Budoucnost s postiženým dítětem. Z čeho budou žít?
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli se někdo vyzná nebo má osobní zkušenost. Jde o kamarádku, které jsem nedokázala odpovědět. Má těžce postiženého syna, který má přiznaný 4. stupeň závislosti. Nemluví, neumí psát ani číst, musí se na něj setrvale dohlížet, protože nezvládá vyhodnocovat různé situace běžného života. Momentálně chodí do speciální školy, takže kamarádka po tu dobu pracuje - na zkrácený úvazek, aby stihla syna vyzvednout ze školy. Dělá si ale starosti s budoucností - dítě ukončí za pět let školní docházku a bude muset zůstat doma (nepřipadá v úvahu ani chráněná dílna, protože on opravdu nic nezvládne - ani chvilku v klidu sedět na místě, naučit se něčemu novému apod.). Z čeho budou žít? Syn nejspíš z příspěvku na péči, který už ale nyní z velké části uplatňují na různé rehabilitace, léky apod. Ale co ona, která se bude muset vzdát zaměstnání? Že by syna umístila někam do ústavu, nepřipadá v úvahu (mateřská citová vazba). A nějaké stacionáře budou nejspíš dost drahé a možná i obsazené (pořád jich asi u nás není dostatek).
Tak jsem se chtěla jen zeptat, jestli tady neprochází (neprošel) někdo něčím podobným, moc ráda bych kamarádce předala nějaké informace. Jaké jsou možnosti pečujících rodičů? Děkuji
PS
Manžel od nich bohužel před lety odešel, ale nyní už nežije.
Na syna si podá žádost o důchod + příspěvek na péči jim zůstane
Tím pádem péče je jakoby její plat a důchod bude příjem syna
Souhlasím s @lencaa11 plus samozřejmě si může žádat na úřadu na jiné příspěvky, na bydlení, živobytí apod. To jí vše poradí. Pokud manžel nežije, pobírá i sirotčí důchod ne? Vím že péče o takové lidi není snadná a opravdu je finančně hodně náročná (před mateřskou a i po mateřské se plánuji vrátit do práce soc . pracovníka právě s těmito lidmi, kteří jsou na tom i hůř) , jak bude syn u konce studia, vzít si v práci volno a všechno si to po úřadech vyběhat, plus jak fungují kamarádi a zbytek rodiny, chápu, že syn takové lidi třeba nemusí ani přijmout ale bylo dobré aby pomáhala i třeba maminka, tatínek kamarádky pokud jsou schopni aspoň na pár hodin týdně, aby kamarádka mohla byť jen na hodinku při nákupu vypnout
5 let je ještě relativně dlouhá doba, není nutné dělat si starosti už teď, ale je pravda, že základní orientace v problematice pomůže. Holky tu už hodně napsaly. Já jen dodám, že se to obvykle řeší tím denním stacionářem. Existují stacionáře i týdenní - něco jako internát, "dítě" je doma na víkendy, svátky. Což je docela dobrá alternativa. Je fajn přijmout to, že i takový člověk se stal dospělým a musí se umět víc orientovat ve světě, spolupracovat s více osobami, užívat si více přístupů a odpoutat se od maminky. A v konečném výčtu není špatně ani ústav. Mám osobní zkušenost, za sestrou jsem byla na návštěvě napsoled v pátek. Můžeme tam kdykoliv, můžeme ji vzít kdykoliv domů. Výhodou je, že je mezi "svými", tedy kamarády, známými, chodí společně ven, nakupovat atd., každý dle svých možností a schopností. Doma bychom jí takhle pestrý sociální kontat těžko zajistili, měla by tu např. shovívané sousedy, kteří by s ní promluvili pár slov, ale svou zábavu a kamarády nikoliv.
Za 5 let se může i nabídka stacionářů změnit, proto jsem psala, že 5 let je ještě realtivně dlouho. Rozhodně možnosti jsou a jsou relativně pestré. Ústavy fungují dobře, klienti mají v dnešní době nárok na velmi slušnou péči a dbá se o jejich názor, stejně tak různé stacionáře.
Ano to mohu potvrdit @zuzkasim . Pracuji v takovém zařízení a děláme pro klienty maximum. Rozhodně to není jen že by žili někde zavření v klecí( to se ani nesmí jak dřív). Specializujeme klienty co se dá, i ty imobilní vezmem do městě mezi lidi. Kamarádka klidně může napsat nebo se sama podívat na zařízení v okolí, my konkrétně pořádáme i dny otevřených dveří kde se může kdokoliv podívat a zodpoví se vše co je třeba a popřípadě i budoucí klient vidí do čeho jde, plus rodič, opatrovník vidí reakci, dítěte, jestli by se mu tam líbilo
Pěkný den, ve zkratce lze kamarádce doporučit využít poradenství na městském úřadě, popř. magistrátu, kde je oddělení sociální péče a tam mohou říct, co a jak, jaké jsou dostupné služby v místě bydliště apod. Někdy dokáží i pomoc s vyřizováním na jiných úřadech, ale to je o domluvě s nimi.
Stejně tak na úřadě práce by mohli poskytnout poradenství, nevzpomenu si teď přesně, jak se to jmenuje, ale asi deset let existuje možnost mít péči o jinou osobu jako zaměstnání (pobírání "platu", snad počítání do důchodu a tak), ale má to i svá specifika a nevýhody (třeba vím, že komplikací je pobyt v nemocnici, pak snad i odebrání příspěvků, ale nechci strašit, to je opravdu dobré probrat na úřadě).
A pak je možnost se i obrátit na občanskou poradnu, tam by taky mohli vědět, co a jak.
Nicméně osobní zkušenost nemám, čerpám z informací z blízkého i vzdáleného okolí.
Tak přeji, ať kamarádka zjistí, co potřebuje a co pomůže se zorientovat v tom, jaké mají možnosti 🙂