• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Tělesné tresty. Mají být? Od kolika let?

15. listopadu 2010 
@arietiska a jsme u jádra věci, nikdo neříká že je to dobré plesknot sem tam dítě za něco, ale sama vidíš/víš že jsou situace ve kterých jiné řešení nevidíš, nebo není... To je to co jsem psala od začátku a to co někteří (není to útok na nikoho, ale všeobecné konstatování) prostě nechtějí pochopit. Ne každý vidí jen napomínání jako správnou výchovu, stejně jako ne každému se jeví správné praštit dítě. Myslím že obojí má své pro i proti a nelze jedny nebo druhé odsuzovat. Myslím že každý rodič se snaží řešit situaci jinak než ránou, ale řekla bych že každému, nebo většině se prostě občas stalo že jim ta ruka vyletěla a každý soudný člověk ví proč. Těch co do dětí mlátí jen proto že je to uspokojuje je chvála bohu méně a o nich ani není tato diskuse, pokud jsem to dobře pochopila. Je to právě o o tom výchovném plácnutí, proto (nikdo si to neberte nějak osobně, prosím) se někteří nemůžete divit že ta "druhá" skupina tak brojí, když něco napíšete tak defenzivně, s přirovnáním tyran, stejně jako není čemu se divit když se "první" skupina naštve na někoho kdo řekne že dítě které nedostává po zadku je pak rozmazlenej fracek.
Doufám že to nebude vyloženo nějak jináč než bych chtěla :sweat_smile:
3. srp 2010 v 19:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tommik to je problém písemné komunikace :wink: Pokud jsi to tak nemyslela omlouvám se, jen mi to tak útočně znělo. Rozhodně jsem neměla v úmyslu tě odrazovat od další diskuse, která může být velkým přínosem :wink:
Takže se kaji a omlouvám se :grinning:
3. srp 2010 v 19:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak jestli k tomu něco můžu....já jsem vždy děti učila nebo učím ,že pokud jim dítě ve školce či škole ublíží,má mu to vrátit.ale dřív to tak nebylo.taky jsem jim říkala,ikdyž tě Pepíček plácne tak mu to nevracej a řekni to raději třeba paní učitelce....ale když mi jednou přišel Kuba s natrženým uchem ze školky a se zakrváceným nosem...tak jsem řekla dost!!oplácejte.nedá se nic dělat.ono totiž když je to dítě jak bulíček tak právě dětské agresory to víc láká mu ubližovat.dítě stojí brečí neví co má dělat a děti ho strkají a bouchají..takže u nás děti ví,že pokud třeba někdo uhodí Kláru má mu to vrátit.nesmějí se dát.a vůbec si nemyslím že tím že rány vrátí z nich rostou další agresoři.vůbec ne.
3. srp 2010 v 19:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mataharyy Souhlasím s tvým závěrem. Každá skupina ví jak "zarýt" do té druhé.
Omlouvat se nemusíš. Já jsem to napsala opravdu krátce a působí to úsečně, i když jsem to tak nechtěla.
3. srp 2010 v 19:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
lekavano-přesně tak to je i u nás,ale bohužel jsme s tímto pravidlem začli nejspíše pozdě,ted prostě Matese k tomu nemůžeme nějak dokopat :slight_smile: ,u ho,lek jsme to nějak ani nemuseli,u kluků je to prostě přece jenom o něčem jiném a jinak jak píšeš,taky jsme nejdříve zkoušeli jdi to říct paní učitelce,ale to prostě už v dnešní době nefunguje a i když třeba náhodou paní učitelka nějaký ten problém podchytila,tak před školou to kluk odnesl o to víc,tam už nemá učitelka žádné pravomoce,pokud to je mimo školu :stuck_out_tongue_closed_eyes:
3. srp 2010 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radka.m. jo je to přesně tak jak píšeš ,navíc třeba náš nejstarší kluk nechtěl ani nic říkat,že by si ho kluci podali ještě víc.dnes už se dítě ,usí umět bránit jinak je snadnou obětí šikany.vždyt je všeobecně známé,že obětí šikany je právě ušlápnuté dítě.tvému chlapci je devět a vem si jaké to bude dál a dál.je to pak pro ty děti čímdál větší trápení. :frowning2:
3. srp 2010 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tommik jsem ráda že se vše vyřešilo a ani jedna z nás to nebere jako osobní útok :dizzy_face: :wink:
@lenkavano já jsem byla taková že jsem se bála někomu něco vrátit do okamžiku než došlo na to že mi někdo mlátil sourozence, za sebe se nepoperu, ale za ně... Dost lidí zjistilo že není radno provokovat :sunglasses: A máš pravdu, už jako dospělá jsem to viděla u bratrance, nechal si vše líbit a pak u nás brečel že jsou na něj všichni zlí, tak jsme ho pěkně poučili a poslali do školy, ještě pár týdnů mu to trvalo, ale pak jednou vrátil ránu a stačilo to, učitelka chvíli teda lamentovala že ho za to navrhne na třídní dutku, tak jsme jí taktne naznačili že pak by se mohlo řešit trochu jinde, že když ostatní mlátili do něj tak to neřešila a až do teď má bratranec klid :dizzy_face: Dnes to už není nastavené tak že "ty po mě kamenem, já po tobě hlebem" momentálně platí já po tobě ještě větším šutrem, smutné ale je to tak :sweat_smile:
3. srp 2010 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radka.m. a jak píšeš o těch holkách tam je to opravdu asi ne tolik časté.Kláru ještě žádný kluk neuhodil ale poškrábala ji holka z vyšší třídy na ruce až má jizvy.měla to dost ošklivý.
ale mám příhodu se sestrou mýho muže.když jí bylo asi taky tak 8 nebo devět tak ji mlátil jeden kluk.a ona se chvíli nechala,myslela si že ji dá asi pokoj.jenomže kluk to stupnoval.tak se jednou pustila ona do něj a vážně ho zbila :sweat_smile: :grinning:
nemyslím vážně jakože by měl vážné zranění ale opravdu.a jeho táta přišel za tchýní a stěžoval si ,že její dcera zbila jeho syna.a tchyně na něj...a to se nestydíš jít sem za mnou že ti holka zbila kluka?chlap srazil paty a šel.od té doby měla švagrová od kluka pokoj.ale ani ona sama ho nepoštuchovala,prostě si to vyřídili a ukázala mu že už si na ni nemůže dovolovat.pak když vyrostli tak z nich byli supr kamarádi :grinning:
3. srp 2010 ve 20:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mataharyy jj je to prostě tak.mám třeba i známou které děti šikanovali kluka,kvůli prospěchu.jednou jsem s ní mluvila a ona mi se slazama v očích říkala ,že neví co má dělat že se ji kluk přestal kvůli tomu učit a zhoršil se o dva až tři stupně ve všech předmětech.
3. srp 2010 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj syn má strašně rád pohádku Bolka a Lolka. To asi neplácající maminky nepouští dětem, že? Tam kluci nejednou dostanou na prdelky. :grinning: :pensive:
3. srp 2010 ve 20:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
3. srp 2010 ve 20:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
A nebo mě napadá, žeby vlastně měly. Jako výchovný prostředek do kolektivu. "Doma nedostaneš, ale bacha jak trefíš nějakýho pána do oka mičudou schválně, může se ti to lehce stát." :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
3. srp 2010 ve 20:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
:grinning:
jo s tím prospěchem je to děs, kamarádka kvůli tomu dávala syna do jiné školy :frowning2:
3. srp 2010 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@arietiska my chodili na Bolka a Lolka do kina se školkou a se školou :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: tak proto jsem asi maminka krapet od rány :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile:
3. srp 2010 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radka.m. - "aby ten dotyčný věděl,že si to příště k němu nesmí dovolit,prostě v takovýhle chvíli nejde používat psychologii,člověk se musí řídit rozumem" - radko, prosím a co jiného, než "psychologii" právě máš použít? Právě a především tohle je vysoká psychologie , i když jinak, než jak myslíš..
Mám totiž prvního syna křehkého bytostně pacifického astenika. Ten nevztáhl ruku od malička na nic a na nikoho, bytostně se mu to příčilo. Sám dosta fakt na plínu asi 5x, jak jsem psala, ovládala jsem ho téměř jen očima. Domluvia s dvouletým byla jako s partnerem. Je to dítě, které by ani nebylo fér dávat za příkla, protože Dan je prostě velice atypické dítě. Kamarádky mi ho záviděly
:grinning:
Než šel do první třídy, šla jsem s ním k psycholožce právě z obavy, že bude otloukánek, pro radu, jak se zachovat, jak to mám dělat - přeci ho nebudu mlátit jen proto, aby to uměl. Blbost, pravila.Shledala, že je v něm to nenásilí tak hluboce zakořeněné, že ho nejde učit oplácet rány, že by šel proti své přirozenosti. Radila rodičům úplně něco jiného, než co by mě napadlo. Říkala, že je to chyba nutit, dítě aby se přispůsobilo konvenčnímu prostředí, které je obecně násilnické. Ona radí dítěti vybrat takové prostředí, které bude vyhovovat jeho přirozenosti. Prostě úplně obráceně. A měla s tím dobrou zkušenost i s odstupem, že tyto ději mají čas vyzrát v tak sebevědomé osobnosti, že pak jim život v dravé společnosti nevadí. Umějí se pohybovat, prosadit, vědí, komu se vyhnout. Křehké, přemýšlivé dítě se prostě nebude bránit stejně jako útočník. Kdybych ho nechala celé dětství v takovém prostředí a nutila ho se přizpůsobit, hrozí, že ho demotivuju, zlomím, bude se mu prostě špatně dýchat a žít.
Říkala také, že je důležité, do jak zaměřené třídy se dostane, dost to ovlivňuje osobnost učitelky. Zda třídu ovládnou chuligáni nebo závod v chytrosti a slušnosti - obrazně řečeno.
Od třetí do páté třídy měl skvělou učitelku, která opravdu třídu vedla na vysoké morální úrovni. Pak odpadly ty nejlepší a nejchytřejší děti (Dan zkazil přijímačky na osmiletý protože byl těsně po mononukleóze) a zůstali fakt chuligáni ,otřesný a doslova odpad, postrach celé školy. Učitelka si jen nepřetržitě stěžovala, že se tam nedá vůbec učit, nikdo s nimi nechtěl jet ani na výlety. Hrůza. Dan tam trpěl dva roky přesně jako ten otloukánek, šikana (vtrhla jsem do školy a udělala binec když mu lili čaj do bot), S nástupem na šestiletý gympl totální změna. Přesně děti jeho ražení, podobné hodnoty, jsou soudržní a Dan je tam jeden z nejoblíbenějších kluků a holky se kolem něj točí (co se týče známek, tak je teda druhý nejhorš :stuck_out_tongue_closed_eyes: )
Takže pokud dítě není schopno a ochotno se bránit, tak prostě hledat třídu, kam zapadne. Já ho přeřazovala jednou od příšerné učitelky
Takže tohle byla velmi dobrá a vysoce profesionální rada, která se ukázala pravdivou. Takže fakt bych odborníky tak nepohrdala a pozorně si poslechla, co mi říkají.
což mě přivádí k @mataharyy - neptala ses doktorky, co tím tvé robátko teda sleduje? třeba je to prostě rituál, kterým se některé děti samy uspávají, možná jich zná víc?.

a jak sama píšeš, že ti nejhorší agresoři mají doma až moc drsnou výchovu jen bohužel potvrzuje to, co říkáme: bitím se vystavuji riziku, že vyrábím potencionálního agresora. Jak dítě bude později reagovat nemůže nikdo vědět předem.
3. srp 2010 ve 20:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka taky mám asi atypické dítě ale na spánek :grinning: Doktorka to hází na zuby, ale to fakt nemyslím, kdyby to bylo od zubů tak se i budí nebo je takovej i přes den, ale takto na něj působí postel :sunglasses: Jináč dnes musím zaklepat, odpoledne to byl děs, ale usnul mi na rukách a neb jsem neměla odvahu ho položit (vždy ho to vzbudí) tak mi na rukách spal tři hodiny, před hodinou si ke mě sednul, chvíli plakal ale pak zas na rukách usnul, když jsem ho dala do postele vzbudil se dostal flašku a když vše snědl lehl si a koukal na mě, teď už tiše spí... Jenže je mi naprosto jasný že do cca jedenácti se vzbudí a pak tak do dvou bude zase pré :sweat_smile: Tak to u nás prostě je, no snad se to nějak eliminuje, časem :dizzy_face:
Jináč bych řekla že mezi až moc drsnou výchovou a výchovou je rozdíl a těžko tvrdit že výchovou vychováme agresora a znám kluka, co byl vychováván bez ran a je to největší uzurpátor a mistr šikanování na škole :wink: Takže ani v tom asi chyba nebude :slight_smile: Je to hodně dané příkladem rodičů a hranicema které má dítě nastavené, to jak se v těch hranicích udržuje už není až tak podstatné :sunglasses:
3. srp 2010 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mataharyy pořád mně připadá, že to syn má jen s tím spaním posunutý věkově, ale chová se jako můj v osmi měsících. Asi bych zkusila tu metodu, položit, pohladit, popřát pěkné spaní a za 5 minut dojít a opakovat do té doby než usne. Naučí se to i v noci. :wink:
3. srp 2010 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mataharyy můj syn byl živý, stál seděl a lezl od zač. sedmého měsíce. Říká se, že si v noci přehrávají to co se za den naučili, chtějí si hrát a ne spát, rozčiluje je to, že mají spát. Možná to tvůj prcek prostě má až teď. Navíc taky zkouší tebe možná, líbí se mu být u tebe. Jsou maminky co by prostě uspávaly i na rukách a jak by v noci začal brečet šli za ním do postele a už s ním zlstali než by usnul. Já tohle nemám úplně v oblibě, já naopak syna učila usínat a spinkat a respektovat čas večerní pro rodiče.
3. srp 2010 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
KUBAKA-jenomže našemu mladýmu se jinak ve třídě líbí,s ostatními v kolektivu problémy vůbec nemá,takže já jsem toho názoru,že vytáhnout ho ze třídy,kde je jinak spokojený,i učitelka je fajn a přeřadit ho do jiné školy,by mu ublížilo daleko víc,taky by se mohlo stát i na jiné škole to samé a neustálým přeřazováním jinam by mu určitě více uškodilo,než pomohlo,takže se ho spíše snažíme ty problémy řešit,než aby jsme ho před nima kryly,prostě to tak v dnešní době bohužel funguje skoro všude,takže se prostě jednou bude muset naučit řídit heslem,které jsme už s lenkavo tady psaly :frowning2:
3. srp 2010 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@arietiska no kdo ví v čem to je, já bych ho i nechala samotného, jenže už nemáme postýlku má svou vlstní postel, takže já odejdu a je otázka cca patnácti vteřin než doleze. Ono ho to časem určitě přejde a teď není jiná možnost než se s tím nějak poprat :slight_smile: No co alespoň víme že ho máme (a sousedi vědí také :grinning: ). On spal parádně, do roka nebyl problém, položil se do postele a do pár minut byl tuhej, a bylo jedno jestli jsme byli u něho nebo ne no a po roce mu začlo nějak přepínat a spánek považuje za zbytečnost... Je hodně svéhlavej a prostě asi má něco důležitějšíno na práci než spát :sweat_smile:
3. srp 2010 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radka.m. je to pěkně na prd, když hodné dítě doplácí na ty zlé :rolling_eyes: Aby syn trpěl přesouváním z místa na místo jen proto že někde je blb, co ho baví mlátit do slabších... Ale je to tak, ty zlí z toho vždy dobře vyjdou a ti hodní na to dojedou, ta kamarádka co dávala pryč ze školy syna taky zjistila že i v nové škole je problém, kluk byl chytrej nemusel se učit a byl jedničkář a někteří to nemohli rozdejchat a domluva s rodičema agresorů taková že žádná, tak se jednou naštvala (slabé slovo) a podplatila deváťáky ať si agresora trochu podají a pak byl klid :sweat_smile: Tím neříkám že je to dobré řešení, jen naznačuji co udělá zoufalá matka když ti kompetentní (učitelé, ředitel a rodiče) selžou...
3. srp 2010 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka přečetla jsem si tvůj poslední příspěvek a nezlob se ale už mě to fakt nutí k úsměvu.nechápu proč bereš dítě k psychologovi když má nastoupit do školy tak aby nebyl otloukánek.já nevím jak to napsat,ale fakt mi to už příjde hodně přehnané.ty jsi prostě názorný příklad toho ,že k psychologovi už by se mělo chodit snad od jednoho roku.
3. srp 2010 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
tímto se omlouvám ,ale je to reakce na příspěvek.....ne vždy dítě pak v dospělosti narazí na mírné a flegmatické inteligenty :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile:
3. srp 2010 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka oml.ouvám se ted jsem si všimla že jsi psala že ty sama si zašla k psychologovi aby ti poradil ...přesto i tak mi tvoje poznatky příjdou jak utopie.jen si to prostě představuju v reálu.
3. srp 2010 ve 22:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkavano nějak nevím, co si teď myslela, :grinning: ale právě proto, že nejsem vševěd, byly situace, kdy jsem cítila, že se potřebuji poradit s nějakým odborníkem ohledně Dana - je opravdu atypický a jeho reakce jsou jiné než u jiných dětí. Protože jsem nesežrala moudrost světa, mohu se zmýlit a nadělat třeba hrubé chyby, tak jsem šla situaci prokonzultovat. Odhadovala jsem vzhledem k jeho povaze, že to nebude mít ve škole lehké, pokud se dostane do hodně odlišného prostředí (nemýla jsem se) a dětská psycholožka mi poradilo to, co jsem psala a nemýlila se, potvrdilo se to do puntíku. Takže já problém předvídala, nevědala přesně co s tím a šla se poradit.
Ti lidé tam v těch poradnách sedí právě kvůli tomu, aby poradili. Využila jsem veřejné služby. Nevím, co to má společné s utopií :confused: :confused: :confused:
Na základce jsem měla spolužáka, úplně neklukovský pápěrka, křehoučký, fyzicky neschopný, zakřiknutý kluk. Sama jsem ho bránila před ostatními, protože byl navíc silně slabozraký a šeroslepý. Vodila jsem ho ze šaten ven. Pak šel na výběrový gympl... Potkala jsem ho v 35 letech, inženýr, analytik v bance, suverénní, sebevědomý, děsně příjemný muž, koupil si byt na hypotéku, žil spokojeně - úplně jiný člověk. Takže když jsem ho viděla, viděla jsem, že to doporučení psycholožky vůbec nebylo od věci. měl šanci vyzrát v pro něj přijatelném prostředí, nepropadnout frustraci a beznaději a paksi najít místo v životě. Je jedno, s jakými lidmi se setká, ale jaké prostředí bude vyhledávat a jakými lidmi se obklopí a kterým skupinám se prostě vyhne¨, protože ví, že, že mezi ně nezapadá. To není vůbec špatně, podle mého názoru.
4. srp 2010 v 09:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
pochopitelně jsem šla i se synkem - půl hodiny si s ním povídala, pak půl hodiny se mnou. VIdět ho přeci musela, aby udělala nějaký závěr.
mmch - kamarádka jde k psycholožce s tříletým, protože se začal chovat zvláštně (možná reakce na odtažitého otce)- takže chce znát odborný názor. Sama dětská jí to doporučila ...Co je na tom divného,???????.
4. srp 2010 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radka.m. za prvné - čtěte pořádně a nežeňte do extrému: přeřadila jsem ho jednou v rámci školy, děti se i tak mýchaly mezi třídami, takže se všichni vlastně znaly. Problémy řeším když je jak řešit. Dítě nechovám v bavlnce a nekryju ho, ale své síly si musí vyzkoušet minimálně v prostředí, ve kterém se netopí. Což je teď gympl. Když se topí, tak je mou povinností ho prostě zachránit. Když už nezvládá situaci, nevidím jinou možnost.
Když je tvůj syn spokojený ve třídě, není důvod ho přesouvat. Když se můj syn rozbrečel doma, byl celý posmutnělý, nemohl usnout a v hlavě se mu nehonilo už nic jiného, tak to byla chvíle na razantní zásah rodičů. Předem jsem to opět probrala s psycholožkou a ta, když si s ním promluvila, mi to odsouhlasila jako nevyhnutelný zásah. Především se musím snažit o to, aby moje děti žily v klidu tady a teď.
Synek se teď plácá s učením, nebyl zvyklý se učit, přinesl čtyřky. Je to už na něm - to je adekvání nechání zodpovědnosti, na kterou stačí a je to jen jeho rozhodnutí co se svým studiem udělá. Docela mu to začíná docházet :sweat_smile:
4. srp 2010 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka my se asi neshodneme ,já nevím já to beru tak jako lidově nebo jak bych to řekla,prostě jsem nepotřebovala nikdy nic zatím řešit s psychologem,prostě u nás ta výchova plyne ke spokojenosti všech.ty zase bereš výchovu jen přes psychologii a to je ten rozdíl mezi námi.já mluvím ze zkušenosti a zatím musím zatukat nelituju ničeho.snažím se .....
4. srp 2010 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka-však ale do extrému jsme to přece nikdo z nás nehnal,jenom jsem psala,že pokud bych ho přeřadila,mohu narazit na úplně stejný problém a že podle mýho by to mělo daleko více negací,než ted,tot vše,takže by jsi nemusela být až tak vztahovačná,někomu třeba přechod do jiného kolektivu problémy nedělá,u nás je to naopak,každá nová změna ho rozhodí,na každého prostě funguje něco jiného,jinak si myslím,že s podobnými problémy se v dnešní době budou naše děti setkávat častěji,takže já jsem toho názoru,že by se měli vést k tomu,aby se naučili čelit a ne abychom je před nimi neustále chránili,protože to prostě donekonečna nejde jim stát věčně za zadkem a něco za ně řešit,to má totiž podle mýho úplně opačný efekt,ale to je zase můj názor,každý k tomu přistupuje jinak,jinak na tom,že jdeš k psychologovi,nevidím nic špatného,ale nadruhou stranu si myslím,že máš takové trauma z dětství,že se budeš za každou cenu radit s psychologem raději o všem možným i přesto,že by jsi plno situací zvládla vyřešit sama,ale ty se křečovitě bojíš,aby jsi neudělala nějakou stejnou chybu,jako tvá máma,tak to raději přenecháš psychologovi a to podle mýho taky není dobrý,protože dítě vycítí máminu nejistotu a samo potom tápe :wink:
4. srp 2010 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkavano neshodneme, pokud budeš pořád používat ono Buď a nebo. Tak to není. Nechápu pojem "brát jen přes psychologii" - pro mě je to úplně bezobsažný výrok. Psychologie není nic jiného než popsaná a odpozorovaná realita s nějakými závěry. To už jsem psala několikrát. Rozdíl je v tom, že já si o tom ráda přečtu. Tak jako čtu ráda populárně naučnou literaturu z oblasti sociologie, antropologie, filosofie. Od toho ty knihy jsou, aby se četly. Něco mě osloví, něco mě mine.
U nás taky plyne soužití ke spokojenosti všech, a vlastně ani nemám pocit, že bych bůhvíjak kluky vychovávala, prostě spolu žijeme, prožíváme, jsme příkladem, korigujeme, když je třeba.
Spoustě lidí nepřijde, že mají co řešit, a já naopak vidím, že mají třeba vážných problémů plný byt. A vidí to třeba i další kamarádky. Takže to je opravdu jen věc pohledu. Nic jiného.
4. srp 2010 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek