Vzteklá holčička v 19 měsících. Co s tím?
Dceři je 19 měsíců a já ji dá se říct najednou nepoznávám. Z pohodové, hodné, ale temperamentní holčičky je vzteklé, protivné zlobidlo. Ubližuje dětem i nám, ječí, v žádném případě nechce slyšet “ne”, špatně spí, nechce se dělit, vše je jen její i v koutku a při hře s dětmi. Na plavání nebo v klubu když má něco dělat jako ostatní, odmítá a chce si hrát po svém. Já to nedávám! Co s ní? PROČ??? Děkuji za vaše odpovědi
Jde do období vzdoru, normální věc, kolem 3r to přejde 🙄
Budte dusledna a vydrzte.hlavne neustupovat vzdycky "aby byl klid".potrebuje mit jasne hranice...hodne zdaru
Dcera je vzteklá díky své povaze, takže to ve třech letech ani náhodou nepřešlo. Kromě důslednosti a trpělivosti s vysvětlováním pořád dokola je zásadní zachovat klid. Většině mých známých a kamarádek tečou nervy ve chvíli, kdy se jejich dítě chová dle mého měřítka naprosto v pohodě, jenže pak se to zvrtává víc a víc i díky tomu, že jim ty nervy tečou.
taky nam asi zacina obdobi vzdoru,dcera se nekdy vzteka,vetsinou ale spis breci kdyz se ji neco nelibi a rozciluje se.
@zelenaesmolda Hele, jaké pak období vzdoru...Jako správná propagátorka Nevýchovy bys měla napsat, že období vzdoru neexistuje a můžeme tomu říkat třeba období dinosaurů a dítě je jen nepochopené 😝
Přijde mi to jako vývoj. Dcera se naučila jako o trochu starší používat "já" a v tu chvíli velmi důrazně prosazovala svou osobnost. No, prosazuje nadále.
Snažíme se najít nějaký rozumný kompromis. Jsou pravidla, která budou platit, a může se stavět třeba na hlavu. Vidím, že se chce vztekat, ale už třeba zmírňuje. Jo, někdy ujedou nervy všem stranám, nám rodičům a jí pak jakbysmet. Na děti je taky hr, ale to se prostě musí naučit. Chodí 2x týdně do jeslí, prý bere dětem hračky, ale má trpělivé vedení ve stylu "ne, takhle to nejde, zeptáme se".
Jako kroužky s přítomností rodičů jsem též nedávala, takže jsem se na to vykašlala. Dcera očividně bez přítomnosti maminky spolupracuje lépe. :D
Někdy jsou dny na zabití, někdy spolupracuje lépe. V létě měla období fakt extrémní vzteklosti. Na spánku se to neprojevilo, ale přes den s ní místy bylo k nevydržení.
Když už nevím, co by, přestanu si jí všímat. To nejlépe pomůže doma. Řeknu, že s ní budu mluvit, až se vyvzteká. Tak chvíli zuří, brečí, ale nakonec přijde klidná.