Upadlo mi miminko, nemohu se s tím vyrovnat 😞 Miminku se nic nestalo
Ahoj, doufám, že mě neodsoudíte, ale potřebuji to ze sebe dostat 😞
Před rokem se mi stala hrozná věc, můj 3-týdenní chlapeček se mi překlopil v korbičce. Ta korbička se skulila z kočárku na beton. Byla to nešťastná nehoda 😞 Syn hned brečel, přijela dr., prohlédla ho, neměl modřiny, bouli, nic.. byl i prohlédnutý neurologem.. vše díky Bohu v pořádku. Ale ve mě se všechno zlomilo.. je to rok a já se z toho doteď třesu.. štve mě to, čas utíká a mně tyhle výčitky připravují o sílu.. jak se s něčím takovým vyrovnat? jde to vůbec?
@krajkas vždycky je fajn to ze sebe pustit ven a zjistit, že v tom člověk není zdaleka sám. Zrovna o víkendu mi kamarádka vyprávěla jak jí miminko na schodech "vypadlo/vyskočilo" z vajíčka, že to bylo hrozný, že tomu vůbec nerozumí, protože byl ještě malý a motoricky skoro na začátku. Já zase dceru, sotva jí byl jeden rok a začala chodit doslova nakopla na hranu pultu. Prostě tapkala vedle mě, zavravorala a já jak byla v pohybu a ona padala jsem jí prostě nakopla, čelem rovnou na hranu doprostřed čela. Tak velkou a rychlou bouly a modřinu jsem ještě neviděla. Moje dítě, nejen že jsem jí neuhlídala, ještě jsem byla jednou z příčin. Pocit děsný. Jednou jsem zase myla kočár a v okamžiku, kdy už zbyl jen podvozek bez košíku jsem ho nezabrzdila, protože už přeci neměla skoro na co nálezt...moje chyba v úsudku, odjela na jedné tyčce vstříc živému plotu...hned vedle metrový ostrý kaktus, hned vedle silnice. Vyděšená já i ona. Poslední říjnový den minulého roku auto před námi sestřelil magor za volantem auta v protisměru a zabil řidiče. Dodnes jsem vděčná za těch pár metrů, které z nás udělaly místo účastníků pouze poškozené a ten strach, se kterým posazuji dítě do auta je nepopsatelný. Strach o dítě a pocit zodpovědnosti za ně je asi stejně přirozený jako láska k němu. Jen je potřeba hlídat jeho míru a racionalitu, občas to může přerůst za hranice užitečnosti a omezovat to na běžném životě nás i dítě. Třeba v případě cestování autem sama občas přemýšlím, jestli tu hranici už nepřekročil.
Ahoj, nevím jestli Ti to pomůže, ale ber to tak, že to bylo varování před něčím horším a možná díky tomu se už nic vážnějšího nestalo a nestane. Brala bych to spíš pozitivně, jako vděčnost, že to dopadlo dobře a jako lekci. Děti sice jsou gumové, ale takhle dlouho se tím trápit by bylo na místě kdyby se opravdu něco stalo. Přeju hodně štěstí.
Nejste jediná, netrapte se,kamarádce se takhle miminko taky vyklopilo z kočáru na beton,ani nevěděla,co se stalo, nejspíš hodnocení prevratily pobíhající děti.
Stalo se mi to také, naštěstí náraz tlumil zimní fusak. Brala jsem to jako významné varování, abych kočár zastavovala jen na rovném povrchu, kontrolovala brzdičku, nedávala do zastaveného kočárku moc těžké dítě, apod. Jsem za to varování ráda, již se mi to nikdy nestalo. Někdy mi pomůže, když si říkám, že naše děti žijí v nepopsatelně lepších podmínkách než děti kdekoliv na světě. Děti spadly maminkám z postele, ze židle, z kočárku. Občas se to prostě stane. Nic si z toho nedělej, malý už o tom samozřejmě neví a nic se mu nestalo.
@krajkas netrap se tím tolik. Bud ráda, ze to dopadlo tak, ze je syn v pořádku. Kazda matka se snazi pro sve mimco delat to nejlepší, bohuzel ne vzdy se nam to vsechno proste dari, jsme jen lidé. Vis, co za "nebezpečí" na ty naše mrnatka ještě v životě čeká? Od oparenin, kdyz nekdo nekde zapomene hrnek, po odreniny, skrabance, zlomeniny pri beznych detskych hrach, jako jizda na kole ci fotbal ci blbe skakani na tramposce nebo prisiti ukazovacku od stipani dreva - misto dreva jsem stipala svuj ukazovacek, bylo mi asi deset. Tata me vyklopil z kocaru kdyz mi byl asi mesic, skulila jsem se do rybnika, pry jsem ani nervala, a spala dal,tvrdi, ze to ve me zanechalo nasledky😂 neee, ted opravdu vážně, kdyz se podivam na sve telo, hodne jsem jako dite sportovala, byla jsem vic kluk nez holka, sport jsem mela rada, ale byla jsem dost leva, takze od siti po zlomeniny... mohla bych vypravet. Vysypani z kocaru od taty je u nas v rodine tradicni humorna historka. Prostě jak rikam, jsme jen lidi, ne dokonaly bytosti. Jako matka chápu, ze ten otřesný zazitek mas pred ocima pořád, ale neudelala jsi to schválně, tak se tim uz netrap. Je to zbytečné sebemrskacstvi, které není potřeba.
@krajkas Upřímně, podle mě tohle se prostě stane každýmu. Já jsem si myslela, že mně se to stát nikdy nemůže, protože malej není nikdy bez dozoru a i když se shejbám, držím ho pevně za nohu. Dokonce spíme na zemi. No a tuhle ho manžel přebaloval na posteli a asi na mě zahalekal, ať na něj dám pozor, že jde vyhodit plenu, ale já ho nevnímala. A najednou vidím, jak se prcek mrsknul a už byl těsně u krajíčku postele. Chyběly spíš milimetry než centimetry, a byl by na zemi.
Nejsi v tom sama, nemá cenu se tím trápit. Malý je v pořádku, z toho se raduj❤️ Mi malá spadla v 7m z přebalováku, tu ránu mám teda v hlavě pořád, vteřina nepozornosti😔 Hned do nemocnice, pro jistotu do druhého dne na pozorování. Bez následků. Jak mi pak říkala Dr, stává se to opravdu často:( Pokud se cítíš špatně, zajdi k psychologovi, byla by škoda, kdyby tě to pronásledovalo a trápilo další roky🍀🍀🍀
Přidám se se svou zkušeností, i když je zde příspěvků již docela dost. Malá mi spadla z postele na dlažbu, jen náhodou se nebouchla o železný rám postele, na dlažbě tenký koberec, malá spadla geniálně jako kočka na všechny čtyři, ale já to nemohla rozdýchat. Svěřila jsem se jen dvěma lidem... taky jsem se bála, třásla se, źe jsem selhala. Ta malá mě sama utěšovala! Usmála se na mě a položila mi ruku na tvář!
Od té doby hlídám hodně, abych už nepochobila a párkrát jsem ji už zachránila před horšími pády. Nemá respekt z výšky, je to divoženka. A tak jsem ji párkrát, když to bylo "bezpečné", prostě nechala, ať si způsobí bolest. Někdy to sice nefungovalo, více na ní fungovalo, když jsem u ní byla, nezasahovala a říkala jí, co má dělat, ale naučila se být opatrnější, a velmi dobře si zapamatovala, kde a jak se zranila a zjišťovala, jak to udělat tak, aby si bolest nezpůsobila. Rozhodně se danému místu nebo předmětu nevyhýbala.
Stále trnu, aby se nezranila, ale vím, že pádů přijde ještě mnoho. Jak píšou jiní, děti jsou docela odolné. Je dobře být opatrná, ale asi je lépe naučit ty naše poklady, jak se mají pohybovat a jak se s bolestí vyrovnat (my také).
@ahanka jo a ještě... když jsem nějak ve 13 letech hlídala dvouletého brášku, šla jsem na záchod...po pár krocích rána a strašný řev... malý spadl s kočárkem, z kterého měl prolézačku, a to nešťastně tak, že si narazil přední zuby o rukojeť kočárku. Bohužel to ovlivnilo i růst druhých zubů. S tímhle jsem se dlooouho nemohla vnitřně vypořádat. Cítila jsem strašnou vinu... až dnes, když je dospělý, a já vidím, že má chrup v pořádku, si můžu oddechnout.
děvčata, opravdu jsem asi potřebovala vědět, že nejsem se svým trápením sama.. resp.,že se opravdu tyto nehody dějí (bohužel). Dost to ze mě opadlo a ano, je pravda, že to nejspíš bylo znamení.. no, přeju všem a i sobě, ať je těchto témat co nejméně a pokud budou, tak jen se šťastným koncem ;) Opatrujte se všichni a děkuji :-*
@krajkas neni zac. Opatrujte se! 🙂
Taky se mně "podařilo" dcerku vyklopit z kočárku, když měla cca 1 měsíc, byl to šok, ale naštěstí se jí nic nestalo, opravdu si myslím, že takových příhod je spousta a nemá cenu se s tím stresovat, přece jste to neudělala schválně! Obezřetnost je na místě, ale přehnaná starost je spíš na obtíž, hoďte to za hlavu a nemyslete si, že jste špatná matka, vždyť stát se to může každému!