Tělesné tresty. Mají být? Od kolika let?
Zajímal by mne váš názor na tělesné tresty...mají vůbec být,od kolika let,kdo je může využít..výhradně rodiče??nebo i bližší příbuzní jako babičky???nebo i učitelé..???Jak to funguje u vás????
@kubaka zkus to u nás, pokud to něco vyřeší, tak smeknu klobouk... Prostě tohle nefunguje a ne vždy mám na to zkoušet kde co okolo... Jestli jsem pro to v očích těch co to umějí špatná matka no tak potěš, ale furt je to jen váš názor. Já vím že dělám co umím, neříkám že vše je 100% dokonalé a správné, ale kdo je dokonalej 😕
@brumdinka achjo, já to psala docela v pohodě. Myslela jsem,že normálně napíšeš, jo hele přestřelila jsem,možná to není blbý nápad,ale na mé dítě to nefunguje,tak sorry. Ale ty furt vidíš chybu v ostatních a nikdy né v sobě. 😔 Jsi jak kafemlejnek,nikdo tu nepíše,že jediná správná výchova je neplácající. 😒 Ani jednou jsi neodpověděla na dotaz zda si o své výchově myslíš,že je ta správná,když jí praktikuješ a zastáváš jí tady. Tak v čem si jiná než ostatní,co tady píšou a zastávají zase metodu svou?
@mataharyy ale vždyť Kubaka tě chápe,dokonce tě uklidňuje,že když ti přetečou nervy a bezprostředně plácneš,tak že se až tolik nestane.Jenom se snažila poradit.Je mi jasné,že je to těžké,kór když jsi celý týden s malým sama,taky toho mám někdy až do pr.... a pak jsem nerudná,netrpělivá a kolikrát musím odejít z místnosti a třeba přerušit oblékání dětí v půlce jenom,abych se uklidnila a jednu jim netřepla za to co předvádějí. 😠 Takže fakt tě chápu. 😔 Ale možná bych právě u toho mlácení tebe zkusila ten způsob co radí K. a vydržela chvíli u něj byť se sebezapřením. Ono asi když se 3x tohle vyzkouší a pak se člověk neudrží a zase zareaguje plácnutím nebo jinak,tak v tom to dítě má maglajz. Tak to možná zkusit důsladněji dodržovat. Každopádně za to nic nedáš,když sama vidíš,že plácání stejně nefunguje. Tak držím palce. 🙂 🙂
Prvně dostal až když do mě ve vzteku začal mlátit... Takže to není proto že by to někde viděl. Navíc to co jsi popisovala je přece taky ukázka toho že jsi nadřazená, sice jinou formou ale dá se to taky kvalifikovat jako tělesnej trest, nebo ne? 😕 No a stejně to nezabírá, je takovej jedovatej když jde spát sotva vidí a ještě se vzteká a pak mlátí, když to dotáhne tak daleko že dostane po zadku, tak se pak zvedám a odcházím, on zuří v posteli a když dozuří tak příjde udělá malá a fů, chápe moc dobře že dělá něco špatně. Proto pevně věřím že se to bude lepšit a pak nebude nutné ho plácnout 😉 Jináč nemám problém s tím že budu mít děti takhle za sebou, vidím v tom spíš kladné stránky, jen se nám ten začátek těhu, nevolnosti a růst prvních zubů nějak sešel 🙂
@mataharyy nikdo není dokonalej a vůbec nevím, proč bys měla být špatná matka 😉 - něco jsi napsala, já rozvedla jednu možnost, která tu už zazněla. Jestli ho zkrotí jen plácnutí a už tě nebude bít, tak vlastně nevím, na co se ptáš a co řešíš? Máš to odpozorované a vyřešené. Každej dělá co umí a dělá chyby, má výčitky, snaží se to dělat jinak, přemýšlí, jestli něco nepokazil, zda se zachoval dobře, hledá jiné způsoby - to je všechno úplně normální.
To bylo v té obecné rovině, že pokud si někdo myslí že jsem kvůli tomu špatná máma 😉
@kubaka ano zabere to, ale ne vždy, jenže pořád to taky nelze dělat, to bych ho musela plesknout před každým spánkem 😅 Navíc nejde jen o konkrétní jeden případ, ale všeobecně, pokud na dítě nic jiného neplatí, tak proč ne OBČAS dítětě plácnout, když to zabere 😉
@mataharyy hele, teď čtu s tím večerem - a není problém teda spíš v tom večeru, že vůbec se takhle vytočí, změnit něco večer tak, aby se nedostal do takového hysteráku? Je jasný, že když je malej přetaženej, tak s ním není k vydržení. Náš to samý. Prostě zapátrat v tom večerním období, proč se takhle zjančí. Předejít té situaci...
jo a je opravdu rozdíl v těch dvou přístupech. Skoro neviditelný pro nás, ale zásadní. Když trestáš fyzicky, je to vždycky útok na osobnost a důstojnost, sebeúctu. Když zabráníš chování, zamezíš fyzicky nežádoucí činnosti (fuk jaké) tak dítě jen narazí na větší sílu, které se musí podřídit. To je zákon všeobecně platný. Neuráží ho to, neponižuje. Ale pocítí, že je větší síla, které se musí přispůsobit, aniž by ale útočila na jeho důstojnost a sebeúctu, osobnost.
Mě osobně tahle teze trvala třeba dlouho, než jsem ji do hloubky pochopila vymezila si pojmy . A nakonec jsem zjistila, že je to způsob, jak vůbec komunikovat se všemi lidmi, jako princip. (nejen jako přístup k dětem)
Neútočit na osobu a lidi, neurážet (pokud vobyčejně neujedu a nena..ru se , což je lidské) 😀 , ale klidně se navážet do názoru a roznést ho na kopitech, přebít ho,. Neosobně, ale razantně. Sebevědomého vyrovnaného člověka něco takového nemůže urazit, protože obvykle tenhle způsob používá taky. Podstata americké televizní prezidentské diskuse. Zcela regulérní způsob. pak si dají sklenku whisky a potřesou si pařátem . 😉
do háje - kopyto - sorry. No je vidět, že to slovo je již zastaralé, nepoužívané. 😎
@kubaka nejde o večer, jde o spánek všeobecně. Je v pohodě klidu a míru, dostane flašku položím ho do postele, lehnu si vedle něj chytím ho za ruku a když dopije mlíko, tak začne vřeštět kopat, mlátit atd. to trvá jak kdy ale tak půlhodinku minimálně, dokud buď nedostane a neodejdu, pak ještě pokračuje než se umoudří, nebo dokud nodpadne totálním vyčerpáním. Toto je u nás na denním pořádku dvakrát denně, sem dní v týdnu 😖
sedm dní 😅
Takže každej soused v okruhu cca půl kilometru ví kdy jde naše dítko spát 🙄
@mataharyy tak to má divný usínací rituál. Co odejít rovnou a vůbec s ním nebýt? To nepomohlo? Možná se potřebuje jen sám unavit a u toho teda být nemusíš - to musí být na nervy, uff.
Prostě ho tam nechat. Předpokládám, že teda může z postele sám ven, aby tam nebyl jak v kleci. Náš měl vyřízlé příčky od roka, takže neměl pocit vězení. Když se unavil na naší posteli, zalezl k sobě a usnul. Bylo období, kdy jsem ho tam nechávala zavřeného. Kupodivu v ložnici nic nerozbil, 😎 jen noroval v naší posteli a pak usnul. 😅 Ve své nebo i v naší.
Zkusit teda změnit ten usínací rituál - nějak. 😕
@mataharyy může si třeba nosit hračky do postýlky??? My jsme třeba synovi vždy dovolili si jít vybrat nějaké hračky. Chodil spát s bagry a traktory. Měl klidně i 3 auta a celý se v postýlce zavalil. Jak usnul, šla jsem mu je vyndat. Jednou odcházel s lavórem plným hraček. Časem ho to přestalo bavit a chodí už jen s medvědem.
Tak to u nás prostě probíhá s lehkými změnami asi tak: sprcha, následně vybrat hračky, odchod do pokojíčku, tam jsme si ještě při převlíkání a mazání zablbli /u nás naopak rozdivočení fungovaůlo víc jak vyklidnění/, pak uložení s bagry, pohádka pusa a dobrou noc. Několikrát nás pak zavolal ještě na pusu a dal nám nějaké rozkazy příkazy co ještě třeba nutně potřebuje přinést. Občas pití, občas ještě nějaká hračka, a pak už sám krásně usnul/usne. S malinkýma změnama to u nás tak je dosud.
ahoj holky,už jsem sem jednou přispěla,já občasné plácnutí používám a žádnou psychickou újmu v tom nevidím,jen jsem se chtěla zeptat těch,co vychovávají podle RAR,tak pokud dítě nezná,že může také facku oplatit fackou,tak jak to ty děti třeba naučíte ve školním věku,když to je potřeba,jakože když je třeba někdo ve škole bije,tak to dítě se zákonitě vůbec neumí bránit,tak jak by jste třeba řešili takovou situaci?
Ahoj holky, co jsem si přečetla tuto diskuzi a taky diskuzi Respektovat a být respektován, tak jsem změnila hodně názor na trestání a vůbec malých dětí. Takže se ze mne stává trpělivější maminka 🙂
Radka.m promiň, ale ty ho tím plácáním učíš bít se, aby byl připravený do školy?
@mataharyy Pak vlastně ještě jednu dobu usínal s knihama, prostě si mohl sám pak ještě chvíli před usnutím hrát s něčím. Nevím zda syn Váš má tu možnost, ale u nás to celkem pěkně fungovalo. A musím říct, že si nehrál nikdy moc dlouho. 😀
Váše usínání mně připomíná syna asi v osmi měsících, když se učil sám usínat. To prostě brečel a zuřil, chtěl usínat v náručí nebo se mnou v posteli. Já osobně na tohle nejsem, ale plácnutím jsem to neřešila, rozuřila bych ho ještě víc určitě a nedocílila ničeho.
To jsem prostě za ním chodila co 5 minut, vždy ho položila, pohladila, popřála dobrou noc /klidně 5x/. Posledních pět minut jsem s ním i klidně zůstala pokud už neplakal a padaly mu očka, jelikož jak jsem šáhla na klidku ožil, stoupnul a zase ječel. Asi po třech týdnech usínal krásně už pak i bez pláče.
V těch 13ti měsích už to bylo trošku jiný, ale vlastně stále podobný. Když by nepomáhala první rada zkusila bych tuhle uspávací metodu.
tommík-ne,ne,jen jsem chtěla od holek vědět,pokud je dítě naučené,že bít prostě nee,tak jak by to pak řešili ve škole,kdyby se dítě jednoduše stalo otloukánek,nic víc,nic mín,to jsi nejspíše špatně pochopila 😉
@kubaka jo zkoušela jsem nebýt u něj, zkoušeli jsme zda když s ním bude manžel tak to bude lepší a nic. Prostě se musí uřvat a to i když je tak unavenej že u koupání usíná 😖
@arietiska jo běžně usíná na hromadě kostek a tak, ale usíná až po tom co se vyřve. Ještě jedna drobnost, já ho neplesknu za to že nechce usnout, ale za to že mě opakovaně v záchvatu nerváčení praští (a opravdu ne nechtěně...), to jen aby bylo jasno.
@tommik teda nemyslím si že když plácneš dítě po zadku tak ho učíš se prát/bránit, ale chápu radku.m. o co se zajímá a tvá úsečnost až nepřátelství mi příjde trochu mimo... @radka.m. tuto metodu asi nepoužívá, tak jí prostě jen zajímá zda se později z dětí nestanou otloukánci, tak možná by bylo lepší místo vyrejvání a zbytečnejch otázek, neb si myslím že víš o co jí šlo, buď říct svůj názor, nebo raději neříkat nic 😉
@radka.m. Hele taky máš syna, já myslím, že aniž by dítě bylo bito, už ve školce si děti hrají na rytíře a bojovníky. Naučí se bránit i bez bitky od rodičů. Možná bych spíš i řekla, že vyloženě bité dítě se spíš často bránit nemusí umět, je zvyklé "příjmat rány".
Můj syn nedávno chtěl dát starému pánovi do zubu. Jeden pán cizí mu řekl, že plácne jeho bratrance za to, že odjel na tábor a ho nechal na chalupě. Syn vytasil ruce, řekl mu, že mý velký svaly a že teda bít kámoše jeho nebude, že bacha. Pán mu řekl kravinu a syn to vyhodnotil tak, že musí bránit stejnou silou bratrance a asi by se šel prát kdyby mohl. A bité dítě to není...
Ale je fakt, že vyrůstá se sedmiletým bratrancem často aprostě si hrají jako kluci. Pořád se "perou". Ví moc dobře co to je "bitka", znají meče, pistole... a my je v tom nepodporujeme, ale ani nezakazujeme vyloženě. Jsou to prostě kluci a hrají si na rytíře, vojáky apod. Nosí si to ze školky, z tábora, ze školy, prostě od kamarádů. Jsou věci co se naučí i bez nás.
Nebylo to nic osobního, jen konstatování, co si myslím. Nějak už se na MK nerozepisuji, protože potom mne každý chytá za slova 🙂 Tak se omlouvám, pokud to znělo nepřátelsky. Nebylo to tak míněné. Souhlasím s tím, co napsala arietiska. Vím, co chtěla radka.m. Chtěla vědět, že pokud dítě z domova nezná plácání, tak se s tím ve škole neumí vyrovnat. Ale tam je bitka postavená na něčem jiném než plácanec od rodičů. Od rodičů to je trest (výchovný) za něco, se spolužákem měření sil. To se snad nedá ani srovnávat. A to že doma dítě plácnu, tak ho nepřipravím na měření sil ve škole. 🙂
mataharyy-dík 😉 ,já se tady nepotřebuji nikomu obhajovat,proč vůbec občas své děti plácnu,vychovávám tak,jak si myslím,že je to správné a jen kvůli tomu,že se v nějaké knize píše něco jiného,tak to nebudu praktikovat za každou cenu,poněvadž ty knihy jsou prakticky univerzální a co člověk,to jedinec,takže na každého platí něco jiného,i přesto,že sto odborníků bude doporučovat něco jiného,takže asi tak tommík 😎 ,jinak jsem se ptala,protože já mám také každé dítě jiné a právě starší syn byl hodně klidné dítě,takže vůbec nebyl zvyklý na nějaké plácnutí od nás,rodičů,prostě to ani nebylo potřeba,hranice samozřejmě jsme měli určené,takže byl spíše takový tunta,poslední školní rok začal mít problémy ve škole,pár divočejších jedinců u nich ve třídě zjistilo,že se náš Mates bojí někoho uhodit,nebo prostě k tomu nemá odvahu,takže toho patřičně využívali,s rodičema samozřejmě domluva žádná,učitelka to ve škole úplně neuhlídá a mimo školu to už ani není v její kompetenci,takže mě napadlo,zda jsme právě neměli už odmala tomu Matese učit,protože ted ho to prostě nemůžeme naučit,ted už ho učíme tomu,že si prostě nikdy nesmí začínat,ale pokud mu někdo dá ránu,tak má dát dvakrát takovou,aby ten dotyčný věděl,že si to příště k němu nesmí dovolit,prostě v takovýhle chvíli nejde používat psychologii,člověk se musí řídit rozumem,ona totiž ta dnešní doba je fakt hnusná a pokud nebude mít dítě ostré lokty,tak je prakticky v dnešní společnosti už předem zavrhnut,jinak tommík-nemusíš mít obavy o mou výchovu,podle mých holek,které už jsou skoro dospělé soudím,že má výchova i za občasného plácnutí za něco stála a kolikrát když vidím vrstevníci v jejich věku,že se chovají hůř než zvířata,tak jsem fakt pyšná na to,jak jsme je s manželem vychovali,i když kolikrát za cenu plácnutí a pohlavku 😎 😉
Nechytám tě za slovo, jen mi tvá reakce přišla krapet zcestná, někdo kdo má jiné zásady chování si prostě nemusí umět představit běžné věci v návaznosti na odlišné rodinné chování. Kdyby jsi rovnou napsala to co v posledních cca dvou řádcích, tak bych ani necekla 😉
@mataharyy jo kdyby byl potrestán, že ho už nejdnou kousli. Ne moc jak štěně, ale kousli. Přesto je schopen do nich znova píchnout klackem. A za to už trestám, protože vím, že jsme si to řekli už stokrát proč ne a jednou ten kousanec může být velký. Pro pejskaře znova opkauji i psa trestám, ale mám jezevčíky ti si prostě oko vypíchnout nenechají, přestože si nechají na můj vkus od syna až moc.
@radka.m. To je těžké, ale fakt si nemyslím, že by děti, které nebyli fyz. trestáni byli všichni "otloukánky". Právě je důležité se ptát, jak byli vychováni ti, kteří útočili na tvého syna. Jsou tu právě i názory, že ti, kteří nejsou plácáni nemají hranice a jsou to ti co vlastně útočí (s tím já také nesouhlasím). Ono si to tady v diskuzi docela protiřečí. 😀
Taky jsem např. plácla po ruce několikrát, když opakovaně sahal do kočičího záchodku. Taky věděl proč se to nesmí, přesto to dělal do té doby než jsem ho plácla po ruce. To je prostě něco kam se sahat nesmí a já kočičí záchod nikam přemísťovat nemůžu. A navíc si myslím, že jsou věci u kterých se rodič prostě poslechnout musí a hotovo. Ty co vyhodnotí např. za nebezpečné.
hele,já právě vím,že ty děti,co ho tlučou,tak mají až moc drsnou výchovu,to je podle mě taky extrém,zrovna tak,jako když někdo nechá dítě dělat naprosto vše,on žádný extrém nepřináší dobro,ale prostě s tou jejich drsnou výchovou nic neudělám,ale v kombinaci s beztresnou výchovou a klidnou povahou mého syna si právě myslím,že na to ted doplácí,že kdyby jsme ho prostě vedli v malinko tvrdší výchově,tak by ted až takové problémy neměl
@mataharyy Kdybys teď seděla vedle mne a mohly bychom si o tom pokecat z očí do očí, tak bys zjistila, že to útočné být nemělo. Prostě chceš něco napsat a vyzní to pro jiné jinak než jak jsem to vnímala já. Ty si k tomu dáš jinou intonaci hlasu než já. To mi na MK vadí. Většinou už se hledá to negativní.
Radka.m já jsem o tvé výchově přeci vůbec nepsala! Nehledej v tom to, co není.
arietiska-k tvému příspěvku,já si myslím to samé,že pokud mé děti budou dělat cokoliv,co je ohrožuje na životě,tak je raději plácnu,než aby se stalo nějaké neštěstí,podle mého jsou věci,o kterých se prostě nediskutuje a hotovo,ač to z ní z mé strany jako z pozice silnějšího
@mataharyy te´d jsem koukala, že maličkému je jen 15 měsíců - no to máš veselo - On je ještě dost malý, ale píšeš, že pozoruješ, že se to lepší a lépe chápe den ode dne. Ono se to bude lepšit, ale právě pokud má potřebu bouchat lidi i tebe, tím víc bych vůči němu plácání za trest nepoužívala. Nebude to vidět u tebe, nebude mít vzor, že to patří do denního života. Já prostě věřím na to, že děti se převážně učí nápodobou a vzory, které vidí přijmou pomalu za své a zůstanou v nich. On až tolik ještě nechápe, ale ucítí fyzické zabránění, když ho popadneš - pořád dokola, trpělivě, ale nekompromisně.. A prostě když ti přetečou nervy a instinktivně plácneš, tak si z toho zase nedělat výčitky. No je zbytečné. Prostě se stalo, emoce tak zareagovaly, dítě vidí, že tě fakt dožralo. Bude to ale autentické,přímé, bezprostřední reakce.
No nemáš to jednoduché, já osobně jsem si netroufla mít dětičky takhle brzy za sebou. na to jsem neměla nervy ani odvahu. 🙂 Tak pevné nervy 🙂