Už brzo se z toho zblázním
Píšu ve stavu nouze - mám ročního synka a to je teda dáreček.. Neustále se mě dožaduje, chce si povídat, nevydrží chvíli sám, štípe, tahá mě za vlasy, nemazlí se, do všeho mlátí, vzteká se, mlátí hlavou o zem když chce něco co nemůže, když vařím tahá mě za nohavice a řve, hrůza.. Navíc sem teď nemocná a nejradši bych ležela v posteli, to ale samozřejmě němůžu.. Přítel pořád v práci, navíc sme se odstěhovali na maloměsto a skoro nikoho tu neznám. Máte to někdo podobný? Díky za příspěvky.
@qz tohle ale není úplně fér. Máš to strašně těžký v takový situaci, ale myslím, že skoro vždy by ti někdo další napsal, že on je na tom ještě hůř. Jasně že řvoucí děti oproti zdravotním problémům jsou malichernost, ale maminka je prostě vyčerpaná, což chápu a prostě potřebuje podpořit, že v tom není sama. Já mít děti nemůžu a taky bych tu mohla napsat něco ve smyslu, že bych byla ráda i za řvoucí dítě, jen kdybych ho mohla mít. Ale nepíšu, protože se dokážu vcítit do vyčerpané maminky jeciciho dítěte.
@claris87 no, řekla bych, že zlepší..aspoň už nemám těch 47kg/175cm. Po 2 letech na antideoresivech mám 51kg 🙂))
Jako žádnej velkej zázrak ve změně se neudal. Připadám si jak bachar a přitom kluci vypadaj totálně rozmazleny. Ale ono je to asi daný tím starsim. Má takový jakoby autusticky rysy a mladší se s ním veze. Dela, co vidí.. takže za normálních okolností by byl asi docela zpracovatelnej, jenže starší ani náhodou a zpracovat jen jednoho je bohužel dost nemožný.. mít prostě dvojí metr je těžký a pro něj strašně nespravedlivý. Přijde mi, že to ani v tón denním běhu nejde moc zvládnout.
Vy máte ty miminka strašně malinkaty, tam jde fakt jen o prso.. staršího jsem měla u prsa furt. I na vycházce na ulici jsem ho nosila v náručí a kojila. Jinak v kocaru řval, dona řval, přes den řval, v noci rval..střídali jsme se s mužem po nocích po 45min min na gym.míči a chovali ho. Těch 45mjn bylo skoro maximum, co se dalo vydržet..
@dana3262 Chtěla jsem Ti napsat, že jsme snad měly stejná mimina a teď jsem si uvědomila, že se známe z jiné diskuse;) No, zdá se, že to v nich bylo už od narození. Syn prvního půl roku plakal 20 hodin denně - a to opravdu bez nadsázky. Celé noci strávené na gym. míči a takto celé měsíce - odkud to jen znám? 😅
@claris87 to se zlepsi. Kolem roku je to podle me nejnarocnejsi. Leze a zacina chodit a otravuje, porad visi na noze, rostou zuby, takze v noci se obcas vzbudi a rve... Takhle to bylo u nas 🙂 Jako novorozenec byl hodnej, spal a jedl a kadil a koukal a byl veselej, nerval nikdy. Kolem roku zacal otravovat 😀 Pak se to zase zlepsi. Bud klidna. Je to jenom obdobi 🙂
@qz Tak slovo "se*e" je dosti přehnaný a o zdraví dětí tu od mě nepadlo ani slovo.... Je mi líto že to máš takhle extrémně náročný, já se bohudík stále pohybuju v rovině normálna - jsme si toho vědomá - akorát jak to některý maminky píšou - mám potřebu zjistit, jak to mají ostatní, jeslti se potýkají s něčím podobným a pobavit se o tom s nima. Toť vše, svoje dítě samozřejmě miluju a jsem štastná že je zdravý 🙂
@marton Ano takže já sem v tom stavu - paní na hlídání nemám, babičky daleko, asi mi hrábne 😀 Nejsem úplně ten typ maminky co se její život točí kolem dětí a asi je to taky tim.... potřebuju něco dělat, tvořit, plánovala sem si jak rozjedu podnikání co sem si namyslela, jak budu mít kopu času (jsem přece doma 🙂) a zřejmě v tom hraje roli moje vystřízlivění z naivity 😀 😀 takže tak 🙂
Ono je tohle většinou o tom, co se diteti dovoli. Neznam prorvane noci, ale zase znam rev vztek valeni se po zemi klidne v louzi mezi lidmi na ulici a podobne. Delam to tak, ze vzhledem k tomu ze pracuju a obcas si proste potrebuju odpocinout, tak sem dopo klidne na nechala hrabat v necem co ji baví, sice bordel. Ale ne k tomu nepotřebovala. A odpo sem se venovala. Od roka a ctvrt kreslime barvama na prsty, stetcem i prsty a v poho, ale udelam si na to cas a spokojenost na obouch stranach. Ted treba kouka na pohádku ale odpo pujdeme ven. Je důležitý si uvedomit ze chvili nevenovani a chvile revu neni nic spatnyho
@claris87 to ja jsem si pred materskou myslela taky. Ze zacnu podnikat, konecne budu mit cas na svoje veci, ani nahodou 😅 Nechapu doted, jak muze nekdo napsat titulek "Na materske zacala podnikat" . Ovsem uz nedoda, ze ta dotycna zacala podnikat z penez manzela, ze diteti uz byly 3 roky, ze na praci ma lidi, financuje to opet manzel, ze ma babicky na hlidani, nebo plati pani na hlidani, kterou financuje zase manzel. Nebo taky zalezi v cem podnika, pokud je to podnikani o rizeni lidi nebo prorizle puse - financni poradkyne treba, tak je to neco jineho nez siti obleceni, rozjezd restaurace a podobne. Je treba se na toto vsechno divat s rezervou a vedet, ze ne vsechno lidi vytrubuji do sveta. Spis se pochvali, ale co bylo za tim vsim uz nereknou 🙂
Mám 2 "dárečky" necelý rok a půl od sebe a někdy je to na hlavu 🙂 Ale mám skvělého muže a když vidí, že už je toho moc tak je rychle vezme ven :D Věkem se něco zlepšilo /už nevyžadují tolik pozornosti/, ale na druhou zhoršilo /hádají se jak o život/.
Moje nej kamarádka má těžce hendikepovanou holčičku a má rozhodně víc starostí a nervů než já a dává to. Takže když ty náše smrádata zlobí moc tak si stále opakuju - Hlavně, že jsou zdraví!!! A ono to funguje 😀 I když jsou dny kdy hledám nejblížší babybox 😉
Holky já to mám "opačně". Přes 8 let se mi nedařilo otěhotnět, tak jsem se na 150% zapojila do rodinné firmy, vyměnila manžela a ejhle. Teď mám 2.letá dvojčata a už víc jak rok jsem na odstřel. Jsou neskutečně výživný. Nemám ani minutu pro sebe a v době kdy se snažím třeba jen uvařit všechno ničí, demolují, mlátí se, vřískají, neposlouchají, dělají si naschvály, neumí si sami hrát apod. Do toho neustále řeším pracovní záležitosti a jelikož peněz z rodičovské moc není ještě mám účetnictví na vedlejšák Spím maximálně 5 hodin denně, ale o postel se dělím se psem a jedním z kluků, jsem nervní hysterická a v neustálém stresu. Babičku na "hlídání" mám, ale právě, že se musí pořád hlídat. Bude jí 90.let a trpí stařeckou demencí. Klukům pořád bere hračky, hádá se s nimi, učí je lhát a zatajovat ..... prostě terno. Manžel se snaží jak může, ale je přes den v práci a já mám pocit, že už jen křičím, vřískám, brečím a čas od času mě napadne kacířská myšlenka zda mi bez dětí nebylo líp?! NEBYLO!!! Ale furt si to musím opakovat :o( Takže držte se nejste v tom sami!
Mám 2 děti, dceři bude v červenci 3 roky, narodila se o měsíc dříve, psychomotoricky vše dohnala, spíš je popředu. Od narození špatně jedla, takže jsem se starala jen o to, abychom nezkončili na kapačkách v nemocnici, je to živel, včera zkoušela lozit na strom a doma, pokud by to šlo by se nejraději houpala na lustru, ideální by byla nějaká opičí dráha. Teď má nějaké období vzdoru, neposlouchá, domluva ani plácnutí po zadku nefunguje. Syn se narodil před 4 měsíci a já se těšila, že budu mít klidné papající miminko. To se nekonalo, od 4 týdnů začal mít strašné koliky, usínal i ve 2 ráno, a pomalu jistě začal odmítat mlíko. Manžel je pořád v práci, byla doba, kdy jsem spala max.3 hodiny denně. V bytě je neskutečný binec, někdy mám pocit, když tlačím kočárek, že usnu na světlech než problikne zelená. Starám se jen, aby neječeli a neumřeli na podvýživu. Jak psala
@lesni_vila o postel se dělím s dcerou, která nás celou noc kope a ještě se ke mě ryje pes, který si nikdy nezvykl spát v pelechu.
Neznám to ale upřímně vás lituji, snad bude brzy lépe
@lesni_vila Nezoufej, protože až o tomhle jednou napíšeš román, budeš slavná. Když si to představím, hlavně tu výchovu babičky, aby nebrala hračky, je to super pro humoristické literální dílo. 😀 To přežijete a jednou , když se babička ještě v 90 ti zvládne prát, budou třeba ještě dvojčata pomáhat hlídat tu babičku. 😀
@hanyzka11
@martiina_k
@claris87
Vim, ze se tu mame podrzet, ale ja uz to proste nedavam, mam dost, zdravi je to nej a rada bych byla vycerpana z toho, ze by mije mala treba zlobila...ona je zlata, a ja zlomena, ze se o ni nedokazu starat, mam ruce do krve a zbytek, taky ani nemluvit, mrzi me to. A taky me mrzi, jestli jsem nekoho urazila, devcata, ale obcas vypenim, proc taky nemam obycejny problemy...
Tak to je mazec co některý z vás prožívaj.... To si můžu zatancovat radostí že to mám ještě v pohodě 🙂 Škoda jen, že tak málo o ženách jako jste VY mluví..... Maminky by se měly nosit na rukách, mělo by se na ně přispívat, měli by mít zadarmo nejen dopravu ale třeba kafe v kavárně 🙂 Ještě mě k tomu napadá, že společnost to bere jako "normální a běžný" - přece donosit, porodit a starat se o dítě zvládne každá ženská, takže to asi nebude takovej problém ne?!!!! Jo jasně.... Musím říct, že kdykoli jdu s kočárem a potkám se s jinou maminkou, tak se na sebe usmějem a pozdravíme protože prostě VÍME že zvládat to až tak běžný a normální není.... Takže maminky, hlavů vzhůru, naplňte se sebevědomím, chvalte se, odměňujte nějakou maličkostí nejlíp každej den, protože to co Vy zvládáte normálně není, je to skvělé a My jsme skvělé 🙂 🙂 😉
Drž se, si skvělá že to zvládáš....
At uz mame kazda jakekoli problemy, nechci je jiz zlehcovat. Proste je bidne, tak je bidne, vim, ze zadna z nas nevi, co te dalsi srotuje v hlave. Jsem vdecna za spoustu veci. Pekny vikend (a klidny!) vsem!
Určitě nejsi sama, mám taky ročního vzteklouna, tatínka neustále v práci, včetně víkendů, někdy si říkám, že je tady nechám, vyberu úspory a odjedu na měsíc někam hoooodně daleko :DD U nás teda záleží, jaký je jrovna den, ale taky na mě neustále visí, pořád na něco ukazuje a chce ať to pojmenuju, vzteká se a mám pocit, že když na něco řeknu ne, schválně to dělá ještě s větší intenzitou, to už to nevydržím a plácnu ho přes ruku a on co? Směje se...Nemáte nějaký tip, jak na takového malého smraďocha???Ale je fakt, že si vydrží občas i sám hrát :D Naštěstí mám hodně spící dítě, přes den i tři hodiny, v noci 12-doufám, že jsem to nezakřikla 🙂 Za to, když je vzhůru 😉 A to ještě vůbec nemluví
Hodně sil !!! 🙂
@lesni_vila Asi te nepotesim, vsude slysim, ze to prejde, ale ja uz tomu neverim. Mame brasky z kojenaku a muzu ti rict, ze lonska "dovolena" v Orlickych horach byla natolik tragicka a vycerpavajici, ze jsem mladsiho chtela vratit zpatky do kojenaku. Manzel uz planoval jak to udelat, aby tam nemusel. Oba od roku vzdoruji, vztekaji se, mlati s sebou o zem, pokud neni po jejich, hazi hrackama, mlati i me... Do toho se u mladsiho 14 dnu po prichodu k nam projevily alergie na kde co, tezky atopicky ekzem (cele leto byl zavreny doma, jinak se strasne horsil) , mel vrozenou vadu ledviny, tezky zanet ledvin, litala jsem minim.2xtydne po doktorech..detska...alergo...kozni....nefrologie, nakonec i Motol. Kdyz jsme ho meli asi pul roku, starsi zacal zarlit, to bylo strasny, museli jsme ho hlidat, aby mu neco neudelal. Chteli jsme jit ven, ja nas oblikla, starsi se pred dverma seknul a sli jsme zase domu, to se opakovalo, pak uz jsem s nima odmitala sama chodit ven, takze jsme chodili s manzelem a ja obvykle tahla rvouciho starsiho domu. Pak ta dovolena, meli jsme tam byt tyden. Vratili jsme se o 3 dny driv, porad jen rev a vztek. Nechteli tam byt, chteli domu, nechteli se ani nikam jet podivat. Vratili jsme se domu a ja se slozila. Nechtela jsem je, nenavidela je, vsechno bylo jen spatny, clovek z niceho nemohl mit radost. Byla jsem tak vycerpana, ze jsem rano nedokazala vstat z postele a obliknout se, totalni zasek, takhle nejak asi vypada deprese. Kdyby mi nekdo nabidl, at si jdu lehnout na psychinu, sla bych. Tak moc jsem byla vycerpana. Doma bylo dusno a muselo se to resit. Manzel sbalil kluky a ja spala...cely den a celou noc.... tim se to sice nevyresilo, ale pomohlo mi se odpichnout ode dna. Bylo toho jeste mnohem a mnohem vic, ale co tim chci rict... NIKDY SE NESNAZTE BYT TY SUPERMAMY, CO VSECHNO ZVLADNOU BEZ POMOCI DRUHYCH A PRIZNEJTE SI, ZE TAKY POTREBUJETE POMOCT. AC SE TO NEKTERYM JEDINCUM NEMUSI ZDAT, STARAT SE O DETI NENI PROCHAZKA RUZOVOU ZAHRADOU! JE TO 24 HODINOVA PRACE, KTEROU MALOKDO DOKAZE OCENIT....a zvlaste to nepochopi ti, co maji doma ty nenarocne a spici andilky, ne male tyrany a vzteklouny. TAK HODNE STESTI, PROSTE MUSI BYT LIP!!!! 😉
chtěla bych všem dodat odvahu, že líp opravdu být může! 🙂
prošla jsem si před patnácti lety těžkou nemocí....o deset let později po několikaletém snažení a opakovaném IVF dost náročnou mateřskou dovolenou (obě děti měly extrémní koliky, rozestup břiš. svalů, laktozovou intoleranci, neobvykle náročný růst zubů kdy staršímu zuby prořezávaly v nemocnici, protože měl opakovaně hematomy a zoubky by mu samy nevyrostly) i hlubokou manželskou krizí (dlouhá nezaměstnanost manžela, exekuce na byt)...
když čtu tuhle diskusi, tak velmi soucítím...
z vlastní zkušenosti můžu říct, že mi moc pomohly Bachovy esence a taky rodinná konstelace... a práce na sebelásce, každodenní, kousek po kousku....
tyhle věci mi opravdu změnily život.... krize mi ve výsledku neuvěřitelně zlepšila život, dneska jsem za všechny ty pády opravdu vděčná.....
a vyvinula se z toho moje práce 🙂
moc vám všem držím palce!!!
@heduska82 ano, neporovnávat se s druhými..... nesnažit se být supermatka... mateřství není soutěž....tím si na sebe jen naklademe další požadavky, které nás budou stresovat....výsledkem je, že se víc honíme, jsme víc unavené, přetažené, nervózní, dáváme méně pozornosti dětem i sobě... a pak se cítíme mizerně a kolo se roztáčí... a kvůli únavě toho pak zvládáme méně, napětí stoupá...
a děti ho cítí a jsou nervoznější, vzpurnější, hůř spí....
klubko se dá rozmotávat jedině od sebe....
jak se cítím? kdo jsem? co dneska potřebuju?
když mi není dobře - co můžu udělat, aby mi bylo líp? jak se můžu podpořit?
Holky, nebojte se, bude líp. Už jsem to tu několikrát psala, omlouvám se za opakování...mám velmi náročnou druhorozenou dceru. Od narození jen řev, řev, řev. Já totální nevyspání, vyčerpání....dnes je jí 8 let a je stále trošku náročnější (hlučná, občas dost vzteklá, vzdorovitá), ale také velmi inteligentní, bystrá, sportovně i hudebně velmi talentovaná. Jde v mých stopách ve sportu, který sama stále dělám. Trénuji jí a dělá mi obrovskou radost 🙂.
Jo, a podnikat se dá i s dětmi, jen musí být možnost nějakého hlídání. Já začínala, když byl nejstarší dceři rok a jede mi to celkem slušně s tím, že jsem rozšiřovala služby nyní, po narození třetího raráška. Ale ten je hodňoučký, příroda mi ho asi nadělila za odměnu, že jsem zvládla tu prostřední a nezbláznila se 😀.
Takže hlavy vzhůru, opravdu bude líp 🙂
@bachovy_esence_poradna Píšete o rodinných konstelacích - neznáte náhodou Tomáše Auterského? 🙂
@claris87 dobrý den, znám ho jen jako autora teorie šťastného života, osobně ne 😉
Bohužel to mám podobně, ale ještě k tomu 3,5letou dceru, která mě dává taky dost zabrat. Poslední měsíce - rok jsme to pěkně podělaly a bojujeme spolu Teď se snažíme si zase k sobě najít cestu zpátky. Občas mě z toho fakt už hrabe, ale zkusila jsem Bachovy květové esence a snad se to začíná otáčet k lepšímu. Ale věřím, že teď máme kritické období, co se tohohle týče a později zase přijde další, o dost výživnější 🙂 No uvidíme, ale jak píšou holky - hlavně, že jsou děti zdravé, to bychom si měly uvědomit, že je na prvním místě.