Co s velikonočníma čokoládkama, co děti dostanou ?
Ahojky holky,
Zajímá mě, co děláte s tím, když vašemu dítěti dávají ostatní, příbuzní, lidi kolem apod. čokoládky a kolikrát nekvalitní “dobrůtky” . Například při příležitosti Velikonoc, Mikuláše apod.
Nejedna se sice o moje dítě, ale švagrová teď v podstatě zakázala dávat něco takového jejímu synovi. Je mu 10 a je obézní. Nicméně stejně se s tím tak nějak potýká. Ona nechce, aby to dostával prave i proto, aby mu to pak nemusela sebrat. A fakt neví, jak tenhle nešvar lidi zastavit nebo co s tím dělat, aby prcek neměl pocit, že se mu něco bere. (Vysvětlit mu, že jde o jeho zdraví sice lze, ale chutě jsou chutě) . Sice teď z ohledem na koronu toho bude míň, ale jde spíše o obecné řešení. Děkuji všem za odpovědi, jak tohle řešíte. Já i když se nad tím zamyslim, fakt nevím, jak to vyřešit ke spokojenosti všech stran.
@petradova Já se dokážu radovat i bez kinder vejce, pokud ty a tvoje děti ne, tak máte asi dost smutný život. U tak malých dětí to vůbec není o množství, ale o zdravých stravovacích návycích. Já mám dítě, které je extrémně "žravé", do roka moc ne, ale pak se rozjedl a teď mi každou chvíli někdo říká, ježiš jak to děláš, že ti to dítě tak pěkně jí?! A taky zeleninu?! No, co by nejedl. Je tak zvyklý, od mala. Na sladké jsem ho nikdy nezvykala, ano, doma dost často peču, ale jsou to vždy nějaké zdravější verze koláčů, slazené minimálně nebo jen ovocem. Pije jen čistou vodu, někdy s citronem, a to i ve školce, kde všichni ostatní pijí sladký čaj nebo sladké mléko. On to nechce. Miluje bílý jogurt, byl by schopný sníst půl kilové balení na posezení. Miluje zeleninu, když krájím brokolici, tak mi z prkýnka půlku doslova užere, syrovou. Když s mužem večeříme nějaký salát, tak mi z mísy salát vyjídá. Když přijde ze školky, běží si hrát s legem a křičí, že by chtěl do mističky nakrájet jablíčko a mrkvičku. Dostane kopec a je to hned pryč. To vše je jen o zvyku a o nějakém přesvědčení. My taky s mužem jíme zdravě. Občas si samozřejmě dám nějakou prasečinu, ale vím, že to není zdravý a pak si dám o to víc zeleniny. Když vidím ty dvanáctileté holky, co mají prdel větší než já ve třiatřiceti, a ty stejně staré kluky, co se jim při chůzi vlní pneumatiky kolem pupku, je to hnus. Nebo když má předškolák ujít pět kilometrů a kňourá, že ho bolí nožičky. A těch školkových dětí, co má vrtané mléčné zuby, taky mazec. O tom, že to s sebou do dospělosti nese zdravotní rizika, ani nemluvě. Jistě, že až bude větší, dá si sám, co bude chtít. Ale bude mít zdravý základ a zdravé návyky. Bude vědět, že tohle není zdravé, a tak by to neměl jíst moc často. Vychovávám ho tak, aby věděl, proč se co jíst má a nemá, aby měl vlastní rozum, ne abych nad ním do 18 stála jak policajt. A jak jsem psala, po třetím roce když něco od někoho dostane, nějakou sladkost, tak mu to nechám. On se třeba i sám ptá, jestli je to zdravé. Tak mu řeknu, že není a vysvětlím proč. Na rovinu. Sama povoluju na výletech zmrzlinu nebo nějaký koláč, to k výletu patří. Doma si pak dá domácí nanuk, total bez cukru, jen třeba jahody a tvaroh a pochutná si na něm stejně. Nicméně bonbony ode mě doma neuvidí a ani je nikdy nevyžadoval. Je nadšenej, když dostane pytlík pekanových nebo kešu oříšku, mrazem sušené ovoce, nebo i normální sušené ovoce - takové meruňky nebo křížaly jsou sladké až až. Nepotřebuju nikoho přesvědčovat o své pravdě, jsem strašně ráda, že mám doma takového nadšeného jedlíka a věřím, že je to díky tomu, že od malička přemýšlím nad tím, co mu do pusy strčím. Ve 3,5 letech má 18 kilo, rozhodně teda nestrádá.