Jak funguje vztah s vlastní ložnicí pro oba partnery?
Máte někdo zkušenost s tím, že oba partneři mají svůj vlastní pokoj? Nemyslím tím to, že jeden spí s jedním dítětem v ložnici, druhý s druhým dítětem v pokojíčku. Ani to, že jeden spí občas v obýváku.
Líbil by se mi způsob, že má každý svůj pokoj, kde spí a tráví část svého času. Plus společná ložnice, kde spolu jsou, když oba mají náladu.
Má to tak někdo nastavené?
Funguje to, nebo to je začátek konce vztahu?
Jsem introvert a mám dny, kdy jsem už unavená z toho, že je kolem mě pořád někdo.
Mají to tak strýc s tetou. Rozhodně bych o jejich vztahu neřekla, že je láskyplný a harmonický. Ale nedokážu posoudit, do jaké míry za to mohou oddělené ložnice :D.
Jinak mně by to nevyhovovalo, ráda si s mužem před spaním povídám, potulím se, někdy společně posloucháme audioknihy. A nevím, kdo by mi v noci chodit pro pití :D ❤️.
@emillyhk sice nemáme každý svou ložnici, ale co se narodil syn, tak přítel spí v obýváku na matraci a my s Filipkem v ložnici. Zjistili jsme, že nám to tak vlastně vyhovuje. Já nejsem tak nervózní, že se přítel nevyspi když malý pláče a navíc je to takové,, lepší,, vyspíme dobře všichni tři. Občas se potkávám s názorem třeba od kamarádek, že je divné, že spolu nespime v ložnici, že kdy máme sex... Jako na sex nepotřebuješ ložnici že jo 🙂 Navíc, jak píšeš,u nás třeba přítel rád koukat na TV než usne a já zjišťuji, že mám ráda klid, tmu bez TV. Kdysi prý bylo úplně normální, že partneři či manželé měli každy svou ložnici