Společné spaní s miminkem

@kacik88 já bych rozhodně ženy, co ještě miminko nemají nebo ho teprve čekají, neshazovala, ale rovnou Vám mohu napsat, že opravdu nad vlastní zkušenost není...měla jsem také jasno v tom, jak budu svou holčičku vychovávat, že to rozhodně nebude dítě typu, co se válí po zemi v obchodě vzteky, protože já se jí přeci budu věnovat, vysvětlím jí v klidu, že nemůže mít všechno atd, tak proč by to dělala...měla jsem za to, že děti, co si na procházce sednou na zem s tím, že dál už nejdou a když se je pokusíte postavit, začnou se vztekat, že jsou nevychované atd...no, dcerce se věnujeme naplno a řekla bych, že jsme celkem ideální rodina...a podobných scén už máme za sebou tolik :D A to je jen jeden z tisíce příkladů, prostě člověk míní, příroda mění ;) Z představy o tom, jak budu přistupovat k výchově, že kojit budu max do roka, protože pak už je to divný, že děti do postele rodičů nepatří, atd, toho po dvou letech opravdu moc nezbylo... ;) A to nemyslím jako výsměch, to vůbec, ale ne každé dítě je učebnicové a to ukáže opravdu až ta vlastní zkušenost...

@sarkoc :o))))))...to souhlas, trefně popsáno! :o). Já vstávala k dceři první dva měsíce i 11 x za noc a to jen z důvodu, že jsme v porodnici měli striktně nakázáno, dítě do postele nesmí! Internet tenkrát nebyl! Podívala jsem se do zrcadla a ve svých 18 letech se mi objevily modré kruhy pod očima, které už nikdy nezmizely. Pak jednou jsem si ji vzala do postele a usnuly jsme.....na tu noc nikdy nezapomenu, poprvé od porodu jsem se vyspala :o)))) a ráno spala do 8. Byl to jak malý zázrak..

@kacik88 a ještě k tomu spaní, malou v prvních týdnech tak šíleně trápily koliky než jme našli vhodná probiotika, která jí sedla, že jsme k ní nevstávali po půl hodině...my jsme totiž mezi těmi jejími šílenými záchvaty bolesti nestihli ani usnout...koliky na ni přicházely večer a nebylo výjimkou, že jsme ji do čtyř do rána konějšili, chovali, houpali, zpívali jí, masírovali atd, než usnula de facto vyčerpáním...manžel pak měl tu půl hodinu na to se dospat, vstává totiž před pátou do práce a já se většinou tak hodinu vzpamatovávala a brečela, proč musí moje holčička tak trpět, pak teprve jsem byla schopná usnout, také vyčerpáním...doposud mě nenapadlo, jak jinak to šlo bývalo řešit (až na to nechat ji křičet v postýlce na druhé straně domu, dát si špunty do uší a snažit se spát, ale věřím, že to by snad žádný rodič neudělal)...a podobné situace prostě dopředu naplánovat nejdou :/

@sarkoc Přesně to jsem tím myslela... ne že nevěřím těm co nemají ještě vlastní dítě, že si nedokáží představit mateřství, že nemají dobré názory či že nebudou dobře vychovávat své dítě. Ale to, že i přes všechno tohle, přijdou věci, které si člověk prostě neplánoval a nebo jednoduše po příchodu dítěte změní názor, protože uvidí, že samo miminko to chce jinak nebo že to nevyhovuje mámě i dítěti.
I já sama jsem měla některé představy jiné a upustila jsem od nich, když se mi syn narodil. A pár maminek mi řeklo (když jsem byla bezdětná, či těhotná a něco jsme řešily)... počkej až budeš mít to svoje (v tu chvíli jsem se taky cítila uraženě) a musím jim dám zpětně za pravdu. S představami se to nedá srovnávat.

Tak se to tu klasicky zvrhlo do nelitostne bitky 😀 diskuzi sleduju od zacatku a ani jsem nechtela psat, ale nektere nazory me natolik udivuji, ze mi to neda...damy odpustte, ale vy, ktere dite jeste nemate, opravdu vite houbeles co se spani tyka. Opravdu bych vam prala mit dite, ktere spi tak, jak se pise v literature. Taktez jsem si myslela, jak novorozenec prospi 16 h denne a pak se divila, ze je naopak 16 h nonstop vzhuru 😀 a ze jako odpocinek staci 30 minutek. S oblibou rikam "matka míní, dítě mění". Taky jsem spoustu veci planovala delat nejak, ale situace a dite pak vyzadovaly reseni naprosto jine. V rodicovstvi je ze vseho nejdulezitejsi spokojenost vsech zucastnenych - ditete, matky, otce, pripadne sourozencu (uz ne ale dalsich pribuznych tvrdohlave si prosazujicich sve pravdy a kecajicich do vychovy). Takze ja se ridim tim, co vyhovuje nam, bez ohledu na to, zda je to momentalne trendy nebo ne.

Spolecne spani ma samozrejme sve vyhody i nevyhody, ale to ostatne kazde jednani, kazda vec a nestesti se muze stat vzdy a kazdemu, t uz ite spi samo nebo s rodici.

My mame v loznici postylku prirazenou k nasi posteli, ale casto spi mala v posteli se mnou (manzel je vzdy tyden v zahranici, tyden doma), nekdy spi i mezi nami. A predstavte si, ze to neni kvuli moji pohodlnosti, ale kvuli tomu, aby se vyspala dcera! Ja se naopak budim casteji (kdyz se vrti, kope do me, odkryje se...).

Kdyz se narodila, opravdu jsem si netroufla mit ji u sebe v posteli (jen obcas pri spani pres den), protoze jsme na sebe jeste nebyly zvykle, nebyla jsem zvykla mit vedle sebe dalsiho cloveka, bez ohledu na jeho velikost 😉 kojila jsem vzdy vyhradne vsede, v leze mi to nevyhovovalo a i jsem se opravdu bala, ze bych usnula a zalehla ji. Ale rytmus spanku a kojeni se s vekem prirozene meni, takze jsme se dostaly do faze (cca 4. - 5. mesic), kdy dceru to, ze ji zvednu a kojim v naruci, prilis probouzelo a pak nemohla usnout nebo ji probouzelo, ze ji odkladam. Ted tedy v noci kojim vleze, ona je v polospanku a chrni spokojene celou noc. A ne, opravdu se nebojim, ze ji zalehnu, spis kolikrat ona zalehava me 😀 kope do me, rotuje, kdyz se vzbudi, leze po me 😀

U nas by naopak absolutne nefungovalo spani v samostatne postylce nebo dokonce ve vlastnim pokoji, protoze mam dite, ktere prakticky vubec nebreci, kolikrat se probudi a ani necekne a ja se probouzim jen tim, ze slysim, jak se vedle me vrti (ano, ve svem pokoji by o sobe jiste dala vedet, ale nevidim duvod, proc ji nechat rvat).

To, ze se mnou spi dite v posteli, ale zaroven neznamena, ze si neuvedomuju rizika, naopak ucinim veskera opatreni, abych je minimalizovala. Taktez prilis nechapu matky, ktere spolecne spani povazuji za adekvatni nahradu monitoru dechu. Ja osobne teda fakt nepoznam, ze mi dite prestalo dychat, kdyz sama spim, i kdyz mam dite vedle sebe. Kolikrat ji neslysim dychat, ani kdyz jsem zhuru a primo u ni. Proto mam monitor dechu na plenku (a rekla bych, ze je dokonce spolehlivejsi nez ten deskovy, je hodne citlivy a funguje, at uz se dite v posteli stehuje kamkoli).

A jeste k tem instinktum, ony vazne funguji, ale musite jim verit. Kdyz jim neverite, spolehat se na ne opravdu nemuzete 😉 lide si dnes odvykli spolehat sami na sebe, na sve pudy a intuici a je to spatne, protoze to fungovalo tisice let pred nami a jen diky zakladnim instinktum lidstvo jeste nevymrelo. Materske instinkty jsou jedny z tech nejsilnejsich, stejne jako pud sebezachovy.

Jako vzdy a ve vsem plati, delejte to tak, jak to vyhovuje vam, rady a nazory ostatnich si vyslechnete, vemte si z toho to dobre a budte tolerantni, to ze to nekdo dela jinak, neznamena, ze je to spatne, dotycny k tomu ma sve duvody. A pardon za takovou esej 😉

Tak přírodní národy i když je jich už málo, děti neodkládají skoro vůbec, nosí je v šátku a spí s nimi a obvykle nepotřebují psychology :D Ale vážně, my jsme jinde a nemáme moc zkušeností co udělá "volná výchova" bez fyzických trestů a spaní s dětmi do budoucna, jen mnoho matek už dnes instinktivně cítí že je to správné, protože za komunismu se opravdu psaly příručky jak děti správně vychovávat (jednu mám doma) pod kterými byli podepsáni lékaři a pedagogové a ty nabádaly k naprostému odosobnění dítěte a rodičů. S dětmi se spát nesmělo a nesměly se ani mazlit ani líbat aby se nerozmazlily a nebyly nezdravě fixované na rodiče. Taky se děti dávaly hodně brzy do jeslí, pak do školek a s matkami moc času netrávily. Já to měla stejné a vztah s rodiči dodnes nic moc, prostě je nepotřebuju a nevyhledávám. A můj první muž to samé, hodně jsem di tenkrát od tchýně vyslechla jak své dítě rozmazluju, jak ho nemám vůbec brát do ruky, nechovat nemazlit nechávat vyřvat. No můj první manžel taky dodnes s matkou vtah nic moc, vlastně ona si mi teď stěžuje jak ho rok neviděla a jak jí je to líto že nevidí ani své druhé vnouče které má můj bývalý s novou ženou. A taky vztah mezi námi byl chladný, prostě citová oploštělost. Já to tak nedělala se svým synem. spala jsme s ním do 10ti let. A je úplně v pohodě. No a mám teď příklad i ze starší generace jak tohle dopadlo, můj manžel měl totiž doma zcela volnou výchovu v takzvaném "kultu dítěte" prostě byl pro své rodiče vším a oni poslušni svého instinktu s ním také spali do 10ti let, mazlili ho, nic mu nezakazovali, dali mu lásku a volnost. Je z něj skvělej a citlivej chlap. Rozhodně není rozmazlenej, nebo že by z něj nic nebylo. Naopak, má zdravé sebevědomí a skvělé vztahy se svými rodiči. Kdykoliv někde jsme tak myslí na svou mámu a přiveze jí dárek, i na mojí mámu! Na kterou já si ani nevzpomenu....

@liliprili Není pravda, že když ještě nemáme miminko na světě, tak víme houbeles...to je velice úzkoprsé. Mám mladšího bratra o 5 let a sestřenice o 7 a 13 let mladší, se kterými jsem trávila dost času, dokonce jsem je i jako miminka hlídala. Říci o někom o kom víte kulové, že ví houbeles je známka vaší povýšenosti. Můj názor tím nezměníte, i když mě urážíte a všechny budoucí maminky. Na mě to naopak působí tak, že jakmile je dítě venku, tak jste všechny najednou pobrali moudra světa a doslova svoje zkušenosti vnucujete ostatním. Já pouze napsala názor a najednou jsem se stala terčem. Je to ubohé a nízké

@karlajasmine výborně...a kde se vté citaci píše, že jsem řekla , že je vaše kamarádka blbá???...příště dvakrát čtěte, než někoho urazíte😉

Proc se tím vůbec stresujes. Každý ať si dela, jak chce. Když cítíš, že ti to tak vyhovuje, tak v tom pokračuj. Když jsem kojila, mela jsem malou cele noci v posteli. Potom jsem kojit přestala a stejne tam byla furt nasackovana ☺ a ted má 2 roky a občas se v noci probudí a chce k nám. Neberu to nijak tragicky. Ať si řekne, co potřebuje. Jsou to naše deti a my jsme jejich svět. Každý rodič praktikuje jiný způsob výchovy a nikdo ho nepřesvědčí o opaku 😉 jinak jsem si taky myslela, že mala v roce pošupajdi do svého pokojíčku. .hahaaa. Ve dvou letech jsme ji teprve přídili vlastni a ted čekáme druhe, tak jsem zvedava, jak dopadneme 😆😆

@kacik88 presne tak dokud nemame.dite nic nevime. A dovolili jsme si rict jiny nazor.

Prvni vec, co mi rekly v porodnici detske sestry, bylo, ze nektere deti potrebuji byt u rodicu a jetsli vim, jak si zvednout bocnici u postele . Takze my spolu napul spime uz od porodnice, 4 mesice, a nikoho to netrapi. Ja spim, muz spi (mimino v noci ani nestihne zacit knucet a budit ho), mimino spi, a kdyz ma nekdo problem, tak se ohradim, ze jako preci nebudu xkrat za noc vstavat, na to jsem fakt lina. A kdyz se o tom bavime dal, tak se ukaze, ze zatimco ja jsem vyspana, pro ty dotycne byla materska nekonecne nevyspani a nocni priprava lahvi. A kdyz se mi to snazil navrhnout muz, mile jsem mu navrhla, ze bude postylka u jeho postele a bude mi holku nosit. Nechtel. Takze za me- kazdemu, co mu vyhovuje, a nac to resit 🙂.

@kacik88 Jestli vás můžu upřímně požádat... napište si do upomínky/kalendáře nejlépe na září 2018... napsat do diskuze o společném spaní na MK, jaká je vaše realita, upřímně...
Ať už bude jakákoliv (podle vašich představ nebo jiná), všechny co tu píšeme dostaneme upozornění a můžeme si přečíst jak moc se shoduje nebo odlišuje od toho co tu teď v diskuzi vzniklo.
A nebere to jako útok na vaše představy o metodách výchovy, prostě jsem zvědavá jak to dopadne.

Nestresovala bych se tím , je to každého věc jak si to zařídí tak to má.Nase malá když jsme přijeli z porodnice prvních asi 5 noci vzhůru každou půl hodinu ,to jsem ji ještě kojila ale i tak jsem si ji nevzala do postele.Mala spavala od porodnice ve svém a dodnes spí a nic se na tom nezmění .Můj názor je dítě v posteli v žádném případě,tento názor už jsem měla i před porodem a zůstalo to tak.Neni vždy pravidlo jak některé matky tvrdí že po porodu se vše změní treba i drobnosti tyto názory .

Já osobně když jsem porodila, tak jsme chtěla být nejlepší máma na světě a řídila jsem se všemi radami, které jsem dostala od pediatra, v porodnici, od rodičů.... Rady často protichůdné, nesmyslné a byla jsem naprosto vyšťavená a zničená. Takže pro mě nejlepší rada nakonec byla řídit se sama sebou, tomu co vyhovuje mě a nikoho neposlouchat! Pak už jsem byla v pohodě já i dítě 🙂 a ostatním jsem vše odkývala abych měla pokoj a udělala si to po svém.

Nez se syn narodil, mela jsem v planu ho dat do postylky a dokonce i do jiny mistnosti - prece ho nebudu rozmazlovat, pekne ucit samostatnosti uz od zacatku (no velky hahahaha).

Kdyz se narodil, tak jsem jeste v porodnici rekla manzelovi, at postylku OKAMZITE prestehuje do loznice.

Kdyz jsem prisla z porodnice, po prvni noci manzel OKAMZITE sundaval bocnici a postylka byla u postele.

Uz je to ctrnact mesicu, spime vsichni na matracich na zemi - vsichni happy jak dva grepy 😀

@danask88 hezky napsano.Jen ja jsem dost citliva na vyraz volna vychova.Ono to totiz pro neznale vypada,ze kontaktni a pozdeji ta "volna" vychova je o tom,ze si dite dela co chce a rodice ho maj na haku a jen se smejou jeh

@luckylee to se neda smazat.😕
No pokracovani....
...jen se smejou jeho zlobeni.To vetsinou neni vubec pravda.
Moje dite dost volnosti,ale vsude ho pozoruju a vysvetluju.Stejne tak jako mu jdeme prikladem aby byl slusny a tolerantni.Nejvic se deti uci napodobovanim.
Taky bych nedovolila aby nekde v kavarne lital,kricel a otravoval ostatni jen abych podporovala jeho individualitu.Ale presne takhle si spousta lidi predstavuje pojem volna vychova.

@kacik88 me naopak prijde povysene tvrdit, ze vite vic, jen proto, ze jste si to precetla v odborne literature a myslet si, ze nikdo jiny necte 😉 a prominte, ale vas zpusob psani opravdu pusobi ponekud utocne, obhajoba vlastniho nazoru a predkladani racionalnich argumentu se nerovna tvrdohlavemu lpeni na sve pravde 😉 pisete tu, ze je nesmysl, ze nekdo vstava k diteti po pul hodine a ze si za kolaps muze dotycna matka sama...co podle vas jako mela delat? To neni urazeni? Ja se tu nechci hadat, ale diskutovat a rada si prectu vsechny, i protichudne nazory. Nejsem absolutnim zastancem spolecneho ani oddeleneho spani, ale toho, ze to ma kazdy delat tak, jak mu to vyhovuje, aby rodina spravne fungovala a vsichni byli spokojeni. Ja svuj nazor pouze predkladam, pisu svou zkusenost, nic nevnucuju a neurazim. Bylo-li to pochopeno jinak, omlouvam se. Ja jsem to, co jsem psala, rozhodne nemyslela jako urazku zen, co dite jeste nemaji, to bych si opravdu nedovolila. Taky jsem byla bezdetna a rady a reci jinych matek typu "pockej az budes mit vlastni" se me take dotykaly, ovsem zpetne musim s pokorou uznat, ze casto (samozrejme ze ne vzdy) mely tyto zeny pravdu a pouze me chtely uchranit od soku ze zhrouceni idealu a tvrdeho narazu na zcela jinou realitu. Taky jsem si myslela, ze o detech vim dost, kdyz delam chuvu, jezdim jako dozor na svp, delam trenerku, ale ted proste sama vidim, ze mit dite 24/7 je neco absolutne jineho. Jak tu nekdo psal vyse, take znam spoustu bezdetnych zen, co jsou zodpovednejsi nez mnohe zaslouzile matky a naopak s vami plne souhlasim v tom, ze zena se okamzikem porodu nestane vsevedouci, jak si bohuzel mnohe mysli. Ja jsem se pouze snazila poukazat na fakt, ze clovek si dopredu planuje spoustu veci, jak je bude delat, ma sve nazory, ale prichod ditete a potreby tohoto ditete je mohou velmi rychle zmenit. Pisu to proto, ze sama jsem spoustu veci musela zacit delat jinak, nez jsem puvodne chtela a az tim, ze jsem mela dite, jsem pochopila, proc mnozi lide delaji to co delaji a jak to delaji, i kdyz jsem se pred tim dusovala, ze ja tohle.rozhodne delat nebudu 🙂

Ono je dulezite si uvedomit, ze dite je individualni osobnost (a verte, ze se projevi velmi brzy) a dopredu nevite, jake bude, musite se poznat, szit. Dite muze byt uplne jineho charakteru a povahy nez vy. A pak zkratka narazite treba na to, ze vy jste odpurce spolecneho spani, ale vase dite ho naopak vyzaduje a jste nucena situaci vyresit tak, aby jste oba byli spokojeni. Tohle jsem tim myslela, ze nevite, jake bude vase dite a tim padem nemuzete vedet, jak co budete delat. A jak vidite, priznava to tu spousta maminek, ze puvodne spolecne spani neplanovaly, ale nakonec jim to vyhovuje nejvic.

Já myslím že by jsi měla poslouchat sebe a svůj instinkt, ty jsi máma a je to tvoje dítě. Tak ať si maminky, babičky, tetičky a kamarádky nechají svoje rady pro sebe 🙂 Já jsem měla a pořád mám to samé od tchýně a švagrové, ona má přeci už dvě děti tak ví... nech ho vybrečet, dej ho do postýlky, proboha už přestaň kojit ( je mu rok), dej mu na noc kaši, umělé mléko.. No nedělám z toho nic a už jsem se naučila to vzít jedním uchem tam a druhým ven 🙂 a jsme spokojení. Malý spí v postýlce bez bočnice, která je přiražená k naší posteli, takže vlastně takový kompromis 🙂

@kacik88
četla jsem některé vaše příspěvky a moc vám přeji ať se vám narodí miminko jako z encyklopedie, viz.
Novorozenec
Potřeba spánku novorozence se pohybuje mezi dvanácti a šestnácti hodinami....
Bohužel miminko není robot a jsou překvapivě i děti ( asi nevychovaný) co prostě toto nedodržují a poté je nutné přehodnotit plány a přizpůsobit se miminku.

Znám dost rodičů co s malými dětmi spí nebo nějakou dobu spali. Jedno dítě se rozhodlo osamostatnit se v roce a něco, je vyrovnané, nikdo ho nezalehával.Další říká, že příští dítě bude spát v postýlce, jestli to jen trochu půjde. Dítě se vyspí skvěle, ale ona moc ne. Další kamarádi to chválí a neudělali by to jinak.

čekáme první dítě a vím, že budeme spát tak, jak nám to bude vyhovovat.
Myšlenka na společný spaní se mi teď zrovna zamlouvá, ale co já vím, jestli se nazačnu najednou bát zalehnutí a neprovedeme to nakonec jinak. Možná bude chtít taky mrně vlastní prostor. Každý jsme jiný, stejně tak každý dítě je unikát a tohle nikdo naplánovat neumí.

Co si myslí cizí lidi nebo i prarodiče o tom jak spíme mi bude nejspíš jedno, ať si taky spí jak uznají za vhodné;).

@kacik88 Nemyslim si, ze bych te urazela... napsala jsem, ze jsi napsala neco ve smyslu, ze je moje kamaradka blba... Me opravdu prijde, ze kdyz napises, ze vstavat k diteti po 30ti min je nesmysl a ze si za to muze sama, tak ze je to podobne, jako napsat, ze je blba... Ale to je jedno. Ja kazdopadne tvoje nazory neurazim, pouze poukazuju na to, ze kazde dite je uplne jine, a ze to, ze nekomu spi dite v postylce neznamena, ze kazde dite bude spat v postylce. Ja ti skutecne preju, aby tvoje plany vysly, ale sama u sebe vidim, ze to tak vzdy neni.
Ja jsem byla presvedcena o tom, jak moje dite bude spat v postylce, nechapala jsem, proc si nas jako deti moje mama brala do postele, rikala jsem si, prece nebudu riskovat, ze svoje dite udusim atd... ale reknu ti, ze kdyz clovek nekolik noci v kuse nespi, tak ze nakonec rad udela cokoli, jen aby se trochu vyspal. Protoze nevyspala matka na pokraji zhrouceni je skutecne horsi, nez matka, ktera si bere dite do postele. Pokud se clovek ma 24/7 starat o dite, tak musi udelat v prvni rade to, co bude fungovat. To, co pisou v odborne literature, je skutecne az na druhem miste. To je stejne, jako tvrdit, ze jsem si precetla 50 knizek o vztazich a sledovala vztahy druhych, tak ze jsem odbornik na vztahy.... Kazdy vztah je jiny, stejne jako kazde dite jine, a podle toho je potreba k tomu pristupovat.

A tady je vynatek o tom spankovem cyklu :

''Novorozenec a kojenec do 3 měsíců
U novorozence trvá jeden spánkový cyklus jen několik desítek minut (důvodem může být například i poměrně malá velikost žaludku miminka), začíná jinak než u starších miminek a dospělých a to REM fází místo NREM, REM fáze tvoří převažující část spánku. Doba REM fáze činí do 3 měsíců asi 30 minut, NREM fáze trvají 10 až 12 minut, při přechodu mezi fázemi se miminko může snadno probudit. Po spánku následuje desítky minut dlouhá doba bdění, celkem za 24 hodin bdí donošený novorozenec jen asi 6h a ještě nerozlišuje den a noc, nemá žádné spánkové návyky. Doba spánku se postupně zkracuje. V jednom týdnu probdí miminko asi 8 hodin, polovina spánku připadá na den a druhá polovina na noc. V jednom měsíci bdí miminko 9 hodin denně, celkem naspí zhruba 15 hodin, z toho 8 hodin v noci, přirozeně s několika probuzeními.''
https://www.modrykonik.cz/detsky-spanek/

@jane46 presne toto jsem chtela take napsat. Ne ve stylu "vsak pockej, uvidis a haha my to rikaly", ale me by take opravdu uprimne zajimalo, jestli nekomu muze na sto procent vyjit takova vychova, jakou si planuje. Uz jen proto, ze sama jsem mela, a v mnoha vecech urcite jeste mam, nejruznejsi vychovne idealy a stale optimisticky doufam v jejich naplneni 😀

Myslím, že by ses měla na mínění ostatních s prominutím vyprdnout. Dělejte to, jak vám to vyhovuje, Tobě a dítěti.
Malá je od narození to zde často zmiňované "učebnicové dítě", usíná zatím - až na pár probrečených večerů - bez problémů sama v postýlce. Jinak v noci vstanu, nakojím vsedě na posteli a zase vrátím do postýlky.
Nicméně nad ránem si ji beru k sobě a tké docela dost cestujeme, a v tom případě spí celou noc se mnou / s námi, a nemá problém se adaptovat na situaci, jaká zrovna je.

Uprimne mluvit o tomhle zena bez ditete je pro me jako kdyz mluvi panna o nejlepsich polohach pri sexu.

Jinak zakladatelko - muj syn spal u nas v posteli a v cca 15ti mesicich jsme mu koupili velkou (batoleci) postel a od te doby spi tam. Temer kazdou noc chce nad ranem (kolem 4,5) k nam, takze pak chodi k nam, coz mi nevadi, vzdycky se ke me tuli a pusinkuje me a pohladi a pak spokojene rekne ''mama'' a usne <3. Delej to, co ti pripada spravne, stejne ma kazdy clovek jiny nazor.

@alena2109 tím, že jste četla jen některé příspěvky, kterými jsem reagovala na vyložené vyvracení mého názoru je vidět, že nevidíte celý kontext. A ano, je to sice učebnicový příklad, ale já zastávám nějaký názor, a to že někdo druhý ma jiný pohled na věc snad ještě neznamená, že můj názor jr špatný, a přesně takto působí veškeré komentáře a odpovědi všem (ne)maminkám co tu napsali, že podle nás (ne) maminek není spaní s novorozencem v manželské v posteli bezpečné. A jen pro tento názor, se do nás zastánkyně společného spánku začali trefovat. Toliko k vaší poznámce o ideálním dítěti.

Koukám,ze tady je vazne lepší se do debat nevnucovat..At kterákoliv z nás něco napíše,může byt rada,ze je pod prezdivkou a vetsina se osobne nezná...Jinak by ty ostatní ji ukamenovaly...Ono psana zprava je vetsinou jinak pochopitelná,nez mluvene slovo...