc ale už teď když se holky rozjedou je teda mazec 🙂)) mají tři a čtyři roky.....ale taky jsme se nikdy tak hodně nenasmali jako s nimi......teď jsme měli oslavu,dcery, a když jsem viděla, já jsou holky šťastné,manžel s nimi hrál na schovku....běžel kolem nich, popusinkoval a ony se smaly a nahaneli se všichni.....to je prostě k nezaplacení.....nebo když se příteli samy od sebe....když nás jen tak pohladi....nebo když vaříme peceme a je to po celé kuchyni ale dcera mě popusinkuje já mě miluje a je šťastná....nebo mebolea hlava a ona mne prikryje dekou.
Mě se velké rodiny líbí.....ale bohužel z té mě zkušenosti kolem mě co byly decka byly chudaci......což nemusí a nejspíš ani není vas pripad.....
@jarniboure no to jsou kecy.....já taky pořad poslouchala jak chla má zasadit strom, postavit dům a splodit syna - máme dvě holky 🙂))) teď teda kluka čekáme .. Ale.....to je na ránu......no konečně!!!!!! Chlapeček!!!! Tak hlavně že se povedl
@jarniboure mě manžel řekl zda když se tak daří neporidime čtvrté aby teď to třetí taky mělo blízko sourozence -holky 14 mes od sebe a teď po třech letech kluk....ale teda myslím že by to bylo nad moje síly 🙂)))!! Už jen to těhotenství......ke konci př mě dost náročné......
@shine2015 -- no tchánovci bydlí ve 4+1, takže je možnost, že třeba jednou...ale kdo ví. Navíc se mi příčí počítat s naším "polepšením" při jejich smrti.
Máš naprostou pravdu -- jsou chvíle, kdy jen tak na děti koukám a říkám si, čím jsem si to zasloužila, že mám takový skvělý děti. Jsem s nima naprosto šťastná, i s těma staršíma, který už nejsou takový roztomilý drobečkové. Mám skoro slzy v očích, když se ke mně přijde potulit i ta nejstarší a když mi tvrdí, že se bude tulit pořád (o tom teda třeba v jejích 17 poněkud pochybuju 😀 ). A to jsou ty chvíle, kdy mě právě napadne, že máme ještě dost lásky pro dalšího 😅
@shine2015 trefilas to...kvuli takovym okamzikum bych tech deti mela treba deset...nase deti jsou skvele a je s nimi desna sranda. Ale zase jsem si vedoma, ze kazdy den scita i ty ostatni chvile...logistika, finance, materialni zabezpeceni, individualne straveny cas...cas na nas s manzelem...
My se take hrozne tesime, az budou vsechny vetsi, budou si zvat pratele a i pritele, budeme se spolu schazet u jidel a prokecame noci...presne takto travime cas v manzelove rodine. Bezne nas je tam kazdy den deset + lidi, na svatky dvojnasobek...fura smichu, lasky...uz i proto se odmitam vzdavat prostor, kde se da ve velkem posedet, zarelaxovat...i proto mozna mam potrebu doprat detem soukromi, protoze zazitky nejsou nutne jen spitani pred usnutim, ale cela rodina pospolu...
Nerikam, ze to jinak fungovat nemuze, jisteze muze...ale ja chci to, co znam a je v tom dobre me a i mym detem🙂
@shine2015 -- holčičky jsou prostě v tomhle podceňovaný 😒 To máte teda hodně malý rozdíl -- 14 měsíců. To musí být holky taky pořádný parťačky 🙂
Jsem ze 4 dětí a chudáci jsme teda nebyli. Měli jsme vše. Je pravda, že když jsme byli malí, tak jsme bydleli v malém bytě a měli společně pokojíček, časem se to změnilo a nakonec jsme bydleli v domě a měli každý vlastní pokojíček. Hory, alpy byly v zimě i v létě. Občas moře, ale preferovali jsme hory, naši s námi jeli k moři, jen pže jsme si to přáli. 🙂 Doteď trávím u moře každý rok max. cca 1-3 dny, spíš cestujeme po té zemi a u moře si dáme jen pár odpočinkových dnů před odletem domů. Nechápu jak tam někdo může trávit týden na jednom místě, pro mě děsná nuda. 🙂
Muž je taky ze 4 dětí a měl to podobně jako my. Pak mě obě hodně blízké kamarádky jsou taky ze 4 dětí, taky měly vše, hory i moře.
@nonnni -- my jsme taky dost družná rodina. Dokonce jsme "adoptovali" (ne teda papírově) i mojí kamarádku ze základky, když jí umřel táta a máma se na ní vykašlala (alkoholička). Je to moc fajn a taky se těším na to jak by jednou mohly vypadat vánoce, kdyby si každý z dětí někoho přivedlo... 🙂 Máš pravdu, že v tomhle kontextu je chybějící obývák velký mínus.
@jarniboure 🙂 .Ano nejstarší je stále doma.Před týdnem se vrátil z ročního pobytu ve státech,takže jsme měli jen děti 3.Sama jsem ze tří dětí.Brácha se ségrou svůj pokoj,já s našima v ložnici,obývák,kuchyň.Kdysi poměrně klasika.Dovolené,kroužky,lyže,v létě stanování,to vše jsme měli.Můj muž je ze dvou dětí.Nepoznal z toho nic,snad jen to lyžování,ale bez rodičů.O to víc teď dává dětem.Velký kluky jsme asi do jejich 5ti let měli v 1+1.Jak jsme se rozrůstali,tak jsme se stěhovali.Víš,já si myslím,že 3 děti v pokoji není nic neobvyklého.Ale co ty 2 další a vy?Už jsem to psala ze začátku,ale vzdát se ložnice,žít v obýváku.Pro mě osobně nepředstavitelné.Aby byli spokejené děti,musí být především spokejeni rodiče.Když jsou malí,tak se to dá.Kluci mají svoje pokoje.Ale dva v jednom by to dávali taky.S malýma ale rozhodně ne.20ti letý s pětiletým?To už by s námi nebydlel a jak tu někdo psal,raději by vzal nohy na ramena.Prostě potřebují soukromí.Tobě to teď nepřijde.Jsou malí a je to super je mít u ruky.Ale věř,že přijdou chvíle,kdy i ty budeš ráda,že zalezou a neuvidíš je 😉 .
@nonnni proto my teď doma malujeme stehujeme a měli jsme maly obyvak s kuchyni,teď z toho bude jídelna s velkým kulatým stolem!!!!! A obyvak máme místo bývalé ložnice.....kde je obrovská sedačka....ložnici jsme udělali z malého pokojíku.....a holt vymyslime z koutu za rohem šatnu.....
@jarniboure chtěli jsme děti co nejdřív po sobě....to byly taky řeči.....jak to zvladneme a pak plánované???? Ale holky spolu drží a milují se moc! A navíc si spolu vyhrají, berou ohledy....někdy se zlobí ale pak se zase pusinkuji....brani jedna druhou před vsema i před lékařem!!!! 😀
@shine2015 -- já si to tak kdysi představovala -- kdybych teda s dětma začala dřív -- že bych měla 2 k sobě, pak pauzu a pak další 2 u sebe 🙂
A těhotenství je pro mě taky otazník -- ne že by bylo nějak hrozné, nemusela jsem ležet ani nic podobnýho, ale dost mě bolely záda a ke konci to s pohyblivostí nebylo nic moc.
@marton -- Já jsem taky ze 3 dětí . Žili jsme ale i s babičkou a dědou (do mých 16), takže jeden pokoj měli oni, druhý měli naši a třetí já s bráchou a ségrou. Brácha se ale časm odstěhoval ke svému biologickému otci (můj táta je mámin druhý manžel). Nebylo to ani tak kvůli soukromí, ale moc se nemuseli s mým tátou. Ale musím dodat, že jsme bydleli ve starém domě, kde jsme měli byt skoro 200metrů a jen náš pokoj měl 45m2 😅 Takže 3 lidi v jednom pokoji naprosto v pohodě, daly se tam udělat "zóny" soukromí.
Je fakt, že hodně záleží i na tom věku -- známá má v jednom pokoji kluka 16 let a holčičku 4 roky a nedělá to bohužel dobrotu, i když se děti mají rádi.
@jarniboure já jsem spíš unavená, a hlavně mám obrovské břicho mi přijde.... 😀
@shine2015 -- to právě ono -- jak jsou děti parťáci, je to úžasný 🙂 A ten ohled na druhýho je přesně to, co bych děti chtěla naučit -- a vidím, že některý věci dělají naprosto automaticky -- např. jeden něco dostane, tak se přirozeně rozdělí s ostatníma.
@jarniboure tak ale to je take docela stezejni fakt, jestli ma pokoj rozmery na to, aby se treba knihovnou dal v podstate oddelit na minizony, nebo se nekdo znazi nacpat 3 deti do 16m2
@jarniboure přesně.....jedna něco vezme a chce hned pro druhou....ještě pro ....mami...nebo a kde má ona? Jenže my jsme nedělali rozdíly, obě jsme braly jako malé,měli jsme sportak pro dvojčata aby mohly jezdit spolu.....atd pomáhal tatínek a pořad jsme vysvětlovali....
@shine2015 -- což mi připomíná -- je to teda trochu od tématu -- nedávno jsem řešila s kamarádkou, jestli by se starší měl přizpůsobit mladšímu (nejdeme na výletě tak rychle, hraju si s mladším i když mě to nebaví, atd.) nebo jestli by se naopak nejstaršímu nemělo bránit v rozvoji (tudíž mladší se musí přizpůsobit a držet krok). Přemýšlely jste nad tím někdy?
@nonnni -- určitě jsou ty rozměry důležitý. My jsme právě před pár lety dělali rekonstrukci, abychom dětem dali větší pokoj.
Jen komická odbočka -- my jsme v tom 45m2 pokoji měly se ségrou palandu 😅 😀 😀 Hrozně jsme jí teda chtěly, ale dneska se nad tím musím jen smát.
@jarniboure já si myslím ustupovat se musí naučit oba...jak mladší tak starsi...ale když mají veliký rozdíl....záleží na situaci....
@shine2015 -- určitě by měla být mezi dětmi tolerance a kompromis. Já to vnímám ve dvou rovinách -- co se týče "povinností" (lepší slovo mě nenapadlo) jak jsou kroužky, atd. tak se musí mladší opravdu přizpůsobit -- když má nejstarší závody, tak jdeme všichni, i když to samozřejmě nejmladší úplně nebaví. Ale druhou rovinu vidím v přístupu k lidem -- a v tom jsme se právě s tou kamarádkou lišily -- já to beru tak, že nejstarší by měl počkat na mladšího, pomoct mu zavázat tkaničku, nechat ho třeba vyhrát při člověče, atd. Kamarádka to vnímala jako omezování toho staršího, že se musí ohlížet na mladšího.
@jarniboure no to věřím.Synovi je 16.Je to zlatý dítě,ale své mladší sourozence by v pokoji nedal.Faktem je,ža jak jsou dvojčata,tak jsou živí a oráchlý.Občas je nedávám ani já 😀 .
Ptát se starších dětí ve vašem příadě mi přijde mimo.Dvanáctiletá je malá a je to pro ni panenka.Není schopna posoudit co bude za pár let.To je na vás.
@jarniboure my učíme pomáhat jednu druhé.....i když ony to trak nějak odkoukaly od nás a pomáhají si když spadnou atd....podají si ruku ...
A ty závody to taky beru, jdeme fandit brachovi....to tmeli rodinu si myslím...jednou na závody staršímu pak zase mladšímu....
@jarniboure nechránili se, mamka chtěla spíš tři děti a nezměnila to ani když to doma neklapalo a čtvrté dítě už bylo opravdu neplánované.... co vím, tak se chránili jen po druhém dítěti, protože 2 děti za 2 roky asi bylo i na to křesťanské smýšlení dost....
to víš, že jsme o tom mluvili... když jsem já a sestra byly v pubertě, tak jsme pořád řešili, proč se naši rozvedli (když jim to evidentně neklapalo), na to byla odpověď buď, že křesťani se nerozvádějí nebo že rodiče by jim to nedovolili...
a mamka nevěděla jak by dvě děti uživila, bála se toho (byla z velmi chudé rodiny, to je fakt)....
no ale prostě neplánovala a pořídila si časem třetí a pak náhodou i čtvrté dítě....
nikdy už se nevrátila do práce... vypadalo to tak, že mamka nezvládala domácnost se čtyřmi dětmi a táta nezvládal vydělat peníze....
ono to bylo složité, navíc přes ulici babička, která mamku nikdy nevzala pořádně do rodiny....
moje zkušenost po MD a po manž. krizi je, že člověk má neustále být vděčný za to a jak píšeš - má si někdy jen tak sednout a užívat si toho - protože to může být velmi pomíjivé (a je, i když vše klape, tak tu nejsme navždy)...
kdybych odhlédla od věku a zdraví, tak bych do třetího dítěte ještě šla...
moje hlavní stopka by nakonec byla obava, aby byl prostor na vztah s manželem... a ono na každého v rodině je potřeba pozornost, čas.... hodně pomáhá komunikaci, když nejsme pořád spolu, ale sem tam jdu třeba jen se starším někam nebo jen tak vařím s mladší apod...
já jsem třeba tohle nezažila, je to hodně i o uvědomění si toho 😉 a taky o zorganizování si toho času tak, aby člověk měl čas na to dítě samotné....
vždycky mi přišlo, že jsem prostě jedno z dětí, dlouho mi trvalo než mi došlo, že jsem sama za sebe a že nemusím být v tom "chumlu".... visela jsem na sestře, pak jsem visela na kamarádce, byla jsem velmi samostatná na svůj věk myslím, ale takové to vědomí individuality, které je (ve zdravé míře) velmi potřeba, to jsem neměla... má to samozřejmě dobrou i špatnou stránku 😉
a Ty máš sílu a čas na další dítě? máš čas sama na sebe? na nějaké koníčky?
to je za mě velmi podstatné, mně přijde, že hodně žen se tak opře do té rodiny, že zapomene na sebe... ale chlap si chce taky popovídat o něčem jiném než o dětech, účtech a co je potřeba opravit....
a je to dost důležité i proto, aby si ten pár odpočinul od toho každodenního "kolotoče" 😉
@jarniboure ve 12 letech je otázka jestli ta nejstarší ví a umí si představit... já už si to v tom věku představit dost uměla, byla jsem spíš napřed.... ale řekla bych, že tak minimálně půlka třídy byla ještě hlavou v dětství hodně... a holčičkách připadalo miminko jako hračka....
řekla bych, že se tohle hodně změní během tak 2 let..... ta puberta je obrat... a teda pro mě byla puberta nejhorší samozřejmě z hlediska financí, protože člověku se líbí nějaký kluk hrozně a fakt jsem neměla třeba jediné slušné šaty, byl to boj... půjčování od ségry, vracení lahví, aby bylo na nové silonky 😅
a to jsme se vlastně měli velmi dobře, nikdy jsme neměli hlad nebo tak, ale prostě až v té pubertě si tohle asi člověk víc uvědomí.... já sice jako dítě brečela, že nechci onošené šaty nebo sešmajdané boty apod., ale nakonec pro mě priorita bylo běhání v lese apod.... ale v pubertě se to změní... chceš lepší střední ale tam se musí dojíždět a bydlet na intru... a už to třeba nejde... je to prostě omezení s těmi financemi.... a těžko odhadovat jak ty starší děti budou reagovat, přijde mi, že pro ně to je horší, protože ony zažily ty časy než se narodily sourozenci.... třeba moji bráchové ty fin. potíže taky nesli blbě samozřejmě, ale přece jen asi líp... plus naši si je pak mi přišlo víc hýčkali, protože já a ségra jsme už byly z doma, tak doma bylo jen jedno až dvě děti, což byl pak už prázdný dům 😅
mamka si myslím, že se upnula na děti i proto, že ji prostě moc nebavilo chodit do práce, nějaká kariéra šla mimo ni.... já to doma milovala, protože tam máma byla pořád 🙂
ale taky - pak dorazila puberta a zjistila jsem, že si nemůžeme o plno věcech popovídat - od filozofie po historii nebo o tom jak napsat životopis.... ona prostě nevěděla.... celý svůj život vyčerpala na ty děti a žádné jiné koníčky nebo cíle neměla.... takže pak naše komunikace hodně klesla a už není kde navázat, nejsou témata prostě....
pro mě to je velký impuls věnovat se nějakému koníčku, i když si děti někdy stěžují - jednak tím netrávím až tolik času a druhak vím, že až dorostou tak budou rádi, že mámu zajímá i něco jiného než domácnost 🙂
@shine2015 mně přijde jedináček super... ale jen pro rodiče 😀 vidím to ve svém okolí, kdo má jedno dítě, tak mu trošku odroste a není to vůbec nějaká brzda při výběru práce nebo koníčku... a když je nejhůř, tak jedno dítě pohlídá třeba při nemoci nebo něčem důležitém v práci i sousedka někomu... ale dvě tři děti, to už je jiná káva....
je fakt, že s jedním dítětem je ten pocit "pár a dítě", ale u dvou dětí mi přišlo, že naskočil ten pocit "rodina"
@jarniboure můj názor je, že přizpůsobovat se musí jak mladší, tak starší....
mně třeba plno lidí říkalo neboj, sice je budete mít po dvou letech, ale to mladší se přirozeně zapojí a tak jako pojede s vámi... no to jo 😀 😀 mladší je velmi silná osobnost, která všechny vztahy v rodině překopala! nějaké její přizpůsobení bylo jedině na můj nátlak, když to nešlo jinak... o přizpůsobení z její strany se dá mluvit tak poslední rok, od 4 let... do té doby to setsakra s tou rodinou hýbalo a pořád jsme hledali kompromisy.... ono i děti co jsou od sebe věkově blízko můžou být hodně povahově odlišné....
tchýňka mi třeba říkala, že pro ni bylo daleko jednodušší hlídat 2-letá dvojčata svojí dcery plus o 4 roky starší dítě než naše děti 2 a 4 roky.... ty děti si víc sedly povahově a byly klidnější navíc....
u nás to vždy bylo ve stylu "já chci ven" ... a "já nepůjdu ani za nic"... a tak to bylo se vším, i s jídlem atd... takže neustálé vyjednávání, hledání kompromisů a improvizování.... kdybych měla takové děti čtyři, tak si to hodím 😅
moje mamka vždycky říkala, že mít nejmladšího bráchu jako první dítě, tak by měla 1-2 děti... že prostě každé dítě je jinak náročné... a o tom to taky je hodně.. .jenže to člověk neví dokud se to dítě nenarodí
@tavina -- díky. My o čtvrtém začali uvažovat taky kolem půl roku třetího 🙂 Přeji dobré rozhodování.