• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak jste přišli o kamarádku / kamaráda?

31. července 2014 
Ahoj, stalo se vam nekdy, ze jste ztratily kamosku nebo kamarada? Jak se to stalo a kvuli cemu? Mrzi vas to?
16. říj 2009 v 15:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já přišla o spoustu kamarádu,když sjem na tom nebyla zrovna nejlíp,takže v nouzi poznáš přítele. A nemrzí,protože to nebyli opravdoví přátelé.

Taky mi jeden kamarád zemřel. A to mě mrzí a moc :cry:
16. říj 2009 v 15:10  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
presne ako pise kaczka ked clovek pride o kamarata tak ze sa mu otoci chrbtom ked ho clovek potrebuje tak to tak neboli ako ked mi kamarat zomrel pred ocami na infark,kamaratka dostala v 16 tich zapal mozgovych blan a uz z nemocnice neprisla :frowning2: ,ked isla kamaratka rodit a zomrela,ked sa zabil jeden kamarat v aute a druhy je zmrzaceny do konca zivota....
16. říj 2009 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Áno. Stalo sa to kvôli drogám, ktorých sa nechcela vzdať. Už je "čistá" ale už sa to nedalo tak dokopy ako pred tým :frowning2:
16. říj 2009 v 15:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
stalo se to MM. Byli jak bratři, psali si celou vojnu, spali téměř v jednom spacáku a pak se dotyčný úplně odpoutal a dokonce vyhýbal konatku, na telefony ani dopisy oznamující narození našeho prvního potomka nedpovídal. MM si dodnes není jistý, co se to stalo. došli jsme ale společně k tomuto rozluštění.
Když jim bylo 20 let, každý se vydal jinou životní cestou. MM studoval Famu, oženil se, našel si zaměstání, narodil se nám syn. Kámoš začal vyznávat zvláštní alternativní přístupy k životu, chodil v dřevěných botách, se ženou se rozvedl, běhal po kopcích a honily s přítelkyní duchy či co to bylo, virgule, mentální energie - prostě tento typ zaměření.
Už kolem naší svatby jsem měli pocit, že na nás koukám trochu spatra, lehce pohrdá naším konvenčním životem atd. Pořád jsme se ale stýkali, ale MM ho už zdaleka tolik neobdivoval, jako když byli kluci. A to byl asi ten konečný problém. MM nerad, ale musel připustit, že kámoš prostě vždycky potřeboval dělat dojem a být obdivován. Když už se toho nedočkal, tak se ztratil. Zvláštní bylo, že my jsme s ním žádný problém neměli, zvali jsme je i s přítelkyní a byli jsme s nimi rádi...

Prostě zase nadřazenost těch "duchovně vyšších" lidí, co shlížejí na ostatní z výšky své niterné vyspělosti - a nejsou nic jiného než nespokojená, arogantní hovada, co si sami se sebou nevědí rady a tak to nahrazují jednou velkou pózou.
MM ho několikrát hledal na internetu, našel jeden příspěvek v diskusi o jakési ezoterice, kde přesně dle svého způsobu moralizoval a mentoroval ostatní. Nakonec dělá zahradníka někde na zámku. Víc nevíme.
Muže to zaskočilo a leželo mu to v hlavě, protože s ním prožil intenzívně několik let a myslel si, jak silné mají přátelství...
16. říj 2009 v 16:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
já přišla o dvě kamarádky během jednoho jediného roku.
Ta první - Je to moje sousedka a v práci byla šéfová. Nastoupila jsem v půli na mateřskou a do konce měsíce tam ještě byla, pracovala, chystala hodně dopředu, zaučovala novou kolegyni... Byly jsme domluvené, že za to dostanu peníze za tu půlku měsíce. Pak se se mnou postupně přestávala bavit. A nakonec to došlo tak daleko, že mě shodila před celou firmou, jaká jsem mrcha a že jsem tam vlastně vůbec po nastoupení na MD už nechodila (přitom ona sama nejlíp věděla, že je všechno jinak - tam i zpět jezdila se mnou autem...). Takže si tam už v životě ani neškrtnu!

Ta druhá - známe se osm let - dohodila mi práci. Rozjela jsem jim to, co potřebovali, sehnala externisty, starala jsem se o chod... Nakonec mě nařkli z něčeho, co jsem neudělala a už půl roku to mají na stole právníci. A je to tak absurdní, že i právník té druhé strany řekl mýmu právníkovi, že to naprosto nechápe a vlastně je na naší straně. A jak jsem se do tohoto průšvihu dostala? Ani nevím jak, jen proto, že jsou na světě fakt různí lidé... A zjistila jsem, že když se vás někdo rozhodne zničit a má k tomu prostředky, může velmi jednoduše. Ještě teď netuším, jestli se budu soudit nebo se dohodneme. A je mi z toho nanic. Nevěřila jsem, že tak "starého" člověka jako je ona můžou změnit peníze a lidi, ale bohužel...
16. říj 2009 v 18:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
kubaka Tak to je dost zajimavy pribeh. A je vubec ten chlap normalni? Protoze prece jen ty drevaky a duchy...

Take se mi stalo, ze kamaradka (predtim hodne blizka pro mne osoba) se mnou z niceho nic prestala komunikovat, odpovidat na SMS, maily, zvedat telefon. Nechapala jsem co se stalo. Kdyz jsme se ale nahodou potkaly ve meste, prosla kolem mne aniz by pozdravila. Zvastni, ale ja uz jsem to neresila :wink:
16. říj 2009 v 18:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
No ja celkom nesuhlasim s tvrdenim, ze ked clovek strati kamarata, ktory stale zije - ze to neboli. Boli to, ale je to iny typ bolesti ako ked niekto umrie....
Mna bolelo to, ze som bola taka hlupa a nevsimla som si, kedy moju kamaratku peniaze zmenili natolko, ze bola schopna spinavosti najhrubsieho zrna.... bolelo ma to, ze som tie roky mohla priatelit s niekym, kto o priatelstvo stoji.....bolela ma ta zrada....Preskakali sme spolu celu vysku, tahali to spolu v dvoch firmach a teraz neviem - bolo vsetko naozaj len pretvarka, alebo len tie posledne dva roky boli o peniazoch? A tato nevedomost boli stale...
16. říj 2009 v 18:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
no hovorila som presne o tom istom ako Monika6e, na mna vsak nemala ta kamoska paky, lebo by potopila aj seba, tak poslala anonym na danovy urad.... :unamused: ubohe :rolling_eyes:
16. říj 2009 v 18:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak som to nemyslela jasne ze to boli ak ta zradi niekto kto ti bol blizky ja som to myslela tak ze ak niekto odide bez rozlucky je to tragicke.
mala som,,kamosku,,skor som ju tolerovala ako kamaratovu babu,chodili sme na dovolenky s partiou,na grilovacky a bola to strasna mrcha okrem toho ze kamarata podvadzala a vyuzivala ,stale s nim bola nespokojna aj medzi vsetkymi v partii.bola som rada ked sa snim rozisla no on ju mal tak rad ze si ani po rokoch nenasiel inu.no neviem ci by s nou bol stastny on si do dnes mysli ze ano :frowning2:
16. říj 2009 v 19:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
norik1: na mě se ta "kamarádka" snaží mít ty páky díky tomu, že jí za zadkem stojí velice bohatý investor.... Který vlastně - podle mě - stojí naprosto za vším...
16. říj 2009 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem přišla o nejlepší kamarádku před několika letama a pořád mě to mrzí a trápí. :frowning2:

Ona se se mnou přestala bavit, protože jsem ji blbec řekla pravdu o jejim příteli, který se se mnou chtěl vyspat. Jemu jsem řekla NE a začala jsem ho ignorovat a jí jsem nic neřekla, jenomže pak jsem se dozvěděla, že se pokusil o víc jejich kamarádek a tak jsem nevydržela a řekla ji to.
Jenomže ta špatná jsem byla já a ne on.
Se mnou se nebaví a sním žije pořád :angry:
16. říj 2009 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
V srpnu t.r. mi zemřela kamarádka se kterou jsem strávila nejhezčí chvíle :pensive: . Nikdy jsem se s nikým tak nezasmála a neužila tolik srandy. Kamarádit jsme se začaly po maturitě a než jsem potkala manžela, byly jsme jedno tělo, jedna duše. Od té doby jsme se viděly mnohem míň, byla moc společenská a nechyběla na žádné kalbě, já dala přednost budování hnízdečka, ale pořád jsme o sobě věděly.
Nedá se napsat, jak mi strašně chybí a ještě víc si vyčítám, že jsme se poslední dobou moc neviděly.

Druhá se odmlčela po narození dcerky. Dost jsme spolu kamarádily, svěřovaly se. I v těhotenství jsme se viděly dost často. Teď nic, ani malou ještě neviděla. Nechápu to, jediné vysvětlení mi dala máma, že je v tom dcerka. Kamarádce je totiž 33 a své dítě nikdy mít nebude. Komunikovat se mnou přestala, aby jsme si to vyříkaly. Co nadělám, mrzí mě to. :unamused:

Takže tak. :pensive:
16. říj 2009 ve 20:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dá sa povedať, že som došla o dosť kamarádiek. Dovod bol jednoduchý, nejako sa nám rozišli cesty. Ony sa vydávali neskor a debaty okolo detí ich nebavili. Teraz sa to dáva do koľají. Konečne majú aj ony deti. Síce som ich o dve predbehla, ale to nevadí. :slight_smile:
16. říj 2009 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
jindri, jsem na tom podobně kvůli mimču.
Přátelily jsme se asi sto let,já měla brzo rodinu, ona karieru. Došlo k naprosto zbytečnému nedorozumění, kdy jsme čekaly: já na ní, ona na mě, až si zavoláme. Naše cesty se rozešly po víc než 15ti letech.

Když se mi narodil druhý syn, udělala jsem první krok, zavolala. Obě jsme brečely jak želvy. Promluvily jsme si. Všechno se zdálo být ok. Jen do doby, než jsem jí napsala sms o tom, že mám miminko. Ona zatím má jen a jen tu kariéru (ani náhodou ji za to neodsuzuju) a tak to je opět na mrtvém bodě. Víc se neozvala a mě to je moc moc líto....

Třeba je tady někde na koňovi...přála bych si to.
16. říj 2009 ve 20:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ja som prišla tiež o super kámošku, ako sestry sme boli.... :cry:
proste som sa nemohla pozerať nato, ako ju on za jej chrbtom podvádza a ona ho tak milovala, som si myslela, že jej oči otvorím, no obrátilo sa to proti mne, hmm, aj tak to dakedy chodí, neverila mi, obvinila ma a mňa to moc mrzelo, asi som mala byť ticho a bol by kľud. pred časom som sa dozvedela, že si toho chalana vzala aj za muža, no nemám žiaden kontakt na ňu a tak rada by som ju videla, strašne :cry: :cry:
16. říj 2009 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
jajka láska je slepá :dizzy_face: hluchá :confused:a :zipper_mouth:
16. říj 2009 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Titkovamiriam, viem ze to bolo myslene inak :wink: ked to po sebe citam, tiez to vyznie trochu drsnejsie ako som povodne chcela :wink:
Ale ved ma poznas, vies co chcem povedat :grinning:
16. říj 2009 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já přišla o svoji nejlepší "teen" kamarádku těsně před maturitou, když se mi pletla do života... já byla tehdy po uši zamilovaná do svého "prvního"... a on se mi tehdy začal vyhýbat, ale nechtěl nic ukončit... a já se trápila... a ona se do toho vložila a promluvila mu do duše v tom smyslu, že buď mě má nechat na pokoji úplně nebo to má dělat naplno, že si takovýhle trápení nezasloužím... no a on si to vzal k srdci a nechal toho úplně... Dnes už vím, že mě oba měli opravdu rádi a oba pro své chování měli velmi pádné důvody... ale já to té své kamarádce tehdy nějak neodpustila, že se do toho pletla... protože ačkoli jsem se fakt děsně trápila, skončilo díky ní všechno... tehdy jsem se na ni zlobila. No a po maturitě jsme každá vykročila do života jiným směrem a už nikdy se to nedalo vrátit. Jako víme o sobě, sem tam si napíšem, spíš ale výjimečně... je to škoda, ale takovej už je život...
16. říj 2009 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky i ja jsem prisla o kamaradku docela nedavno..a to kvuli spolecne dovolene..nebo spise ta dovolena mi otevrela oci jaka vlastne je to kamaradka...mame obe deti ja mladsi o 9 mesicu...takze to bylo tak, ze nase dite ma rezim a i na dovolene jsme ho dodrzovali, jejich dite rezim nema, protoze tatinek chodi pozde z prace a kdy jindy by si ho mel malej uzit (dle meho jejich omluva toho, ze s nima je do pulnoci a nebyli schopni ho naucit chodit spat - nevidim proste duvod, proc by se rezim ditete mel dodrzovat podle prichodu tatinka domu :fearful: )...no takze chata drevena, vse bylo slyset, chapala jsem ze diteti nejde vysvetlit nekric atd. ale jiste veci ovlivnit jdou..napr. to ze kdyz se planovali vylety, tak to bylo jen podle nich a jeden den dokonce vymysleli prohlidku na zamku a pak vylet do jeskyni..(jel s nami jeste bezdetny par) nasi Kate nebyl jeste ani rok, vsude jen lezla nechodila, v kocarku ji to moc nebavilo, takze kdyz jsem chtela brat ohled na ni, tak ani jedna vec pro nas nebyla..nicmene stejne jeli, na nazor se nas neptali a bylo jim divny, proc bychom nemohli na prohlidce dite nosit v ruce (ano asi bychom si to my i dite velmi uzili, jelikoz by chtela porad na zem atd.) no nebo jsme pry mohli cekat v podhradi a pak u tech jeskyni no parada ze? tak jsme to nechali plavat a zbytek tydne jsme si jeli po svem, az na to ze bylo dusno a ze nas porad obchazeli spolecne grilovani bylo takove, ze zacali v dobe, kdy my jsme koupali a uspavali dite...ano oni nemuseli jejich dite chodilo spat ve 23 hodin zadny kompromis, zadne domluvy my jsme prisli ve 20:30 k ohni a oni uz meli vse hotove....no a udelejte si neco ... takhle to bylo s kazdou druhou veci...strasne jsem se v jejich postojich zklamala...jako dobre kazda chceme vse dobre pro svoje dite, ale abych byla jeho otrokem (a jeste manzela), to opravdu ne a hlavne me mrzelo, ze rychle zapomela jake to bylo, kdyz jejich dite nechodilo a nemohlo si hrat a tak...asi by se taky branila...po prijezdu jsme si vymenily par nechutnych mejlu, kdy mi naprosto s klidnym nevypocitavym srdcem oznamila jak je moje kamaradka protoze pro me udelala uz to a to a to a proste nechutny az vypisovat...zklamala me jako clovek jako clovek, kterej pred svym manzelem nedokaze rict pravdu o tom, na cem jsme se pred dovolenou domluvily, jako clovek kterej nebere v potaz ani moje dite a jako clovek, kterej neuznal jedinou chybicku sam v sobe...ano ja jsem taky chybovala, ale oni v nicem a nepriznat si chybu je ta chyba nejvetsi...a ted...obcas se potkame a max. si kyvneme na pozdrav...obcas si na ni vzpomenu, ona je chodici moudro, rozdava rady a dela ji to dobre...a dokazu zit i bez ni, ac je mi to nekdy lito, ale proste nedokazu zapomenout..mozna je to banalni, ale strasne se me to dotklo... :cry: :cry: a aby toho nebylo malo jeste chtela, abychom se normalne vidaly kvuli detem protoze jejich syn ma nasi holcicku tak strasne rad...no jako by nemel rad dalsich 10deti kolem...a pro me to byla jistym smerem i hrozna uleva, najednou mam spoustu moznosti delat si vse podle sebe a ne se stale prizpusobovat jejim potrebam...ona se citi ukrivdena a hrozne nad veci, tak to klidne muze ja to proste nedokazu prejit...a to jsme spolu pred dovcou byvaly opravde temer den co den...ale jak tu nekdo psal takovy je zivot a mohlo by se to hodit za hlavu, ale ja to proste nedokazu a nechci... :rolling_eyes:
16. říj 2009 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
senja a ty mas nejaky pribeh ?? :fearful: :slight_smile:
16. říj 2009 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja som prišla o kamaratku tragicky :frowning2: .... v zahraničí ju zavraždili, je to už dávno, ale často si na ňu spomínam.... :frowning2: :frowning2:
16. říj 2009 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
emyly: juj to je hrozne :frowning2:
16. říj 2009 ve 22:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
ano je to hrozné a smutné, často ma to zabolí... nedávno som upratovala fotky a našla som spoločné s ňou,na kúpalisku.... je to už dávno ale slzám sa nedá ubrániť ani po čase.... :frowning2: :frowning2: nech už sladučko spinká, ale mala som ju rada :frowning2:
16. říj 2009 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
:cry: no smrt je nejhorsi rozlouceni a clovek s tim nic nenadela..a ja jsem si prave rikala, ze jsme obe tu a mely bychom to zkusit napravit to rika jeden hlas a druhy proste nechce...porad by to bylo mezi nami a je to proste moc slozite nechci do toho jit a ani byt ta prvni...
16. říj 2009 ve 22:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
lisounek a neskúšala si sa s ňou o tom porozprávať,ked ste sa vrátili z dovolenky? niekedy je dobré si veci vydiskutovať, možno aj ona mala výhrady voči tebe ale narovinu ti ich nepovie... a ak nad tým teraz uvažuješ, to znamená že ti nebolo priatelstvo lahostajné.... ja neviem, ale skúsila by som nadviazať kontakt ešte raz, a ak to nevyjde, budeš vedieť že sa kamoška vyfarbila v plnej kráse, aspoň si urobíš úsudok aká v skutočnosti je...
16. říj 2009 ve 22:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
emyly ja jsem ji to navrhla ale nedoslo k tomu psaly jsme si mejly a nebyly prijemne a taky ona nema pocit, ze by neco vubec udelala, takze je to voda na mlyn a to je to smutne..nikdy si neprizna, ze by to udelala spatne...ja ano ale nebudu si sypat popel na hlavu sama, protoze nikdy za to nemuze jen ta jedna strana... :unamused:
16. říj 2009 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Prišla som o jednu kamarátku a veľmi ma to mrzí....
Naši otcovia boli spolu na vojne a písali si, aj keĎ sa vrátili domov..... no a samozrejme k takýmto listom patrila aj výmena fotiak atď...
pamätám sa, že om raz išla autobusom domov zo školy, a tak am napadlo, čo keby som Eve napísala? Vtedy bolo v móde si písať :grinning:
A prišla som domov a tam ma čakal list od evy, či si nebudeme písať... Bývala v karviné... Toto bolo v prvej triede na strednej.... Písali sme si strašne dlho, väčšinou to bolo tak, že mi v liste odpovedala na niečo, na čo som sa jej chcela opýtať a naopak..
prežívali sme spolu maturitu, je len o mesiac mladšia než ja, ja som s ňou prežívala prijímačky na VŠ, študovala medicínu v olomouci, s radosťou mi písala o spravených skúškach, ja jej o tehotenstve, na rodení jarka... a potom lista prestali.... Potom sa zase ozvalka, keĎ som jej napísala, že čakáme druhé bábo, gratulovala mi, zase sme si vymenili pár SMs, posledný list bol plný radosti, že je pani doktorka a ja som plakala od radosti, že to dokázala, a ešte mi,písala, že ide do Nemecka do nejakého sanatória... a KONIEC...
Neodpovedá na listy, na SMS-ky, e-maily.... veľmi am to mrzí.... celé tie roky sme si písali, nikdy sme sa nevideli, len na fotkách a zrazu..
mieša sa vo mne strach so zlosťou, že mi neodpovedá..Skúšala som tu cez koňa, cez skype, cez Google... nič....
17. říj 2009 v 00:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
lisounek,
rovnako som bola na to ja. S kamarátkou- spolužiačkou sme sa nevideli viac ako 10 rokov. Ja som si založila rpdinu. Ona bola v zahraničí, jednoducho žila svoj život. Pred 2 mesiacmi som si našla jej číslo. Zistila som, že máme rovnako staré najmladšie dieťa. Mala dosť toho za sebou. Teraz sa jej život dal do koľají a zasa sme našli spoločnú reč.
17. říj 2009 v 08:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
o někoik kamarádů (jsou to hlavně chlapi, ženský to ustály) jsem přišla s narozením prvního syna. Lidé se přestali ozývat, už mě nepsali pojď si s náma sednout, stavíme se na kafe atd. Hrozně mě to mrzelo, protože jsem si připadala, že jsem nenormální, jak kdyby narození dítěte bylo nějaké postižení či co, ale nějak jsem si na to zvykla a zjistila, že mě tito lidé nestojí za to abych se tím trápila, protože to nebyli opravdový kamarádi. Mnohem víc mě zasáhlo, když jsem o člověku kterého znám roky zjistila, že je úplně jiný než jsem ho znala, že překrucuje pravdu ve svůj prospěch a pro svoji vlastní zajímavost, bolí mě, že člověk kterého jsem považovala za čestného a slušného, ke kterému jsem vzhlížela a brala si ho jako vzor je jen ubohej hrabavej parchant :rolling_eyes:
17. říj 2009 v 08:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
nestalo se
17. říj 2009 v 08:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek