Jak překonat prázdný pocit po odchodu dětí z domu?
Dobry den, ahoj, pisu sem, protože si nevím rady, připadám si úplně nenormalni už. Zkusim to ve zkratce - mám dvě děti, dceru 25let a syna 20 let, dcera se odstěhovala už asi v 17cti, ale volame si každý den, ikdyz spíše z me iniciativy a casto me nastevuje, to je v poradku, ale k mému problému- pohadala jsem se dost ošklivě se synem a on řekl, ze se stěhuje, odstěhoval a teď mi skoro nezavola, kolikrát vůbec nevím kde je cely den a co dela, nervuje me to strašně. Jsem zvykla o dětech vedet, i dcera se mi hlásí když někam jede nebo tak, máme takovou domluvu, ale on na to proste sere a pak má ještě kecy co by se mu asi mohlo stat, ze jsem proste vadná, ze tohle žádná matka nedela a já se ptám, jsem fakt tak hystericka? Netrpěl tím někdo tady, jak se toho zbavit a nejak zit? A druhá věc je ta, ze jsem v baraku úplně sama a je to des, nic mě nebavi, pripada mi to tu hrozne smutny, zvířata mám, ale stejně..
Stručné shrnutí
- Syndrom prázdného hnízda se projeví intenzivním smutkem, úzkostí a pocitem osamění po odchodu dospělých dětí; v diskusi se jako praktická řešení uvádí navázání nových koníčků, sociálních kontaktů a hledání nové rutiny.
- Psychologická terapie a kontakt s odborníkem jsou opakovaně doporučovány jako dostupná pomoc; užívání antidepresiv se v diskuzi zmiňuje, ale často je popsáno jako nedostatečné bez psychoterapie.
- Jako konkrétní strategie pro zlepšení vztahu s dospělými dětmi se doporučuje nastavit jasné hranice a dohodnout frekvenci kontaktu (např. jednou týdně nebo nahlásit příjezd), místo denního volání a kontroly.
Nejčastější otázky
Q: Jak překonat syndrom prázdného hnízda?
A: Doporučuje se vyhledat psychologa nebo psychoterapii a současně navázat nové koníčky a sociální aktivity; v diskuzi se opakovaně zmiňuje, že nová rutina a přátelé pomáhají zmírnit pocit osamění.
Q: Pomohou antidepresiva na pocity po odchodu dětí?
A: Antidepresiva mohou být součástí léčby, ale podle příspěvků v diskuzi sama o sobě často nestačí; doporučuje se kombinace farmakoterapie a psychoterapie u psychologa.
Q: Jak nastavit hranice komunikace s dospělým dítětem, které se odstěhovalo?
A: V diskuzi se jako praktická dohoda uvádí omezení volání na frekvenci „jednou za týden“ nebo oznamování jen při cestě/dorazení; časté denní volání je označováno za potenciálně dusivé a vztah poškozující.
Q: Co dělat, když mám obavy o dospělé dítě, které užívá drogy?
A: Diskuze uvádí, že denní kontrola a volání pravděpodobně problém nevyřeší; doporučuje se dát prostor, nabídnout podporu, domluvit hranice kontaktu a zvážit odbornou pomoc pro dítě i rodinu.
Q: Kdy bych měla hledat odbornou pomoc (psychologa)?
A: Pokud pocity smutku, úzkosti nebo noční probouzení kvůli obavám výrazně narušují život, v diskuzi se doporučuje vyhledat psychologa a zvážit úpravu medikace s lékařem.
Q: Jak komunikovat, když dospělé dítě ignoruje volání po odstěhování?
A: Doporučuje se nevolat opakovaně, respektovat jeho prostor, navrhnout konkrétní dohodu o kontaktu (např. jednou týdně nebo zpráva při příjezdu) a pracovat na vlastních aktivitách mimo děti.
Závěry z diskuze
Shoda
- Děti je potřeba nechat „vyletět z hnízda“ a dát jim prostor, protože jsou právně a sociálně dospělé.
- Psychologická terapie je doporučována jako užitečný krok, pokud pocity osamění a úzkosti přetrvávají.
- Denní volání dospělým dětem není považováno za běžné a často vztah spíše zatěžuje.
Sporné názory
- Některé rodiny považují denní kontakt za běžný a normální, zatímco jiní v diskuzi považují každodenní volání za „přehnané“ a „dusivé“.
- Někteří diskutující uvádějí, že antidepresiva mohou pomoci zmírnit symptomy, zatímco jiní tvrdí, že bez psychoterapie samotné léky nestačí.
Otevřené otázky
- Jak nejlépe dohodnout frekvenci kontaktu tak, aby respektovala potřebu rodiče cítit se v bezpečí i potřebu dospělého dítěte po autonomii?
- Jak efektivně řešit reálné obavy o bezpečí dítěte (např. užívání drog) bez eskalace kontroly a odcizení?
Zmíněné značky a firmy
Messenger, Facebook
Zmíněné produkty a metody
antidepresiva, psycholog, psychoterapie, syndrom prázdného hnízda
Místa a osoby
Bulharsko, Rumunsko, ČR
@zelenaesmolda nevidime do toho, ale samozrejme jestli ma od ni denne 10 zmeskanych hovoru, 10 sms zprav tak se pak neni cemu divit.
@leymea tak volat mame kdykoli, kdyz nekam jedem, to by mne slehlo. Ale uz mne s vekem taky zpracovala ( a ja k tomu dospela) , ze se ji ozvu aspon 1x nabo 2x z nasich dobrodruznych cestovatelskych dovolenych na nekolik tydnu. Ale ve dvaceti nebo ve triceti ani nahodou. Ale ona mne nechavala v pohode. Rekla sem ze se vratim asi za 14 dni a kdyz jsem se asi za 14 dni vratila, tak cajk. ( rumunsko parta kamarádů v horach, mobily nebyly....) Kazdy jsme jiny. Ja nechapu ani ty deti ( a jejich matky) na 2.stupni, jak nektere musi volat ze dosly do skoly, pak domu....
@zelenaesmolda Viď? Já miluju, když jsme na návštěvě u rodičů v neděli, voláme si třeba v úterý a oni se ptají, jak jsme v neděli dojeli???
Je dospely svepravny a vy s tim nic neudelate i kdyby se stavel na hlavu 100x za den,,,, Je to jeho zivot a vy mu muzete leda poradit tot Vse..
Já se odstěhovala v 19ti a nevím proč bych se máme měla hlasit každý den😆 zavolala jsem ji každý pátek nebo když jsme od sebe navzájem něco potřebovali. A má dcera přítele? Tomu to nevadí? Ze tchyně každý den vola😇😇😇🤭
Všechno je v nejlepším pořádku, děti jste vychovala dobře, teď je čas zvát je jednou za 2 týdny na skvělý oběd (mladí většinou na jídle šetří nebo nemají čas a chuť vařit), a najít si fajn "dědečka" na výlety a možná i něco víc
@konidana ted uz pisu sms (messenger) jen kdyz jedeme nekam dal 😀 a ona mi taky pise kdyz jedou nekam dal. Muj manzel z toho ma samozrejme prdel a vzdycky se tomu smeje a ja abych mela klid tak tu zpravu poslu, ale jen kdyz si o ni rekne, nekdy zapomenu a pak pise jestli uz jsme tam 😀
Trololo tralaa.....Trolik zase vstává....
A i kdyby....hej osobo, spočítej si kolik je synovi let a odkdy má občanku, tudíž trestní zodpovědnost a tudíž dospělost po zákonné stránce.
Kvůli takové jako ty já musela zdrhnout z domu, protože mě dusila, až mě od sebe odehnala.
Nečetla jsem všechno, ale budete si to muset zpracovat sama v sobě, klidně i za pomoci terapie,léků. Děti vychovavame, aby byly schopné se v dospělosti postavit na vlastní nohy, postarat se sami o sebe, pak o svoje rodiny. Aspoň tohle je můj cíl a když se to podaří, tak výhra.
To, že budete syna kontrolovat, tak akorát se vám bude víc a víc odcizovat a i když by vám každou hodinu bral telefon, tak jak poznáte, že vám nelže, aby měl od vás klid? Co když hulí kvůli vám, že už to nervove nedává?
A v tomhle věku už to nejsou děti, nemyslíte? Jako ano, pro nás mámy to budou děti na vždy, ale oni už to vidí jinak.
Už mám taky 2 dospělé děti. Taky se o ně hrozně bojím. Bála jsem se vždycky všeho prvního, ale musím jim věřit a dát jim volnost. Oni to dokáží. A občas si i natlucou, ale to prostě musí být. To je život. Už jejich život. A já si to musím prostě v sobě zpracovat. A víte co? Nebojím se uz jen o ně, ale i o jejich partnery. Moje mamka kdysi říkala, že se bojí několikrát víc, i o vnoučata. Teď už to chápu i já.
Já utekla od mámy co mě dusila v 19ti a první rok jsem se s ní defakto neviděla, nepsala, nevolala... Potřebovala jsem odstup a odpočinek... Vztahy se pak srovnali 🙂 ale ten rok byl zásadní... Boha, muset hlásit kam jdu? Ani smykem 😅 od 15ti jsem byla samostatná jednotka...
Mám mámu, která mi píše několikrát za den, když neodpovím vyšiluje, píše, volá, maluje ty nejčernější scénáře a je na zhroucení. Každodenní kontakt a kontrola toho, co kde pořád dělám, jak se mám, co děti a jak se zhoršuje covid, je opravdu vyčerpávající a velmi nám to kazí vztah, protože já už mám na jakoukoliv zprávu nebo telefon alergii a když se pak vidině, nemáme si ani o čem povídat nebo mi vypráví znova to co mi už psala nebo říkala do telefonu. Je to únavný a otravný. Musím podotknout, že vnoučata vídá velmi často (je sama a je to její jediná radost), posílám jí fotky, starám se o ní, ale čeho je moc, toho je příliš. Chtít po 20 létem klukovi, aby se každý den hlásil, je opravdu přes čáru a zřejmě proto se i odstěhoval, aby konečně nebyl pod dohledem a mohl si dělat co chce, což je v jeho letech normální a potřeba...
A co jsi chtěla slyšet? Že je tvé chování v pořádku a děti nevděční? Ne, tvé chování není normální a jestli v tom budeš pokračovat, ztratíš je.
Asi takhle, pokud každý den voláš svým dospělým dětem, musí Ti hlásit, kam chodí, co dělají, je to vadné. To chceš, aby Ti matka každý den volala a vyslýchala, co děláš, jak v práci, kolik bereš, proč jsi mi to nevzal hned, co budeš dělat o víkendu, zavolej mi, až dorazíš, abych neměla strach... Dosaď si, co chceš. Podle mě je vadný hlásit každý krok matce. Smiř se s tím, že můžou mít plný zuby Tvých dotazů a výslechů (Ty si myslíš, že si hezky povídáte, ale voláš jim sama, takže po nich něco asi furt chceš).
Pokud jsou odpovědi často dobrý, dobře, nevím, asi jo, hm, potom jsi ultra otravná a docílíš pouze toho, že Ti syn nikdy nic podstatného neřekne. Ses neptala, jestli jsem nezměnil práci, ses neptala, jestli nemám novou holku... 😁
@leymea
tady bych rekla,ze ten nezajem komunkovat bude u autorky zpusobeny tim,ze ty decka nenecha dychat.