Duchařské příběhy. Máte některá nevysvětlitelný zážitek?

@anonym Lidi, co si prožili klinickou smrt, většinou popisují, že to bylo krásné a že se nechtěli vrátit, ale někdo je volal, aby se vrátili, že jsou v šoku z toho, co se děje, moc nepopisují.

@anonym Myslím, že ten přechod je těžší pro lidi, kteří na žádné posmrtno nevěří, protože si těžko budou připouštět, že přece jen...

@hanulkaha no to je desivy...

V dubnu mi zemřela babička. Měla 3 dcery a jedna z tet se o ni posledních pár let hodně starala. Den po smrti měla teta v kabelce babiččin a tety mobil. Z babiččiného telefonu na její přišli 3 prázdné sms (mobil byl starý tlačítkový a byl zamčený). Teta večer chtěla najít u babičky v mobilu kontakt na někoho ze vzdálené rodiny, aby dala vědět o pohřbu. Všechny tel.čísla až na čísla mé mamky a tet zmizely. Naskočily až po restartování mobilu.
Ještě v noci kdy babi zemřela, tak naši viděli na obloze přes střešní okno nevysvětlitelnou zář.

🎯taky se připíchnu, aby mi diskuze nezmizela, a až to dočtu, tak vám také napíšu své zkušenosti s nadpřirozenem. (Dva příběhy, které jsem jim poslala mi otiskli v Enigmě, jeden z toho je dokonce i v knihovničce enigmy v druhém dílu duchařských pribehu) nevím, jestli to některá četla, ale jmenuje se kosa smrti, je to příběh mého táty, jež jsem sepsala)

@papousekpaja cti rychle ;)

Schválně jsem se teď zeptala mamky, ta dělala sestru přes 40 let... ARO, Jipka, dialýza... a opravdu mi to potvrdila, že se to dělá vždycky, otvírá se okno...doma o tom tedy nikdy nemluvila...

Tak příběh č. 1 příběh mého táty o tom jak naklepávat kosu pro samotnou smrt.
Byl to květen roku 1991, přesný den vám neřeknu, i když si táta to datum pamatoval, už se ho bohužel nezeptám. Toho květnového rána bylo už krásně teplo a táta šel pokosit trávu králíkům, jež jsme na zahradě chovali. Když se na zahradu vrátil a králíky nakrmil tak šel vyrovnat čepel kosy, vzal jedno naklepávátko a vše bylo v pořádku, teplo, ptáci ve větvích stromů zpívali, pes ( v tu dobu ještě štěně) byl v klidu a odpočíval u tátovo nohou. Táta vzal druhé, aby čepel dorovnal jak nejlépe dokázal, Klepl jednou, v ten moment se prudce ochladilo, ptáci přestali zpívat a až na vrčení psa, bylo mrtvolné ticho a k tomu Barikovi rudě žhnuli oči a díval se směrem k brance. Tátovi se to nelíbilo, tak si řekl, že kosu dodělá a půjde rychle domů. Klepl podruhé, naklepávátko prasklo a v ten moment se vše uklidnilo, teplo ptáci i klidný pes a právě v ten moment měla babička ( tátovo maminka) mozkovou mrtvici. Naštěstí na ni tehdy neumřela, žila ještě pár měsíců, než si pro ni přišla smrt na druhý pokus.

Příběh č2. Duchové za bytovkou
Byli mi asi 4 roky když mě v noci probudil rachot u nás za bytovkou, bylo to nějak v té době, kdy táta naklepávat tu kosu. Jako každé zvídavé dítě jsem vykoukla z okna a teď vám popíši co jsem při pohledu viděla, asi by se to dalo schnout do dvou slov- byl to přízračný kočár. Průhledný kočár šlechtice tažený koňmi jimž rudě žhnuli oči. Na kozlíku seděl vozka se stejně rudýma očima a lokaj pomáhal šlechtici, nevím jestli vystoupit nebo nastoupit na těch mužích bylo mimo také zhnoucich rudých oči zvláštní i to, že mimo rozeznatelných rysů obličeje jim byla pod tím obličejem i vidět lebka. Ten šlechtic se na mne podíval do okna, já hned zalezla pod peřinu i s hlavou a klepala se strachy. Když jsem ráno naším vyprávěla, co jsem viděla, nevěřili mi, ale dítě si to nevymyslí a sen to také nebyl, to se mi potvrdilo v dospělosti před cca 5 lety, když jsem tento příběh napsala na jednu stránku na fb a naše bývalá sousedka, která byla také členkou té skupiny ( ona v té bytovce stále bydlí, my už ne) napsala : 😱 to samé viděla má dcera před 14 dny! Její dceři bylo v tu dobu asi 10 let a také ji vzbudil rachot.

@papousekpaja Ty kráso, tak teď jsem se totálně vystrašila. To si ani nevyjekla, když se podíval do toho okna ? Já bych byla mrtvá strachy.

Budu mít jenom zprostředkovanou historku: tátovi na pracovišti umřel kolega- pracovní úraz, zásah elektrickým proudem. Eště hodně dlouho po události chlapům v práci padaly samovolně lejstra, knihy a papíry v místnosti nedaleko té události, akorát že místnost byla bez oken a průvanem to prostě nebylo... ze začátku z toho byli špatní, pak si na "ducha" zvykli a pokaždý, když se to stalo, tak ho oslovili "T....., neblbni" a pak byl klid 😀

Příběh č3. Mrtví pár a jejich pes v bytě.
Když jsem byla na střední škole, tak jsem se ve 4 ročníku dala dohromady s jedním 26 letým klukem (vždy jsem byla na starší), který už měl vlastní byt 1+1. Když se vešlo do bytu, tak naproti byla koupelna, vedle ní WC, na právo obývací ložnice a na levou kuchyně. Petr ten byt koupit po té, co v něm za tragických okolností zemřel mladý pár s kokršpanělem. Dali něco vařit na kamna, ono to vzkypělo a udusilo plamen na sporáku, jenže oni mezi tím usnuli a udusili se. Ty jejich duše, včetně psa v bytě zůstali, takže po přestěhování z intru k Petrovi jsem tam zažívala opravdu ne moc příjemné věci, to jsem se totiž ještě duchů bála. Petr měl mimo kuchyně v bytě koberce - chodba i obývák. Každý večer jsem slyšela ťukání drápků o lino na chodbě, jak tam ten pes chodil. Jindy, už jsme leželi v posteli, na prosklene dveře do obýváku začalo dopadat z chodby světlo, jako by někdo rozsvítil na chodbě lampičku, která tam ovšem nebyla, viděli jsme projít mužskou postavu od vchodových dveří do koupelny a zpět, pak světlo zhaslo. Jindy jsme večer s Petrem, jeho kamarádem a mýma kamarádkama (exspolubydícíma) z intru seděli večer v kuchyni, já naproti dveřím a viděla jsem přímo toho kokršpaněla projít od vchodových dveří do koupelny, kde se rozplynul. Další příhoda z toho bytu bylo broukání do ucha. Byla jsem v bytě sama, byl už večer, ale venku ještě světlo. Byl to rok 2006, mobily měli jen polyfonní vyzvánění a téměř žádnou paměť a já si promazávala melodie v telefonu. Najela jsem na melodii od Evanescence a někdo mi ji začal broukat do ucha, cítila jsem na uchu i ten dech. Lekla jsem se, telefon odhodila na gauč a když jsem se uklidnila, tak jsem si řekla, že se mi to určitě jen zdálo, vždyť je ještě světlo, vzala jsem telefon opět do ruky, najela na tu melodii a opět to samé, opět broukání do ucha. Zavolala jsem holkám na intr, ať za mnou přijdou, že se tam bojím být sama. Pak jsme se s Petrem rozešli a já se odstěhovala.

@hani1234 právě že strachy jsem měla sevřené hrdlo.

@odula ad 1) myslím, že je to ustálený zvyk nás živých. A že když někdo zemře, někde podvědomě víme, že duše odchází. My živí samozřejmě nevíme, jak to funguje a tak pro nás je prostě takové racionální rozhodnutí otevřít okno, aby duše mohla odejít. Ad 2) myslím, že občas může duše zůstat "přikována" k určitému místu. Asi v případě nějakého náhlého násilného úmrtí, když tu má mnoho nevyřešeného. A protože na "onom" světě čas není nebo plyne jinak, ta duše je tu spoustu našich let (pro ni třeba jen chvilku). Ale většina těch duchů jsou podle mě jen jakési otisky energie toho, co se stalo. Ad 3) to, že slyšíme přímo slova, to už je asi hra naší zjitřené mysli. Ještě dodám, že takové to studentské vyvolávání duchů podle mě bezpečné není. Nemyslím si, že by bylo možné takto amatérsky vyvolat něčího ducha, ale věřím, že taková soustředěna energie na to, něco přivolat může otevřít dveře do jiného světa, kde se pohybují různé "entity" a energie a nechtěně můžeme něco opravdu přivolat (ale těžko ducha Boženy Němcové 🙂). To je ale jen můj náhled na svět, neberu to jako jedinou pravdu. A ještě, když děti vidí Něco - oni podle mě vnímají právě ten jemnohmotny svět, který my ne. A podle mě o tu schopnost časem prostě přijdou.

Příběh č4. Duchové s trestem hledají odpuštění.
Když mi bylo 20, tak mamka se svým tehdejším manželem koupili dům k bydlení ale k nutné rekonstrukci ( 30 let sloužil jen jako chalupa) na malé vesničce za Tachovem, jmenuje se Písařova Vesce, malinká malebná vesnička, kde je na návsi rybnik a stěhovali jsme se tam. V tom domě byli 2 duchové, žena a muž. Jejich projevy začali tím, že nám před domem v noci zarechtal kůň, ale kůň nikde nebyl, dále mamka slyšela jejich rozhovory v obýváku a i cinkání skleniček, jen jim nebylo rozumět co si povídají, myslela si, že mě že zhora z podkroví hraje televize, ale já už spala a ona mě vzbudila hovorem ať tu tv stlumim. Zavírali nám kočky do staré původní koupelny a nebo jsem si v podkroví četla a jeden z nich mi začal běhat okolo postele, úplně dupal a běhal i skrz zeď, pak si mi na postel sedl, přisedl i peřinu a postel se prohla pod neviditelnou tíhou, s peřinou v tom místě nešlo hnout. Další bylo v zimě, to jsme spali všichni dole, nahoře to v zimě nebylo k obývání. Byl úplněk a já cítím, jak mě tahají za ruku z postele a v hlavě slyším hlas, pojď s námi ven, chceme ti něco ukázat, opakovali to asi 10x než jsem je odehnala se slovy že nikam nejdu že se bojím a měsíc na to mě, mamce a sestře (mamky manžel Jirka byl na "montážích" - čti ve vězení) zachránili život. Jak byl dům v rekonstrukci, tak jsme měli na vytápění jen stáložárky kamna a v noci v nich bouchlo uhlí a veškeré splodiny šli do bytu. Ti duchové mě v noci vzbudili a já na poslední chvíli budila omámenou mamku se sestrou, já měla spaní od kamen nejdál. Já se pak odstěhovala, když se Jirka vrátil z "montáží" a mamka s Jirkou pokračovali v rekonstrukčních pracích. Vytvořili z toho dvougeneracni domek, dole 1+1 a nahoře 4+kk. Já se domů vrátila i s tehdejším přítelem dolů do te 1+1. Pepa na duchy nevěřil, ale pak uvěřil, po té co také slyšel jejich rozhovory a cinkání skleniček. Mamka už těch duchů začala mít plné zuby, protože ubližovali jejímu kocourovi, nakopavali ho, že letěl i 2 m vzduchem, neměli ho rádi a já se jim nedivím 🤭, je to divnej kocour, tak se domluvila se zdejším pravoslavným farářem, aby je vyhnal. To od něj jsme se dozvěděli, že zde zůstali trestem. V druhé světové válce v tom dome zabili, jinak by sami byli zabiti a museli chránit žijící obyvatele toho domů, dokud nedostanou odpuštění.

Další možná zítra, teď už mě bolí prsty.... Ještě 3 příběhy pro vás, děvčata, mám...

@levandule_k Já nevím zda jsem byla tam někde jinde, ale v narkóze jsem o sobě věděla (píšu o tom na 2.stránce, a taky se mi odtamtud nechtělo)...

@papousekpaja Mně v enigmě už několikrát vytiskli příběh, i v knihovničce, ale v jedničce 😊

Já jim tam napsala zatím jen dva, tu kosu a byt. Tady to není napsané úplně stejně jako u nich, stejné příběhy, však jiná slova.

@papousekpaja Uf, tak to je síla. V té chalupě ještě existují nebo je ten farář opravdu vyhnal??

@hani1234 opravdu vyhnal,. Oni nás dokonce chránili i před nocnima můrama, když je vyhnal, tak se zlé živé sny, spojené s traumatickým zážitkem, vrátili. Já ty duchy měla ráda 😞 tak jsem se duchů přestala bát a dokonce jsem kontakt s duchy začala vyhledávat a o tom jsou ty další 2 příběhy. 3. Příběh (vlastně bude v celkové řadě sedmý) prostě poslední, je o mém tátovi a jeho smrti.

@papousekpaja Takže oni bránili tomu, aby Tě pronásledovali zlé sny ? Dá se říct, ze to byli “strážní andělé”? Co když jo.. Tyyjo, a kde je jim teď konec. Kdyby to tak člověk mohl zjistit, co.

@papousekpaja Jinak už se těším na další příběhy ..

@hani1234 jasné je, že už mají klid, že si trest už odsloužili záchranou 3 životů. Doufám, že jsou na místě, kde se jim líbí. Moc bych jim to přála.

@papousekpaja To jo, už mají klid.
Napsala bys mi pak někdy do sz, jak se Ti ten kontakt s duchy daří, jestli máš nějakou čerstvou zkusenost ?? A jak těm duchům jít naproti ? 😳 Jen když se Ti bude chtít. Mě to moc zajímá.

@papousekpaja já bych se s dovolením přidala. Čtu to tady se zatajeným dechem a doufám, že manžel se konečně co nevidět vrátí z práce.. Taky by mě zajímalo to co @hani1234

@mon_88017 to jsi mi teď připomněla, kolegyně v bývalé práci náhle zemřela, byla to sekretářka, nesla zrovna kávu dolů po schodech návštěvě, a u toho ji prasklo aneurisma, když padala, ta káva polila zeď, i když se tam pak spoustukrát malovalo, ta skvrna vždycky po nějaké době zase vylezla nahoru.

@elencze jestli to kafe měla s mlíkem, tak to mohlo držet a vylejzat, nicméně děsivý je to dost....