Duchařské příběhy. Máte některá nevysvětlitelný zážitek?
V jedné diskuzi se zmínili minulé životy, a mě napadlo, založit diskuzi na téma duchové a jiné nadpřirozené jevy. Máte některá nějaký nevysvětlitelný zážitek?
Tak ja vánoční úplně ne, jen mě vždy zajímala jedna věc. Býváme vždy na štědrovečerní večeři u mamky, celá rodina a v ten moment po dobu celé večeře nikdo kromě ní nesmí vstat od stolu. Jen ona. Neví proč, má to převzaty od svy rodiny, traduje se to roky. Není tu nekdo, kdo by věděl? Je to naka tradice, ale jaká a proč vlastně, to sme se nedopatrali
@beruna84 u nás nesmí vstát nikdo, ani kuchařka až do zazvonění zvonečku. Je to jako nějaká pověra, abychom se příští rok zase všichni sešli a nikdo nezemřel.
@beruna84 je to zvyk, který se vyvíjel "Než usedneme k večeři, připravíme si vše potřebné, abychom nemuseli vstávat od stolu. Lidé věřili,
že by se rodina o dalších Vánocích nesešla celá. Zatímco v minulosti nesměla vstát hospodyně od stolu, dnes může obsluhovat ostatní právě pouze ten, který jídlo připravuje. Pokud vstane někdo jiný, říká se, že příští rok u Štědrovečerní večeře nebude."
A jinak, není to duchařské, ale souvisí to s Vánocemi. Já nesnáším krájení jablek, a nedělám je. Pamatuji si, jak děda rozkrojil a měl křížek. Příští rok dostal rakovinu. Takže u nás žádné krájení, pouštění lodiček (to jen pustím třeba na míse, ale ne, že každý má svou). Užívám si pohodu a věštit nechci.
@anakolut Máme v rodině také příběh s klepáním na okno. Pocházím z Prajzské (kout dnešní České republiky, který od prohraných válek s Marií Terezií patřil Prusku, zpátky byl připojen v roce 1920 a v roce 1938 z něho zase bylo Německo). Takže skoro všichni mí prastrýci museli za 2. světové války narukovat do Wehrmachtu. Maminčina babička vyprávěla, že jednou večer seděli v chalupě a najednou slyšeli klepání na okno. Vykoukli z něj a nikde nikdo. Šli se raději podívat ven, jestli se někdo neplíží kolem domu, přece jen, bylo přídělové hospodářství, třeba si někdo přišel přilepšit z jejich zásob, ale nikde nikdo. Vrátili se domů a klepání se opakovalo. Pak ještě jednou a opět nikdy nikdo nikde nebyl. Později dostala prababička dopis, že jeden z jejich synů padl. Snad se v tu chvíli zbytečně zmařený mladý život přišel rozloučit.
Holky, já si to omylem smazala.🤦🤦🤦 Znova se mi to psát nechce, tak kdo četl, ví. 🤦😆
@beruna84 U nás je tradice že nesmí nikdo vstát od stolu. Prý kdo vstane, do roka zemře. Jeden Štědrý večer byl u nás i můj děda. Celou dobu během večeře byl nesvůj, pořád se na židli ošíval. A já ho nonstop hlídala koutkem oka, a říkala mu, ať hlavně nevstává. No nevstal, ale stejně se příštích Vánoc nedožil 😢 a loni u tchánovců - neustále jsem opakovala ať nikdo nevstává, a taky že se na Štědrý den nesmí prát a věšet prádlo. No samozřejmě jsme tam přijeli, tchýně vesele prala, a u večeře vstal manželův otčím od stolu, i když jsme mu minutu před tím říkali, že nesmí. Já měla pak celý večer zkažený, protože tomu věřím. A nevím zda je to náhoda, letos už třikrát mu šlo o život...
A jeden známý vyprávěl, že na Štědrý večer šli se synem na hřbitov svým příbuzným zapálit svíčku. A u hrobu se najednou objevila velká černá kočka. Šli domů, a kočka pořád za nimi. Kousek od domu se jim kočka ztratila, tak si oddychli, neměli z toho dobrý pocit. Když ale usedli ke štědrovečerní večeři, letmo se koukli do okna - a tam za sklem byla ta kočka. Prý po celou večeři stála za oknem, zírala dovnitř, a zvláštně mňoukala. A i když známý na duchy nevěří, tak u tohoto věří, že v té kočce byla duše zemřelého...
Že odchod od Štědrovečerního stolu může přinést smrt, tak na to nevěřím, nevěřím ani na pátek 13., ani na černou kočku. Ale myslím si, že pokud někdo tomu věří, tak se soustředí na negativní věci a ty si pak do života může přivolat.
Pověry jsou taky okultismus.
Wow, kočka je teda hustá historka!
A co já zažila loni na Štědrý den... To už jsem byla těhotná, a i když se to našim nelíbilo, brzy ráno jsem s nimi šla na hřbitov posvítit. Chtěli jsme koupit čerstvé pečivo, tak jsme po cestě vzali i hřbitov. Byla ještě téměř tma, a stáli jsme u hrobu, táta zapaloval svíčky. Já se tak rozhlížela po hřbitově, když v tom jsem stuhla. Pár metrů na proti nám se začalo něco dít. Vypadalo to, jako kdyby se z jednoho hrobu vznesla bílá pára, kousek nad hrobem se to v půlce zlomilo, a ta jedna půlka se začala zvedat. No vypadalo to jako kdyby duch začal vstávat z hrobu. Já na to zírala, myslela jsem si že mi hrabe. Jenže moje máma na mě, co to je, jestli to taky vidím. Já koktala že jo, jenže... Z druhého hrobu se dělo to samé... Napadlo mě že bysme měli utéct, jenže nohy mě neposlouchali, jen mě to nutilo pozorovat cosi, a čekat co bude. Zbytek se seběhl rychle, najednou ty dvě "mlhy" se jakoby sblížili, a neuvěřitelnou rychlostí jako by chtěli letět na nás. Začala jsem couvat, ale náhle to zmizelo. Už jsem ale nečekala, chňapla jsem mamku že jdem do auta, a počkáme na tátu tam. On to neviděl, byl k tomu celou dobu zádama. Nevím co to bylo, ale nebylo to moc veselý... A kdyby mi to někdo vyprávěl, řekla bych že to je dobrá kachna, béčkový horor. Ale já to viděla, a fakt to vypadalo jako postavy z mlhy, co vstali z hrobů.
@levandule_k No jo, ale tchánovci na to nevěří, a stejně se jim to vymstilo...
Nebo na dušičky... Můj brácha je k duchům skeptický.Prostě nevěří, a když já něco zažiju, směje se. Před dvěmi lety byly dušičky, a on se svou ženou jeli na hřbitovy, jako vždy až po 20.hodině večer, prý je za tmy lepší atmosféra. Dojeli na hřbitov za vesnicí, nikde nikdo. Došli až na samý konec hřbitova, kde náš praděda má velkou hrobku, jak se slušelo na sedláka. Všude ticho, tma, zapalovali svíčky. Náhle zaslechli ťukání, jako by na kámen, kousek od nich. Vykuleně na sebe koukali, ani nedýchali, a poslouchali. Brácha říkal jestli tam někoho nepohřbili za živa, jestli by neměli někoho zavolat... Jenže v tom vedle sebe uslyšeli dupot těžkých bot. Rozsvítili mobilem, ale nikde nikdo, jen ty zvuky. To už se nerozmýšleli a zdrhali. Samozřejmě před hřbitovem měli auto jen oni, nikdo tam být tedy nemohl. Od vesnice to je totiž pěkný kus, a nikdo by tam pěšky takhle pozdě nešel. Dojeli k našim, já tam byla taky. Byli celí bledí jako smrt, nejdřív jen seděli a mlčeli. Až po půl hodině z nich vypadlo, co zažili. A od té doby se můj brácha nesměje, když se zmíním o duchách.
Njn, kolem Vsech svatych se stretavaji nase svety. To pak strasi i u lidi, co to nevnimaji
Tak teď mám husinu dokonalou...
No oni na to sice nevěří, ale věříš tomu ty a v nějakým příspěvku jsi psala, že když jsi na někoho naštvaná, tak se mu pak dějí zlé věci. Máš něco, co bych nazvala "silnou" myslí a dokážeš přivolat určité věci 😉 Spíš bych na tvém místě řešila, jak se naučit pracovat sama se sebou.
@verusak87 Do Boziho vule? Pletes hrusky s jablkama. Lidove pranostiky jsou jen zkusenosti, predpoved pocasi je vedecka disciplina, ktera cloveka nijak neovlivnuje jako treba horoskopy, cerne kocky, naramky stesti, lapace snu, apod. Medicinu snad ani nema cenu komentovat...asi mas predstavu, ze verici clovek ceka az na zazrak, jinak si nevezme ani Paralen. A k tomu poslednimu, vsechny detaily zna jen Buh, ktery sice nenavidi hrich, ale miluje hrisniky. Opravdu mne neprestava prekvapovat, co vsechno jsou lidi schopni desinterpretovat a spletat.
Teda tady se to vymklo hlavnímu tématu... 😢
Obnovuji diskuzi
@mimi1004 jo! Nechávala jsem jí vykecat jen z důvodu,že mám v hlavě totálně vymeteno abych mohla adekvátně odporovat ,ale ty ne panbickarske,ale křesťanské kecy mi fakt lezly krkem.
Jestliže má někdo schopnost vestit budoucnost,je to dar od Boha,ne od Ďábla,jak CÍRKEV praví! Páč CÍRKEV se bála a bojí (oprávněně) všeho,co by mohlo otřást jejich základy,které jsou ale založené na lži jelikož Ježíš kázal něco úplně jiného! Už jsem zmiňovala evangelium sv. Tomáše. Nejsem katolík,ani husita...ale v tomhle,jsem našla spoustu odpovědí. Kdo bude chtít hledat,hodně štěstí,jednu dobu hrozný problém a nenajdete všechny. Ma jich být přes 300,já našla jen 254
Bojím se inkvizice...
Já nevím co se tu vlastně řeší, ale ať si každý věří v co chce. Ale o tom tahle diskuze není, je o tom, co kdo strašidelného nebo podivného zažil...
@autor Občas se diskuze posune někam jinam 😉 Pro mě je to třeba zajímavé, kdo v co věří. Ty nevysvětlitelné jevy, co jsme kdy zažily trochu s vírou souvisí, protože ty zážitky mohly otřást přesvědčením, že po smrti nic není nebo přimějí člověka hledat, jak to tedy je.
Když má někdo problém s duchy, tak kolikrát hledá pomoc u faráře, to jen pro odpůrce církve, i když církev nemusí. To, že má církev na krku spoustu škraloupů, to ví všichni, to je téma na samostatnou diskuzi.
@amazonkajanik Nevím, jestli jsem tě dobře pochopila, ale říkáš, že evangelií má být přes 300?
Vím, že evangelií je více, než těch, co se dostaly do Bible. Viděla jsem o tom zajímavý dokument, že se okolo roku 2010 (jestli si to dobře pamatuji) našla další evangelia. Mezi nimi i to sv. Tomáše. To je zajímavé tím, že aby člověk došel spásy, nepotřebuje církev, ale musí sám na sobě pracovat.
Pokud je to pro někoho moc off topic, tak sorry 🙂
@levandule_k špatně jsem to napsala,ne evangelii ale těch "vět " od sv.Tomáše. Tvrdí se,že to mají být přímá slova Ježíše a je o tom i zmínka ve filmu Stigmata. Pak je dobře napsána kniha Králův havran. Tam je pohled na počátky křesťanské víry,kdy tu bylo víc pohanu. Taková historická a akční četba,ale hodně se člověk dozví ...
Tak já jsem si dnes koupila v Polsku knížku duchařských příběhů dle skutečných událostí. Pokud budou stát za to, ráda sem uvedu zkrácené verze některých, pokud tedy nebude vadit, že už nepůjde o vlastní zážitky. Ale jsem hodně zvědavá na kapitolu o strašidelných panelácích, protože to je místo, kde člověk moc duchy nečeká.
@elencze Ty umíš polsky?
Já jsem to sem nechtěla psát, protože manžel se mi vždy směje, že jsem makla. Prý v době, kdyz umřel můj strejda (otec 3 malých dětí), tak první Vánoce někdo zřetelně zaklepal na okno (teta s dětmi byla ty Vánoce u naší rodiny). Hned všichni běželi k oknu a nikdo nikde... Byla jsem mimino, znám to jen z vyprávění. Ale je pravda, že co umřel děda i babička, tak téměř každý rok někdo o Vánocích tukne na okno. Párkrát jsem to zřetelně slyšela i mimo Vánoce. Vždy to bylo období nějakých výjimečných události, smutných i veselých. Slyším to nejen já, ale i moje mamka...nebo i dcera...