• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak na mámy spratků?

25. dubna 2009 
autor
karotky: ale my bábovky půjčujem, jen tyhle děti tam byly bez mámy, neměly žádnou hračku a podle chování spíš vypadaly, že dětem všechno vemou a ještě se poperou. Jak jsem psala, měl tam dva kamarády, kteří taky měli bábovky, vzájemě si je popůjčovali a všechno v pohodě. Možná to tak vyzní, ale mě vážně nedělá problém s ostatními dětmi se podělit, ani Adíkovi, ale nechci, aby si nechal "srát" na hlavu, všechno půjčil a nakonec sám neměl nic. Naštěstí tyhle potíže neřešíme často, Adík má poměrně vyhraněný koníček - fotbálek a většinou se tedy o hračky nepere, má prostě svůj balón a je klid. Na ten mu ale nikdo sáhnout nesmí a brání ho zuby nehty. To je v pořádku. Bohužel jakmile si pak vzpomene, že si chce hrát s něčím jiným, otrkanější děti, ho převálcují. No má se co učit.
6. dub 2009 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mapris: Dík za podporu a teda divím se, že jsi na takovou situaci ještě nenarazila. Fakt jsem se musela poradit, protže jsem si nevěděla rady. Jo, školka bude něco jinýho. I když... Kamarádka mi zase říkala, že jestli její dítě přijde, že si na něj jiné děti dovolují, naběhne tam a vynadá vychovatelkám. To si myslím, že už je moc. Zas bych nechtěla celý život vodit dítě za ručičku, ale pak se může taky stát, že když uvidí, že to neřeším, nesvěří se mi ani s šikanou ve škole. Chjo chjo.. Mám sto chutí dát malýho manželovi, ať to řeší on. Zajímavé je, že když jsme mezi chlapama, je to v pohodě, nikdo nic neřeší, každý si své dítě v případě potřeby spacifikuje a je to nějak víc v klidu. Mámy to mají holt jinak..
6. dub 2009 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sonije: ono z někoho může být otloukánek i když ho rodiče snaží vychovávat dravě, prostě to mají v sobě, to že se sami neprosadí a to se právě pozná v té školce, kdy tam nejsou mamky, které zasáhnou. U nás s tím, že se začal bránit, ale i začlo období "moje", takže ho musím pořád upozorňovat, že hračky musí půjčit, že kamarád(ka) mu je taky půjčuje když jsme u nich na návštěvě. To že musí děkovat a prosit je základ, to už zvládá. O sladké se taky klidně dělí, o ho napadne samo, jen to půjčování hraček musíme vypilovat.
6. dub 2009 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
sonije, hlavne pozor na to, aby sa ti to nevrátilo :wink: pred rokom a pol som aj ja mala občas pocit krivdy za malú, ktorá bola a medzi rovesníkmi stále je taký "otloukánek", čo si nechá všetko páčiť, lenže nad menšími deťmi cíti prevahu, tak je presne taký "prevít" ako tu píšete :sweat_smile: len teda ona skôr bere hračky, maximálne sotí, nehryzie ani nebije deti :wink: ale keby pohryzla a nejaký cudzí ujo by jej to vrátil, tak to tiež riešim. ked pre nič iné, tak preto, aby si nejako neskomolila v hlavičke, že ked ma môže cudzí ujo hrýzť a mama sa ešte hnevá na mňa, tak radšej nepoviem, že ma iný cudzí ujo hladká..., lebo bude sa na mňa mama hnevať :sweat_smile:
6. dub 2009 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
kamhajek: No Adík umí poděkovat, Dobrý den a nashledanou, ale na to prošení pořád zapomíná. Hračky doma půjčuje v klidu, když jsou u nás kamarádi, můžou si půjčit co chtějí, samozřejmě se mu občas nechce, ale převážně mu stačí to vysvětlit a je klídek. No jsem zvědavá, jak školku zvládne. Chtěla jsem ho dát do anglické, ale mám takový dojem, že tam právě bude nejvíc těch spratků, tak přemýšlím, jestli ho hodit rovnou do jámy lvové, nebo raději zvolit normální školku. Ale ta anglická školka má i kurzy, tak se tam zajdem mrknout a uvidíme..
6. dub 2009 ve 22:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
cairka: Jasně, Adík si taky dovolí na menší děti, ale samozřejmě zasahuju. Někdy to nemyslí špatně, chce se mazlit a pak se mu hodně těžko vysvětluje, že půlroční miminko je křehoučké a roční dítě sotva stojí na nohou. Ale vysvětluju, zasahuju... Když někoho kousne za pohlavek, většinou taky nechám, jen když některá z mamin vyšiluje, tak to řešíme. Ale jak píšeš, jak si to má srovnat v hlavě.. Ano, většinou nedostane vynadáno ani za "nepřiměřenou" sebeobranu, jenže uhodil. A pak má v hlavičce zase bordel z toho, že jednou může uhodit a jednou ne, ještě si nepřebere, co je sebeobrana a co útok.. A to je pořád o tom, co jsem napsala na začátku. To jim musíme ukázat my mámy..
6. dub 2009 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
no dobre, ale tak potom píš o matkách ignoráčkach a nie o deťoch spratkoch. hlavne nie, ked v prvom príspevku píšeš o 1apolročnom dieťati :rolling_eyes: dokonca si dovolím tvrdiť, že ani to moje trojročné spratek nie je, aj ked jej reakcia je občas nepredvídateľná a rýchlejšia ako ja :wink:
6. dub 2009 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak tak. Ja sa z dieťaťa snažím vychovať až neprirodzeného pacifistu, používam ďakujem aj prosím,a učím to aj malú, zasahujem zakaždým, keď niekomu ubližuje alebo trhá hračku, zdôrazňujem že zakaždým, a ona sa správa naďalej tak isto-dravo, zákerne, agresívne. Nie je to spratek ani prevít a nie je zlá-jej nervová sústava je snáď labilnejšia a nezrelejšia ako to býva u 90% detí v jej veku. Nikdy ma nenapadlo to riešiť s rodičmi, ani teda opačnú situáciu, keď dostane moja malá "po nose" alebo jej niekto vezme hračku, vždy to vysvetľujem jej.
6. dub 2009 ve 22:29  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
cairka: No ano, ignorující matky, mají doma spratky, protože je prostě nevychovávají. Neznám mámu, která by přes veškerou výchovu měla doma nezvladatelné dítě.. Jasně, reakce je občas rychlejší, samozřejmě občas taky na někoho vlítne, sebere mu hračku apod., ale jdu a domluvím mu. Omluví se.. Ignorující mámy spratků to buď pozorují z dálky nebo vůbec a zkrátka neřeší. Dítě je pak zvyklé vzít si co chce a kdy chce. Neomluví se.. To mi vadí. A když pak taková kráva ještě na mě vylítne, že je to vlastně v pořádku, vře to ve mě jak v papiňáku..
6. dub 2009 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte. Ja mám síce doma už staršie dieťa ako vy, ale zaujala ma táto diskusia, tak chcem reagovať. Ja osobne som toho názoru a vychovávam tak aj malú, že má byť slušná aj keď ostatný nie sú. Mňa nezaujíma, že nejaký spratek sa chová tak alebo tak. Vždy som jej vysvetlila, že on/ona je nevychovaný a my sa tak chovať nebudeme, lebo je to škaredé. Vediem ju aj k tomu, že ak sa jej niečo zlé stane, niekto jej ublíži, tak mi to musí povedať a ja jej pomôžem to vyriešiť. Vôbec si nemyslím, že ak budem za ňu riešiť problémy, tak bude neschopná to urobiť sama, práve naopak. Uvidí ako sa problémy riešia a bude to vedieť aj sama. Nebolo by tolko šikany a podobných zverstiev na školách atď, ak by nebolo to známe, podla mňa vrcholne primitívne príslovie, "žalovať sa nemá". Je to niečo, čo v tých deťoch zakorení a potom držia neprávosti radšej v sebe, len aby neboli žalobaby. Neuznávam názor, že ak sa ostatné deti chovajú nevychovane ako taký spratkovia, tak budem radšej aj ja viesť dieťa k tomu aby malo široké lakte a nevymáchanú hubu, len aby sa v živote prebilo. Nie!!! Môžem mu ukázať ako sa môže prebiť aj inteligentne a ako sa má odosobniť od primitívov, ktorých je bohužial vo svete vela, ale aj na to sa musí pripraviť. A ponížiť sa na uroveň primitívov, je ako by ste ním boli aj vy. Tolko môj názor.
6. dub 2009 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
zuzana581:Ano, krásný názor, ale je to podle mě trochu i o pohlaví. Holčičky se tolik neperou, kdežto kluci holt musé být trochu "zdatnější". Přebít sílu inteligencí: To určitě jde, ale ne ve věku batolete. Představa, že moje dítě bije jiné dítě a ten se mu to snaží vysvětlit... Dodnes vzpomínám, jak jsem byla za užalovanou i ve školce a nechci, aby bylo moje dítě. Je to stigma na celé dětství.. Chce to najjít zalatý střed a já ho tedy ještě nemám. Tím, že budu za své dítě všechno řešit, neosamostatní se.. A co dělat, až pojede na týden se školou? Tam nebude mít za sebou mámu. Nevím, uhodit druhého v sebeobraně ano, ale při horších prohřešcích se obrátit na dospělého. Pak je ale problém, když dospělý s druhým dospělý stejně nic nevyřeší, protože jeho dítě je právě ta osobnost...
6. dub 2009 ve 23:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
jj, taky myslim, ze u holek je to neco jineho. Mia proste nikdy nepujde a nekomu ji ubali, to proste nejde.
7. dub 2009 v 07:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
kristi: se musim tlemit, když si představim Tygra, jak by někomu ubalil...možná tak ve snu :sweat_smile:
7. dub 2009 v 09:02  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
:grinning: :grinning: :grinning: ...no...ono ako nič iné ani toto pravidlo (že dievčatká nepôjdu a niekomu jednu "neubalia" pri hádke napríklad alebo aj bez nej, len tak na "skúšku")) neplatí stopercentne....
7. dub 2009 v 09:10  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja myslim, ze vysvetlit si to muzou, az budou starsi, kdyz jsou prtavy, tak plati asi pravdilo silnejsiho, pac se jeste nedokazou domluvit
7. dub 2009 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak tak...a nemusí byť silnejší len fyzicky ale trebárs aj "iba"povahou priebojnejší... podľa mňa v roku a pol-dvoch -troch ešte sa deti veľmi nedelia na "vychované" a "spratky"...
7. dub 2009 v 09:14  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
já bych teda radši měla spratka, než toho poseru s kytkou, co mám doma :stuck_out_tongue_closed_eyes:
7. dub 2009 v 09:23  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Sonije,
k tomu požičiavaniu hračiek - je samozrejme super, že ich požičiava, ale ja už by som pomaličky prešla na mód, že požičať nemusí. Znie to tu možno divne, ale ostatné deti mu tiež nie vždy všetko požičajú, tak aby sa aj on naučil odmietať. Samozrejme ho to neučíš koli tomu, aby bol sebecký, ale preto, aby napr. v budúcnosti dokázal odmietnuť pána, ktorý ho prosí, aby si k nemu nastúpil do auta. Predsa k nemu nebude nastupovať len preto, že tak pekne prosí, že? Takže by som mu hovorila - "je pekné požičať, ale keď nechceš nemusíš". A zase na druhú stranu, keď on niekoho poprosí o hračku, a nedočká sa jej, tak vysvetľujem - "ty si urobil všetko správne, pekne si poprosil, ale on ti ju i tak nemusí dať. S tým sa nedá nič robit."

K tomu bitiu. To si u nás vzal na starosť manžel, a s chlapcami na posteli "zápasí". Oni sa naučia biť, naučia sa pravidlá, kde sa nesmie búchať, aby sa neublížilo. Tiež sa mi to z počiatku nepáčilo, ale teraz vidím, že je to dobre. Chlapci sa vedia brániť, ale pritom nikoho nenapadajú koli požičaniu hračiek.
7. dub 2009 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
sinie já to pochopila tak,že to byl otec od těch holčiček :confused:
7. dub 2009 v 11:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj sonije, mám stejně starého klučinu a taky občas jsme v dětském centru. Situaci kterou jsi popsala asi znají všechny maminky. Já osobně na Tvém místě bych do toho nezasahovala a už vůbec bych tak dlouho situaci s malým spratkem, jak jsi onoho klučinu nazvala, neřešila. Myslím, že když by mému malému někdo vzal "jeho " hračku tak by se nejspíš rozeřval na celé kolo ( chodíme mezi děti teprve krátce tak ještě není otrkanej), tak bych ho nasměrovala na jiné hračky nebo jinak zabavila. Ani malej není svatej a občas si umane, že potřebuje přesně tu hračku s kterou si právě hraje někdo jiný. Pokud to vidím tak zasáhnu, jak píšeš, ona mamina spratka tu situaci neviděla tak zasáhnout nemohla, a je i možné, že ikdyby to sledovala tak by jí to byli šumák, ale s takovou ženskou se pak nedomluvíš a akorát si zvedneš žluč a prd vyřešíš. Je hezké učit děti prosit a děkovat , náš klučina ještě vůbec nemluví takže tohle u nás přijde na řadu až se mu jazyk rozváže. Takže klid a pokud Tvému klučinovi někdo vyloženě neubližuje tak bych ho nechala trošku bojovat samostatně :wink:
7. dub 2009 v 11:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte. Nebude to u deti do 2 rokov proste len vekom?Ze proste este nie su zvyknute poziciavat hracky a vsetko chcu? Ja si myslim, ze mala to proste este nechape, ze nema brat hracky inym detom...Ja jej to sice vzdy poviem a vratime hracku, ked niekomu berie ale myslim ze proste to fakt este nechape preco som jej to vzala...
7. dub 2009 v 11:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
v takomto pripade ucim dceru aby ustupila ona.ked si ine dieta neda povedat tak pridem za nou vysvetlim jej ze sa ideme hrat inam a sinymi hrackami aaaaa s mamai tych deti to uz vobec neriesim...ja musim moju dceru naucit sebestacnemu spravaniu a ustupovnaniu takymto ludom z cisto rozumoveho hladiska aby nedoslo k stretom...
samozrejme moja dcera chape ze neurobila nic zleho ale len nechavame dietatko aby sa pohralo..tot vse.
viac nemam rada ked ideme na preliezky a moja dcera kedze je zvyknuta mat okolo seba priestor a vie sa dobre skriabat aj ked jemalinka...tak ine cudie matky mi zastieraju vyhlad z mojej bezpecnej vzialensoti(v pripade nudze)svojimi zadkami a snahou pomoct mojej dcere aj napriek tomu ze ona ani nema zaujem a nechce sa dat chytit...a pod..a pritom ich vlastne dieta visi za nohu z hojdacky a to nevidia tak toto ma rozculuje tieto uvedomele a napomocne matky inym :sweat_smile:
7. dub 2009 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak ja som asi mamina ....., ale je to moje dieta, tak ho tak nemôzem nazvat. On by vsetko co vidi chcel. Ked prideme na ihrysko, vysypem mu tam vsetky jeho formicky, lopatky a pod., ale jeho vôbec nezaujimaju. Jeho zaujme lopatka co neni jeho a pekne si pre nu ide a zoberie si ju. Ja mu poviem , ze sa to nerobi, ze to nesmie, a pokusam sa mu ju zobrat a vratit ju, ale on spusti taky rev a zacne trucovat, ze mu radsej vsetci ustupia a pozicaju nam ju. Viem, ze to neni dobre, ale dufam, ze ked bude starsi, tak si to da vysvetlit lepsie. Ale za to mu je jedno, co sa robi z jeho hrackami. Dalsi problem je to, ze tiez ked uvidi odparkovane auticko, tak hned chce ist nan. Ale ja ho najskôr dotiahnem k doticnej osobe, ktorej auticko patri a pekne sa jej opytame, ci si môzeme poziciat. Deti v takomto veku, aspon si myslim, by chceli vsetko , co vidia a este sa nevedia ovladat, ale podla knizky, je taketo obdobie u väcsiny deti a je to normalne. Takze si myslim, ze ked si rodic nevsima, co robi jeho dieta, tak je na vine on a nie to dieta, a nazvat to dieta spratkom, neni podla mna vhodne. Teda podla toho ako je to dieta stare.
7. dub 2009 ve 14:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Necitala som vsetko len v podstate prvych par prispevkov tak napisem ako by som reagovala ja...v prvom rade by som dotycneho chlapceka ktory zobral auticko nenazvala spratkom, pretoze si ho nezobral so zlymi umyslami, v tomto veku je to normalne ze deti chcu to, co nieje ich...takze ak by som bola v tej istej situacii tak by som svojmu dietatu vysvetlila, ze sa uz pohralo s autickom a teraz ho poziciame niekomu inemu, teda tomu chlapeckovi aby nebol smutny...to znamena ze z danej situacie by som sa snazila najst nejake pozitivum- poukazat na pozicanie, podelenie s hrackou aj za stavu, ked sa s nou moje dieta este stale hra... :wink:
7. dub 2009 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
fifina: suhlasim s tebou. myslim, ze je to normalne vyvojove obdobie-dieta sa proste este nevie delit s hrackami. myslim ze az tak od 2-2,5roka zacina byt v sociali. vztahoch vyspelejsie :wink:
7. dub 2009 v 15:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
fifinna, tak ja mam rovnake dieta, ktore chce vsetko. Ked ideme von, len sa bojim,ze dakde uvidi dieta s loptou, lebo tu berie najradsej. Zatial to beriem s humorom, ved ho to snad prejde, lebo vysvetlovanie, ze to nie je jeho nezabera. Aj ked mame svoju loptu, on chce aj tu druhu. A tak je to so vsetkym. Vsade beha za detmi, aj za cudzimi ludmi, ak sa mu pacia, s kazdym sa chce hrat. Niekedy si normalne myslim, ze by isiel s cudzimi ludmi a vobec by som mu nechybala. Ale dufam,ze nie. Väčšinou ho potom odtiahnem násilíma a s plačom.keďže nič iné nezaberá. Dúfam, že v škôlke už taký nebude a nebude všetko brať. Ja som bola ako dieťa skôr plachá a držala som sa maminej sukne a tiež radšej ustúpim ako ísť do konfliktu, tak mi je to aj trochu nepríjemné pred tými ľuďmi. Vlastne moje dieťa ma teraz núti viac komunikovať s ľuďmi. Ja len dúfam, že z toho vyrastie a pochopí ako sa má k druhým správať :slight_smile:
7. dub 2009 v 15:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
no tak u nas na dvore je to asi takto - donesieme si veci - zvycajne trojkolku, alebo babiku a kocik, zide suseda so svojimi dvomi slecnami kazda jedna donesie jeden kocik jednu babiku - a ako to konci biju sa tri male slecny o jednu babiku a jeden kocik - i ked matematika je uplne jednoducha - 3 babiky a 3 dievcinky kazda dievcinka bude mat jednu babiku a jeden kocik - nie mojej dcere sa obycajne paci babika jednej zo susediek a ta susedka si ju prave nechce vymenit a tak je krik a plac - ale ze by som povedala ze su to spratky a mamka sa nestara alebo co - proste ta ktora je blizsie sa to snazi vybavit pripadne dohovorit "spratkovi" ktory ruci ako o raty, donesie sa dalsia babika alebo hracka, odvedie sa pozornost a problem vyrieseny - ziadne zle pohlady preto ze sa nase deti pochytili a moje dieta chytila niekoho hracku alebo si ju pozicalo alebo niekto si pozical jej hracky - taketo veci treba poriesit ked su tam deti snazit sa dojst k nejakemu dohovoru a do 5tich min zabudnut a snazit sa dietatu ukazovat ako riesit situacie bez zbytocnych negativ a nadavani na druhe mamicky a hlavne bez toho aby si niekomu poukazovala na to ako a co ma robit so svojimi detmi :zipper_mouth: . dokonca minule ma potesila moja dcera ked sme boli v parku a bolo tam take konfliktne dievcatko - mamicka volakde na lavicke bez toho ze by sa len obzrela na dceru, dievcatko zo par krat hodilo piesok do ksichtu druhemu dietatu, dcera sa zobrala - prvy raz teda hovorila "to sa nerobi, to sa nerobi" - a odisla na opacny koniec parku. a co - malej som este povedala ze to co robi je zle, mojej dcere som vysvetlila ze to sa vobec nerobi a do parku chodime nadalej bez toho ze by som ja vosla do konfliktu s matkou toho "spratka". takychto problemov este bude a kebyze mam pre kazde pozicanie/nepozicanie hracky sa hadat s maminkami tak sa asi s nikym nerozpravam ani v parku ani na dvore :grinning:
7. dub 2009 v 17:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
skusim v skratke tiez opisat nas porod... wild horses - mali sme to dost podobne :slight_smile:

Takze - rano v sobotu pred 5 mi zacali kontrakcie, o 3 poobede sme dosli do porodneho domu, to uz boli po 5 minutach. Midwife bola fajn, chcela nas poslat domov, lebo som podla nej bola prilis v pohode na to, aby som rodila :grinning: ale ostali sme tam, dostali sme peknu porodnu salu s balonom, vanou zachodom, roznymi pomockami (pisem to preto, lebo na Slovensku by toto bol tazky nadstandard), pustili sme si hudbu, tancovala som brusne tance, predychavala kontrakcie, midwife nam uvarila caj (mala som specialny na kojenie este z domu) a priebezne nam nosila novy a toasty a lekvar :grinning: potom mi napustila vanu, vliezla som si do nej a bola to prijemna ulava (kontrakcie som mala strasne bolestive - pomahalo mi ich predychavat a pri vydychu robit hlboky zvuk "vuuuuu". A este mi velmi pomahalo, ze ma manzel stale masiroval - mali sme to nacvicene z predporodneho kurzu, takze vedel presne, co ma robit, bol uzasny.). Ozaj, jest neodporucam - ja som si len hryzla z mueslitycinky a hned som sa z toho povracala. :confounded: Ale pila som stale a vela. Potom, ked som tie bolesti uz nevedela vydrzat, poprosila som midwife, ci uz mozem ist do bazena a ona, ze este asi nie som dost otvorena, ale skontrolovala ma a zistila, ze uz som na 6 cm, tak hura do bazena :grinning: no a tam to bolelo este viac, neskor mi ponukla ten entonox, tak som ho skusila a bolo to super :grinning: som z toho bola uplne sfetovana :grinning: no hej a mala som fakt ten orgasmic birth, takze je to pravda, da sa to. (midwife bola dost prekvapena z toho, ako rychlo sa otvaram a ako dobre predychavam kontrakcie, mala som zo seba velmi dobry pocit, som jej vysvetlila, ze robim jogu :wink: ) Potom akurat nastal problem, ze babatko akosi nechcelo ist von, kedze bolo asi take obrovske. Medzitym sa vymenili midwife a to bolo super, lebo ta druha midwife bola uplne uzasna a uz sme ju poznali - ona ma prijimala. Najprv ma len pozorovala, radila mi, co mam robit a ked to neslo, vyhlasila, ze ideme z bazena von, tak sme sli na stolicku, tam sa mi podarilo nieco vytlacit, ale babatko to nebolo :sweat_smile: (midwife ma velmi pochvalila a slo sa dalej), potom sme sli na postel a tlacila som v polosede, jednu nohu som mala zapretu do manzela a druhu do midwife. No a takto som tlacila asi 3 hodiny, lebo Zoranko asi cely cas spinkal :grinning: . Myslela som si, ze umriem, ze ho nevytlacim, ze budem musiet mat cisarsky, nastrih, zvon a neviem co este, no a nakoniec sa nam to podarilo :grinning: bol to ten najkrajsi pocit na svete, ked som pocitila, ze uz konecne ide von a potom, ked som ho uvidela - bol nadherny, najkrajsi na svete :grinning: . Manzel si musel sadnut, lebo toho bolo nanho trochu moc (videl viac ako ja :grinning: . Hned mi Zoranka polozili na brusko a prikryli nasim cervenym uterakom a tak sme tam nejaku dobu ostali a tesili sme sa. Potom mi pomohli prejst na stolicku, kde som vytlacila placentu (bez syntocinonu), midwife ju skontrolovala, ukazala nam ju (Zoranka medzitym drzal dojaty ocko). Potom som presla na postel, midwife ma skontrolovala, mala som male natrhnutie, ktore zasila (dala mi entonox a umrtvovaciu injekciu - vobec to nebolelo a bolo to hned). Potom mi prilozili Zoranka na prsia, ale cuckat sa mu nechcelo, tak sme sa len tak vytesovali. Potom som zaspala.
Idem kojit - dokoncim neskor :wink:
8. dub 2009 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Souhlasím s dragou a kristi, že to dítě je ještě malé a je to prostě určité stadium vývoje a že v tomhle věku ještě platí pravidlo silnějšího. Sonije, tvůj chlapeček sice asi seděl na bobku u autíčka a ,,opravoval,, , ale neseděl na něm a to je signál pro druhé dítě (v tomhle věku) , že hračka je volná. Bohužel... Já nevim, ale ke mě přijít maminka, že Dominik vzal hračku jinému dítěti a dělala z toho tragedii, asi bych si poťukala na čelo. Neřeknu, kdyby to byl harant (a ještě starší) , co chodí a krade hračky všem dětem a přivlastňuje si je, v tom případě pochopim, že to ta máma už nesnese... Stává se nám, že Domís někomu vyfoukne hračku před nosem (snad jí ještě nevytrhnul z ruky :confused:) Jakmile jsem u toho, tak samozřejmě zakročim, ale když někdo bere hračku Dominikovi, tak ho nechám ať si to vyřídí a když je to starší spratek, který si naše hračky vyloženě přivlastňuje, tak si to s ním v přátelském duchu vysvětlím, že tak by to nešlo. Požaduju po něm třeba alespoň část hraček. Ber si že je to pro ně jak hračkářství, jsou to nové hračky a strašně silné lákadlo, prostě mi přijde normální, že si věci půjčují, občas je nějaké dítě netrpělivé a nevšimne si, že to druhé si ještě nedohrálo. Prostě a jednoduše, mi přijde ten chlapeček co ,,ukradl,, autíčko tvému synovi ještě malý a že má ještě nárok na to nepochopit celou situaci, že takhle se to nedělá. Nevim jistě jak bych reagovala, kdyby si takhle přišla zamnou, asi bych se omluvila, to je fakt, ale v duchu bych si ťukala na čelo :sweat_smile: Ale je možný, že by mě celá ta situace a tvoje reakce naštvala, že to tak strašně řešíš, že bych řekla něco v tom smyslu, že se snad tolik nestalo. Občas je fakt dobré nechat děti ať se tím životem trochu probojují a ne jim stát pořád za zády :wink: To myslím v dobrém, nedělám z tvého dítěte mamánka, ale mohl by z něj takový kluk vyrůst :wink:
8. dub 2009 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
A na tu otázku v názvu tématu : Jak na mámy spratků? :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: Těžko ... :grinning:
8. dub 2009 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek