• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Chci jen jedno dítě - je to nenormální?

29. října 2016 
někdo nechce ani to. Mě nepříjde normální někoho soudit za to kolik má a nebo chce dětí. Tak neboj, jsi normální.
26. pro 2013 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Řekla bych, že jste zcela NORMÁLNÍ! Dneska se vše škatulkuje a přehnaně tabulkuje lidé se ve všem nimrají a není člověk ten co by se zavděčil lidem všem.. Jakmile není něco nebo někdo podle fixních ideí okolních, hnedka se řadí do té pomyslné tabulky - nenormálnosti, vystřednosti, nebo nedej bůj naprosto totálního ,,JEŽIŠIKRISTEPANÍVYNEJSTEALEVŮBECNORMÁLNÍ " dovolená na máchači raději u moře mařka ne?ty na to nemáš on nevydělavá a ty nejsi vdaná a ty máš prsa trojky ne pětky a ty nejíš tohle le to bys měla ježiš a jedno dítě nechceš raději páreček a barák nebo né raději byt s balkonem a jak si to vlastně představuješ a ty nedáváš bio a ty dáváš látkovky místo obyčejných plen a ty nezavaříš no to teda měla bys :grinning: vždyť podívej támhle na pepíka ten říkal že soused říkal jak támhleten tůdle říkal :grinning: a prdět na ně :grinning: TETA CHCEŠ JEDNO MĚJ JEDNO ! :slight_smile: Je to tvoje děloha, tvůj svět tvoje JÁ !
Každá žena má na výběr a sama by si měla určit co si v tom ženském světě přeje - estli jednoho nebo 10 prcíků..
26. pro 2013 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Měj jich tolik na kolik se cítíš a kolik sama toužíš mít. Vždycky se najdou lidi, co se jim nezavděčíš at jich máš pět nebo jenom jedno..já sice nemám stejnej názor,ale to mě neopravnuje k tomu ti vnucovat ten svuj a tvrdit, ti že musíš mít dvě děti...:slight_smile: :grinning: to tak bohužel je se vším a u všeho..lidi se rádi starají ..
27. pro 2013 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
divne to neni ...lepe jedno nez dve a nemit na to ..pokud ti to vyhovuje tak to tak nech:slight_smile: ja teda kruty porod a malej je pro me vsim co mam! druhe mit nebudu uz nemuzu ...
27. pro 2013 ve 20:54  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mně spíš přijde nenormální, když má člověk dítě (další nebo první, to je jedno..), jenom proto, že to očekává okolí. To by bylo pro všechny horší... určitě se zařiď tak, jak to chceš ty.... Já mám sestru, která nechce dítě vůbec (já si myslím , že se to teda změní, i když je jí už 27..). Na jednu stranu mi to přijde divné, ale horší mi přijde, když občas vypustila něco ve smyslu " Já dítě nechci, ale možná ho jednou budu mít stejně, kvůli prtnerovi .."...
27. pro 2013 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
My to máme obráceně, já bych ještě jedno chtěla, manžel už nechce. Bez dítěte by se prý úplně obešel. No a ten, kdo pořád poslouchá ty dotazy, jsem já... :unamused: Bohužel zůstane asi u toho jednoho, finančně bychom to těžce utáhli a to právě manželovi nejvíc vadí, že se musíme dost omezovat. Jeho rodina na nás dost tlačí, abychom pořídili sourozence, to manžela vždycky úplně vytáčí, tak chápu, jak se musíš asi cítit. No ale určitě nejsi nenormální nebo jediná, mám spolužačku, které jsou miminka odporná a děti prý použitelné tak od patnácti :grinning: Tak má jedno dítě a asi těch patnáct let protrpí... :dizzy_face:
27. pro 2013 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
I mi s manželem chceme děťátko jen jedno. Rodina je pro mě vším a nikdy bych nechtěla zůstat bez dětí a proto jsem manžela přemluvila k miminku i když finanční situace není ideální (ale kdy bude že? u nás asi nikdy jak to tak vypadá). chceme ale jen to jedno máme malý pronájem a prostě k tomu spokojenému životu to stačí. já se hodlám dítěti hodně věnovat a dát mu vše co by mohlo pěkné dětství obsahovat. Skotačení venku, procházky, hraní si s dětma, sbírání listí na podzim apod... Ale dvě děti bychom te´d asi už finančně neutáhli (no já si tedy myslím že ano, ael manžel se toho obává), tak jsme prostě rozhodnutí mít jenom tohle jedno, prozatím. No a lidi pořád říkají že jedno dítě bude chudák samo jako kůl v plotě. Je pravda že já třeba si se svým mladším bratrem rozuměla a měli jsme se rádi, ale naopak manžel se s bráchou vždycky jen pral a nesnášeli se a dodneška se nemají v lásce (jelikož Tomův starší bratr dostal od rodičů dům a chalupu a Tom nedostal nic a prostě byl vždycky ten druhej a ten špatnej). Proto si myslím že sourozenec není nutnost pro to aby dítě bylo šťastné.
Stejně tak mi okolí furt vnucuje abych si nechala říct pohlaví děťátka když to nechci a chci překvápko u porodu. Věčně se ptaj co to bude jako by to bylo to nejdůležitější na čem záleží. A když říkám že si to nedám říct tak říkaj íže prý jsem orpavdu dobrá pokud to vydržím a že dneska už to každej ví předem kvůli výbavičce a tak. Jenže stejně není určení pohlaví nikdy 100procentní a pak mít růžové šatičky když se nečekaně narodí kluk není zrovna nejlepší. Nedávám na okolí a prostě si to nechám pro sebe (pokud to tedy na tom 2. screeningu sama neuvidím, prý je to docela zřetelně vidět).. Prostě okolí je až to poslední z čeho bych si dělala hlavu, koho je to život. Váš nebo jejich? Stejně se u každého vždycky najde něco co se okolí nebude líbit ať bude žít jakkoli, takže prostě žít tak aby to vyhovovalo oboum partnerům a dítěti a tečka.
28. pro 2013 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Též chci jen jedno dítě, nenormální si nepřipadám, naštěstí rodině je to úplně šumák :sweat_smile:
28. pro 2013 v 18:27  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jsi naprosto normální! Není to povinné!
Do určité doby jsem byla přesvědčená, že budu mít také jen jedno dítě, že druhé nechci. Ale najednou jsem zase po tom miminku začala toužit, třeba tě to taky potká, třeba ne. Svět se bude točit dál a je to Vaše rozhodnutí a nikdo nemá právo Vám do toho kecat...oni ty děti, nevychovávají a neživí!!!
28. pro 2013 v 18:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sama víš, co je pro tebe nejlepší, pokud cítíš, že chceš jedno dítě, tak do toho nikomu nic neni. Drtí mě jak se všichni starají, jedno je málo, tři moc, proč by měl být ideální model dvě děti? Včera jsme to s manželem řešili, já začínám být přesvědčená, že jedno dítě mi stačí, on by druhé chtěl, ale netrvá na tom. Mít jedno dítě má spoustu výhod, člověk na něj má víc energie, času, peněz,..... Každý musí vědět sám kolik dětí chce a zvládne.
28. pro 2013 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, chtěla bych obnovit tuto diskuzi. Je tu někdo, kdo chtěl vždy jen jedno dítě a změnil názor? Případně proč?
Nebo někdo, kdo si je úplně jistý? Zajímají mě hlavně maminky, jejichž prvnímu dítku je třeba více než 3 roky. Těch, co tvrdí, že nechtějí další, když mají doma 1,5 roční batole je spoustu a často potom změní názor.
2. črc 2014 v 10:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zazana81 Určitě jsem chtěla jen jedno dítě. Věděla jsem to na 100%. Bylo to jasné, nezměnitelné a dané rozhodnutí.
Dnes mám děti 2. Věkový rozdíl 4 roky. Je to skvělé. Mateřská láska se s každým dalším dítětem nedělí, ale násobí.
2. črc 2014 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mám to uplně stejně, představa více dětí mě opravdu neláká. Nikdy jsem nebyla mateřský typ a i když bych za svou dceru dýchala, tak znovu už bych to prožívat nechtěla. Bohužel některým lidem se to těžko vysvětluje - ty jejich argumenty o nevýhodách jedináčků atd. OK, ale podle mě by se člověk neměl do ničeho nutit a do mateřství už vůbec ne. Já si taky neklepu na čelo, když někdo čeká druhé, třetí. Ale fakt nemám ráda ten pocit, že bych se snad měla za svůj postoj pokaždé omluvit :unamused:
2. črc 2014 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Není ničí povinností se před ostatníma obhajovat proč má jen jedno dítě/žádné dítě/hodně dětí... Je to jen každého osobní věc a ostatní ať si řeší svoje. Mmch tyhle řeči taky nemám ráda. Zvlášť když se mě na to neúnavně někdo ptá už 5 let :angry:
2. črc 2014 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to naprosto nenormální a nezdravé a naprosto proti předpisům zřejmě... Také nejsem ten klasický mateřský typ který je hotový z každého bobečku. hodiny prosedí u postýlky dítěte a mateřství ho naprosto naplňuje. Svojí holčičku miluju, je to nejdražší co mám, ale vyžrala jsem si s ní naprosto vše - silné koliky a nadýmání, ledva to skončilo tak několikaměsíční silný žaludeční reflux, pak nekonečné probdělé noci nad zuby, silný zánět močových cest a od roku šílenou vzteklost a vzpurnost kdy mi malá mlátila hlavou o zem ve vzteku že jsem jí něco vzala, nebo ječela tak, až se pozvracela, protože jsem zavřela dveře. Někoho to prostě naplňuje, ale já se těším, až zase trochu povyroste. Některé mě možná budete soudit a kroutit hlavou.... ale jak jsem psala, svpje dítě nadevše miluju a naplňuje můj život, ale samotné mateřství ne. Babičky a příbuzné mám na houby a nepohlídají přesto, že moje vlastní máme bydlí vedle a do práce nechodí. Manžel chodí pozdě domů, takže jsem celé dny na vše samam - s vážnou oční vadou, díky které mám zrak funkční pouze na 72%. A o přesto neustále kolem sebe slyším "Tak kdy bude druhé dítě? Už je na čase". Oni ho snad za mě budou nosit? Oni mi ho budou hlídat a pomáhat mi? To asi těžko, tak co jim je do toho? Tohle prostě taky nechápu co je špatného na tom mít jen jedno dítě. Je to na každé z nás....některá nechce dítě vůbec, jiná jich chce sedm.
26. kvě 2015 v 16:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahojte holky, opět obnovují diskuzi. Minulý týden jsem se celkem pozastavila nad poznámkou tchýně na téma druhé dítě. Momentálně jsem poprvé těhotná ve 20tt. Asi do 16 tt mně bylo dost zle a prakticky jsem jen lítala mezi ložnicí a záchodem. Otázky na druhé dítě jsem čekala, ale už teď? Vždyť jsem teprve včera"vytáhla hlavu ze záchodu", ještě jsem neporodila ani první. Co to jako je? Náš postoj s manželem je zatím takový, že druhé dítě v žádném případě a pokud někdy ano, tak až třeba za 6-8 let. Jak vy se reagujete na tyto otravné dotazy? Mně to teda připadá krajně netaktní a dost jsem se vytočila.
8. čer 2016 v 07:33  •  čeká miminko, termín má v říjnu 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naší cácorině bude příští měsíc 6 let. Asi tak 4 roky jsem neustále bombardována dotazy ohledně druhého dítěte a my stále odpovídáme, že nám jedno stačí :grinning: Tazatelé nechápou... A ptát se při prvním těhotenství na druhé dítě - to bych asi tchýni doporučila nějaké výborné prášky na hlavu, aby se přestala vyptávat na takové kraviny :angry:
14. črc 2016 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ono to bude hlavně tím, že je v dnešní době "normální" mít dvě děti, takže pak okolí "nechápe", že je někdo, kdo chce jen jedno.... neboj, oni se s tím po čase "smíří" a přestanou otravovat...
19. črc 2016 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, nechci zakládat novou diskuzi, tak snad nevadí že oživím tuto..takže můj problém je v tom, že se na další dítě ještě necítím, už jen kvůli zdravotním komplikacím po porodu, že kterých se dostávám ještě teď (syn má skoro 7m)...Z mé strany to rodina chápe a ani oni mi sami řekli, že ať radši máme jedno, že já jsem taky jedináček a že potom jak jsem z porodu vyšťavená a čím jsem musela projít tak říkají rázně NE, ale z manželovi strany je to horší..tam jsou všichni minimálně 2, jedináček není nikdo a pořád mě do dalsiho dítěte tlačí, ikdyz vědí že to teď ze zdrav. důvodu není možné..Největší problém vidí to, že manžel je z vesnice a já jsem "rozmazlená holka z města", já se dalšímu dítěti až budu ok nebráním, srdce by chtělo, ale hlava říká NE..Máme domeček který jsme opravili bez hypotéky (z úspor), jenže teď úspory došly a bude zde potřeba dodělat ještě spousta věcí (bazén protíká, střecha na zahradním domku, chtěli bysme postavit altan, atd..). No a nejvíc na mě tlačí tchýně ..prý jsem sobecká že nechci další dítě (když jsem řekla, že než bude další chci dodělat dům, na to mi opáčila, že budu mít 2 jedináčky..), ale já si pořád myslím že je lepší dodělat dům, užít si pořádně syna, jet na malou dovolenou a peníze tolik neřešit než vyloženě počítat každou korunu..Jenže ona tohle nechápe, řekla mi, že to je ten rozmazlenej městskej přístup..ale já jsem vychovaná v tom, že nejdřív se musí nachystat zázemí atd aby mohlo přijít další miminko a to teď když budou výdaje si neumím představit že bysme to zvladli tak, jako zvladneme s jedním..Manžel mě chápe a netlačí na mě, ten počítá i s tím, že to třeba nepůjde..Ale ta tchýně ne, jinak spolu máme moc hezky upřímný vztah, jenže každá si to představuje jinak..ona to vidí tak, že si pořídíme další a dům doděláme třeba za 5-10let a nic nám neuteče, já to vidím tak, že budeme mít jedno, které bude moct chodit na kroužky (já byla na kroužkách pořád), jezdit na lyžák, školy v přírodě atd a dům bude hotov do 5 let..Co myslíte? Jak to řešit? Mě nejvíc mrzí, že mi řekne že jsem sobec..ale já to myslím na nás všechny (mě, syna a manžela) aby jsme měli pohodičku a mohli si užívat..Jsem divná že chci jen jedno?
27. říj 2016 v 19:50  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Divna nejsi. Proste to tak citis! A tchyne at si trhne
27. říj 2016 ve 20:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@drakenn děkuji za odpověď, ale nevím jak to vysvětlit že prostě to není o sobectví (aspoň z mého pohledu)..
27. říj 2016 ve 20:33  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Neni to sobectvi, proste sama vis na co si troufnes! Muzes mit dalsi dite ale bude ono stastne, kdyz ty se budes premahat?! Dle me udelej stastne jedno dite, nez nestastnou celou pocetnou rodinu!
27. říj 2016 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@drakenn děkuji, já děti miluju a svého syna nadevše a proto chci aby měl vše..a vím, že když budeme mít dvě, tak splnit jim jejich sny a ještě u toho dodělat dům nebude tak snadné :-/ díky za podporu, to jsem potřebovala :slight_smile:
27. říj 2016 ve 20:45  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Drz se!
27. říj 2016 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
U nás je to ze strany přítelovy rodiny naopak: Jenom proto, že už má syna z 1.manželství (kterému je mimochodem už 16 let a máme možnost ho vídat tak 2x do roka) si všichni myslí, že budeme mít jedináčka. Ale my chceme dvě společné děti! K čemu je někomu brácha, kterej bydlí 100 km daleko a jste mu úplně ukradení... Takže chceme pro syna ještě sourozence. To se ale zase diví okolí, že jdu teď do práce a nemáme hned to druhé, když už je synovi 2,5 roku, protože přece musí být 2-3 roky od sebe, jinak je to špatně a nebudou si přece rozumět! :grinning: No, já to beru tak, že je do toho každýmu houby a když se mě někdo na to druhé zeptá, tak říkám, že teď bych to při synově náročnosti nezvládala a nechci být uštvaná matka a taky nechci mít druhé dítě jako svobodná, takže čekám, až se přítel rozhoupe :slight_smile: Kromě toho dítě není věc, kterou bych v okamžiku, kdy mě přestane ,,bavit", mohla někam odložit, je to závazek na celý život a chci mít jistotu, že až přijde, budu pro něho mít potřebné zázemí a uživím ho a postarám se o něho. A jelikož nikdo z těch zvědavých mi ho nebude ani živit ani hlídat, tak nemůžou posuzovat moje rozhodnutí ho nemít právě teď.
Pokud jste se s mužem rozhodli mít jen jedno dítě, je to vaše věc a jistě k tomu máte svoje důvody, do kterých cizím lidem nic není. Je to normální stejně tak jako když chce někdo dětí víc, jde jen o to, na co jsou lidé v našich končinách ,,zvyklí" a podle toho škatulkují druhé. Takže se tím nijak netrap, je to Tvůj život a Ty si ho zařiď podle sebe a ne podle toho jak by to vyhovovalo Máně odvedle :wink:
28. říj 2016 v 00:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@rituska88 no, jenže to je to, že oni jsou z vesnice a tam je jedno dítě nevídané..Já si to myslím taky, prostě další mít nebudeme když vím, že bych musela počítat každou korunu a navíc to ani teď nejde..jsou jim jedno i zdrav.problemy a to že to teď nejde..Na to mi pořádně řekli ať hlavně jím ať jsem silná..na to jsem ani neměla co říct..Mě jen zaráží to, že řekne že jsem sobec a rozmazlená..ze manžel s jeho segrou měli pokojicky až když jim bylo 15 (jako každej svůj)..Já ale to takhle nechci..nejsem taková..ze bych pořád na něco čekala a vše počítala a počítala..Asi i rozmazlená jsem, protože z mateřské nic neusetrim protože kupuji jídlo domů, malýmu mlíčko a ovoce (maso zeleninové příkrmy mu vařím) a když je potřeba tak koupím malymu nebo sobě něco na sebe..Já se furt o sebe starat abychy vypadala "dobře"..což tchýně si třeba nekoupí nic na sebe a má věci ještě z doby kdy ji bylo náct. Já ji mám fakt moc ráda, ale jsem úplně jiná pro ní = rozmazlená mešťanka, ale já jsem v tom vychovaná a chci si držet i své rodině nějaké standardy..asi je to opravdu sobecké ale podle mě lepší než naopak vše přepočítávat a za 10 let si koupit gauč protože jsem na něj "konečně" ušetřila :slight_smile:
28. říj 2016 v 01:10  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenatu Já Tě chápu, mám to podobně. Dřív prostě byli lidi zvyklí na věci čekat, šetřili i roky na nábytek apod., v dnešní době je to prostě jinak - nechceme čekat, až bude vhodná doba na to nebo na ono, chceme se mít dobře teď. Asi je to i tím, že je teď všude všeho hodně, že si člověk může vybírat, je hodně pěkných věcí, které vidíme všude kolem nás. Ale bohužel i dnes většina lidí nemá na všechno, co by si přáli nebo co by potřebovali. Jde ale i o to, že dřív se prostě celkově žilo jinak, lidi neřešili, že děti chodí v oblečení po několika starších sourozencích, děti neměly mobily, tablety a další věci, takže si tolik nezáviděly, nebylo pro děti tolik drahých vymožeností a lákadel jako je teď, včetně různých kroužků, lyžařských kurzů atd. - což všechno stojí nějaké peníze a když na to někdo nemá, tak se může dítě cítit v kolektivu ostatních zle a těžko mu vysvětlíš, že má místo toho doma 4 sourozence. Člověk by měl zvážit svoje možnosti. Není to o tom, že by dítě mělo být rozmazlené a mít všechno na co si vzpomene, ale aby mělo nějaký standart a nežilo na okraji jenom proto, že rodiče přecenili svoje síly a pořídili si těch dětí na své možnosti moc. A ty svoje možnosti zná každý nejlíp sám a každý se taky musí rozhodnout kde jsou ty jeho hranice a jak chce žít. A i kdyby bylo Tvoje rozhodnutí nemít žádné dítě a žít v přepychu, tak je to jenom Tvoje osobní věc. Kromě toho jak píšeš, tak existují i další důvody jako je třeba zdraví - dítě budeš vychovávat především Ty a Ty musíš vědět, jestli na to máš síly. Proto i já jsem nedávno řekla, že zatím se na druhé necítím, protože náš syn je hodně akční a po všech stránkách náročné dítě a já se nehodlám zničit jenom proto, abych okolí dokázala, že na to mám a že jsem matka roku, která zvládá s úsměvem nezvladatelné batole a k tomu ještě mimino, práci, domácnost a já nevím co všechno. Vidím to u některých kamarádek, které si pod tlakem okolí pořídily další dítě v době, kdy se na to samy ještě tak úplně necítily ať už z jakýchkoli důvodů a teď toho mají všeho nad hlavu. Proč? Život není maraton, abych se pořád někam honila nebo soupeřila s někým jiným v počtu dětí apod. Každý ať si to udělá jak to vyhovuje jemu. Takže neznamená, že když to takhle vyhovovalo (?) Tvojí tchýni, že Ty tak chceš žít taky, každá máme jiné životní priority a podle mě není vůbec důležité kolik budeš mít dětí, ale je důležité jestli budou šťastné, vychované a zabezpečené.
28. říj 2016 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@rituska88 No přesně takhle to já cítím, jenže když se to snažím vysvětlit tak jsem sobec..ale ona nechápe že doba je jiná, prostě se s tím bude muset smířit..mě se po kyretáží dělohy ta děloha otočila takže teď to ani nejde..dokud se to neotočí samo tak do dalšího nepůjdu a není to jen tento problém (zdravotní)...všechno ví ale je jí to jedno..oni radši budou žít s tím, že bydlení budou mít hotové za těch 15 let a děti 2-3..s tím že žádná dovolená nic..Já jsem zvyklá na něco jiného no..ale mrzí mě že pořád v jejich očích budu sobec a že podle nich syn bude chudák co si nebude mít s kým hrát (což je kravína)..děkuji za tvuj příspěvek, je fajn že nejsem sama :slight_smile:
29. říj 2016 v 05:18  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenatu Ale bude si mít s kým hrát. Vždyť můžete chodit mezi děti na hřiště a potom přece půjde do školky. A dokud bude malinkej, tak si ani s nikým hrát chtít nebude, to až později a to už bude mít spoustu možností. Já sama jsem jedináček z donucení - mamka nemohla mít děti, a i když jsem si vždycky sourozence přála, tak zase na druhou stranu to nebylo tak, že bych byla chudák, co si nemá s kým hrát - měla jsem bratrance, kterej byl jak můj brácha, měla jsem kamarádky ve školce a pak ve škole... Jo, doma byl člověk vždycky sám, ale na to se dá dívat ze dvou stran - někdy to byla naopak i výhoda. Samozřejmě, že je fajn, když je doma dětí víc, že se spolu zabaví a taky pak jednou v budoucnu až nebudou rodiče, tak mají ti sourozenci jeden druhého, což já nikdy nepoznám a jednou v tomhle smyslu zůstanu sama, to mi líto je, ale na druhou stranu je spoustu sourozenců, kteří spolu mají špatné vztahy a nejsou za sourozence moc rádi...Prostě to nejde zobecňovat, že když nebude mít sourozence, tak bude chudák, a když je mít bude, tak bude všechno super a zalité sluncem. Není ničí povinnost mít určitý počet dětí, je to každého svobodné rozhodnutí. Tchýně Ti s malým nějak pomáhá? Pokud ne, tak do toho nemá vůbec co mluvit. Já jsem vděčná za svoje rodiče, protože nebýt jich, tak vůbec nevím, jak bysme zvládali třeba teď momentální situaci, kdy v pondělí nastupuju do práce, malej má od včerejška vysoké horečky, kašle a tak nebude moct do školky, a přítel jezdí denně celý měsíc na školení a vrací se až pozdě odpoledne - nemít rodiče, kteří nám pomůžou, tak bych do práce vůbec nastoupit nemohla, protože momentálně si nemůže vzít volno ani jeden z nás. A to máme jedno dítě, mít dvě, tak už by to bylo všechno ještě složitější, nechci rodiče zatěžovat našimi starostmi, ale živit se člověk taky nějak musí a já ve svém oboru si ani nemůžu dovolit být 10 let vkuse doma a jenom rodit děti. I z toho důvodu chci druhé až v době, kdy to první bude už trošku samostatnější, protože nemáme jinak žádnou možnost hlídání apod. a tak raději budu mít jen jedno ,,miminko" a až bude trošičku rozumnější, pořídíme si druhé. Tohle má každý trošku jinak a každý ty svoje možnosti musí zvážit. Nejdřív jsem taky strašně chtěla děti 2 roky od sebe, potom ale když jsme to doma všechno probrali, jsme se shodli, že by to byl v naší situaci nerozum. Tchýně už si svoje děti vychovala, tak Ti nemá teď co mluvit do Tvého života. Možná to všechno taky neměla tak jednoduché jak teď tvrdí. Ať si představí, že bys měla doma roční dítě a s druhým byla v porodnici a třeba by nastaly nějaké komplikace, kdy bys musela v nemocnici zůstat dýl, manžel by musel do práce a co teď? Když je dítě už větší, tak Ti ho spíš někdo pohlídá než mrňouska, kterej se neumí sám oblíct, najíst a má ještě plínky a pokud Tví rodiče jsou ještě pracující a tchánovci taky, tak by asi moc pomáhat nemohli. Někteří vidí jen to krásné miminko v kočárku nebo hrající si hodné děti, ale mít hromadu dětí a brzy po sobě má i své stinné stránky a Ty budeš ta, která ponese největší tíhu svého rozhodnutí, ať je jakékoli. Takže pokud se Ty na to necítíš, nemůže Tě nikdo přemlouvat.
29. říj 2016 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek