Jak po třicítce zvýšit sebevědomí?

mně hodně pomohl na vysoké jeden předmět, ktery jsem navštěvovala. byl pod vedenim psycholozky a byl hodne zamereny na sebepoznani, pracovali jsme na ruznych ukolech, s ostatnimi hrali ruzne sebepoznavaci hry. rekla bych, ze psycholog je dobry zaklad, obzvlast pokud vis, ze to prameni z detstvi. toho ale pises, ze ted nemas chut navstevovat.
tak co treba nejaka kniha o sebepoznani, asertivni komunikaci...? myslim, ze to sebepoznani je takovy zaklad, aby sis vazila sama sebe za to jaka jsi, co umis, rada delas, motivuje te, aby sis za to umela podekovat a mela se za to rada.
pro nekoho bude lepsi cesta "o samote", nekdo by se treba citil lepe s ostanimi, treba na nejakem tvurcim kurzu - arteterapie, muzikoterapie, tvurci psani...
mne treba hodne pomahaji sebekoucovaci karty a imaginace. a taky sebereflexe a spousty dekovani si...obcas se stejne musim "zastavit" a vzpomenout si, co vsechno uz jsem dokazala, vytvorila...a byt za to vdecna.

Mně zase sebevědomí stouplo porodem 😊

Me sebevědomí zvyšuje řídit auto 😀
Dělala jsem si řidičák až ve 30ti a ten pocit, ze nemusim být závislá na nikom jinem... a ještě řídím naše pěkný auto... to je prostě super. Obecně teda nemám se sebevědomím problém, takže pak ho mám do výšin 😆
Je jen jedna oblast, kde si nevěřím a to je práce nebo resp činnosti, které mě baví, ale pochybuji o sobe, ze v nich muzu být natolik dobrá, aby mi lidi za to platili. Ale pracuju na tom 💪🏻

Nejsem na tom také se sebevědomím dobře, nejdřív rodině, teď v tom bohužel pokračuje i manžel… takže se musím hodně snažit, ale občas padám zpátky na dno…

@gbp mohu poprosit o jaké karty se přesně jedná? Na netu jich je tolik… něco takového bych chtěla. Nebo i další. Dekuji 😘

@liynks https://www.megaknihy.cz/zabava-hry/166139-vnit... ja mam tyto. ale jake budou asi neni az tak zasadni. na jedne strane jsou obrazky, na druhe pak nazev karty, citat k tematu a 3 otazky. pouzivam je, ze bud vytahnu nahodne nebo listuji obrazkovou stranou, ktera mi padne tu si vezmu. dulezity je ten cas zamysleni se nad temi otazkami, nekdy si odpovedi i pisu, nekdy navazu autimatickym psanim. nekdy karty pouzivam i k takovemu jako "věštění". myslim treba na nejakou otazku. treba: Jak dopadnu u doktora? a otocim kartu. je to treba karta Odvaha 😊

Sebevědomí zvyšuje to, když se obklopíš lidmi, pro které jsi dobrá a hodná obdivu, kteří tě nesrážejí a nevidí v tobě jen to špatné. Lidi, kteří tě srážejí, těm se vyhýbej anebo omez velmi kontakt s nimi (je mi líto, že jsi to zažívala přímo od rodiny). Taky pokud objevíš něěco, nějakou svoji přednost nebo schopnost, ve které zjistíš, že jsi dobrá, tak tu prostě rozvíjet....další důležitou věcí je naučit se tzv. uprdelismus - být nad věcí a nebrat si komentáře jiných příliš osobně. Naučit se je "odpálkovat".
Samozřejmě se sebevědomím hne, když uděláš i něco pro sebe a pro své zdraví - třeba zhubneš 10 kg, změníš účeš, začneš se jinak líčit....jinak jestli je to v tomě hluboce zakořeněné od puberty, tak asi psycholog by byl nejlepší volbou.

@barumrallyebum Ano, třeba umění naučit se říkat NE. To je taky docela důležité. A naučit se to říkat kontruktivně, asertivně, ne že dotyčného pošleš do patřičných mezí, ale prostě se slušně vymezíš.
Pomáhá taky relaxace a najít si za každou cenu každý den nějaký čas pro sebe. Nebýt pro všechny ta služka, co kolem nich lítá, ale co si je vědoma toho, že potřebuje i čas pro sebe a duševní hygienu. Sebeláska je velmi důležitá (jako takhle to zní divně a sebestředně, ale je v tom velká pravda...lidi, kteří by se pro ostatní rozdali, ale na sebe vůbec nemyslí, většinou pak bojují třeba s vyhořením...a nebo s pocitem, že vlastně to, že všem pomáhají a všechno dělají za ostatní, je těmi druhými přijímáno jako samozřejmost...vždyť přece to jsi, ty, tak to prostě děláš....)

Já obecně dost sebevědomá jsem - měla jsme prostě vždycky štěstí na lidi kolem - ale co mi pomáhá, je, vědět, co "můžu ostatním dát". Nejenom nutně v čem jsem fakt dobrá, ale třeba i to, že prostě mám čas: někoho vyslechnout, když němá nikoho jiného.... jít uklidit paní, která je po operaci kyčle, tudíž to sama nezvládne ... chodit cvičit do SOkola - ne proto, že jsem super trenér, ale že zvládnu zajistit klíče od tělocvičny a pustit tam těch dalších dvacet mamin s dětma, který vlastně chtěj jednou za tejden potkat dospělýho člověka a nechat děti vyblbnout ve větším prostoru, ne předvádět nějaký výkon... A tak Nic z toho není o tom, že jsem ve tom oboru dokonalá a nejlepší, ale prostě můžu nabídnout to, co ti lidi v danou chvíli chtějí.
Ale jak píší holky: je to i tom umět odmítnout a vědět, že to, co dáváš, má pro ty lidi cenu. A tudíž tu cenu rádi zaplatí. Nevnucovat se, neponižovat se. prostě férově "nabízím tohle, jestli to není to, co chceš, neber. Já se kvůli tobě měnit nebudu."

@ninive211 To obklopovat se lidmi, kteří mě mají rádi a nesráží mě, ale je takové ošidné, protože dál čekám na pochvalu od někoho jiného. Vlastně ani nějak nemůžu říct, co pomohlo mně, spíš takové to uvědomění, že nechci řídit život podle jiných lidí, že je důležité, na čem záleží hlavně mně a že se nikdy nemůžu zavděčit všem. A že všichni děláme chyby, je to normální. Prostě jsem si tak nějak uvědomila, že nejsem výrazně horší než ostatní - ani ošklivější, ani výrazně nešikovnější (tam je to u mně teda těžší, protože u manuálních věcí mi déle trvá, než se je naučím, i když pak jsem minimálně srovnatelná s ostatními). Když mám dělat něco, co mě děsí a nejsem si jistá v kramflecích, říkám si, co už jsem vše zvládla a že se aspoň něco nového naučím.

@hafika Nemyslím čekat na pochalu od ostatních, ale spíš se prostě neobklopovat lidmi, kteří mě sráží, kritizují a vidí na mě jen chyby...to sebevědomí nijak nepřidá.
Mně k sebevědomí dopomohl manžel. Že si mě vybral a že mě i s mými nedokonalostmi (a že jich je!) pořád bere a miluje a umí mi to říct. I po skoro 18 letech.

Začni čtením knížek z oblasti osobního rozvoje, poslechni si nějaké podcasty s psychology, kouči (kouči mají různou kvalitu). Při tom může dojít nějakému aha momentu, kdy si uvědomíš, že tohle dělat nemusíš, že tohle je ten toxický vzorec, proč reaguješ jak reaguješ.

Můžeš si napsat afirmace a každý den si je opakovat např. umím se postavit sama za sebe, komunikuji sebevědomě, umím říct svůj názor, jsem skvělá, přitahuji si do života hojnost. Afirmace mají být pozitivní.

Časem, až k tomu dojdeš, toho psychologa klidně vyzkoušej. Někdy nemusí sednout první a člověk musí hledat.

Já třeba chodím na ženské kruhy, kde sdílíme svoje zkušenosti na dané téma s ostatními ženami. Není to náhrada terapie, ale spíš takový doplněk v rámci sebepéče o sebe. Kvalita kruhu se odvíjí od toho jaká je žena, která to vede a jaké se tam sejdou ženy.

Svého času pro mě bylo hodně inspirativní představení 4 dohody v podání Jaroslava Duška. Dá se najít na youtube.

Můžeš začít tím, že začneš sama sebe oceňovat, budeš na sebe hodná. My jsme často velmi shovívaví k druhým lidem, ale na sebe jsme přísní a kritizujeme se. Můžeš začít i maličkostmi, nějakou sebepéčí o sebe, protože si prostě zasloužíš lásku, péči a pozornost jen tak, protože jsi, nemusíš splňovat žádnou podmínku, úkol. (Tohle samozřejmě nevyřeší tvůj problém, ale může to být takový malý střípek, impulz, jak se k sobě začít chovat jinak než jak tě naučil rodina.)

Sebevědomí si zvýšíš sama, že budeš překonávat překážky, naučíš se řikat ne, když opravdu nechceš, děláš to, co opravdu chceš, dokážes se ozvat, když je ti něco nepříjemné nebo příjemné. Vzala bych papír a sepsala, co se ti v životě podařilo 🌷

V dětství určují kvalitu našeho sebevědomí naši rodiče, od puberty pak začínají mít vliv i naši partneři. Po třicítce už je to jen o partnerském vztahu, tam už je vliv rodičů minimální.

Má zkušenost je taková, že dokud jsem si neopečovala svá traumata z dětství a nevystoupila z role oběti, sebevědomí mi nebylo vlastní. Nejvíce mě posunuly on-line ženské kurzy zaměřené na mé dětské já, emoce, partnerství a předcházely jim seberozvojové knihy.

@miryp souhlas

Rozumné řešení odmítáš, snad k němu časem dospěješ. Máš zraněnou duši a psycholog umí pomoci. Nemocný taky musí za lékařem, u když třeba existují podpůrné prostředky. Samy knížky apod. tě z toho nevytáhnou, spíš budeš ztrácet čas.

Doporučuju s psychologem opečovat své vnitřní dítě, bez toho se nepohneš. Dokud nevyhojíš zranění, budeš se furt dokola vracet zpět. Také jsem si tím prošla . Teď ve 4. Dekádě jsem pro sebe naprostou prioritou já sama.

@trpytkaaaaa Náš partnerský vztah je často odrazem toho, co máme a nemáme vyřešené z minulosti, tedy i dětství. Partnerský vztah bude jen takovou třešničkou na dortu a podle mě člověk musí jít hlouběji do sebe, aby si zahojil svoje šrámy.

Jsem slyšela takový vtip, zubař: špatně si čistíte zuby, praktik: máte špatnou životosprávu, rodiče: ach, ten tvůj styl života. Vinotéka, ať si vyberu cokoliv, skvělá volba😅

Teď vážně, pokud nemáš nastavené hranice, tak ten vliv rodičů přetrvává, i když jsi dospělá a můžou pěkně škodit.

@levandule_k svata pravda

@anonym_autor zkusila bych terapeuta, se kterým rozeberete příčinu nízkého sebevědomí...