Problémy s řečí při studiu vysoké školy: Jedinečný příběh matky
Ahoj ahoj, jsem maminka na mateřské dovolené, která si při dětech dodělává VŠ (Mgr.), letos mám končit.
Jako dítě mě srazilo auto, měla jsem krvácení do mozku, z čehož se mi udělala v hlavě mrtvá tkáň, která nějakým způsobem tlačí na řečové centrum. Někdy šišlám, někdy drmolim, někdy plácám hovadiny a nemůžu najít slova k vyjádření, někdy se zasekávám. V běžném životě mluvím normálně, ale jak jsem nervózní tak je problém. Když jsem byla malá tak mi říkali, že jednou budu ráda když budu mít aspoň učňák. Nakonec jsem začla tím učňákem, nástavbou až k Bc. Teď po 10letech jsem se vrátila do školy, takže je to na nervy slušný nápor, při dvou malých dětech....
A teď k věci...Do teď byly zk většinou písemné s případným malým dozkoušením. Nebyl problém. Až do dneška. Zk formou, že nás vyučující zkoušela po 4xlidech naráz. Takže nervozita jak prase, neb každý samozřejmě čumí jak si šlapu na jazyk, jak se zadrhávám. No jednoduše řečeno jsem to jediná z těch 4 nedala. S tím že jsem odcházela jako jediná za totálního debila, kdy si do mě vyučují před všemi rejpla, že jsem dospělá a že bych se snad měla umět vyjadřovat atd ..atd. K tomu mi ještě řekla jak bych se měla vyjadřovat a podobně. Tohle mi řekla v průběhu zkoušení, takže další otázky co nasledovaly jsem už neměla ani snahu komentovat. Po zk jsem výstřelila ze dveří jak tryskáč.
Já vím že neví že mám problém. Já vím že studuju a prostě se musím snažit a že to musím nějak dokopat, pokud chci mít vzdělání . Jenže mě to naštvalo/zamrzlo. Nevím ale asi jsem divná.... Nekomentuu negativně lidí když je neznám. Když nevím to kolem. Jde o to, že mi to vzalo úplně radost. Celou dobu jsem na sebe byla pyšná jak skvěle to dávám. Jak mám snahu při dvou malých dětech (4a1) a práci tohle zvládat. A pak jeden takový nezdar, takový komentář a úplně mi to rozhodí vše. Ani nevím proč to sem píšu. Asi si potřebuju ulevit.
U studenta VŠ se očekávají i nějaké komunikační dovednosti, ale osobní poznámky by si mohla odpustit. Napsala bych ji email s vysvětlením, proč se tak vyjadřuješ a požádala ji o ústní zkoušení beze svědků. Kdyby měla ještě jednou pitomé poznámky k mému vyjadřování stěžovala bych si u vedoucí katedry na její chování a svůj problém doložila lékařským potvrzením a požádala vedoucí katedry, ať ji poučí o slušném chování.
Cenim, že jste do toho šla, navzdory tomu co jste poslouchala už jako dítě. Bořit tyhle věci je fakt těžký, někdy se nám tyhle názory zažerou až do morku kostí a člověk musí zabojovat. Osobne bych to řekla. Asi bych nečekala nějaký úlevy v tom smyslu, že třeba jediná budete mít písemný test, ale proč nezkusit zk ústně sama, bez spolužáků, to mi přijde jako možnost. Ono někdy má někdo potřebu se strefovat, ještě, když je “nad vámi” nějaký způsobem. Zkuste si dát pár dní, zkusit to vyhnat z hlavy. Uz jste ušla dlouhou cestu.;)
To co pisou holky, kontaktovat vyucujici mailem a strucne ji vysvetlit situaci, mi prijde jako dobry plan. Ja takhle na VS (i SŠ), kdyz jsme psali pisemne zkousky, se chodila omlouvat, ze jsem dysgrafik, ze jsem se snazila to napsat zcela citelne, ale hezke, ze to proste nebude, ze si z nich nedekam srandu, ani na to nekaslu. (Pisu asi jako dite na prvnim stupni ZŠ.) A nastesti nikdo nemel problem.
Pokud mas lekarskou zpravu nebo nejakeho lekare k tomu urazu a trvalym nasledkum, tak muzes zkusit najit jestli vase VS ma centrum nebo koordinarora nebo tak neco pro studenty s handicapem/specifickymi naroky. Masarykova univerzita ma treba Stredisko Teiresias: umi poradit, pomoc v komunikaci s uciteli, pokud je to nutne, pripadne i zajistit upravu zkousek vcetne statnic tak, aby stale byly splneny vsechny pozadavky na znalosti a schopnosti, ale forma, aby byla prizpusobena moznostem studenta. Sama jsem takhle treba pisemne statnice psala jinde, protoze pri klapani osmdesati klavesnic by mi tak maximalne vybouchla hlava, ale nic bych nenapsala. Takze pokud nestudujes nejake "Recnictvi a scenicky projev" tak by to melo jit, aby ti skola vysla vstric.
Nevím, jakým stylem a s jakým motivem to zkoušející podala. Možná to jen placla, protože má jinou představu o komunikaci. Možná má všeobecně vysoké nároky. Možná tě opravdu chtěla shodit. Těžko říct. Ale akorát, že jsi neřekla hned tam, že je to zdravotní problém. Pak by byla za nejcitlivou trubku a hotovo. Jsi dobrá, že to dáváš a určitě se nenech znejistit. Použila bych nějaké rady výše. Buď si to vysvětlit e-mailem nebo najít na té výšce někoho, přes koho to řešit.
Většina VŠ má dnes speciální centra, která se věnují žákům se specifickými potřebami. Zkuste takové centrum/oddělení najít a konzultujte s nimi, jak by Vám mohli pomoci. Od věci ale určitě není ani kontaktovat zkoušející, případně garanta předmětu, zkusit mu situaci vysvětlit a domluvit se na opravě. Držím palce, ať narazíte na vstřícný přístup.
Na naší univerzitě je pro tyto účely zřízeno Centrum pro studenty se specifickými potřebami. Veškeré zdravotní problémy související se studiem se hlásí tam a pracovníci je pak komunikuji s vyučujícími všech předmětů, které si studenti zapíší včetně podrobných informací, jak konkrétnímu ulevit a co už potřeba není. Zkusila bych zjistit, zda není takové pracoviště i na Vaší univerzitě. Komunikace by neměla probíhat napřímo s vyučujícím, není v jeho silách rozpoznat rozsah zdravotních problémů a jejich vliv na výkon.
Jak pisou holky. Centrum pro studenty se specialnimi potrebami. Pripadne studijni oddeleni, ale centrum podpory by uz mela mit kazda vetsi VS. U nas pak sviti vyucujicimu tato informace v informacnim systemu. Jak myslis, ze to delaji studenti s nedoslychavosti, kratkozrakosti, ruznymi vadami cteni/psani/ i te mluvy?
Vubec se toho neboj a jen do toho. Drzim palce.
Vyučující bych kontaktovala mailem a vysvětlila, že jsi měla v dětství úraz a jaké potíže máš. Třeba se zastydí.
Ale určitě bych se k tomu postavila čelem, máš prostě tento hendikep.
Držím palce🍀