Dětská reakce na neobvyklá jména: Jak to zvládnout?
Hezký den, vrtá mi hlavou jedna věc.
Předně tedy uvádím, že druhé dítě je zatím ve fázi plánování, opravdu nevíme, jestli do něj půjdeme, i když na jednu stranu si ho fakt přejeme, no uvidíme.
A samozřejmě nemůžeme z logiky věci odhadnout, že to bude holčička :D A celkově člověk nikdy neví, co se stane... to je jasný.
Nicméně už hrozně dlouho se nám s manželem líbí jméno Ofélie.
A já se chci zeptat vás, co máte děti s takto originálním jménem, třeba Ofélka je dle všeho v republice jediná, jak to ty děti berou, snáší?
Prostě se bojíme, aby s takovým jménem nebyla za outsidera a neměla těžké postavení ve společnosti.
Jasně, děti umí být kruté a na cokoli si umí vymyslet něco hnusného, ale i třeba dospělí reagují na originální jména kolikrát nelibě.
Pracuji ve školství a vidím, jak kolegové reagují jen na nějaké méně obvyklé jméno. Nedají to najevo před dětmi, ale ta prvotní reakce je prostě vidět.
Nechceme prostě za každou cenu originální jméno, které nikdo další nemá, ale na druhou stranu se nám opravdu líbí. Ano, Shakespeare a Hamlet jsou nám inspirací.
Kromě Ofélie se nám líbí Sofie, ale těch je docela dost nám přijde, a Julie, ale to mi přijde zas takové hodně jemné. Ovšem Julie byla napsaná v papírech do porodnice se synem, kdyby se přece jen doktoři spletli 🙂
A teda se i bojím toho, že hlavně v angličtině to příliš odkazuje na různé "fílie" a to taky může nahrát k nepěkným poznámkám.
A taky chci uvést, že já i manžel jsme spíš povahy introvertní a syn to má zatím dle všeho po nás.
Já jako dítě byla spíš ten typ, co ho kolektiv úplně nebere a celkově bych mohla zavzpomínat na věci, co mě mrzely. Ale to je pryč, svoji cestu jsem si našla a prostě ok 🙂
Jen se bojím, aby to naše případné děvče jednou tímhle netrpělo. Na druhou stranu věřím, že bychom jí zvládli vštípit, jak s tím pracovat, ale přece jen jsme pořád u toho, že chování ostatních k nám v děství může nést nepěkná traumata...
A co se týče rodiny, tak tam jim případně budeme muset jméno oznámit asi až po porodu 🙂 Protože už na syna Vincenta se někteří tvářili, jako bychom mu chtěli ublížit...
Anonym, protože jestli to jméno jednou fakt dáme, tak nemusíme být nutně jen tak vyhledatelní ;)
Ofélie je super, dala bych klidně 🙂. Znám dvě Odettky, Lunu, Robertu, Adlétu, Miu a my máme Jasmínu. Ne úplně tradiční jména se mi líbí. Jasmínu nám babičky pohanily, ale zvykly si.
Líbí se mi a myslím, že v dnešní době je to už v pohodě. A jak bylo zmíněno, třeba bude toto jméno častější. Taky máme Vincenta. Když se před pár lety narodil, neznali jsme žádného, ale dnes už ho neslýchám výjimečně. Líbil se mi i Hugo a Oliver. V tu dobu jsem žádného neznala, ale dnes se objevují.
A ohledně spojení jména a příjmení, na které tu někdo poukázal, to se dá vždy vyřešit. Třeba si nechá své rodné nebo si protějšek vezme její. Naši známí měli každý legrační příjmení. Před svatbou se dohodli, nevěsta si vzala příjmení po babičce a mají běžné příjmení. Pro ilustraci bylo to ve stylu Šourek a Koktavá a z toho Novotní.
Jen taková perlička, máme doma syna Jakuba a od malinka mu říkáme Kubíku, až se stalo,že jsem jednou řekla pořádně nahlas Jakube, tak se ke mě otočil a řekl mi, že je přece Kubík ne Jakub 😅
Ofelia je pekne meno.. ja by som dala Ophelia a k priezvisku by som sla bez OVA.. ked original tak dotiahnuty do konca..
@skarol Ty jo, taky mám doma Sofii, ale že by jí někdo někdy řekl Fíno, to fakt ne. Ani jinde jsem se s tím nesetkala.
Jinak netradiční jména jsou super, ale musí se hodit k příjmení