• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vyplakávací metoda. Zabrala u vašich dětí?

13. června 2013 
btw rekni mi jestli ty kdyz nechas sve dite vyrvat ti to pridava na psychicke pohode ..to me zajima teda pac sem nikdy nedostala na toto odpoved od maminek :sunglasses: me by to srdce rvalo
26. únor 2009 ve 12:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak takové téma tu už někde je a holky tam reagovaly,že by jsme ještě byly rády,kdyby jsme položily a dítě a mohly v klidu odejít.A tu chvilku,když se to učí to vydržíme-ten řev :confused: .Já na to teda nemám.nikdy jsem to nezkusila,ale vím že malý nechce být sám a nevydržela bych to.Pro mě je to trápení a říkejte si co chcete :sunglasses: Ráda malého uspávám,vždycky se objímáme a pusinkujeme pak mu zazpívám.On se ke mě tulí a usne.To bych fakt nevyměnila za nic na světě.A jak píše apo nebude to trvat dlouho a malý nebude mít o takové věci zájem,takže toho využívám dokud to jde :dizzy_face:
26. únor 2009 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
dukie, je to tezky..., vid? Nam teda rekli vsichni pani doktori, ze kojit co 3-4 hod, 10 min a vzit. Justynka rvala, ja myslela, ze to jsou a byly prdy a vono prd, byl to hlad. Ale koliky mela teda jako prase :confounded: , asi jako u Vas. Rvala fakt 20 hod denne. Nastesti jsem "povolila", nacvakla dite na cecek, dala Justynku do postele, koliky bolely min, plakalo se min, vic se spalo. Najednou uz jsem svymu diteti nenadavala :frowning2: , nebyla vyrizena, nebyla na nervy, vsechno zacalo davat vetsi smysl. Justynku uz 4-5 mesicu kojim á 1,5 hodiny, 2 hodiny pres den, v noci jak se vzbudi, tj. po 4-6 hodinach. Ona to tak chce, tak to tak delam. Jsme spokojeny obe. Dotyka se me, voni, hladi me u kojeni rucickama, prdi:slight_smile:)) u toho, to se fakt uvolni. Jestli po tom ma o 2 prdy navic, tak jsme to nepostrehly ani jedna ani druha. Snad by to nezpusobilo boleni ani u vas?!

Je to presne tak jak pise Aponchie, proste to clovek musi akceptovat, s radosti:slight_smile:. Ja proste pochopila, ze mi dite nebude usinat. Jiny deti zase treba nemaji radi jidlo, plavani, lidi, aj.

Dukie, je to fakt tezky... Opravdu neni nic, u ceho usne? Cist pohadky? Drzet za rucicku? Plenecka pres hlavicku? U prsa? S lahvi v rukach? Na mici? S Vami v posteli? Je to fakt tezky. Drzim ti moc palce! Me presne pomohlo to, ze to neresim. Vubec by me nenapadlo to nazvat problem, proto jsem to puvodne dala do uvozovek. Beru to jako obdobi, jako nedilnou soucast projevu miminka, ze to proste nema rado. Ja taky nesnasim veci a lidi :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
Myslim na tebe, at najdete nejakou peknou fintu :wink:
26. únor 2009 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
to nechám dítě vybrečet mi ten konkrétní den na psychice nepřidá ale vydržím to dva tři dny u někoho možná déle a pak když mi miminko krásně samo spokojeně usne tak mi to na psychice určitě přidá než kdybych ho musela mít ccelý večer, a celou noc u prsa nebo na rukách i já si potřebuju odpočnout právě proto abych byla v pohodě.
myslim že v dnešní době se strašně řeší to že když miminko brečí tak že brečí proto že chce být u mámy a když ho máma nechá pobrečet tak že se pak cítí nemilovaný a frustrovaný a nevim co ještě. určitě se každé dítě potřebuje pochovat a cítit se v bezpečí u mámy ale zároven sou ty děti vyčuraný a ne že ne. a ne až od 6 měsíců nebo máme zázračné dítě a bylo vyčuraný už tak od měsíce a půl. prostě když je dítě unavený a brečí v postýlce a sotva ho vezmu tak je ticho a po položení znova začne tak se chce jen chovat. ale na to si navykne a já nemám sílu na to ho po každém kojení v noci uspávat dlouho v náručí. to rači přetrpím týden plakání (nenechám ho samozřejmě řvát hodinu v kuse ale budu ho utěšovat) a pak budem oba spokojeně usínat aby sme ráno byly oba v pohodě a mohli si hrát. :wink:
26. únor 2009 ve 12:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
je to těžký tý naší šmudle to taky bylo jedno když už byla unavená jestli ji chovám, mám u prsa nebo semnou v posteli prostě řvala. hrozně od narození bojovala se spánkem a nemohla zabrat. takže jestli měla řvát v náručí nebo v postýlce to už takový rozdíl není. takhle se aspon naučila spinkat u sebe v postýlce. a určitě nám to mazlení v pubertě bude chybět ale aspon u nás je den dost dlouhý na to aby sme se dostatečně vymazlili :dizzy_face:
26. únor 2009 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já nejdříve tuto metodu chtěla vyzkoušet, jelikož jsem chtěla, aby malý spal sám v postýlce. Jelikož byl nedonošený, byla tato metoda nevhodná, alespon pro začátek. i tak stále brečel a brečel, ani chovat se nechtěl, stále brečel. V postýlce nespal, musel být stále s námi v lehátku, ve druhé postýlce...prostě u nás...a v noci též. Zkoušela jsem ho když byl větší uspávat v postýlce, ale to jsem k němu každých 10 min lítala znovu uspávat třeba celý večer...ale zkoušela jsem to pořád, z postýlky ho nebrala...nic moc ale, vyčerpáním pak zkončil stejně u nás v posteli...Po přestěhování, kdy není hotová ložnice jsme byli nuceni spát na rozložené sedačce a malý měl smůlu, prostě se k nám nevešel. A jsme v RD, takže pláč tu sousedi neřeší...naštěstí. Dali jsme postýlku vedle sedačky a první 3 noci jsem tam skoro celé proseděla, držela ho za ručičku, dávala, dudlík, když usnul odplížila se spát...a pak se to naučil sám...nikdy jsme si ho od té doby k sobě na spánek nebrali (nebylo kam), maximálně ve dne, kdy ale nespí...Je pravda, že se to naučil až v 6 měsících... A když jsme ho nedávno chtěli vzít k sobě, třeba po očkování ap, aby byl klidný, nechtěl sám...chtěl svoji postýlku :wink: :slight_smile:
26. únor 2009 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja som vyplakavaciu metodu skusila ciastocne. Maly v noci problem nemal, zaspaval vacsinou uz pri kojeni a nezobudil sa ani po prelozeni do postielky. Lenze pri kojeni zaspaval aj cez den, takze som nerobila cele dni nic ine len kojila a nosila, lebo ked nespal s prsom v puse, tak zaspaval pri noseni. Zrazu sa zmenil a vecer po kojeni uz nespal, ked som ho dala do postielky, strasne sermoval ruckami a budilo ho to. Tak som pri nom sedela, drzala ruky a dudel v puse. Na zmensenie priestoru som pouzila vankus na kojenie. Toto, co zaberalo vecer, som skusila aj cez den. Ked som videla. ze chce spat, sup do postielky, vankus okolo neho, dudel do pusy, ale nepomohlo, strasny krik. Odisla som, vratila sa asi za minutku, skusala utisit, nic. Kedze plakal tak, ze sa az dusil, vzala som ho na ruky, znova skusila polozit a dokola. Nepomohlo, zaspal na rukach. Ale nevzdala som to, pri dalsom spani som ho skusila dat na gauc, nepomohlo, zas na ruky. Na druhy den som ho dala do mojej postele, vankus okolo, dudel do pusy, zas rev. Ale tentokrat som ho nevzala, dala som sa na styri nad neho, podsunula popod neho ruky a sklonila sa tak, ze to bolo akoby bol na rukach. No a Matko zaspal. To sa zopakovalo este rz a teraz uz zaspava sam, cez den v mojej posteli, vecer v jeho postielke, vzdy s nosom zaborenym do kojaceho vankusa a s cumlom v puse. Max. mu pridem podat dudel, ale inak ma uz nepotrebuje :slight_smile:
26. únor 2009 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
aponchie: Tak to jsme si opravdu nerozuměly. V tom, co píšeš, máš pravdu. Resp. jsem stejného názoru, že když dít např. nechce jíst, tak ho prostě nenutit, protože přehnaná snaha může mít opačný výsledek. To je fakt. Na druhou stranu se nám v tomhle lehce mluví, když jsou naše děti docela normální jedlíci. Rodiče, jejichž děti odmítají papat a neprospívají by se na to zase dívali jinak než my. :confused: Jinak ke zdravým zoubkům gratuluju a přeju, ať Vám to vydrží. :slight_smile: Ovšem jsem zastáncem názoru, že to "celonoční kojení" opravdu pro zoubky není dobré, stejně jako si myslím, že není dobré, aby děti měly neustále kdovíkolik sladkého. Čištění nečištění. Víš, já si myslím, že zuby jsou hodně dány geneticky (můj tatínek např. neměl se zubama nic do cca 50 let a první "havárie" v puse se mu stala ve chvíli, kdy někdy v tomhle věku kousl do chleba jeden ze zubů se mu rozpůlil... :grinning: ... no a já, ťuk, ťuk, ťuk, asi zdědila tento dar po něm a dodnes taky nemám ani jeden kaz ani žádné další potíže, přičemž jsem měla jako dítě, ač to dnes nechápu, životní období, kdy jsem si zuby docela dlouhou dobu vůbec nečistila - dokonce mi tehdy nebylo líno namáčet kartáček, aby maminka při kontrole zjistila, že je mokrý, a myslela si tak, že jsem si zuby opravdu vyčistila... :grinning: ), ale jsou lidé (děti), kteří prostě mají větší sklon ke kazivosti - tam je pak způsob stravování a péče o chrup velmi důležitá. Proto souhlasím se zubními lékaři v doporučení "nekojit celonočně"... :slight_smile: Ale nikomu to nevnucuju, to zas ne. :slight_smile:

No a dítko jsem vyřvat nenechala... protože by mi to srdce utrhlo... jen právě, podobně jak tady píší některé holky, o tom uvažuji právě proto, že se v psychické pochodě necítím, když mi dítě 45 minut před každým zdřímnutím řve - ale opravdu řve, tj. je úplně mimo, rudé, skoro se nemůže nadechnout, opotí se... prostě děs. :frowning2: A z toho prostě v psychické pohodě být nemůžeš, ani kdyby ses na hlavu postavila. Proto jsem taky založila toto téma, abych vyzvěděla od ostatních maminek, jestli to zkusily a jak to fungovalo či nefungovalo... protože upřímně... když padáš na hubu, tak se mi taky prostě zdá lepší, když holt 3 - 4 dny ten řev vydržšíš za cenu toho, že od té chvíle pak už bude klid. A myslím si, že je to dobré i pro to miminko, protože i ono přeci pak usíná v klidu bez toho hrozného tyátru kolem... :confused: Ale to srdce na to taky evidentně nemám... ale taky zatím ještě nepadám na hubu... :grinning:

Rozhodně maminky, které to udělaly, neodsuzuju, že by byly o něco horší matky než ty, které trpělivě ten každodenní kolotoč neutišitelného vřískotu vydrží... protože dítě je krásná věc, mělo by mít veškerou naši péči a lásku... ale na druhou stranu si myslím, že tím, že se žena stane matkou, přeci nekončí jako žena, partnerka, vlastní osobnost. Taky musí mít čas a sílu věnovat se alespoň chviličku sobě a partnerovi. Protože pokud veškerou svoji energii věnuje dítěti, bez hranic, tak taky brzy může dojet jako manželka... nebo to může odskákat její zdraví atp. Prostě všechno má své hranice a každá maminka si musí nastavit, kam až je ochotná jít a kdy řekne "dost", byť jí to může srdce urvat... :confused:

Tak snad si teď rozumíme, jak jsme to obě myslely. Rozhodně jsem na Tebe nechtěla nijak útočit. :wink:
26. únor 2009 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
slunicko552: No jo, když máš dítko, které se k Tobě při uspávání tulí, v klidu vyslechne zpívání... to se Ti to mluví. :slight_smile: Ale když máš dítko, které se vzteká, řve, háže ručkama, nožkama, na pohádky, písničky... na nic nereaguje a řve a řve a řve... tak to člověk zase vidí trošku jinak. :wink: Nicméně v době, kdy není prcek ospalý, se s ním taky moc ráda muckám... a kdyby se muckáním nechal uspávat, tak ho tak budu uspávat strašlivě moc hrozně ráda. :grinning:
26. únor 2009 ve 14:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mahulena: Já bych to jako období ráda brala taky... a přetrpěla to se vší láskou a klidem... ale pak mi řekněte, kdy to skončí? :confused: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: Páč už to trvá skoro 2 měsíce a je to spíš horší a horší... :stuck_out_tongue_closed_eyes: A fak jsme zkoušeli všechno a nic. Na tom míči usne, při nošení na rukou usne, v postýlce usne... ale vždy až po tom dlouhém řevu... :stuck_out_tongue_closed_eyes: A to je fakt vyčerpávající. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Jo a na plínku přes hlavičku reaguje tak, že se začne jakoby dusit (je to psychický, vím, ale prostě je to tak, vysvětluj mu to...), takže ho to z jakéhokoli uspávání naopak ještě víc rozhodí... :grinning:

eliiis: Ráda slyším, že se Vám to vyplatilo. :slight_smile: A s bojem se spánkem jsme na tom tedy asi stejně. Je jedno, jestli leží, chováme ho, nosíme či cokoli jinýho... prostě bojuje... :grinning:

kikimaruska: Podobně jsem na to právě šla taky. Nechat ho vyřvat jsem nechtěla, tak jsem u něj sedávala u postýlky, taky jsem si dala jeho postýlku úplně těsně vedle své postele, vyprávěla mu, haldila ho atp. ... ale bohužel, u nás se to nepodařilo... vždycky začal plakat. Po týdnu se to s pláčem dařilo po 10 minutách, prostě chvíli plakal a usnul. A já byla šťastná, že tahle metoda zabrala. Ale prd. Od té doby se to (pláč před spánkem) jen prodlužuje a prodlužuje... :stuck_out_tongue_closed_eyes:

onlika: Tak to je fajn, že jste to zvládli vymyslet. Evidentně každé dítko potřebuje něco jinačejšího. :slight_smile: Tak ať Vám to usínání hezky vydrží. :slight_smile:
26. únor 2009 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
dukie - a když ho dáš spát, brečí....tak ho vyndat, nechat zase třeba utahat, pohrát, zkusit to za delší dobu? ale to už jsi určo zkoušela. Musím říct, že to nemáš jednoduchý.
26. únor 2009 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
berenika39: No zkoušela. Potíž je v tom, že když už je utahanej, tak prostě brečí. Víc ho utahat jde jen tím, že ho prostě nechám řvát, protože hraní a žádný jiný tajtrliky (lechtání atp.) už jaksi nezabírají. Takže jsem pak zase tam, kde jsem byla. Prostě si to do okamžiku usnutí propláče...

No lehký to nemám. Ale určitě v tom nejsem sama. Každá maminka má svá trápení. :confused:
26. únor 2009 v 15:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
dukie, u nas tohle obdobi trva od narozeni. Nejdriv 3,5 mes koliky, a ted rev u usinani :grinning:

s tim utahanim je to taky s otaznikem, kdyz je dite moc unaveny, tak spatne zabira..., ostatne jako dospelej...
26. únor 2009 v 15:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dukie,

a co si s ní lehnout do velké postele? třeba ji ani nijak moc neobjímat, jen ji přikrýt a být s ní? když malý nechce spát tak toto u nás zabírá.
26. únor 2009 v 15:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
dukie nebylo to u nás vždycky takové :wink: Taky jsme měli problémy,ale zvládlo se to.A co ho zkusit dát do postele,ještě když není tak moc unavený?chvilku si tam sním hrát a pak zkusit uspat?Nevím,co jsi už zkusila.Je to opravdu těžké když nic nezabírá.Jen ta metoda se prostě příčí :frowning2:
26. únor 2009 v 18:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Asi mám doma něco podobného? Magdalenka teda ječí asi jenom 10 minut, ale prostě většinou před spaním pláče. A pláče v postýlce, v náručí, v kočáru, na míči, u mě v posteli... Takže ji nechávám v postýlce, protože stejně nic nepomáhá... Max. jsem tam s ní a třeba jí zpívám nebo hladím po hlavičce. Ona prakticky spí, očka má zavřená a ječí. No a pak ve vteřině ztichne a spinká jako andílek... Nevím, čím to je. V noci se pak vzbudí třeba až za 5 hodin, takže hlad nemá (je kojená).
26. únor 2009 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mahulena: No právě, já si myslím, že když si hrajem a začne být takovej unavenej, tak prostě přestává být akční a začne si třeba mnout očka, někdy začne kňourat... tak ho dávám do postýlky, aby si mohl odpočinout. Snad je to ten správný okamžik... co já vím? ... ale nějak to nefunguje.

meleri: Nezabírá, naopak, začne se vztekat ještě víc... :stuck_out_tongue_closed_eyes:

slunicko: To jsem taky zkoušela, protože jsem si nebyla jistá, jestli právě správně odhaduji ten okamžik, kdy začne být unavenej (viz. vzkaz pro mahulenku), tak jsem ho tam pro jistotu párkrát šupla ještě "za dobrého rozmaru", ale e-e... prostě výsledek zase nula.

pipet: Máme to tedy asi dost podobný, akorát s tím rozdílem, že u nás je ten pláč delší... a projevuje se to tak, že jakoby chvíli pláče a skoro spí, jak popisuješ, pak se z toho probere, otevře oči, pláče dál... a zase je zavře a skoro spí a tak několikrát dokola než usne...
27. únor 2009 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dukie třeba nechce být v postýlce.Ale pokud ho nechceš do postele tak to nevím.Co si přirazit postýlku k posteli a sundat bočnici?
27. únor 2009 v 19:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás to nebyl pláč ale občasný řev (bez slz a zvuků zoufalství). Vždycky stejný scénář... v nepravidelných intervalech - pusinka, dudlík, přikrýt a odchod. Vše za šera, bez mluvení. Od půl roku (ťukám na dřevo) do teď s usínáním o samotě nemáme nejmenší problém :wink: .
27. únor 2009 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj maminky, chtěla bych obnovit toto téma. Mám dvojčátka a v 1. měsíci jsme byly nemocnici se zápalem plic a braly antibiotika, tím se jim rozhodil režim, protože měly děsné bolení z těch antibiotik, dokonce máme se střevama problémy do teď. Holkám jsou 4 měsíce. Uspávám je na rukách nebo někdy u prsa, v noci jsou i hodinu a pul vzhuru, nebo se budi, co pul hodiny na stridacku, takze vubec nespim. Stale jenom kojim. Premyslim o metode vyplakani se, ale nevim, jaka hranice je unosna. Jak dlouho muzu holky nechat plakat? Vim, ze to bude tezky, ale ja uz opravdu nemuzu. Mam jeste 3 leteho syna, ktery kazdou noc leze k nam do postele... Jen by me zajímalo, jak dlouho jste nechali svá miminka plakat a za jak dlouho se naucila usínat?
13. čer 2013 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@venuss 4měsíční bych nenechala vyplakat vůbec. Nejdřív se to má dělat mezi 5 a 6m (dřív než začnou růst zuby, nebo s eprojeví separační úzkost). Má se říct větička, že miminku věříme, že bude pěkně spinkat..a položit. Když pláče tak za ním chodit, ale nevyndavat. Mělo by to pochopit během 2,3 dnů.
S dvojčátky je to těžké, ale ony za to nemůžou, kdyby bylo jen jedno asi bys prostě hodinu a půl v noci čumákovala a kojila 6x za noc..jako já mladšího, i když se starší taky budíval..přežila jsem a jsem ráda že jsem tu pro něj byla, a netrápila ho, když byl malý kojeneček. S těmi miminky je to těžké vždycky.
U mladšího jsem samostatné usínání učila ve 13měsících (do té doby na baloně, u prsa nebo v kočárku) a taky se naučil, do týdne usínal v pohodě a usíná dodnes. Chtěla jsem to udělat už dřív, ale nenašla jsem čas (byli furt nemocní) a odvahu (chtěla jsem počkat až bude starší pryč, aby ho nebudil).
13. čer 2013 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@venuss Nenechala jsem nikdy. Promiň, ale tvé děti byly nemocné, něco si protrpěly. Je přirozené, že reagují, jak reagují. Vím, že to máš těžké, že ti třeba občas tečou nervy, že si připadáš jako otrok, že máš občas dost a zvažuješ všechny varianty.... ALE! jsou to tvoje děti, bezbrané děti, které samy neví, co se sebou. Je to jen období!!! Srovná se to, přestane to, tak jako vždycky, i když se to zdá teď bezvýchodné.

Povolej babičku, chlap ať si vezme v práci 3 dny dovolenou a zastoupí Tě. Odpočiň si, nech si pomoct, dej si vanu a zmrzlinu. A sorry, ale proč je sakra pro všechny takovou Mekkou samostatný usínání? To máte místo dětí psy na výcvik, nebo co? Naše dcera má dva roky, usíná tak, že si ji beru do postele, mazlíme se, objímáme, povídáme pohádku a až usne, šupnu ji do postýlky. Bude to tak i po narození druhého. Prostě mimi půjde spát dřív, nebo jej pohlídá chlap.
Mě to fakt jen hlava nebere, co vám tak moc leží na srdci samostatný usínání, že jste schopný nechávat děti vyřvat. No a formulka: My ti věříme... to tomu kojencovi asi fakt hodně řekne... :sweat_smile:. To se omlouvám, ale mám radikálně jiný názor.
13. čer 2013 ve 14:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@andelka
@orchidis
Ahoj holky, děkuji moc za rady, i když odlišné, na vyplakání nemáme s manželem nervy, ale něco dělat musíme, protože já potřebuji aspon chvilku na odpočinek. Chápu, že si neumíte představit, jaký to je mít "problémová" dvojčata. Babičky na hlídání bohužel nemáme a i kdyby jo, tak holky nespí dýl jak pul hodiny a manžel pomáhá jak nejlíp umí... Holky bohužel musím nechat plakat, protože když uspávám jednu, druhá pláče a naopak. Jinak to bohužel nejde. Syn od malinka usínal sám a také byl ve 3 měsících v nemocnici na kapačce a do teď nemá s usínáním problémy. Nevidím nic špatného na tom chtít naučit děti samotné usínat. Nevím, jak to máte vy, ale umíte si představit vstávat co pul hodiny, hodinu nebo spát jen 4 hod. denne, do toho pres den spat nemuzete, protoze se musim starat i o starsiho syna? Proto bych chtěla, aby holky sami usínaly, abych i já mohla spát a pres den se venovat i starsimu synovi. Mít jedno dítě, tak s ním spím v posteli a nechám ho žužlat klidně prsa celou noc, ale bohužel se dvěma to nelze. Chápu Vaše názory, ale zkuste se vžít do situace, kdy dítě, které má problémy s usínáním, má tudíž i problémy se spaním a jsou dvě na jednu maminku...
13. čer 2013 v 17:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@orchidis ta formulka je proto, aby maminka dala jasně najevo, že si je jistá, pokud je, pochopí to i dítě..takže je to taková pomůcka. Dítě ví že rodiče jsou blízko, že ho mají rádi..ale opravdu tohleto naučení na nějaké uspávací metody je do budoucna bič. Já mám dvě děti a fakt to pak byl mazec, všichni jsme z toho byli unavení a obávali jsme se večera. Taky spaní malého se několikrát měnilo a my jsme se museli přizpůsobovat, někdy usínal později než starší, potom zase dřív, někdy večer vřískal jeden někdy druhý..jsou spolu v pokoji a já s nima. Dlouho jsem uspávala nějak..jenže při nakojení se buď probudil hned při položení do postýlky a byl řev, nebo usnul a za 30minut se probudil a zase řev..dlouho spal se mnou v posteli a kojila jsem ho když se probudil, ale pak už jsem se bála, jak začal být pohyblivý. Dlouho spal dopoledne v kočáru na balkoně, ale to skončilo s dubnem a prvními horkými dny..upekl by se tam, taky se začal posazovat, takže bych ho musela připoutat aby mi nevylezl z kočáru, jenže on spával na břiše a tam ho připoutat nešlo. Takže musel jít přes den do postýlky a po pár dnech i na noc. A světe div se, všechno je o 100% lepší. Ale nikdy bych to nezkoušela u malých miminek.

@venuss já si to představit umím, měla jsem to stejně, ale ne pokaždé, někdy jsem dohromady dala i 6hodin. Ale přes den se spát nedalo, to možná tak párkrát ještě v 6nedělí.Není někdo jiný kdo by ti pomohl? Kamarádka, hlídací paní..že by vzala staršího ven (kolik je mu? do školky nechodí?)..já vím jaké to je nemoct se rozpůlit a každé dítě chce něco. Máš to ještě horší že miminka jsou dvě.
Jako víš co..vyřvat je nechcete nechat, ale nějak to změnit chcete..jenže to jinak prostě nejde. Mi přijdou ještě hodně malé, aspoň měsíc bych počkala..v noci bych se pokusila udělat nějaký režim, třeba že se kojí 2-3x..jenže to je taky náročné, děcka stejně řvou..musel by se angažovat manžel, staršího nejlíp někam odeslat..a pár dní to trvat bude..někdo je celou dobu u postýlky, hladí, drží za ručičku, zpívá..ale dá se to s dvojčaty? Je to náročné, sami musíte vědět na co máte a pak být rozhodnutí vytrvat.Mi přijde dobré to že se tam chodí, klidně po dvou minutách..ale i na to bych ještě počkala, nevim jestli z toho 4m budou mít "rozum", jestli bysme po nich nechtěly nemožné.
13. čer 2013 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@andelka Moc děkuji za podporu, nakonec jsem je i dnes uspala u prsa, ale jak píšeš, od 6tého měsíce zkusíme tuto estwillovu metodu... Synovi jsou 3 roky a do školky pujde od září, dřiv mi ho bohužel nevzali. Občas přijede sestra a Tomáška si veme ven nebo na výlet.
Musíme se nadechnout a radovat se ze zdraví nás všech. Však tohle jtrápeníčko jistě brzy skončí.:slight_smile:
Přemýšlela jsem o tom vyplakání miminek a příjde mi, že z toho ty děti musí mít nějaké trauma, když jsou tak sami a ten rodič ho neujistí o jeho lásce...
13. čer 2013 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nenechávám dítě vybrečet a to ani když vím že je vyčůrané a pláče jen když je v postýlce :sunglasses: Přijde mi to neúčinné a kontraproduktivní :sweat_smile: Jo starší když dostanou amok, tak s nimi nejdříve řeším co se děje když to nezabere, tak je nechám než se vyvztekají, protože jakékoliv snahy bývají akorát na škodu, jenže ty už chápou a dá se s nimi (vesměs) mluvit a domluvit (jsou jim 4 a 2 roky), ale miminko, to mi přijde kruté, když se chce mazlit tak se mazlíme, když se chce chovat tak ho chováme, stejně jako když chce jíst, tak jí. Je fakt že pak je to na úkor umytého nádobí, nebo vytřené podlahy, ale to nejsou životně důležité věci a (bohužel) nikam neutečou :grinning: A to jestli děti usínají v postýlce... První syn od miminka spal s námi v posteli, druhý jako miminko usínal sám, naopak v naší posteli málo kdy usnul, spíš si hrál. No a třetí to má tak nějak nakombinované, usne v postýlce, v noci se vzbudí nají se, ale už ve své postýlce neusne, ale jak ho položím k nám, tak ještě než ho přikryji, chrápe. Takže můj poznatek je takový, že každé dítě je jiné a potřebuje něco jiného a i když to může být náročné, věčně to netrvá a děti rostou tak rychle, že by mi přišlo líto s nimi "bojovat" kvůli jejich potřebě usínání (kde, kdy, jak s kým atp.) :wink:
13. čer 2013 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@venuss no právě, později už dokáže poznat a pochopit víc, dokážou lépe spolupracovat..já na to neměla nervy minimálně do 8měsíců (to jsem musela naučit staršího usínat a spát v postýlce, protože z mojí postele 2x spadl)..ale měla jsem děti pojednom. Starší má taky 3roky, taky půjde od září, tak vím jaké to je, malého jsem loni touhle dobou kojila co hodinu dvě, starší si ještě neuměl moc hrát sám, bylo to náročné. Teď je to úplně o něčem jiném všechno, čím dál lepší.
13. čer 2013 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek