Duchařské příběhy. Máte některá nevysvětlitelný zážitek?
V jedné diskuzi se zmínili minulé životy, a mě napadlo, založit diskuzi na téma duchové a jiné nadpřirozené jevy. Máte některá nějaký nevysvětlitelný zážitek?
Holky ja jako mala jeste videla v pokoji treba mamku nebo brachu a na 100% jsem vedela, ze spi vedle. Brachu jsem i slysela chrapat v posteli. Mamka mela divne obleceni a jen sedela na zidli a koukala do zeme. Bracha na me hnusne cumel bez mrknuti... Blby pocit 😲 Ale pry se ten stav nejak jmenuje, ze clovek uz spi, ale muze normalne koukat kolem... Tak to bylo nadprirozeno jen v detstvi 😁 Nic se jim nestalo...
@pe_tu_ss_ka tyjo to je věc, jakože ve spánku dokáže vnímat tu přítomnou situaci, karty a tak.. Ten musel pak po probuzení koukat 😁
....s holkama na lyžarškém výcviku v 7.třídě v Krkonoších na Sokolskéboudě jsme s holkama vyvolávaly duchy. Zamkly jsme se na pokoji. Pořád Duchu zjev se nám..... najednou jsme na chodbě uslyšely kroky na dřevěné podlaze, všechny jsme se otočily tím směrem, u našich dveří přestaly , zarachotil klíč a kroky se ozvaly uvnitř u nás v pokoji. V tu chvíli jsme všechny začaly ječet , utíkaly ke dveřím , odemkly a utekly.... klepaly jsme se jak osiky.... už nikdy více jsem se vyvolávat duchy nepokoušela....
@beruna84 prý když byl úplný prcek, tak stačilo, že ho dala k záchodu a vycurat.. Ale jak byl starší, tak to nepomáhalo, prý to trvalo asi do 10 let.. Tak pak jen čekala, až se sám vzbudí, protože budit se z náměsíčnosti na sílu nesmí.. Tak hráli karty a tak 🙊
Milujem tieto príbehy. Mne sa stávalo, ešte v podnájmu, že sa samé od seba otvárali dvere, a rôzne padali veci z políc. V kuchyni sme mali namiesto skriniek len police a pravidelne odtiaľ padali veci, ale nikdy! sa nič nerozbilo. Manžel mi to neveril lebo sa to dialo len keď som bola sama doma. Keď sme sa po rokoch sťahovali do svojho z majiteľa vypadlo, že v tom byte bývala stará paní, ktorá tam zomrela...
A keď sa nám narodil syn, manželovi zomrel dedko, ktorý malého nevidel. Keď sme šli potom malého ukázať prababke, keď sme vošli do kuchyne, otvorili sa dvere na spálni a hneď na to zavŕzgala stará kanapa na ktorú si vždy dedko prišiel sadnúť keď sme prišli, asi sa prišiel ešte pozrieť na pravnuka a rozlúčiť sa
A ako dieťa som mávala divné sny, ktoré sa potom svojím spôsobom plnili. Snívalo sa mi napríklad, že sme šli autom na výlet, dostali sme šmyk a auto vyletelo z cesty. My deti s mamou sme zrazu stáli vedľa cesty bez škrabanca ale otec nikde nebol. Tak sme ho šli hľadať, a ja som ho našla pod ľadom v zamrznutej rieke ako v prúde mláti do ľadu a snaží sa dostať na vzduch. Na druhý deň mal otec veľmi ťažkú autonehodu. Chlap zaspal za volantom a napral to do môjho otca. Keď som mu to potom rozprávala, čo sa mi snívalo povedal mi, že si moc nepamätá, že si pamätá len to, že sa nemohol nadýchnuť, že k nemu vo veľkej žiare prišiel pán celý v bielom, sklonil sa k oknu, oslovil ho menom a povedal mu, že sa nemusí báť. Jeho kolegovia ho neskôr našli sedieť krvavého v snehu, opretého o auto. Nikto nechápal ako sa dostal von. Vtedy sme mali ešte starú škodovku, ktorá ak si pamätáte mala kufor v predu, a tým nárazom skončil celý predok v aute, a volant bol zaklienený v sedačke..
Takýchto snov som mala ešte veľa a vždy sa niečo stalo otcovi, ale otec mi vždy povedal, že pri ňom bol pokaždé asi jeho anjel strážny, vždy ho ochránil
Na intru jsem se jednou přidala k holkám, které vyvolávaly ducha dědečka jedné z nich. Měla jsem z toho srandu, nevěřila jsem, že něco takového jde. Upřímně, měla jsem je za blázny. Seděly jsme kolem stolku, jedna začala vyvolávat dědečkovo jméno. Říkám si, haha to je ale komedie. Na co si tu proboha hrají? Kamarádka mě poprosila ať otevřu okno (nebo zavřu,už nevím) otočila jsme se k oknu a najednou přišel ten duch. Neviděla jsem ho, ale už vím jaké to je, když hrůzou ztuhne krev v žilách. Představte si nějakou velkou katastrofu, které jste očitým svědkem. Šok, mrazení, neschopnost pohybu. Přiškrceným hlasem jsem prosila, ať ho odvolají. Duch mi dal za vyučenou. Od té doby věřím. A už jsem pro jistotu nikdy nevyvolávala.
@pe_tu_ss_ka S těmi kartami je to drsné. To bych nedala. 🙈 Já si pamatuji, jak děda chodil otvírat okno, že jde na záchod. Nebo hledal kartáček, ze si jde čistit zuby. Moje sestra chodila po pokoji a hlavně chodila v noci rozsvecet. Házela jsem po ní plysaky, ale nevnímala a vůbec o tom nevedela.
@88petule já jak se znám, tak bych měla hrozný bobky🙊 to jsem partnera upozornila, že by si s ním musel hrát sám 🙈 mě stačilo, když jsem čekala malého, tak 2 dny po sobě jsem se budila s křikem, protože jsem viděla stát postavu u nás v ložnici.. Nejdřív Nejdřív první den u skříně že strany přítele, a druhý den se mi skláněla u hlavy na mě straně u okna.. 🙈 Nevím kdo nebo co to bylo.. Ale po třetí to už naštěstí nepřišlo..
@88petule no, fakt z toho mám respekt, i když jako bezdetny mi to nevadilo. Nicméně mám dva zážitky, na které vzpomínám ráda, i když mě asi budou mít lidi za blázna, ale co už.. 🤷🏼♀️ Prvně o svaťáku před maturitou, byla sem vyčerpaná psychicky. Ležela sem v noci na posteli, nemohla zabrat, oči zavřený. Najednou mravenčeni po celém těle, a nevím jak, najednou vidím samu sebe na posteli a 'ja' mezi postelí a oknem, rukou sem se přiblížila k oknu, ze ho otevřu, ale ruka prošla skrz! Tak strašně sem se lekla, to leknuti mě vrátilo zpět, takovej pocit jakoby mě někdo odsal do těla např vysavačem. Obrovský proud vzduchu proti mě a ja vzhůru, nelenila sem a vše si zapsala, co se stalo, jak mi bylo, je možný že sem jen usnula a zdálo se mi to, každopádně po tomhle 'probuzení' sem byla znovuzrozena, strašně fresh a nabitá, jak kdyby si mysl byla dva roky odpočinout na Bahamách 😁
Druhý zážitek, taky před x lety, svobodná, bezdetna, sobota ráno valím se v posteli, moje mamka šla u nás ce vsi do obchodu. Nevím jak, ale najednou sem v krámě s ní, vidím co nakupuje, kdo je ve frontě před ni, s kým si povídá, mluvím na ní, ona nic. Já že odejdu z krámku, ale nešla sem, ja sem plula, opět šok a leknuti a stejný scénář, vysavač a jsem vzhůru. Počkala jsem na mamku, vše ji řekla, vše do puntíku sedělo, nákup, fronta.. Nechápali jsme obě.
Nevím. Od té doby nic takového uz se mi nestalo. Dlouho jsem pátrala, narazila jsem pri tom na pojem astrální cestování, tak možná, to asi nikdo neví 🤔
Podobný zážitek měla i teta, jako mladší měla nehodu na kole, rychle z kopce a naráz asi na kámen, ten naráz ji vymrstil, letěla pres řídítka několik metrů, pri tom nárazu se ocitla mimo a viděla letět samu sebe, to svy tělo vzduchem. Pak vteřinu koukala na sebe jak leží na zemi a probrala se.. Nic se jí naštěstí nestalo, pár odřenin.. Vzpomíná doteď
Kdyz jsem byla mala a bydlela jeste s rodici ve vicegeneracnim dome, nikdy jsem se tam necitila dobre... K domu byl verandou pripojen vejminek, dva pokoje, kde bydleli prarodice a rodice moji babicky. Vypravela mi, ze vsichni z nich zemreli doma a driv se to tak delavalo, ze nez byl pohreb, ti lide zustavali doma, nastrojeni v postelích a cekalo se na pohreb. Vzdy, kdyz jsme tam do tech pokoju vesla, citila jsem se hrozne divne, neprijemne a mela jsem pocit, ze tam stale nekdo je... Dale byl u domu sklep a puda, na pudu vedly stare drevene schody primo nad schodydo sklepa a nahore na tech drevenych schodech na pudu byla mezi poslednich schodkem a podlahou pudy cca pulmetrova mezera a bylo videt dolu na schody do sklepa. V dome bydlela mala holcicka, uz nevim presne, zda by to byla dedova teta...no a tato 6ti leta holcicka kdysi lezla na pudu, propadla tou mezerou na schody do sklepa a zabila se... Nikdy jsem nechtela jit do toho sklepa! Chodilo se tam pro brambory a vzdy kdyz jsem tam musela jit, slysela jsem nahore na drevenych schodech kroky a po chvili tichy detsky plac. Byla jsem silena strachy a nikdo mi to nikdy neveril!
A potom se mi casto jako diteti v nasem pokojicku stavalo, ze kdyz jsem vecer lezela v posteli a snazila se usnout, vzdy me to nutilo se zadivat do rohu u okna a najednou jsme mela pocit, jako bych se do toho rohu vznasela, slysela bezne zvuky tak nejak dvojite, s ozvenou a jakoby se kolem me vsechno zmensovalo...
Jinak pracuju jako zdravotní sestra a co jsem o nocnich vse videla... Zvuky, kroky, oteviraly a zaviraly se okna i dvere, zapinaly se monitory u luzek, ktere byly prazdne, po chodbe byly videt stiny...
Ted jsem na materske, bydlime ve starsim dome, ktery jsme koupili a nezname tudiz jeho minulost a mnohdy se tu taky necitim uplne fajn a mam pocit, ze tu "neco" je, ze na me neco kouka, nekdy citim jakoby chladny pruvan a pritom okna jsou zavrena... Psi obcas vyleti a zacnou stekat na nejake misto. Mame male deti a kdyz byly miminka, take se divaly na jedno misto a smaly se a starsi synek uz parkrat na neco ukazoval v pokojicku a delal tomu "papaa"
Jsem senzitivni člověk, částečně ovlivněna přesvědčením o onom světě, takže pár zážitků mám v šuplíku, mě už to moc nerozhazi, duše i ty nešťastné beru jako samozřejmost. Napíšu až budu mít chvilku
Já mám taky pár 🙂 Kdyz jsem byla malá, žili jsme se ségrou,.mamkou a jejím přítelem ve starém domě po jeho babičce. Nikdy jsem se tam necítila dobře, byly tam proste negativní síly, špatná energie. Tenkrát jsem tomu nerozuměla. Ted uz vim. Zemřela tam v osmi letech teta toho maminyho přítele. Na černý kašel. Proste tam bylo zlo. Když jsem sla přiložit večer do sklepa do kotle, cítila jsem pohledy, měla jsem strach, jako by mě neco pozorovalo. V osmé třídě na horách, kde jsme byli v létě se školou, na konci školního roku, jsme vyvolávaly duchy. Při písničce od Nirvany jsme vyvolavaly Curta Cobaina. Písnička začala přeskakovat, az se kazetak vypnul úplně. Paka zacala blikat lampička, která nakonec zhasla uplne a kdyz jsme rozsvítily světlo, našla jedna z holek na zdi u své postele krvavou šmouhu. Pry tam predtim nebyla, nevim. Každopádně od té doby se nam porad samy otevíraly dveře od pokoje, které jsme predtim zavřely. A nějak jsme se tam cítily divně. No a poslední, tentokrát krásný zážitek. Zdal se mi sen, v tom snu bylo miminko a jmenovalo se Karolínka. Víc nevim. Ale par dnu na to jsem měla pozitivní těhotenský test. A ted tu kojim hádejte koho, Karolinku 😊❤ Dala o sobě vědět předem a i své jméno si vybrala. A ja od začátku citim,.ze je moje spriznena duše. Že se proste zname. Nedokážu to popsat, jen to cítím.
A taky se mi často zdavalo o mém dědovi, jeste 10 let po tom, co zemřel. Proste si jen tak přišel, smál se, byl veselej a he uz tu pry zůstane. A ja vzdycky rikala, dědo, ale vždyť jsi umřel. A on : No a, to nevadí. Vždycky jsem pak byla strašně sklesla po tom snu. Protože v tom snj jsem byla šťastná, že ho vidím, že se vrátil. Bylo to takový zvláštní...Ale uz se mi o něm nezdá, zhruba od narození syna. Jinak kdyz mi umřel tata, zdálo se mi o něm jen jednou. Jako by mi vysvětlil vse, co jsme neměli vyřešeno a uz jsem ho nevidela. Za života jsem si nerozuměli...tak asi proto, chtěl to vysvětlit a sel.
@beruna84 ano, fotografie jsme tez meli doma. Dokonce na nich byli mrtvi vyfoceni s zivym zbytkem rodiny, tak jakoby vubec nezesnuli a pry to byl zvyk a delalo se to proto,aby ti mrtvi nebyli zapomenuti... Taky mi z toho beha mraz po zadech ana jednu stranu se potom nedivim, ze " neco" v dome zustalo, kdyz tam obyvatele zemreli, nekolik dni po smrti zustavali a jeste byli na fotografiich 😮
@88petule duch bývá většinou uvězněn v objektu,nebo vázán k věci,či osobě . Nějakým způsobem přešel na tebe a proto se ti o něm zdá. Nebylo by od věci udělat očistný rituál a poprostit,aby šel dál ...
Jo,jinak,babička mé kamarádky koupila kdysi dům po staré paní,která zemřela v mastali,při dojeni krávy. Příbuzní ji tam prý nechali,dokud neprolezli dům a nesebrali všechno její zlato. Její duch pak večer,co večer v čase její smrti chodil a otvíral skříně a zásuvky. Babička,ač vykládala bravurně z karet,nevěděla si rady a šla za starou léčitelkou. Ta jí poradila,ať z jara zabije malého kohoutka a jeho krví pomaže všechny vstupy do domu. Parapety,prahy dveří ...A prý byl do týdne klid. Pro jistotu zavěsila do každé místnosti snitku sušeného šalvěje a šeříku (mají odhánět zlé duchy). Já se u ní nádherně za ten týden vyspala,ale její vnučka (má kamarádka)je hrozný posera a dokud jsme neodjeli,pořádně oka nezamhourila 😁
Ufff teď jsem dostala malém infarkt. Jsem posera, tohle čtu ráda ale večer se bojím. Ležím si tu, čtu vaše příběhy a přišel mladší syn z pokoje a bouch u toho do dveří. No ještě že jsem byla na WC. Mě stačí opravdu málo. Jako malá jsem měla totiž zážitek ze ležím na patrové posteli. Okno otevřené, v rohu u stropu něco nejspíš bylo táhlo mě to tam se pořád dívat a táhlo mě to z postele ven z okna. Bydleli jsme ve 3 patře. Dodnes nevím zda to byl sen bo co...
Čtu si vaše příběhy a mrazí mě v zádech. Taky přispěji svou troškou do mlýna. Tatínek mi umřel, když mu bylo 40. Zvláštní bylo, že on to prostě věděl, že se to stane, i když to bylo náhlé (prasklé mozkové aneurisma, o kterém nikdo nevěděl). Měli jsme tehdy dost velké finanční problémy, které se tímhle částečně vyřešily. Chodil za ním totiž děda, taťka to říkal. Ještě vždy povídal, že jak kouřil za života a byl cítit cigaretovým tabákem, tak stejně je cítit, i když přichází teď. Taky jednou v noci, když byla sestra v první třídě, přišel za taťkou duch jejího spolužáka. Měl to doma dost složité a občas šel s námi na výlet a podobně. Ten den ho přejela motorka, ale my to nevěděli. Jeho duch, byl ale podle taťkova vyprávění celou noc s ním. Ráno pak šel s námi do školy, kde ještě nic nebylo, tak si oddechl, že to byl jen blbý sen. Ale za chvíli už tam přijeli jeho rodiče, na škole se objevilo parte a černá vlajka. Moc mě mrzí, že když děda chodil za taťkou, on za mnou nikdy nepřišel, byl to můj nejbližší člověk.
K nám těsně po smrti chodil táta...s mamkou se těsně před vypuknutím nemoci rozvedli, rozvod nebyl vůbec poklidný. Táta dva měsíce na to umřel na skrytý nádor slinivky. Od té doby se nám (mamce, mě i malému bráškovi) o něm střídavě zdálo. Nutno říct, že ty sny byly nepříjemné, někdy i strašidelné...a pokaždé po tom snu se nám udělala na těle modřina. Já s mamkou jsme je měli na nohách, stehnech....a brácha na zádech. Taky mi v pokoji, nekecám, spadl obraz, nebo bylo slyšet na chodbě dupání...po tretí hodině ráno..táta umřel ve 3:15 (ano, jsem si vědoma, že tak se jmenuje i horor). Ani vyčůrat jsem se nikdy nešla, když mě to zbudilo..vlastně jsem strachem ani neotevřela oči raději. :D Ve snech nás pořád z něčeho obviňoval, chtěl pořád něco vrátit..nakonec jsme vyhodili všechno, co nám kdy dal a od té doby je klid. Jsme pevně přesvědčení, že nás chodil strašit za to, jak to pro nás jako rodinu skončilo.
Měla jsem pár zajímavých zážitků, ale myslím, že se dají i racionálně vysvětlit, tedy jeden asi určitě. Jednou jsem prespavala u našich a v noci jsem se vzbudila a viděla jsem u postele stát postavu, myslela jsem si, že se šla mamka na mě podívat. Ráno jsem ji to říkala, ale nebyla tam. Tohle bylo možná jen něco mezi spím a jsem už vzhůru. Taky se mi jednou zdálo při usínání, že mi někdo křičel do ucha, ale i tohle je prý stav mezi bděním a spánkem. Jediné co si neumím vysvětlit, ale mohl to být klidně i jen nějaká moje haluz 😁 Byla jsem sama doma a ve skříni jsem měla zrcadlo, když jde otevřela skříň a dívala se do zrcadla, měla jsem za sebou mléčně prosklené dveře. Jednou jsem se šla do skříně nakrucovat před zrcadlo a najednou jsem viděla stín ruku, která sahá na kliku, ale neotevrela. Tak jsem usoudila, že to byla mamka, která se vrátila domů. Nic jsem si z toho nedělala, za chvíli jsem šla do kuchyně a jak jsem byla překvapená, že nikdo není doma 🤷♀️
Už jsem psala, že jsem měla asi tři sny, které se do puntíku vyplnily. Ale jinak se mi často zdají útržky, které se stanou. Tak třeba před třemi lety jsem čekala chlapečka a zdál se mi sen o blonďaté, modrooké holčičce lezoucí po čtyřech v obýváku. Ten obývák byl úplně jiný, než co jsme bydleli. Ta holčička v tom snu měla být moje. Po probuzení jsem si z toho dělala srandu. Čekáme přece kluka a mě je čtyřicet, další dítě rozhodně nebude. Navíc já i manžel jsme tmavovlasý a tmavooci. Zkratim to. Chlapeček nám nedlouho po porodu zemřel. Teď máme desetiměsíční holčičku, modrookou blondýnku. A ten obývák? Postavili jsme dům a přestěhovali se.
Když mi bylo asi 17,jela jsem se známým autem. V té době na konci našeho města byla jen samá pole, a žádné lampy. Byla noc, světlo bylo jen od reflektorů auta. Užívala jsem si noční jízdu, když v tom jsem zahlédla, jak přechází přes silnici mladý muž v mikině a kapucí. Chtěla jsem zaječet na Petra ať brzdí, ale když byl ten muž přímo před autem, tak se najednou rozplynul. Já se nevěřícně podívala na Petra, ten ale vypadal že nic neviděl, tak jsem mlčela... Po pěti letech se místo polí postavily domy a bytovky, kam jsem se nastěhovala. Šla jsem k mámě, a po cestě jsem míjela pomník, který byl v příkopě na té straně, kam směřoval ten divný muž. Zeptala jsem se mamky, zda ví, co se tam stalo. Prý před lety se tam v autě zabil mladý muž, znala ho z diskoték. Nikomu jsem o svém zážitku neřekla... Po letech jsem šla v noci s manželem domů. Šli jsme po chodníku, když v tom se manžel zastavil. Zaraženě se díval do dálky (v místech kde se nacházel pomník). Já se ptala co je, a on zaraženě, jestli ho vidím taky. Nikoho jsem neviděla, ale on říkal, že tam stojí nějaký mladý chlap v mikině a na hlavě má kapuci. Bál se,přece jen v noci na skoro samotě není dobré někoho potkat. To mě vyděsilo,věděla jsem o co jde, ale mlčela jsem, a šli jsme dál. Nepřekvapilo mě, když manžel po chvíli nevěřícně řekl, že ten dotyčný zmizel... Až doma jsem mu řekla, že viděl nejspíš ducha, jako tenkrát já. Od té doby tamtudy za tmy nechodíme.
A můj brácha zažil toto. Jeden čas dělal v nemocnici sanitáře. Měl noční, a zemřel jim tam pán. Bylo kolem 1hod. v noci, lilo zrovna jako z konve, a musel pána odvézt do márnice. Brácha nevěří na nadpřirozeno, ale stejně mu prý nebylo moc do smíchu. Rychle přeběhl i s vozíkem dvůr nemocnice, mrtvého uložil do chladící části, a ve vedlejší místnosti vypisoval papíry. Do té doby všude ticho jako v hrobě, ale najednou uslyšel mužský hlas:"No nazdar, tebe jsem dlouho neviděl." Bráchovi to znělo jak z vedlejší místnosti, strašně se vyděsil, a z márnice fofrem uháněl pryč. Ale... Když vyběhl ven, zjistil, že ty mužské hlasy patřily živým 😁 za márnicí je plot, a za ním je chodník. A tam se jen potkali nějací známí... Ale dodnes říká, že se fakt vyděsil.
No ty kráso, to ja bych se pos... 😮😂 Nesnasela jsem, kdyz nam na oddeleni nekdo zemrel v noci, bylo to vzdy takove trochu desive a uplne ine, nez ve dne... A vzdy jsem obdivovala sanitare, ze se takhle v noci neboji jit na patolku, ja bych tam nevlezla ani za nic! Mela jsem hrozne zvlastni pocity jen, kdyz jsem sla okolo ve dne, natoz v noci...
@88petule s tou náměsíčností.. Tou trpěl jako malý můj partner, tchyně vyprávěla, že vypadal, že je vzhůru, byl schopný hrát i karty, jen měl nepřítomný výraz.. Vždy si s ním hrála enz se sám probudil.. Jinak mi vyprávěl, že jako dítě měl dost živý sen o tom, jak bouchne chemička v Litvínově, o mrtvých a tak.. A ona do týdne opravdu bouchla.. 🙈 Já se děsím jen toho, že malý tohle podědí, protože já jsem strašnej posera, nevím jestli bych si s ním v klidu dokázala hrát karty 😄