Do kolika let jste si o sobě myseli, že jste nesmrtelní?
Já jsem si svojí smrtelnost uvědomila až v 8.letech,kdy jsme ve 2.třídě začali probírat lidské tělo.Do té doby jsem si myslela,že když vidím ze sebe ostatní bytosti,které smrtelné jsou,takže se mě to netýká.Nejstarší syn si to uvědomil až v 9.letech a jsem zvědavá na ostatní kluky.Manžel mi na to řekl,že o tom jako dítě nikdy nepřemýšlel a ještě si přede mnou poklepal na čelo 😀
No nevim ale nepamatuji si že bych si to kdy myslela 😉 ale dětska fantazie je velka 🙂
@verena , @lucka00024 ,takže si ani jedna z Vás nepamatuje ten pocit hrůzy,kdy jste si uvědomily,že i Vy můžete jednou zemřít?
Pro mě to byly podobné pocity jako,když jsem se po narození syna musela srovnat s tím,že za něj budu zodpovědná min. do jeho 18.let.Sice to netrvalo dlouho,ale šok to rozhodně byl.Myslím tím to,že je jiné,když s Vámi o tom někdo mluví a to,že si to zažijete na vlastní kůži 🙂
@madre1 ne ja se smrti nebojim 🙂 (tedy pokud bude přirozená) spiš se bojím stáří.... a samozzřejmě o malého
Vubec si nepamatuji, kdy jsem zjistila, ze clovek jednou zemre. Ze jsem nesmrtelna jsem si asi nikdy nemyslela.
@madre1 Já si nepamatuju dobu, kdy jsem si to myslela, ale pamatuju si, že jsem se nejdřív hrozně bála, že umřou máma s tátou, nebo babičky. Později přišel strach i z mojí smrti a to jsem 100% byla ještě ve školce. Celou základku a po dobu učňáku jsem často mívala noční můry, že umřela máma, ale svojí vlastní smrti jsem se přestala bát asi tak v pátý třídě.
Coo??? Ja nejsem nesmrtelnaa??? 😱😱😱😱
Neee.. Ani nevim, nad timto jsem nikdy moc nepremyslela 🙂
si pamätám, že keď som mala asi 4 roky (vek si pamätám podľa toho, že v 5.rokoch sme už bývali v dome a v tých 4r. som stála v kuchyni v byte), tak mi mamka vravela niečo ako "keď raz zomriem..." a vtedy som ju presviedčala, že nesmie zomrieť, vnímala som to vtedy tak, že smrteľnosť je dobrovoľná a každý žije tak dlho ako chce 😀 Vlastnú smrteľnosť som si uvedomila v 12 rokoch, keď som ležala po úraze v nemocnici a prebrala som sa po narkóze.
Nepamatuju si, že bych si to někdy myslela 😀
Zajímavé téma....já ani nevím....ale bude to kolem 8.-10. roku určitě...vím, že jsem hrozně brečela, když mi to došlo. Vím, že to bylo ve spojitosti s tím, že mi někdo tenkrát řekl, že v roce 2000 bude konec světa 🙂 🙂 🙂 Staršímu synovi bylo 3,5 roku a v létě jsem si tak hověla bez hnutí na vodě a 7 letá neteř na mého syna zavolala - koukej, máš mrtvou maminku....no šílená panika, co začal dělat.... uvědomila jsem si, že pochopil, že smrt je fatální....Zemřeli nám během roku oba taťkové ( dědečkové našich dětí) tak se o smrti, nebíčku, hřbitově hodně mluvilo...přišel i s otázkou, kdy umře on.... zatím mu stačilo říct, že až bude hodně starý a nemocný....a potřeboval slyšet , že já a manžel jsme ještě mladí....
Prcek se mně od 4 let ptá kdy umřu.. když prohlížíme fotky s prababičkou, které umřela, tak jsem mu o smrti vyprávěla a on to zdá se pochopil.. 🙂
Nad tím jsem snad nikdy ani jako dítě nepřemýšlela. Nepamatuju si, že bych si myslela, že jsme nesmrtelní 😀. A to, že budu mít zodpovědnost za svoje děti mi je tak nějak jasné a přirozené cca od puberty.
Nesmrtelná asi ne, ale měla jsem velmi dlouho pocit, že se přece MĚ nic nemůže stát! Žáden úraz, žádná větší nemoc... Smrt pro mě nic moc neznamenala asi dost dlouho .. jako něco fatálního. To až později na praxi v nemocnici.. můj první kontakt se smrtí v reálu mě dostal na kolena.. ale spíš jsem měla strach o své blízké než o sebe..
Teď co by matka myslím někdy na to, že bych neviděla dospívat své syny., kdyby se semnou něco stalo... . tak asi tak za mě..
Tak do mě to rodiče hustili od mala, že nemůžu dělat to a to,jinak zemru. Pamatuji si,jak jsem si to pokoušela představit. Taky mi vyprávěli takový fajn věci o tom,jak tluče srdičko a kdyby přestalo, tak umřu. Dále mi tata vysvětloval, že vesmír je nekonecny apod.to byla snad ještě děsivější představa, vždy to na menu padlo v noci před spaním,kdy jsem si to zkoušela predstavit,ze třeba je nic a za tim nic je zase nic.naši jsou zaprisahli ateisti, takže k tomu neměli ani žádnou hezkou útěchu. No a pak nemám bejt divna, že jo 😅
Jinak na seznamu diskuzí nebyl videt celý název a tak jsem myslela, že diskuze bude na téma do kolika let jste si o sobe myslely, že jste mlade.to by bylo taky zajímavý. ..
Vzhledem k tpmu ze jsem verici tak smrt vnimam jinak, ja tak nejal to beru za normalni, patri to k zivotu a je to konec a zacatek neceho noveho. Od mala mi v rodine i mezi prateli umiralo spousta lidi, rodina me od techto udalosti nikdy neseparovala a ja snad odjalziva chapala co to znamena zemrit. Smrti se nebojim, mnohem vice se modlim za sve blizke na kterych mi zalezi nejvice
Že jsem nesmrtelná jsem si nikdy nemyslela,ale myslela jsem si to o mamce a uvedomila si to asi v 5 letech. O svuj život jsem se poprvé bála až s příchodem prvního syma-ve smyslu, že bych se o ně nemohla postarat a chránit.
@madre1 to je fakt zajimava otazka, ja ti spis odpovim, kdy jsem si uvedomila, ze jsem smrtelna,... protoze na to, ze bych si myslela, ze jsem nesmrtelna si nepamatuji, ale pamatuji si, ze nekdy v osmi, deviti letech jsem si uvedomila, ze lide umiraji, a bala jsem se toho, netusim, proc jsem na tyto myslenky prisla, a nic vic si k tomu nepamatuji, ale jak si tuto otazku polozila, tak si rikam, zda to treba nemaji vsechny deti cca podobne, ze si v urcitem veku uvedomi, ze existuje smrt a lide umiraji, nevim, mozna otazka na nejako psychologa... kazdopadne zajimave zamysleni, diky za nej...
To si vůbec nevybavuji, že bych si myslela. Ale pamatuji si, že jsem si dlouho myslela, že herci ve filmu doopravdy umírají a říkala jsem si, že jejich rodiny musí dostat strašně moc peněz 😀 proč by to jinak dělali..
Nikdy jsem si jako dite nemyslela, ze jsem nesmrtelna. O svuj zivot jsem se zacala bat po vš, protože jsem mela skvělý vysledky a nechtěla jsem, aby mi moji skvelou budounost zkazila třeba srážka s autem 😁😁 To me pak přešlo samo, a pak jsem si asi fakt myslela, že jsem nesmrtelna 😀 a to až do smrti blizke osoby před 3 lety. Na to jsem nebyla přípravena a totálne me to složilo. Navíc to bylo 2 měsíce před svatbou, kde mi moc chyběla. Od te doby uvažuji o smrti jinak. Vzala mi takovou tu bezstarostnost.
@desencanto S těmi herci jsem na tom byla stejně. Myslela jsem si, že tyhle role berou lidi, co jsou hrozně nemocní, nebo chtějí spáchat sebevraždu, ale taky chtějí, aby jejich rodina dostala spoustu peněz.
@kackakastanka ,mě se na to vynořily vzpomínky díky synovi,když přišel domů s otázkou,jestli také může zemřít.Přitom jsme o tom mluvili i dřív ve smyslu toho,aby na sebe v MŠ dával pozor,protože se může stát,že zavře oči,už je nikdy neotevře a bude spát na věky.Je vidět,že k tomu dozraje každé dítě v jiném věku 🙂
@madre1 Tak ja si vubec nepamatuju, ze bych si kdy myslela, ze neumru. Ale tak nejak do 25 jsem o nejakem vlastnim starnuti a nasledne smrti vubec nepremyslela. Jenom jak to pises, mozna bych se snim ujistila, ze to nepochopil spatne - aby se ted nebal, ze se mozna nekdy neprobudi jen tak ze spanku, deti v tomhle veku berou tyhle informace totiz doslova.
@madre1 Děkuji za tuhle diskuzi. Né, že bych nevěřila, že smrt prostě jednou nastane, ale stále věřím v ....... . No, prozatím nic, necháme diskuzi plynout, pak třeba napíši více
@madre1 a s rodiči jste se o tom dřív nebavili?