• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Tělesné tresty. Mají být? Od kolika let?

15. listopadu 2010 
Psy mam od svych 14 a ani pri jejich vychove neni nezbytne nutne placat, trestat nebo buzerovat... :wink:
I u psu vlidne slovo a velka chvala udela vic, nez dril nebo rev...
27. črc 2010 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula2008 - opravdu nemám pocit, že nám malý s.re na hlavu. Prostě to jde i jinak než jak píšeš ty. NIkomu nic nenutím. Tato diskuze je o trestech. Na ty mám svůj názor a píšu jej tady. Nemám pocit, že bych někoho napadala, vkládala někomu do úst něco, co nedělá. Dělala závěry typu - netrestáš, musí ti prcek mimimálně skákat po hlavě. Nikomu nechci naznačovat ,že je špatná máma. Jen zprostřekovávám poznatky o trestech a jiných věcech, kdo si z toho co vezme to je jeho věc. Zatím jsem si ale nepřečetla, dle mého soudu, přesvědčující argument ve prostpěch trestů. Z nikho tyrany nedělám, jen se snažím zprostředkovat jiný pohled na tresty a říkám si, že se někdo třeba zamyslí a nebude jen zde bojovat o svou pravdu - to co se tady často děje je boj o moc v níž není podstatné, čím se argumentuje, ale kdo vyhraje. Nechci se tím nikoho dotknout.
27. črc 2010 ve 22:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Blandik:timto se omlouvam a nerikam, ze ti dite sere na hlavu :wink: verim, jak to tak ctu, ze nektere mate moc dobre vychovane deti (viz. jsem pochytila vyse z clanku kubaky), ale kazde dite je proste jine a na kazde zabira neco jineho, osobne zkratka neverim, ze kdybych Simcu ignorovala v nekterych vecech tak jak pises ty, tak ji to prestane bavit a tak podobne, jen by zkousela vic a vic kam az muze zajit. :wink: dobrou noc holky
27. črc 2010 ve 22:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
A s tim, sranim na hlavu jsem prave myslela spise to dite kamaradky, ktere mi obratilo tenkrat byt naruby, spatne jsem se vyjadrila :wink:
27. črc 2010 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula ano, ale i tak je chatíš např. za kůži. Trestáš prostě.
27. črc 2010 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@arietiska - to víš, že jsem to mámě říkala - jenže jsem jako puboš taky nevěděla jak a co mě přesně vadí. Hodně věcí člověk dokáže pojmenovat a dekódovat v sobě až s věkem. Já ji třeba říkala, a't mě pořád nekomanduje, že nemám šestý smysl, abych věděla, co právě po mě chce a co se jí líbí a nelíbí. Ale nedokázala jsem ji říct, aby mi věci popisovala. Mámu mám moc ráda, myslím, že je skvělá. Jen má občas pocit, že mě musí říkat, jak mám vařit, jak mám uklízet - prostě to má jako zajetý koleje. Dneska ji řeknu, mami, prosím, zase mi říkáš, co mám dělat. Ona se zamyslí a pak se zasmějem. A musím říci, že u na mě 100% funguje, když mi někdo jen řekne nějakou informaci a nechá na mě, jak se rozhodnu. Pokud mi to bude nutit, pak nebudu chtít ani zvažovat smysluplnost jeho nápadu.

Arietiska - myslím, že děti hodně moc chtějí slyšet co a jak mají dělat a ne jen, co nemají dělat. Od určitého věku by už maly samy vymýšlet, co a jak budou dělat a rodiče mít jen jako poradní orgán, který poradí, když o to stojí. Právě, když k dítěti nebudu přistupovat jako k osobě podřízené, ale jako k rovnocenné, (a ne nadřízené), pak se otevírá prostor pro otevřenou komunikaci bez boje o moc. Kdy se zakázané věci dělají tehdy, když to rodiče nevidí.
27. črc 2010 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
TAk mně mamka tvrdí, že mě nikdy ani neplácla, já se jí na to ptala i kvuli výchově malýmu, protože jsem taky měla pocit, že jsem nikdy plácanec nedostala :grinning: A nemyslím si, že by ze mě byl rozmazlenej, nevychovanej spratek, kterej rodičům "se*e" na hlavu... Když jsem něco provedla bylo mi to líto i kvuli mamce, že mi věřila a já ji zklamala... U malýho bych taky chtěla udržet nervy na uzdě a nepoužívat plácání, ale občas i teĎ s jeho temperamentem mám co dělat, abych se udržela, takže se musím hoooodně učit sebeovládání :slight_smile:

No a k té analogii s výchovou psů :grinning: já psisko vychovala a s plácáním apod. bych neuspěla...

Osobně si myslim, že záleží na osobnosti toho dítěte. Podle mě jsou raubíři, kteří si z nějakýho plácnutí přes zadek zas tolik nedělají a psychicky je to nepoznamená, ale určitě jsou i děti na druhé straně "barikády".

No a k poznámkám o tom, že se v americe a jinde, kde je výchova bez tělesných trestů střílí na školách, tady,že to tak daleko nedošlo... CO třeba ten kluk, co tady plánoval bombovej utok (nebo co) na školu, kam chodil, nějakej klučina zas ubodal svýho učitele,... Ti lidi většinou mají nějakej jinej problém (třeba šikanu) a můžou se ho rozhodnout řešit takhle. Většinou, když se něco takovýho stane, reakce okoli je, že "on byl takovej tichej, klidnej, hodnej" ne "Joooo, to byl grázl a nevychovanej spratek"...

Ale samozřejmě je to jen můj názor...
27. črc 2010 ve 22:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@arietiska Ale to vis ze jo. Ale clovece, tomu prckovi clovecimu bych to neudelala :sweat_smile: (zatim, ted jsem odhodlana, plna idealu, nevim co budu delat za rok-dva s nervama na pochodu)
A pravda je, ze taky kazdy pes byl jiny... na nektereho jsem obcas zahudrovat musela, jiny byl zlaticko a nebylo treba, nebo jsem videla, ze by zvyseny hlas neustal a byl by z toho spatnej - proste ze vic zabralo to "vysvetlovani" :slight_smile:
27. črc 2010 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Zkusím: pamatuji si příhodu, kdy moje máma jednou dala sestře po hubě mezi futrama z velkého strachu o ní a opět za pozdní dlouhý příchod. Byla někde na natáčení a dělala křoví. Nebyly mobily a nikdo mámě nezavolal, že se někde zdrží. Bylo ji asi patnáct let.
Pak si to hned vysvětlili a máma ji řekla: až ti jednou budu chtít vlepit, řekni, že sis to vybrala. Za nějaký čas jsme ji oklamaly a chtěli tajně jet někam kam jsme měly zakázané. Máma si nás vyzvedla v buse při odjezdu.
Doma měla ruku napřaženou a setra řekla, už jsem si ji vybrala mami. Nastalo hodinové hovoření ze strany mámy co jsme udělaly zle, jak jsme ji zklamaly, že jsme lhaly a nevím co. Nakonec ze sestra v pokoji vypadlo, kdyby mně raději dala po hubě, mohla jsem se toho dlouhosáhlého mluvení ušetřit. Byla více znechucená, než kdyby ji chytla. Co jsme zle udělaly jsme věděly až moc dobře a nebylo třeba o tom hovořit.
Nemůžu si pomoct prostě všeho s mírou.
27. črc 2010 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula Ano, ale já musím jednat v dané situaci se psem ne až někdy a za rohem a syn u toho je.
27. črc 2010 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik 22:35: to máš určitě pravdu. Ale myslím si, že i tak bys třeba babičku s dětmi měla nechat jednat jak umí, pokud ti nedělá binec např. v rituálech zaběhlých. Jako např., že chodíte spát v osm a babička dovoluje až ve dvanáct. Mluva dle mého nemůže být škodná. Naopak bych řekla, že pro tvé děti pak bude normální, že doma se jedná tak a jinde onak a nepřijde jim to divný.
27. črc 2010 ve 22:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula2008 - v pořádku :wink: Janulo - on byl tenkrát malinký a bylo zjevné, že to dělá jen proto, aby testoval, co my na to. Na začátku jsme ho posazovali ,ukazovli, že může být bebi, zvýšili hlas..naše reakce se stup'novaly a jemu se to líbilo, že je kolem toho povyk. Tak jsme pak zjistili, že když nás nevytočí, tak ho to přestane bavit. Dělal to zásadně jen nám na očích, sám v pokoji se to neodvážil. Samozřejmě dneska, když je starší nemůžu ignorovat jeho nesprávné chování. To mu to vysvětlím, on to pochopí. Pak to zkusí ještě jendou a většinou jen proto, aby znova slyšel ty informace. Občas je samozřejmě umíněný - třeba když je unavený /dneska si třeba nechtěl nechat líbit, že nesmí šahat do myčky na místo, kde se doplňue prášek a leštidlo/ a v poledne nespal, tak byl unavený a podrážděný. Normálně to chápe. Dneska ne. Tak jsem vysvětlila, nakonec zavřela myčku, nechala ho chvilku vztekat a opakovala, že si teď půjdeme umýt ričičky oba dva, jelikož mamka na to taky musela šahat a šli jsme. Prostě není každý den posvícení, ale vím, že zítra to zase chápat bude. Děti potřebují opakování a jak jsem psala dříve - není potřaba ony infromace, které zcela jistě dáváme všechny svým dětem umoc'novat plácáním dětí, ony si pak ty informace až tak nezvnitřní. Dobrou. :dizzy_face:
27. črc 2010 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik v takové situaci plácání je naprosto zbytečný o tom přeci žádná. :wink:
27. črc 2010 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
naši psi totéž - mám stejnou zkušenost s našimi pudlicemi z dětství.

Všechno jde dělat jinak, je to věc preference a co se komu zdá zbytečné či hnusné. A to, co je "vychované dítě" je taky individuální pohled. ti moji jsou tak rozdílní, že ani nejde přesně říct, jak mohou být oba vychovaní, když se chovají úplně jinak, jsou jinak uplácaní. Přesto s nimi problém nemám - a to je ten malej pěkný řízek. :grinning:
Aby nedošlo k mýlce, chápu, když prostě seknu dítě - jde ovšem o důvody.
Když plácnu dítě - jakože jsem to taky dělala a i teď mi někdy ujede nerv - tak to nedělám ani z přesvědčení, ani z výchovných důvodů ani z trestu. Ale prostě se neovládnu, ten jeho temperament dokáže vyštavit. :grinning: Aby věděl, že se fakt zlobím, tak to ulovím, podržím před sebou a řeknu jasně, co udělal a že se fakt zlobím - můj výraz, gesto, intonace dělá taky divy. Jen valí oči a ztichne. Někdo doporučoval dokonce vrčet, protože na to jsou mláďata geneticky naprogramovaní - fakt to fungovalo a ještě teď funguje. Neverbální komunikace zabírá na malé děti podstatně líp

A ze spousty věcí prostě taky problém ani vědu nedělám -taky věc pohledu - to, za co vy byste děti třeba okřikovaly a drezůrovaly, mě nechá vklidu. Protože mi to kupříkladu nestojí za řeč a rozčilování. To je zase věc priorit.

janulo - a jen tak mimochodem a kolem a kolem, napadlo mě při tvé věte "neskákej nebo spadneš" - rozberme si tu větu, která se používá dnes a denne: nedělej to, nebo (spadneš, rozbiješ to, zničíš to, uhodíš se, rozleješ to - doplňte co je libo) vždyť tímhle způsobem jednak předjímáte, co se ještě nestalo, pak sugerujete dítěti, že vlastně jeho činnost většinou vede k nějakému průšvihu, za další vlastně šíříte negativní naladění kolem jeho konání, dítě pak automaticky bude čekat, že jeho konání povede k nějakému špatnému konci a to bude ovlivňovat všechno, do čeho se pustí. Citlivé dítě se dokonce bude bát něco udělat už předem, aby to náhodou nezkazilo. Ta věta potlačuje touhu se do něčeho pustit, něco zkusit a zakusit výsledek... Ta věta je ve své podstatě děsně negativistická, obviňující , srážející a leckdy vůbec neodpovídá výsledku. Mockrát dítě neupadne, neumaže se atd. A mockrát třeba opravdu ano - protože jsme dospělí a umíme si to představit. To je ale úplně jedno, vyznění je úplně stejné.

Stejně ale mám dost často pocit, že je tahle věta hodně zneužívaná a mohlo by se s ní šetřit - dítě stejně bude dělat onu činnost dál dokud neudělá vlastní zkušenost a já sama sebe přestanu neustálým opakováním štvát a nervovat.
:wink:
27. črc 2010 ve 22:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@arietiska hezká historka- ale otázka je, proč jste se nepoučily a vůbec dělaly věci zakázané, porušovaly příkazy, zákazy a pořád a pořád dokola Proč vám jedna facka nestačila jednou provždy na to, abyste se naučily respektovat rodičovskou autoritu.. Jaktože vás máma nedokázlaa vychovat ještě v patnácti? Jaktože byste raději přijali facku než konfrontaci s následky svého chování? Zödpovědnost za to, co jste udělaly byla méně snesitelná než facka a konec.
Napadá mě analogie s křesťanstvím - věřící se jde vyzpovídat, dostane deset zdrávasů a má po problému, je mu odpuštěnu, je očištěn a má dobrý pocit, že napravil hřích. Žádná zodpovědnost, žádné řešení a nesení následků svého chování...
to je akademická otázka - otočila jsem problém odzadu...
27. črc 2010 ve 22:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@arietiska - máš pravdu. Snažím se to nevnímat. Není to jen o příkazech, ona je na našeho prcka prostě moc hrrrr. Ale je jaká je a malému neuškodí jiný přístup.

K té pubertální historce - taky nesouhlasím, že facka ani dlouhé kázání je správné. Když se poruší dohoda, ví to obě strany. Vy jako pubošky jste to taky věděly. Asi stačilo, aby máma řekla - opravdu se zlobím, už podruhé jste porušily naší dohodu. To nebylo od vás zodpovědné. Co s tím uděláme. Co navrhujete? A bylo by na vás vymyslet, co s tím. A asi by jste si pak i více sáhly do svědomí, řekly si, že příště si to raději odpustíte...a to vše hlavně proto, že by vás máma při tom nijak nenapadala (ty jsi taková, maková nezodpovědná), že by jste stále asi měly pocit, že jste pro mámu dobří partneři. Že jste udělaly chybu, a že ji musíte napravit. Právě tresty udílené rodičem - fyzické nebo ostatní - a za trest nesmíš.(aniž by se na tom podílelo dítě - samo si navrhlo trest) naučí děti mnohem méně než když dítěti zůstane zachována jeho důstojnost v okamžiku, kdy se řeší jeho prohřešek a očekává se od něj náprava - že bude čelit přirozeným důsledkům svého činu.

27. črc 2010 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka - :dizzy_face: přesně tak. Kdyby mi někdo pořád předhazoval negativistické scénáře mého konání, tak mě naštve, možná odradí a možná utvrdí v tom, co dělám ve stylu a just si to zkusím, abych tě naštval. A nebudu přemýšlet jestli na tom něco je nebo ne.

A k tématu potřeby vlastní zkušeností:
Př. náš malý nešlape do louží většinu času. Bahno komentuje slovy bá a vyhne se. Ale prostě si to potřebuje občas vyzkoušet. Já mám vždycky takovou radost, když se moje informace potvrdí. Třaba jako posledně, když vjel odrážedlem do mega bahna - měl od toho kolečka, boty i nohavice. Pořád to zkoumal a vypadal jako že - hm, máma opravdu nekacala. Ted¨to budeme muset umýt, jinak od toho budu celý zaprasený. Co mě zatím mrzí, že se mu při vstupu do louže nepromočila bota a neměl mokrou ponožku a nemusel si sednout do kočárku bez botiček - to taky nedávno testoval. Nemám nejmenší touhu u bezpečných věci jakkoliv jeho testování zarážet - prostě se musí přesvědčit sám.
27. črc 2010 ve 23:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka protože puberta a ta je dlouhá ... :wink: A sorry vychované jsme byly, když jsme ji jen jednou dovolily mámě zalhat, že jedeme jinam než jsme řekly a byly puštěné.
Strašně ti přeju, abys taky tak zvládla pubertu se svými dětmi v "klidu". Ale věř, že u kluků ji můžeš čekat do 30ti...opravdu tvůh 14letý syn ji neskončil, ale teprve na ni pomalu a jistě najíždí. Kluci ji mají často až od 16 let...
27. črc 2010 ve 23:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik můj syn nespočetkrát naopak. Bahno, louže miluje a je mu naopak úplně šumák, že ho má až v puse...No tak se zašpiní, namočí a co? Doma se převlíkne. Ale obávám, se, že zase, tvůj syn tam neleze, protože si mu to hezky vysvětlila, ale protože to sám nemá rád a nic na tom nenašel zajímavýho.
27. črc 2010 ve 23:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka ještě bych měla dodat: táhla nás láska k tomu lhaní. To je ještě krásný přestupek a dá se pochopit!
ty strašně čteš jen co se ti hodí. :wink:
27. črc 2010 ve 23:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka po pžřečtení této diskuze můžu říct jedinné "hrozně si mě zklamala. " :frowning2:
27. črc 2010 ve 23:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
oprava:přečtení :wink:
27. črc 2010 ve 23:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Presne, o tu dustojnost u tech starsich jde hlavne... je uplne jedno, jestli prileti facka, anebo rodic hodinu nudne a otravne vyhourava... oboje je ponizujici a pro clobrdu ve veku skolaka a vys nedustojne...
A hlavne - rodic si ani jednim ani druhym autoritu nezvysi :frowning2:

Aspon ja si pamatuju jak jsem se coby puboska trasla ponizenim a brecela, kdyz mi od tatky nejaka "vychovnaL prilitla. A to nas ani jednoho nebil. Jen mu parkrat prdly nervy a dal nam (vetsinou za odmlouvani a zpetne vim, ze byl vynervovanej z prace) pohlavek. A taky vim, ze si to tehdy uvedomoval jako svoje selhani a vzdycky se mi prisel omluvit, ze nechtel a ze me ma rad... :cry:
27. črc 2010 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula mám zkušenost s pomalu 17letým synem bude mu 17 zítra a můžu ti říct že facku nebere jako že bych ho ponížila.naopak když jsem mu dala facku proto že si přede mnou zapálil druhý den uznal že si ji zasloužil.
27. črc 2010 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kubaka: promiň, ale s tebou fakt nemá smysl vůbec debatovat :sweat_smile: Já své dítě věčně neokřikuju ani nedrezúruju a hlavně, ty nemáš mé dítě doma, takže totálně nemůžeš vědět, jak by jsi se zrovna při jeho výchově zachovala ty :rolling_eyes: to, že ji nenechám skákat po sedačce a vysvětlím ji proč ( a věř mi, že malá je divoká dračice, kterou donedávna i babičky měly strach hlídat, že ji neuhlídaj) mi nepříjde ani negativistické ani srážející atd. A promiň, ale vrčet na svý děcko taky nebudu :sweat_smile: . Osobně by mě zajímalo, jak by si vyřešila tu situaci, kdy jsem šla s ní a plnýma taškama nákupu z obchodu a i přesto, že jsem ji řekla, Simi teď se mě pevně drž, budem přecházet, tak se mě i přes ten stisk vytrhla a chytla jsem ji kousek od silnice. V tu ráno použiješ psychologii??? :confused:
27. črc 2010 ve 23:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
a mě nejde o to abych si zvýšila autoritu,já sče nechci nad svým synem povyšovat,jde o to aby si uvědomil ,že je na místě mít rodiče v úctě .být k nim slušný.nechápu co tady stále probíráte.
27. črc 2010 ve 23:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula2008 já si osobně myslím že kubaka jednou spláče nad výdělkem.protože už jenom to že se ohrazuje tím že její syn studuje gympl nebo řči co už od páté třídy a tím je vlastně dobrý...ho učí jenom to ,aby s jednou povyšoval nad jinými.
27. črc 2010 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
a myxslet si že puberta končí ve 14 ...tomu se musím jen smát...
27. črc 2010 ve 23:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
myslet :wink:
27. črc 2010 ve 23:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula - souhlas. Děti jsou naprosto závislé na tom, co si o nich jejich rodiče myslí (později i jejich okolí), ale ještě ani v pubertě nejsou schopny pochopit, že rodič je pouze člověk a že tedy mu může být třeba i putna, jestli si o něm rodič myslí, že je spratek, budižkničemu apod. Prostě, když se budu k dítěti chovat nerespektujícím způsbem - tedy srážet jeho důstojnost, vystavovat ho ponížení, bude se takto vnímat i dítě. Jak psala kubaka - trestání kojence je žločin, trestání batolete jde proti jeho přirozené zvídavosti, a trestání dítěte nad pět let je proti jeho důstojnosti.

Mě docela zklamalo, že někteří lidi nemaj chu't přemýšlet - kubaka píše velmi srozumitelně a její argumenty jsou pádné. Neříkám, že má všechny maminy přesvědčit, že trestání od zítřka ne. Přesto bych čekala jiné reakce, vzhledem k tomu, že tady padlo hodně a hodně moudra z oblasti psychologie v propojení s vývojovými fázemí dětí, o komunikaci a o důsledcích trestů a protiargument se většinou jen omezí na to, že netrestané dítě bude spratek skákající po hlavě a urážkami na adresu odpůrky'n trestání.
27. črc 2010 ve 23:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek