Duchařské příběhy. Máte některá nevysvětlitelný zážitek?
V jedné diskuzi se zmínili minulé životy, a mě napadlo, založit diskuzi na téma duchové a jiné nadpřirozené jevy. Máte některá nějaký nevysvětlitelný zážitek?
@mona91 To taky, ale hlavně ten pán v pyžamu
Jo tak ten byl desivej to mě mrazi do teď a už je to víc jak 6 let....
Přidám zážitek na operačním sále. Operovali mě kvůli mimoděložnímu těhotenství. Byla jsem totálně vynervovaná, ale jen co mi dali narkózu, upadla jsem do sladkého bezvědomí. Jenže najednou jsem o sobě věděla. Nic jsem neviděla, všude temná tma, ani bolest jsem necítila, ale slyšela jsem přenádhernou hudbu, která snad v tomto světě ani nemůže být. Tak jsem ji vnímala a bylo mi moc dobře. Po chvíli jsem slyšela z ohromné dálky jak někdo volá moje jméno (vypadalo ženský hlas) . Dobu jsem to ignorovala, a plně se soustředila na tu hudbu. Po chvíli jsem uslyšela, jak mě volá hrubší mužský hlas. To už jsem se naštvala, bylo mi "tam" hrozně moc dobře, cítila jsem v sobě neuvěřitelný klid, a nechtěla jsem aby to skončilo. Chtěla jsem "tam" zůstat. Ale ten mužský hlas začal být hodně naléhavý,najednou jsem uviděla záblesk, ucítila jsem strašné škubnutí, to jsem si už i plně uvědomovala, jak jsem na operačním stole nadskočila. Pak zas tma, probrala jsem se až na JIP. Pak jsem pochopila, že se mě asi snažila probrat sestra, to nešlo, tak musel anesteziolog. Dodnes nechápu, jak je možné, že v narkóze jsem o sobě věděla. A zajímalo by mě, co jsem to slyšela...
Holky, já se tady s dovolením připíchnu..
Milá zakladatelko,nejsi náhodou má mamka?😊
Ne,ta neumí zapnout pc
Ona totiž měla podobný zážitek,také mimodelozni. Prý jasná záře,ale neoslepujici. Za ní zahrada plná nádherných květin a neuvěřitelně naplnujici pocit. Pak zaslechla,jak jí volá mužský hlas,ať se vrátí. Tak šla,měla doma nás (mě byly 4roky)
bylo jí řečeno,že prodělala klinickou smrt a když jí ozivovali,tak prý doktor,co operoval,jí měl volat. Šla totiž původně na operaci s cystou a až v nemocnici zjistil primář při vyšetření,že má mimodelozni a těžkou otravu krve. Operace trvala 5h
Asi v pěti letech jsem spadla na zahradě do vodní nádrže. Byl to důlní vozík asi metr hluboký zapuštěný do země. Na povrchu z něho čouhalo asi půl metru. Natahovala jsem se pro spadnuté víčko z dětské konvičky a najednou byla všude kolem tma a kolem lítaly světýlka a já někam padala či letěla. Trvalo to asi vteřinu či dvě a než jsem se stihla rozhlédnout, kde to jsem, blik a byl zpět krásný slunečný den a prarodiče mě křísili. Okamžik, kdy jsem do té vody spadla, si nepamatuju ani po letech, ale že jsem nechápala, co se stalo a proč jsem úplně zmáčená, to mám hluboko v paměti.
Já mám len takovou lehkou historku. Děda umřel na rakovinu před téměř dvaceti lety. Bydleli jsme všichni v jednom baráku. Ve sklepě, jak to obvykle bývá žili s náma i pavouci, takoví ti větší černí, škaredí 😁. Děda je zásadně nezabíjel, když mu nekterej přišel pod ruku tak ho vynesl nebo nám přinesl ukázat a na naučil to i mě, neštítit se jich. Před jeho pohřbem se babičce zdálo jak na nějakém světlém podkladu leze tmavý velký pavouk. Na jeho pohřbu se tak stalo, jak tak farář odříkával tak si babička a jeste teta všimly pavouka ze snu a taky to bylo na světlém podkladu, lezl si kolem rakve a zaplul pod věnec, zřejmě to byl děda. Včera když jsme u té tety byli na návštěvě tak jsme si na to vzpomněli a oni říkali že při každé větší práci co dělají, jako třeba když tvořili bazén se takový nějaký pavouk u toho objeví... děda kontroluje 👻😁... a teď mi tak došlo že dnes v práci když jsem něco dělala mi takový pavouk po hodně dlouhé době proběhl pod rukou. Jsou to takové na náhody, co do sebe tak zapadají.
@amazonkajanik Mně neřekli nic... Nevím zda měli při operaci komplikace, vůbec neřekli ani to, že mi vzali vejcovod. To jsem se dozvěděla až na kontrole u mé gynekoložky... Byla to divná nemocnice, mě tam doktorka nahnala že určitě půjdu na sál ještě ten den, nakonec čekali do druhého dne, a bůhví kdy bych šla na sál, ale začla jsem jim kolabovat, tak najednou fofry na sál. Pamatuju se matně jak mě rychle vezli, vyděšení jestli z toho nebudou mít průšvih, že jdu dřív než jsem měla. Na sále nadávali že mi kolabují žíly, že jim to nejde napíchnout, a najednou tma... A pak jak jsem psala...
Jo,tak ti mohou být rádi,že to dopadlo,jak to dopadlo. Těm musely pěkně cvakat zádele ...
Bydlím v menším baráčku. A uz od zacatku co jsem se sem nastehovala se tu deli zvlastni veci🤷🏻♀️ Nejak jsem tomu nevenovala pozornost az do chvile, kdy jsem byla uplne sama doma. Dite jsem v tu dobu jeste nemela.
Pamatuji si to jako by to bylo vcera, bylo presne 2:10hod po pulnoci. Kdyz mi za hlavou nekdo stál a říkal mi, ze se musim okamžitě vzbudit. Musíš se vzbudit zaznelo nejmíň 10x. Ale nešlo to, citila jsem jak mi nekdo drzi ruce i nohy. Když to ted pisu tak mam husinu po celym tele.
Po nejaky chvilce se mi podarilo otevřít oci a posadit se. Byla jsem uplne mokrá jako by na me nekdo vylil kybl s vodou. Tak strasnej strach jsem mela, ze jsem okamzite zavolala taxika a jela k mámě. Za par dni znova, ale to bylo neco jinyho. Lezela jsem a koukala na televizi, kdyz v tom zacly padat věci v koupelne. Na chodbe byly vsechny obrazy nakrivo. Pak to vsechno uplne ustalo nez se mi narodil malej. Nedavno se malej budil kazdou noc a furt se koukal za me (jako by tam nekdo stál) a vzdy se hned otocil ke zdi a silene nahlas se smál. A tohle se delo skoro kazdou noc.
Dalsi je mluvici pes od Fisher prince. Též po půlnoci se,, sám ,, zapl a zacal rikat POJĎ SI HRÁT, MÁM TĚ RÁD,,. Úplně ve me ztuhla krev, protoze se musi zmáčknout na srdce aby ten pes mluvil🙈
Nakonec jsem se nedavno dozvedela od nejakych Rakušáků, ze tu kdysi dávno bydlela jejich babicka a ta jim vypravela, ze tu umřela malá holčička.
@amazonkajanik Myslíš že to mohlo dopadnout blbě? 😮
Na chmelu jsme vyvolávali duchy je to 25 let.Myslela jsem si, že bude sranda a vůbec tomu nevěřila, postupně jsme dávali všichni ruce pryč až jsem je tam měla jen já a víko od esusu jezdilo samo! Každýmu ten duch něco rekl.Od té doby to nemůžu dostat z hlavy a počítám, řekl mi totiž, že ve 49 tragicky zemru.😧Nevím, jak je to možné nikomu to neříkám je to těžko uvěřitelné!
S největší pravděpodobností jsi měla taky zástavu. Já měla kdysi na operaci špatně udelanou narkozu,nic se mi nezdálo,ale jak mě nemohli uspat,nemohli mě ani probudit a když se povedlo,zacala jsem se na sále ošklivě dusit...
@kattka009 není důležité kdy a jak zemřeme, ale jak jsme žili 😉 tím,že na to pořád myslíš, si život zkracujes víc,než myslíš. Co když to byl škodolibý duch a ty se dozijes 80,ale polovinu z toho si prožila ve strachu?!
Holky, jsou tady fajn příběhy ale já se bojím, manžel na noční... Tak radši končím a zítra sem něco ještě přihodím.
Není to vůbec strašidelný..spíš milé zajímavý.
Mamka dostala od babičky a od její známé keř, který zasadila do země. Keři se vůbec nedařilo, mamka už ho chtěla vykopat a vyhodit. Paní, od které keř byl umřela a keř začal znovu krásně růst...🕊🍀
Ja jsem zivotni realista a starej cynik. A za kazdou ducharskou historkou se snazim najit racionalni vysvetleni. Na jednu vec ale prece jenom verim...
Muj deda vzdycky brzy rano, jeste za tmy, sedaval v kuchynskem kresle, pil kafe a u toho drbal na kline psa. Děda i pes uz jsou leta po smrti, ale v tom kresle sedavaji dodnes. Jsem o tom presvedcena. Nejsou videt, ale ta energie toho mista je obrovska.. Stary dum mych prarodičů je vubec na tohle zvláštní. Tam by se asi kdejaky lovec,,duchu" vyradil..
@amazonkajanik Já na to nemyslím denně, občas si vzpomenu. Ježíš škodolibý duch to jsem ještě neslyšela 😄
Já i pár starších členů naší rodiny jsme na tohle také citliví. Bydlela jsem s mamkou a mladší sestrou v bytě, kde byl duch. A byl zlý - jen tak si ho pamatujeme. Nejraději shazoval věci a vždy způsobem, abychom věděli, že to byl on. Například rána v obýváku, přijdete tam a květináč s vysokým kaktusem ležel vysypaný na zemi - v protilehlém rohu místnosti než původně byl na polici. Nebyla možnost, aby sám tak daleko spadl nebo se tam dokoulel... Padalo toho hodně a to samé přemísťování věcí. Když mi bylo asi 10 spadlo mi takto několik polic na hlavu, jen při procházení z místnosti do místnosti. V noci nám chodil škrábat na postel a budit nás. Když mi bylo 15 a stěhovali jsme se, moc se mi ulevilo, ale postupně se začal vracet v mých snech. Zrovna 3 dny zpět jsem ten sen měla. Z takového snu je velmi těžké se vzbudit. Já z něj i dlouho volám ze spaní a manžel mě z něj budí... Asi se ho už nikdy nezbavím. 🤷♀️ Mám i spoustu krásných duchařských zážitků, napíšu později.
@kattka009 jeje,těch je. V podstatě se jim říká poltergeist. A hlavně,vyvolávání duchů byť dobrých je nebezpečné,jelikož se může otevřít brána pro něco hrozného. A když to neumí lidi odvolat,je průšvih na světě. U nás kdysi holky vyvolávali B.Nemcovou a ta jedna sw začala dusit a měla pak na krku stopy po skrceni ...
@88petule Na tvým místě bych se poradila s někým, kdo dělá tyhle duchařský věci. Jednu jsem slyšela rozhovor s nějakým médiem a ona říkala, že když byla malá, tak ji také duchové děsili, pak je požádala, aby ji dávala zprávy způsobem, který ji neděsí a aby měla v noci klid, tak si představovala svou mysl, jak se vždy zavírá, aby se tam nikdo nedostal. Od té doby má klid, zprávy dostává v přijatelné podobě.
Ten duch možná nemůže najít cestu ven a hledá pomoc, i když je zlej. Možná jste nějakým způsobem propojení z minulého života.
@levandule_k Díky, několikrát mě to napadlo. Ale vždy když mám několik měsíců klid, říkám si, že už to třeba nepřijde. Jinak jak píšeš, já si pamatuji, jak jsem před usínáním pletla v mysli pavučinu. Musela být všude a co nejvíc hustá. Opravdu mi to pomáhalo, aby se ke mně nikdo nedostal.
Ještě k tomu dodám, že v únoru tohoto roku jsem náhodou viděla v televizi video o lomnickém přízraku (stále je na internetu ke shlédnutí). Celé video bylo natočeno za naším panelákem, kde se přízrak (holčička) zjevuje. Nikdy jsem o ničem takovém v dětství neslyšela a nevěděla a teď mě to připadá souvislé...
Moje kamaradka je na tohle hodne citliva... Pomalu jako Sesty smysl, kdyz byla mala. Porad za ni chodili. Des. Ted uz s tim umi pracovat, vi co a jak. Ale kdyz s ni clovek sedi treba venku a ona parkrat koukne "do blba" a pak po zadoneni (nerada tim desi lidi) prizna, ze nas pozoruje nejaky deda... Brrr. Obcas vidi i auru a kdejaka nadprirozena. Ta by mohla vypravet.
My kdyz jsme se nastehovali do naseho stareho domku, tak jsme se hned prvni noc strasili duchem holcicky, jak na nas treba zatuka... Nikdy jsme to nedelali, nevim co nas to napadlo. Nu a jedna pomalejsi holcicka co chodila kolem nas se me porad ptala, jak se jmenuje nase holcicka co tu vidi hrat si na zahrade (😱) a ta moje kamaradka ji tu taky videla a rikala, ze si nas chce nechat pro sebe, proto se nam nedarilo otehotnet... Pry staci si pokecat, tak jsem jednou "do vetru" pozadala, jestli byk nam nejake miminko pustila a ted mame dve deti. Za zkousku clovek nic neda 😅
A nas domek ma pry silnou pozitivni energii, i kulove blesky jsme tu meli, ani sama se tu nebojim a vsem se tu dobre spi... Tak to je fajn (o holcicce nevi😆)
To jsou bezvadné příběhy. 😱 Mojí mamce i babičce se zdají sny, které se skutečně stanou... Vždy přijde nějaký zemřelý rodinný příslušník varovat. Za mnou chodí do snu také. Ale zatím vždy jen mě rozesmát, potěšit. Poslední pěkný zážitek mám z loňska, kdy náhle zemřela manželova babička. Chodila jsem po kuchyni s dcerkou v náručí a kojila ji. Neustále jsem myslela na babičku a proč se to sakra muselo stát. Když jsem procházela kolem okna a podívala jsem se na naší branku, zazvonil náš domovní zvonek! Ale já jsem stala za oknem a hleděla přímo na branku a věděla, ze tam nikdo není. (Zvonek za 6 let bydlení nikdy nezazvonil sam od sebe) Prostřední dcera, které byly 3 hned vyhrkla, ze tu byla babička Věra. Starší to potvrdila a vlastně zmizel všechen pocit proklinani, proč se tak stalo, ale všude byl cítit pocit úlevy a pěkného rozloučení. S holčičkami na to rady vzpomínáme. ❤
Ráda si čtu takové historky, tak i já malinko přidám. Jako dítě (asi 4.třída) jsem byla na prázdninách na chatě u řeky. V noci jsem se probudila a viděla v rohu místnosti stát strašidelnou postavu, se všemi detaily. Měla na sobě kápi jako mnich. Pamatuju si svůj strach a zděšení. Nevím, jestli to má souvislost s křížkem, kterého jsem si všimla na druhé straně řeky, nebo s tím, že je odtud mužský klášter jen pár kilometrů.
Druhý zážitek mám taky z chaty, ale tentokrát horské. Byla jsem na lyžařském výcviku jako zdravotník. My dospěláci jsme měli pokoj v patře. V noci jsem se vzbudila, protože jsem slyšela kroky na schodech i na chodbě. Už jsem čekala klepání na dveře, že nějaký žák přijde s nějakým problémem. Nikdo nezaklepal, tak si to asi rozmyslel a potichu odešel.. s tím jsem zase usnula. O pár dnů později nás navštívil majitel chaty (spíš chalupy) a vyprávěl o její historii a taky o strašidle paní správcové, který se tu vyskytuje. Ten duch se chodí dívat na člověka, co spí na posteli, na které jsem tam týden spala já! Ještě že jsem u těch kroků, které jsem slyšela, měla zavřené oči. Možná bych viděla ducha paní správcové.
Tohle je krásná diskuze 😁 ženy v naší rodině z mamciny strany jsou na tohle takový vnimavejsi (mamka, její sestra a já), občas vnímáme víc, než bychom i samy chtěly 🤷🏼♀️. zážitků máme mraky, ale nerada o tom mluvím, mám pak pocit, že jsem vůči jiným entitam otevřenější a pritahuju je. Co mám deti, zarekla jsem se, ze uz nic nechci, žádný kontakt nic, a doufám, že to žádné z mých dětí nepodedi 🙂 ale s dovolením se tu pripichnu a budu si jen tak jedním očkem nenápadně pročítat vaše příhody 😁
@volcok87 Já taky, a to má zrovna manžel noční 🙄