Jak předejít obavám ze zneužívání mezi sourozenci?
Ahojky. Vezmu to tady jen ve zkratce abych tu nepsala nějáký sáhodlouhý nudný román. Od školky mě sexuálně obtěžoval můj vlastní bratr až do 9 let. K pohlavnímu styku díky Bohu nedošlo. Můj bratr je o de mne 10 let starší. V první třídě jsem to řekla párti spolužákům, jelikož jsem si až tak neuvědomovala co se mi vlastně pořádně děje. To se rozšířilo po třídě ale za pár dní bylo ticho po pěšině jako bych nic neřekla. Po šesti letech v sedmé třídě si na to zázračně všichni vzpomněli a začala šikaná. Psychicky jsem se zhroutila a docházela na psychiatrii kde jsem ovšem říkala jen polopravdu, že se mi ve škole smějí, že mi berou věci a hází si s nimi atd...Strašně jsem se bála aby nic neprasklo jelikož by to zničilo naši rodinu. Jelikož můj bratr je jinak už dlouhou dobu úplně normální je ženatý má rodinu, děti. A rodinné vztahy jsou pro něj důležité. Mám dojem, že jak byl v pubertě a byl napumpovaný zvědavostí a hormony tak ... . Normálně bych nic neřešila ale já se též vdala a mám ročního chlapečka. A přiznávám. Od prvního momentu kdy jsem se dozvěděla, že to bude kluk, mě děsí myšlenka, že v případě narození děvčátka budu trhnout neustálou hrůzou, že můj syn zneužije nebo zneužívá mou holčičku. A ona si pak projde tím stejným co já a možná i něčím mnohem horším. A proto prosím o radu. Jak bych se mohla pojistit tím abych si byla stoprocentně jistá, že se nic takového nestane. Vím vím. Předbíhám. Možná žádnou holčičku mít nebudu ale i tak. Dost se toho bojím a neustále přemýšlím, kde kdo bude mít pokoj. Od kdy se děti nebudou moct spolu koupat. Jak to udělat aby syn nikdy nehlídal případnou sestřičku. Zkrátka se bojím. Děkuju za rady a omlouvám se za případné gramatické chyby.
Ahoj, to mě mrzí, co jsi musela zažívat... 🫤 Je to složité něco poradit, ale já bych ti asi doporučila nějaké terapie, abys to v sobě uzavřela, protože to se mi jeví jako cesta k tomu přijmout to, že to není normální a běžné chování ve vztahu bratr/sestra. Tím bys pak mohla přestat "malovat čerta na zeď" - omlouvám se za ten výraz, nechci to jakkoliv zlehčovat, aby to tak nevyznělo. Kdybys totiž takhle předjímala u všeho "co by kdyby", tak je to k zbláznění. A trpět tím budeš nejen ty ale pak i ty tvé děti... Hodně štěstí 🍀
Vyřeš vlastní trauma. Porodila jsi dítě, nového člověla, nepopsaný kus papíru. Ne potencionálního násilníka. Abys jemu, i případným dalším dětem, byla kvalitním rodičem, je třeba tohle uzavřít. Uleví se ti, i když to nebude jednoduchý (vlastní zkušenost).
Určitě primárně vyhledat psychologa a vyřešit si své trauma. Pak si nastudovat problematiku výchovy se zaměřením na sexualitu a hranice, jak si dítě může bránit svůj prostor (od miminka se ptát, když se ho dotýkám, učit, že určité partie jsou soukromé a kdo se jich smí dotýkat, učit syna i případné další dítě, že ne je ne, i když ho řekne někdo mladší, slabší atd) a určitě mít s dětmi vztah založený na důvěře, ať se nebojí kdykoliv s čímkoliv svěřit. Prostě vychovávat děti, aby je nenapadlo něco takového dělat a zároveň kdyby někdo něco takového dělal jim, aby věděly, že to není ok a jak se zachovat. Zamýšlela jste se, proč jste se nesvěřila rodičům? Co byste od nich v té chvíli nejvíc potřebovala?
Proč jsem to neřekla mamince? Dobrá otázka. Zpočátku si pamatuji, že mi bratr říkal ať to neříkám mamince a pak až jsem byla starší tak jsem se obávala toho, že se vztahy v rodině roztrhají na cucky. A co bych od nich v té chvíli potřebovala? Asi aby se vše v klidu a v pohodě. Bez hádek a křiku vyřešilo aby se důvěra a rodinná nerozpadla jak domeček z karet. Na rodině a rodinných vztazích mi vždy záleželo, ať se stalo cokoliv.
To sexuální trauma máš potlačené, ne vyřešené. Začni s intenzivní psychoterapií. Ať si vyřešíš i vzorec jsem oběť sexuálního násilí, ono bys to mohla nevědomky předat své potenciální dceři.
Mrkni na nějaké podcasty, videa na youtube od advokátky Lucie Hrdé, zabývá se domácím a sexuálním násilím, mluví o tom fakt dobře.
Já bych si klasickou psychoterapii doplnila nějakou alternativou typu rodinné konstelace.
Nepořizuj si druhé dítě, dokud nebudeš mít toto trauma zpracované a uzavřené. Už teď svému synovi podsouváš, že bude sexuální násilník, už teď přemýšlíš, jak před ním druhé dítě budeš chránit. Ty o něm smýšlíš jako o narušeném jedinci. To je špatně a fakt je to na intenzivní terapii. Mně hodně pomáhají ve zpracování vlastních traumat kurzy Terez Kantu Mužíkové, ale i ona sama je toho názoru, že u silných traumat je vhodné to kombinovat s klasickou terapií, což je přesně tvůj případ.
Udělej to pro sebe i svého syna.
Mně se strašně čte, když si představím malinkaté roční miminečko a jeho maminka o něm přemýšlí jako o budoucím przniteli. 😭 Opravdu okamžitě zacni resit svoje trauma, driv než to třeba poznamená tvůj vztah k synovi. Za chvili tady budeš mít obdobi, kdy deti obevuji sve tělo, fekalni obdobi atd a myslim, že by to u vas mohlo vest k velkym nedorumenim a krivdam.
Moc mě mrzí co sis musela zažít a co i teď prožíváš..
Máš synáčka. A další dítě zatím nemáš, ani dceru nemáš a třeba ji mít ani nebudeš.
Sama jsem si prošla traumatem a měla jsem PTSD. Znemožňovalo mi to vidět realitu a život kterÿ mám takové jaké skutečně jsou. Nemohla jsem žít uvolněně, protože jsem se neustále cítila ve střehu - jako bych byla v nebezpečí.
Především když mi něco připomínalo určité věci z minulosti, okamžitě jsem byla v survivor módu - hlavně to přežít, vybojovat si to, preventivně tomu pŕedejít, strachovat se atp atp...
Nemohla jsem si užívat život, vztah, radovat se z hezkých věcí a nemít starosti. Amygdala v mém mozku pod vlivem traumatu byla pristě aktivovaná a cítila jsem se v nebezpečí.
Promrhaka jsem spoustu let, kdy jsem mohla žít hezký život do hloubky a nestrachovat se.
Naštěstí jsem začla chodit na intenzivní online terapii. S terapeutem jsme si neskutečně sedli a intenzivně se věnovali měmu traumatu i tomu jak s ním pracovat, jak si zpracovávat své emoce a uvědomovat si jejich původ.
Pracovali jsme i s vnitřním dítětem a komunikací s ním - doporučuji!!!
Chodila jsem k němu týdně ( online), takže to bylo hodně intenzivní. Po asi 7mi sezeních se frekvence snižovala.
Teď je to tok co už ho vůbec nepotřebuji a vše si umím ustát. Raduji se ze života a je mi lehce. Tu těžkou krostu plnou nehezkých věcí jsem ze sebe shodila.
Je důležité, aby sis uvědomila, že vše to, co tu popisuješ a všechny tvé starosti a představy ohledně toho co se může stát, to je jen aktivovaná amygdala tvého mozku, která je pod vlivem traumatu které si prožila.
Nic z toho se totiž neděje a ani dít nebude.
Tím že jsi v traumatu a nemáš své trauma vyřešené- respektive neumíš s ním zatím pracovat, tak nejsi schopná prožívat jedno z nejkrásnějších období ve tvém životě.
Máš zdravého krásného chlapečka, jsi máma a všechno je fajn. Nic se neděje.
Nedovol, aby trauma převzalo kontrolu nad tvým životem i životem tvého syna, případně tvých dětí.
Začni s tím teď hned něco dělat- objednej se na terapii a choď ba ní intenzivně dokud ti nebude líp!!!
Zatni zuby a objednej se na terapii.
Děkuju moc vám všem za odpovědi. Zkusím s tím něco udělat. 👍
Zazila jsem to same, ale bez te sikany. Nebylo mi ublizovano, brala jsem to jako hru. Ze to bylo spatne, jsem si uvedomila az v dospelosti. Nemuzu rict, ze bych si v sobe nesla nejake trauma, nebo to alespon nepocituji. Ale narovinu muzu rict, ze jsem mela uplne stejne myslenky jako ty a byla jsem fakt rada, ze se mi narodily dve holky. Kdyz slysim kamarady, co maji parecek, jak s usmevem vypravi vtipne historky, jak se jejich deti okukuji, tak je mi z toho mdlo.
Zcela vás chápu. Prošla jsem si něčím takovím. Jen se to nikdo nedozvěděl a teď mám dvě holky a sakra dbam na to aby je něco takového nikdy nepotkalo. Bylo to též že strany rodiny.
vyřeš sebe dřív, než znovu otěhotníš.
ne proto, aby tvůj syn nezneužíval sestru, ale kvůli sobě a tvé mu vlivu na tvoje dítě, děti.