Zajímal by mne váš názor na tělesné tresty...mají vůbec být,od kolika let,kdo je může využít..výhradně rodiče??nebo i bližší příbuzní jako babičky???nebo i učitelé..???Jak to funguje u vás????
Já mám pocit že jak jsou ty děcka větší tak jsou matky normálnější a už neslyším my kakáme,spinkáme,hamáme.......
přesně, pak už pochopěj, že svět se netočí jen kolem plínek a pomalu se probouzej do běžnýho života, jak já nedávám ten plurál...hnus velebnosti....
A proč se stydět za to, že někdo s prckem na chvíli zblbne? Lepší jak mít pocit, že mně dítě vzalo "život". Viz. dnešní nějaký pořad večer v TV s praštěnýma američankama.
Zblbla jsem do té míry, že když si dělám pro sebe ráno čaj vyndavám dva hrnky,zblbla jsem do té míry, že u chlaďáků v Tescu mlaskám na jogurty,páč mám v hlavě asociaci,že chutnají dětem,zblba jsem do té míry,že zaměňuji významy slov a občas se mi stane,že ťapam a manžel pápá,ale nezblbla jsem do té míry,abych veřejnosti sdělovala,že neudržím stolici (pokakali jsme se), že mě trápí větry (trápí nás prdíky) a že nikoho nepřesvědčím,že vážím 9 kilo a měřím 75 cm,když na vlastní oči vidí,jak vypadám. 😀
tetes1 no děkuji pěkně a já už si říkala že jsem divná když hromadně nekakáme, neblinkáme, nepláčeme atd. 😅
@arietiska Dokument se točil ve VB 😉
Také nemám ráda takové to "my". A nebo když dostanu SMS a tam je podepsán K+P+O apod. Proč ženské po narození mimina podepisují SMS všemi členy rodiny, když před jejich narozením to nedělaly?! 😀 Když napíšu sms,píšu ji za sebe a ne za všechny členy své rodiny. Jako kdyby některé ztratily svoji identitu a stalo se z nich "K+P+O" 😒
U nás je to tak že M,L,A je když přejem k narozeninám, nebo tak něco jináč hezky každej sám za sebe 😀 Jo a k trestům u puberťáků, jednou můj bratr nas... mámu, ta popadla vařečku, jenže mezi tím bratr seběhl schody a šup na ulici, byla hodně nastartovaná takže i s vařečkou letěla za ním, když běželi třetí kolečko klem baráku a sousedi nechápajíc čučeli z oken, tak se máti musela chtě nechtě začít smát, když bylo jasné že afekt pominul, bratr si dobrovolně přišel pro facku, ani ji nakonec nedostal, pač jí hned oznámil "no vidíš jak myslím na tvé dobro, takovou rozcvičku a hned dvě kilča dole..." 😀 Takže jsme se všichni dobře zasmáli, včetně sousedů, kteří teda netušili o co jde a byl klid... 😎
To jen tak pro pobavení, je to několik let a při té vzpomínce se musím smát 😉 To nelze si nechat pro sebe 😀
dneska jsem slyšela takovou historku o svém synovci(2) a přiznám se,že vůbec nevím,jak bych reagovala já,kdybych byla jeho máma.......Na zahrádce olupoval omítku z plotu a házel jí po své sestřenici(8)..jeho máma mu řekla, : dost,tohle se nedělá.....a on jí odpověděl..ale dělá...a házel vesele dál......A co teď????
@janicka006 ve věku mého syna je to bych řekla dost normální věc, že na ano se řekne ne apod. To, že se něco dělá, na moje nedělá je naprosto normální a na denním pořádku. Doba odmlouvání taky patří k jistému věku.
Řeším to tak, že odpovím třeba: no tak dělá, když myslíš, ale bratranec se s tebou brzy přestane asi kamarádit, když si na něj ošklivý a dál ho ignoruju. Ještě chvilku dělá, že dělá, ale pak od té věci odejde. Přeci jen by hodně nerad přišel o kámoše.
@janicka006 tohle právě děti nutně potřebují, ten můj na 100%, vysvětlit, proč se to nedělá. stačí si něco vymyslet, důvěryhodného, aby o tom mohl přemýšlet a sám vyhodnotit, že je to blbě, sám uznat, že by to dělat neměl. to si myslím že je dost neštastný, říct NE, a hotovo.
takhle my už delší dobu odcházíme z hřišt,heren, bazénů...vysvětlím mu, že ...(novinka je: houpačky už jsou unavený, jdou taky odpočívat, voda je už moc teplá, musí přes noc vychladnout...prostě i blbost, kterou i on pochopí, schroupe to v hlavě a v klídku jdem) fakt jsem ted za to ráda, opravdu nebrečí, když odcházíme od jeho milované činnosti, sice kouká jak puk, ale není scéna a hned ho zabavím něčím zajímavým, tatínkem, co čeká doma a jdem.
@berenika39 to podepisuju. dneska - mydlil autíčkem do skleněných dvířek knihovny (bezpečnostní tvrzený sklo ale stejně) - Pepí, necht to.... nic... Pepí, ty dvířka to bolí.... a hned toho nechal
U nás slovo bolí nefunguje, musím na syna jinak.
@berenika39 - souhlas. Bez vysvětlení u nás taky nic nejde. Když jen řeknu - Ne, nesmíš - tak si dělá dál...potřebuje vysvětlení proč. Pokud neohrožuje sebe, jiného nebo něco mě drahého, tak ho nechám info přechroustat, když ohrožuje - tak mu chytnu ručičku, vezmu náčiní z ruky - prostě přeruším jeho činnost a při tom dále vysvětluji. Ale snažím se říkat "pravdu" - tedy podávat pravdivé informace - takže nepoužívám, že dveře to bolí, autíčko jde taky spát (jako ty) - tomu se vyhýbám. Ale docela funguje říct důvod - proč už musíme jít, proč něco nemůže dělat a když pak váhá, tak mu řeknu, že se už potřebujeme rozloučit a že zámáváme - pak zamává a jdem.
Máme ale jiný problém - malý nemá ani dva roky a přestává v poledne spát. Nejspíš to ještě potřebuje, ale spát prostě nepůjde - respektive jde, ale v posteli skáče a chce hned ven. Večer to je jiná, to ho tam odnesem, zalehne a sám usne bez hlesnutí. Poslední dobou je Mm doma, tak děláme hodně výlety, takže se prospí v autě. Ale i tak je to na bednu. Unavené dítě dokáže být nesnesitelně náročné. Nemáte s tím někdo zkušenost? Moje nervová soustava dostává posleních 14 dní zabrat.
@blandik syn nespí od dvou let taky, zlomilo se to v zimě, kdy byla furt tma. Ale on není do večera a nebyl unavený nikdy, jelikož umí /je naučený odpočívat/. 1. dopoledne se snídá v posteli a odpočívá u pohádky tak do deviti určitě. 2. v poledne po polívce se zase tak hodinku kouká na pohádky. 3. v sedm večer se večeří s animáčkem a po něm odlítá do postele. Zkusit naučit odpočívat, sedět. Když ne pohádka, tak třeba číst něco hrát.
@arietiska - u nás to je tak, že se mu tím nespaním totálně naboural jeho denní režim. V podstatě včera spát nešel, a kolem páté tétálně odpadával u jídla. Prostě jakoby nepotřeboval asi spát každý den, ale ještě není zralý nespat vůbec, protože se to za dva, tři dny nasbírá a pak je unavený už od rána - jako dneska - mrčel od rána, spát jsme ho zkusili dát 2x a nic. Celý den mrčel. Manžel s ním teď jel do obchodu, usnul prý jen co se auto rozjelo. Za 14 dní MM bude zase chodit do práce, a já s malým určitě nemám v úmyslu kroužit autem po okolí..jsem fakt zvědavá, jak se to vyvrbí, protože můj dojem je takový, že to ještě nedává bez spaní...Když tak zkusíme odpočívat - koukat do knížky apodl, ale i tak mě to točí.
Blandik - my s nespaním bojujeme 14 dní, ale mluvíš mi z duše, že je to vážně náročnější, netvrdím, že je Honzík neustále umrčený, to ne, ale ta únava je na něm vidět, ale spát nene. Mám dojem, že u vás se posouvá doba spaní, že se s tím Mišák nejdřív musí sám srovnat a pak to chvíli zase půjde a možná vám pak už spát nebude, ale to tě nechci strašit. Honzík spinká přes den tak jednou za dva dny. Ze začátku to bylo vcelku dost na nervy, musela jsem si zvyknout i já 😀 😀
Našla jsem aktuální článek o tělesných trestech....tak koho by zajímalo...
http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-deti-a-...
@lenkabu ale jo, to k tomu patří, navíc pochvala vždycky potěší...(mě když nikdo nepochválí, pochválím se sama), ale mě spíš šlo o ty mamči, co jsou zaujatý tak moc samy sebou, že řvou po dětech naprosto zbytečně a o mlácení ani nemluvím.
to je jasný že taky promluvím, když mě někdo osloví, nejsem nabubřelá, naopak 😀. hodně to určitě souvisí s věkem prcka, když se stane samostatnějším, zbývá na moudrý řeči asi víc prostoru 😉
jo a taky nemám takovej ječák, někdy si i já stoupnu do pozoru, když někdo zařve: davidééé, sem ti říkala, nech toho, nebo uvidíš....a david nic nevidí, i když toho nenechá 😉 😉