Co je mateřská láska?
Jak byste definovali mateřskou lásku? Setkávám se s tím, že pokud matka nejásá a nevidí svůj život v růžových barvách, tak své dítě ani milovat nemůže. Tvrdí to, zasloužilé matky i bezdětné mladice.
Nevím proč si lidi myslí, že milovat znamená hrát divadlo. Jasně, jsem unavená a protivná. S malou jsem neustále. Takže ponorka jako Brno. Do toho ji začalo období, kdy se vzteká a řve, když není po jejím. Má do toho svoje nálady. A já vážně miluji soudy lidí jako, že mi dcera při zvednutí ruky řve, "protože ji mlátím za to, že chce být u mně". Ne nedělám si legraci vážně to do mně jedna ženská hustí. Přitom neví o co se jedná. Zřejmně neměla doma dítě, co dokáže hystericky ječet kvůli tomu, že je kytka o pár cm víc vlevo. A moje malá má takové nálady už od miminka. Nikdy nevíme, co ji bude zase vadit a kvůli čemu začne vyvádět.
Takže mi kolikrát tečou nervy a nejradši bych ji uškrtila. Někdy dojde i na "ostřejší" slova. Někdy brečím a lituji toho, že ji mám s pocitem, že se mi zhroutil celý svět. Dává mi dost zabrat.
Nicméně, ALE když s ní nejsem pět minut, tak se mi začne po ní stýskat. Když usne připadá mi strašně roztomilá a nejradši bych ji celou opusinkovala a umazlila.
Takže, co je láska k dítěti? Jak vypadá, jaké jsou normy?
@michaela_2 No u nás, kde žiji ta menšina dětí je ta většina :D A nedávno jsem četla v jednom deníčku jedné matky něco jako: vystresovaná matka není příčinou toho, že dítě řve, ale důsledek. A že lidi zaměňují příčinu a následek.
@priefi No asi jsem nenarazila na lidi na svém místě. Protože mě šoupli k pasu jako každého, kdo tam přišel. A bylo jedno, kdo jsi byla. Pak s tebou tam tak jednali. Sranda ale bylo, že jse měla větší vzdělání i než moji mistři. No samotná firma byla kapitola sama pro sebe. Nespokojenost českých a slovenských pracovníků byla tuze velká. Nejhorší bylo, že mi ženské nadávaly, že jsem hloupá kvůli tomu, že mi šla manuální práce pomaleji. Jsem levačka a mám kolikrát jaksi problém se hned naučit stejným způsobem práci pro praváka na pase. Do dneška si pletu pravou a levou :D
Btw. co jsem byla na pohovoru, tak se mě nikdy neptali na to, co vím o jejich firmě. A to jsem se kolikrát učila celou historii KFC a Mekáče :D
@sijane Jasné. Ale záleží na původu toho stresu 🙂 Pokud je náročné děťátko a maminka se z toho dostává do stresu - ocitnou se v takovém bludném kruhu, čím víc rodič šílí, tím víc stresuje i dítě, ale původ může být tam, kde píšeš.
Já ale ten dojem získala (možná mylný), na základě těch tvých založených diskuzí už dříve. Respektive, v jakém stavu toho psychického rozpoložení jsi byla ještě než se malá narodila? A tomu prostě nevěřím, že to to miminko nevnímá 🙂 už odmalička.
Ale každopádně ať tak či tak, tady nejde o to, hledat nějakou ,,vinu". Spíš o to, abys byla v pohodě - věř tomu, že pak bude v pohodě i ona, z tohoto období vyroste, ale tebe vnímá celým svým člověkem a přebírá tvoje chování.
@sijane Ty to pořád nechápeš. Tady tě nikdo neposílá k psychologovi proto, aby byl spokojený on sám, ale aby jsi konečně začala být spokojená ty a uměla se postavit na vlastní nohy. Já věřím, že je to náročné, ale (jako jsem ti to už kolikrát psala) bez prvotního rozhodnutí a kroku to nepůjde. A nezlob se, ale všechny tady víme, že podle toho co píšeš jsi nebyla ani u jednoho psychologa, natož u 20. Žádný psycholog tě nevyhodí, nikdy! Nikdy ti žádný psycholog neřekne, že u něj nemáš co dělat, protože by porušil tak nějak to, proč tam je. On těžko hned ve dveřích posoudí v jakém psychickém stavu jsi. A klidně bude poslouchat to, že máš fóbii z kombinace červené a fialové ponožky. Jemu to je vlastně jedno. Ty máš problém, ty jsi klient-pacient, on ho s tebou řeší. Ale nepiš tu prosím tě takové bludy co tu píšeš, to je hloupost.
U tebe je to jedno s druhým. Já myslím, že se pořád motáš v bludném kruhu, pořád si něco vysvětluješ, ale nefunguje to a fungovat to nebude, dokud budeš pořád bydlet u rodiny a nepostavíš se na své nohy... jenže to taky nejde ze dne na den, je potřeba na tom pracovat a ten psycholog by ti mohl pomoc s nastartováním. Nebo minimálně s tím, jak vnímáš sama sebe a věci okolo.
@sijane Btw. ty máš pořád pocit, že s problémy jsi tu jediná, že žádná z nás problémy nemá. Ale těch matek, co se tu staví na vlastní nohy jsou tu dnes a denně možná i desítky. Každá z nás se musela postavit na vlastní nohy. A ano, všechny jsme určitým způsobem musely zatnout zuby a třeba to taky nebylo jednoduché. Jen se to možná dělo o pár let dřív než u tebe a bez dětí, ale musí si tím projít každý. Ty jsi myslím bydlela celý život u rodičů (pokud nepočítám krátkou dobu u přítele), viď? Já v tom vidím jednu z hlavních příčin - neměla jsi možnost vyzkoušet si dospělý život se vším všudy - se starostmi, radostmi, soukromím.... Co třeba kouknout do skupinky samoživitelek, holky se tam určitě pěkně podporujou, dávají tipy co a jak a aspoň uvidíš, že to osamostatnění jde, že v podobné situaci nejsi sama? Ale to jsem ti už asi předtím taky psala... takže těžko říct, co máš dělat dál.
@sijane ono je rozdil, kdyz jdes na nabor na delnickou profesi, nebo primo jdes na vyberko pro urcite misto v kanclu. Agentura absolutne neresi kancelarske prace ve velkem, kdyz uz agentura na kancl, tak na nejake manazerkse pozice a to resi zase jini lidi, kteri naopak oslovuji potencionalni kandidaty, ktere si najdou sami, nikoli, ze jim prijde tuna zivotopisu. Pokud chces praci odpovidajici Tvemu vzdelani, musis hledat sama a nespolehat na agentury, ty opravdu davaj vsechny na delniky, protoze na klasicke kancly si firmy delaji vyberka obvykle sami. Pokud jdes na vyberko k pasu, tak se ani na tu firmu neptaji, protoze nepredpokoadaji ze tito lide neco o ni vedi. Je vyberko a vyberko. Kdyz jdes na vyberko, kde hledaji ucetni, tak Ti pak nedaj praci u pasu, ale reknou ze bohuzel, pokud Te nevyberou.
@sijane a taky je hodne dulezite zneni a vzhled motivacniho dopisu a zivotopisu, abys prosla sitem a pozvali Te.