Duchařské příběhy. Máte některá nevysvětlitelný zážitek?

@martiina_k ano, ono se říká, že se i nemáš ozývat, když slyšíš, jak na tebe někdo volá, ale víš, že tam nikdo není, že se tím otevírá cesta.

Ty jo, některé příběhy jsou fakt síla.. Já taky věřím na něco mezi nebem a zemi. A ženy v rodině by to i mohly snad i sepsat. Já osobně zatím jen občas zlehka narážím na různé podivnosti.. 🙃 různé sny, setkání, dejavu.. Myslím, ze existuje i něco jako kolektivní vědomi a mimosmyslové vnímání. Zvířata a děti ho maj stopro. Můj posl.zazitek se asi dá i vysvětli i racionálně, ale .. Na jaře jsem měla pozitivní test a brala jsem to celkem jako samozřejmost. Už zase napoprvé, jsme borci.. Jedno odpoledne se v pokojíčku u syna sama zapnula a začala hrát hudební knížka, šla jsem ji tedy vypnout. Divný pocit.. Večer jsem si všimla,ze na okně v koupelně je otočený andilek (zády ke mne; okno je vysoko a má tam proste svoje místo a krom úklidu se s nim nehýbe..) V noci byl úplněk a mě navíc děsně bolela hlava. Ráno jsem se probudila s tím, ze je něco špatně.. a bylo .. těhotenství skončilo .. Byla to lekce o pokoře, podle mého ...

@koordinatorka_odboje vím měla jsem strašný pocit že když to udělám a pomůžu ji vstát nebude to už babička, ale něco jiného a mnohem horšího

@martiina_k u nás se říká, že když někdo umře, tak může do nějaké doby někoho "si zavolat". Většinou se to říká o starých manželích, že bez sebe nemůžou být. Ale také si tě může mrtvý zavolat ze škodolibosti, když jste spolu nevycházeli, nebo ho po smrti pomlouváš - proto se říká, že "o mrtvých jen dobře".

@pe_tu_ss_ka spíš jsem měla pocit ne že bych s ní odešla, ale že by to už nebyla babička, ale něco mnohem horšího

@katy48 mně když se zdává o mrtvých, tak vypadají jako mrtvoly - takové ty vy voskované těla, co leží v rakvi. To je důsledek katolických pohřbů s otevřenými rakvemi. Nic příjemného ve snech, většinou se šíleně bojím.

@katy48 je možné, že to babička ani nebyla v těch snech. Ono když je smutek, tak se na člověka může přisát leccos, už jsem o tom slyšela. Ale to s tím křížkem je opravdu divné.

@koordinatorka_odboje to je úplně strašidelné.... už tuhle diskuzi nebudu otevírat, nebo neusnu.

Holky, tohle je vážně nejlepší koníkovská diskuze. Děkuji všem přispívajícím! 😘

Chtěla jsem jít spát, ale nemůžu se odtud odtrhnout 🙂

@koordinatorka_odboje já jsem ji tedy v tom snu viděla stejně jak vypadala když byla živá

No vzhledem k tomu, že jsem doma sama jen s holkami, tak tuhle diskuzi zavírám, házím na sebe peřinu a polštář, a budu se modlit, ať se manžel co nejdřív vrátí 🙏🏻🙏🏻😀😀

Dnes jsem potkala bývalou kolegyni a vzpomněla si,že jsem kdysi vykládala tarot. Ona za mou pořád chodila a ptala se na chlapy (jak pubertacka a při tom máma 4 dospělých kluků) . Jistě některým z vás je známo,že karta Smrti neznamená přímo smrt,ale změnu. Ovšem záleží na ostatních kartách. Jednou jsem jí vykládala a ta Smrt tam padla,ale opravdová. Někdo blízký ...druhý den jsem přišla do práce a tam slzave údolí. Partner naší druhé kolegyně a její dobré kamarádky tu noc zahynul při autonehodě. V ten den jsem tarot vyložila naposledy ...😟😣

@koordinatorka_odboje a to že babička nechtěla odejít sama nám bylo řečeno i tou paní. Když ja jsem měla tu "střevní chřipku" tak asi den na to když já už byla v pořádku v nemocnici tak bratrankovi taky něco bylo a zapadl mu jazyk a teta prosila babičku ať si ho sebou nebere. Naštěstí vše dobře dopadlo a bratranec je v pořádku

Také sem budu chodit asi jen přes den.. teď mi bylo pěkně ouzko, když jsem šla od auta a po levé straně les 🙊 ale je to super čtení..

Ale ještě musím přispět .. Ze začátku roku se mi zdál sen, že moje kamarádka zemřela. Pak se v tom snu znovu objevila, a já byla tak šťastná.. Nicméně jsem nad tím snem pořád musela přemýšlet, a zafixovala jsem si, ze se jí něco může stát. Jsme na sebe totiž hodně navázané, a ledacos poznáme i “na dálku”. To je fakt zvláštní spojení, ale o tom až jindy. Každopádně jsem se jí ozvala, jestli je v pořádku.. Ona v pohodě, nic se neděje. Asi za 2-3 týdny za námi jela, že nám musí něco oznámit. Ze nám to musí říct. Napadlo mě, jestli není těhotná..
Přijela, podívala se na mě, a já už věděla, ze bude zle.
A taky jo. Oznámila nám, že má rakovinu, a bude chodit na chemo. Zároveň mi řekla, ze jsem ji zachránila život. Jakoby ji něco navedlo, a nahmatala si bulku v prsu. Teď po půl roce je snad v cajku 🙏🏻🙏🏻🙏🏻

Kamarádce umřela babička a v domě kde bydlela, byly slyšet na půdě kroky. Její babička chodila do kostela, další generace už ne. Říkám jí, že pokud si myslí, že ty kroky jsou duch babičky, měli by za ni dát sloužit mši, že ta duše tím volá o pomoc. Mši za ni dali sloužit a kroky ustaly.

Pozn. To s tím voláním duše o pomoc, to se tradovalo v naší rodině, nemusí to být nutně pravda. Duše může jenom dávat najevo svoji přítomnost.

@katy48 ve východní Asii proti "hladovým duchům" nosí dokonce ochranné amulety. Vůbec tam v duchovno věří mnohem víc, než my tady v Evropě. Možná bys ten řetízek od babičky neměla moc nosit. Duchové mohou být navázaní na předmět

@koordinatorka_odboje řetízek dala mamka vyčistit nevím tedy jak, ale říkala to věřím že po tom zážitku pořádně nicméně řetízek jsem od té doby na sobě neměla ani při snu o babičce

Jsem si vzpoměla na další zvláštní věc. Bydlím v bytovce, kde je asi 25 bytů. Je to tady takové rodinné, všichni se známe. A v tomto domě je divné, že když sem zajde smrt, nikdy si nevezme jen jednoho, ale hned dva lidi. Jednou to začlo mezi vánočními svátky. Zemřela jedna stará paní. Za dva dny zmizela druhá sousedka, kterou našli mrtvou v nedalekém potůčku. Tragédie, ale řekli jsme si, že se to prostě tak stane. Za asi dva roky zemřela další paní, byla docela stará, tak nás to nepřekvapilo. Ale asi za týden zemřel jeden pán pod námi, nebyl bůhví jak starý, všechny to šokovalo. To už jsem manželovi říkala, že to je nějaký divný. Potom v roce 2018. Bylo léto. Zemřel náš soused, který byl hodně nemocný. Se strachem jsem se manžela ptala, kdo bude další. Během cca 10 dnů našeho mladého souseda srazilo auto, byl na tom dost špatně. Ale přežil. Myslela jsem si, že se nic dít už nebude. Ale po pár dnech jsem šla na gyndu, kde jsem zjistila, že mám mimoděložní těhotenství. Miminko mi vzali, a já to přežila tak tak. Takže ten druhý, kdo musel zemřít, bylo moje nenarozené miminko, které mělo už srdíčko, a já s mladým sousedem přežila jen o vlásek...

Přidám se. Máme nový domeček, tak jsem si říkala, že tu bude klid a čisto... Jednou jsem s dětmi po obědě usnula, každé mi spalo na jedné ruce...a to jsem si připadala jako ve vymytani ďábla! Jakoby do mě něco chtělo. Chtělo mě to ovládnout. A já ležela a jediný na co jsem myslela bylo, abych nějak neublížila dětem, že to prostě MUSÍM přemoci. Pak to ustalo.
No to, byl Nový rok, asi 3 ráno, jsem se vzbudila a ve dveřích viděla mužskou postavu. Myslela jsem, že to byl manžel, on na nás s dětma občas nakoukne, tak mu říkám"ty nás tady strašíš? Běž spát" . Ono to zavrtelo hlanou, jako že né. Zvedla jsem se, jdu k tomu a najednou to bylo pryč. Zavřela jsem dveře chytla děti a držela je až do rozbřesku.
Nedávno muž říkal, že na něj také v noci něco ode dveří koukalo a pro změnu to byla ženská, tak si myslel, že to jsem já. A to se mi smál...

@alla007 a cítíš, že tam s vámi něco je? Nebo to přichází z venku? To cítíš šestým smyslem, jestli ano nebo ne.

Nedivim se, ze je tolik zazitku s duchy/demony, kdyz ve velkem frčí okultismus - homeopatika, kraniosakralni terapie, joga, holotropni dychani, cakry, apod. V podstate to neni dobré, kdyz se tyhle dva svety tak hodne otevírají. A to ani, kdyz z toho clovek ma pozitivni zazitek...duchove zla na sebe berou i podobu pozitivnich postav. Je treba rozlisovat duchy. Je určité povedomi, ze existuje ocistec. A je mozne se za ty duse modlit, nechat ofslouzit mse a take ziskavat plnomocne odpustky. Tady by byla diskuze pro laiky nadlouho. Ne, opravdu to nema nic spolecneho s penezi. Je samozrejme dobre byt v milosti posvecujici, chodit ke zpovedi a casto prijimat eucharistii. Pak je spousta modliteb za osvobozeni. Pod ochranu tvou treba. My mame byt i vysveceny.

@koordinatorka_odboje nemyslím si, že je něco vevnitř. Je mi tady dobře. Spíš to přichází, když se cítím "vycucaná". Ale moc tomu nerozumím. Vždycky takovou zkušenost časem upozadím, nějak extra se v tom nerýpu. Asi nechci zbytečně nic dráždit.

Pár zvláštních zážitků za život mám, ale tyhle dva jsou pro mě asi doposud nejzvláštnější. První: Dřív jsme bydleli s manželem dohromady s jeho maminkou, babičkou a dědečkem ve staré prvorepublikové vile. Já jsem tam mívala vždy čas od času zvláštní pocit, ale nebývala jsem moc doma (VŠ a dvě práce k tomu), tak jsem to neřešila. Postupně jsme si pořídili tři kočky a oba jsme vždycky říkali, že v tom domě nebude něco úplně v pořádku, protože kočky občas hodně upřeně pozorovaly vchody do pokojů, někdy i okna. Kdo má kočky, ví, že to dělávají, ale tohle bylo něco jiného. Taky jsme tam oba jednou za nějakou dobu měli takový divný pocit, já bych to nazvala u sebe až strach, ale nějak víc jsme to neřešili. Když se nám narodilo miminko a já jsem zůstala doma, tak jsem pochopila, že v tom domě s námi asi bydlí ještě někdo další. To, že jsem periferním pohledem sem tam zaznamenala pohyb, jsem alespoň ze začátku dávala za vinu kočkám a žila v přesvědčení, že zrovna musela některá proběhnout. Než jsem jednou zjistila, že všechny spí v pelíšku. To se několikrát opakovalo, taky se k tomu přidaly vždy v určitou denní dobu závany chladu. Syn byl v tu dobu neklidný, někdy plakal a nebyl k utišení, já jsem se sama cítila hodně divně a kočky divočily. Nakonec jsem si pověsila na krk křížek, co jsem dostala od babičky a pořád si opakovala, že nás chrání. Trošku to pomohlo. Manžel mi pak vykládal, že když jsem byla s malým přes noc u našich, že měl pocit, že ho někdo pozoruje. Spal nakonec u rozsvícené lampičky. A to podotýkám, že svého času dělal hrobníka, takže ho jen tak něco nerozhodí.

Druhý: Na začátku léta jsme se přestěhovali na vesnici do malého domečku. Všechno bylo v pořádku, jenom já jsem pořád bojovala s takovým divným pocitem spojeným s auty a silnicemi. Něco uvnitř mě mi pořád říkalo, že se něco stane. Nijak víc jsem to ale neřešila, jen jsem si na to čas od času vzpomněla. Na podzim k nám přišlo černé kotě. Najednou bylo na dvoře a stálo za prosklenými dveřmi na dvůr. Syn měl v té době rok a čtvrt, na kočky byl zvyklý od narození, ale k téhle kočce ho to táhlo jak magnet. Chvilku jsme pustili kotě domů, aby se ohřálo, dostalo najíst a napít, pohrálo si. Pak už byla doba, kdy měl jít syn spát, tak jsme koťátko pustili zase ven. A to bylo divadlo. Syn stál za sklem a hystericky brečel, kotě na druhé straně se snažilo hystericky dostat zpátky domů. S manželem jsme ani jeden nechápali a dělali si legraci z toho, že jsou si asi souzení. Kotě u nás tedy zůstalo. O nějaký měsíc později jsem se se synem vracela z návštěvy mých rodičů. Posílala jsem ještě manželovi fotku syna v autosedačce a že do půl hodiny budeme doma. Když jsem tu fotku pořídila a podívala se na ni, něco se mi na ní úplně nezdálo. Vybavily se mi zase ty divné pocity spojené s auty a silnicemi, ale hned jsem je zahnala. (Můj muž mi později řekl, že když mu ta fotka přišla, dostal o nás nevysvětlitelný strach.) Když jsme přijeli domů, syn spal, tak jsem ještě čekala v autě. Manžel vyšel ze dveří domu, černé kotě vyběhlo s ním. Vytahovali jsme nějaké věci z kufru a najednou se zničehonic objevilo auto, uslyšeli jsme křupnutí a když jsme se otočili, černé kotě leželo na silnici mrtvé. Bydlíme v ulici, kde auta prakticky nejezdí. Nejsou tu ani chodníky a děti se tu běžně prohánějí na odrážedlech. Kdyby syn nespal, byl by už venku ze sedačky a kdo ví... My s mužem věříme, že to kotě k nám přišlo, aby našeho syna ochránilo.

@bonavoxa já si myslím, že jako můžou přijít entity z temný strany, stejně můžou přijít i ze světla. A že pozitivní zážitek je prostě pozitivní zážitek. Slyšela jsem příběhy s "duchy", resp. dušemi zemřelých a šlo o uklidnění, zprávu, ochranu - i od lidí věřících. Kde opravdu začíná problém je, když ten kontakt člověk začne sám vyhledávat, snaží se vědomě se otevírat - protože nemá páky na to aby zjistil čemu, resp. komu se otvírá.

Taky přidám jeden zážitek. Letos v lednu mi zemřel kamarád, sice jsme se nevidali nějak intenzivně, ale společných zážitků a kamarádů máme hodně. S ostatními přáteli jsme pomáhali rodině organizovat pohřeb, bylo to hodně psychicky náročné, týden před pohřbem porad hrozné sny...pak proběhl obřad, nějak jsme to zvládli ale pořád to bylo hodně citlivé. Asi dva dny po pohřbu jsem doma uklízela a vedle v pokoji začal štěkat synův pes (hračka)...musí se mu zmáčknout jedno specifické místo na hlavě a nikdy předtím sám nestekal. Říkala jsem si, že asi zkrat baterek. Tak jsem je chtěla vymenit a zjistila jsem, že ten pes byl celou dobu spínačem vypnutý. Nikdo jiný doma nebyl. Tak si tak říkám, že mi David dával znamení, že je v pořádku a že už se nemám trápit...stejně tak se mi čas od času v koupelně na skle sprchace objevuje z kapiček "anděl" s rozpaženýma rukama...

@odula Pravě, že to tak jednoznačně nevidím. Ale timto tematem se nejak nezabyvam. Ptotoze pro mne osobne je spis dar ten pokoj, nez ze bych tihla i k pozitivnimu mysticnu. Ale jsou samozrejme pripady, kdy se zjevuji andělé.Nebo jeden kněz vypravel, ze ho duse pozadala o odslouzeni mse svate. I zjeveni a mysticke zazitky, stigmata,..se cirkevne zkoumaji a schvalují. Jako v rozsahu třeba Medzugorje. Ty osobni spíš zpovednik. Jsou urcite dary z Ducha a Pravdy...zažila jsem dary jazyku, proroctví, ale je doba strasneho zmatku...strasne moc vericich touzi po zazitcich, mystice...a pak se vytrácí ta
Ucta i zboznost. Pro mne par zazitku na hraně bylo spis nakopnuti udelat generalni zpoved. Aby to zle nemelo otevrene vratka. Samozrejme, ze jsou různé rafinované útoky...Myslim Maria Simma videla duse v ocistci, Terezie Neumannova...velka mysticka byla napr. Katerina Emmerichova.