Jak přijmout nemoci dětí a nepropadnout frustraci?
Vím, že nás je takových víc ale nějak mě to tentokrát sebralo. Od konce listopadu se perem s chorobami. Děti byli 3 dny ve školce a zas přišla teplota,kasel. Jsme záleží doma, venku sněží. Syn pláče pro sníh a bobováni.
Těšili jsme se na plno předvánočních aktivit a jen se placame. Umím děti zabavit, jsou hodně. Tvoříme, pečeme, vaříme, hrajeme, čteme. Ale ja trpím. Přišly o všechny skolkovske akce, nejvíc mě mrzi koncert.
Mrzí mě, že jim nemůžu dát víc.
Za sebe jsem zklamaná, že nemám prostor a energii pro samostudium, kterým si chci přilepsit kvalifikaci pro hledáni práce. Co jsem se naučila, zapomenu když děti už do školky nepůjdou, pak budou Vanoce a jediné co mě čeká je návštěva tchanu, kde to je vždy psychicky náročné. A to po týdnech doma má odolnost bude na 0.
Fnukam a lituju se ale fakt mě to sebralo. Vím, že to je relativně hloupost ale tentokrát to špatně nesu.
Jak se uklidnit, přijmout, že to tak je a netrápit se tím co nezmění?
Ja uz taky ani nejsem smutna,mozna uz ani nasrana. Spis uz vycerpana. My jsme doma na hromade od 11.11. 😱 Z toho valnou vetsinou vsichni,obcas se nekdo do skolky mrkne. Nejdriv syn zanet stredni ucha. Na to se nabalila angina,kterou jsem chytla i ja. K tomu syn zanet spojivek,ktery chytla i dcera. Ta pak byla chvilku v MS,syn byl jeste po atb.dom. Na to dcera zase virozu,tak byla doma a syn dva dny ve skolce. Prisli o vanocni tvoreni,dcera o Mikulase. Ja jim to tedy nerikam,ze neco ma byt,tak to ani nevededi. Dcera ani nebyla smutna,kdyz se dozvedela,ze byl ve skolce Mikulas. Stacila ji nadilka. Snazim se s nimi tvorit doma. Ted jsme tedy doma preventivne,protoze v ms radi nejaky bacil. Tak jsme byli bobovat. Ale syn zase asi nastydl. Uz snad po milionkrate nam presouvam ruzne doktory,navstevy atd...Nemam nakoupeno na vanoce 🤦 Dcerka je hodna,syn je raubir. Kdyz jsou spolu,dokazou zlobit. Syn do dcery furt reje a provokuje ji. Pohadky je uz nebavi. Tak v tom nejsi sama,neboj.
Jo a jeste si rikam,ze si v zivote jeste tech akci uziji. A ze je to vic lito me nez jim. Ze by si tl stejne nepamatovaly. Ja si ze skolky nepamatuji skoro nic. Mozna sem tam nejaky ustrizek...
Jojo já si letos plánovala, jak si dáme do oken světýlka a budeme s mamkou a synem péct cukroví. Máme čerstvé miminko, tak že se budeme chodit dívat na stromeček. No houby z toho. Od půlky října jsme zavření doma a ven jsem se dostala jen když jsme přebíhali do auta, když jsme jeli k doktorovi. Syn si něco přitáhl ze školky a nakazil mě i miminko a vlastně od půlky října si to tady předáváme. Nejhorší je když ten malinký prcek chytí ty šílené horečky. 😥 Do toho moje babička se kterou bydlíme a je jako moje druhá maminka se zdravotně ze dne na den hodně zhoršila, takže čtrnáct dní byla hlavní péče o ní a teď zemřela. Takže když se dostanu po dvou a půl měsících ven, tak je to na pohřeb. Jediné co jsme zvládli bylo upéct pár perníčků pro syna. A můžu říct, že letos děláme Vánoce jen kvůli dětem, jinak bych je prostě zazdila. Jsem smutná, totálně vyčerpaná, ze zoufalství se mi chce už brečet a křičet, ale nemůžu si to před dětmi dovolit. Nemám ani umytá okna a uklizeno, protože jsem taky na hadry. Už nemůžu, jen doufám v to, že alespoň mezi svátky budeme zdraví a konečně vypadneme už ven. To je takové moje světlo v tunelu. 🤷😥 Letos to opravdu stojí za ho.no. Snad bude Nový rok lepší. Pořád si ale říkám, že jsou na tom lidi hůř, tak musíme vydržet.
Vítej v klubu😉. N u nás na navíc lehla sama s covidem, který mě sejmul víc jak jindy, takže ani doma se nějaké předvánoční aktivity nekonaly. Navíc syn dolecoval bronchitidu, nebyl už 14 dní ve školce a otrnulo mu, takže super kombinace. S babička jsme jsem víc jak měsíc nevideli. Normálně už máme strom nazdobený, letos ho nemáme ani koupeny...Má představa klidného koupení vanocnich dárků a flákání se po vánočních trzích různých měst padla za své, o dětských akcích ani nemluvě. Akorát mě ta vánoční nálada v podstatě opustila.
My jsme se 💩 na všechny ústavy prolezlé nemocemi a odstěhovali jsme se na měsíc na chalupu. Na samotu k lesu, kde davaji lišky dobrou noc...
Já tedy nasraná jsem a řeknu to úplně naplno. Za 6 týdnů byl ve školce 5! A hned donesl zase další kašel který samozřejmě dostal i brácha - mimino. Teď už konečně začíná být zdravý a manžel ho tam nechce až do Vánoc dát. Takže čekám řev, že chce ven, s miminem ven nemůžu, tchýně je dost opatrná aby náhodou moc nehlídala, takže je to celé na mně. A nasraná jsem velmi. Doma se nudí, dělá kraviny, mimino je uřvaný, z Vánoc nemám připraveno absolutně vůbec nic. Dneska se mi fakt chtělo brečet.
My byli KO od cca 9.11. do 2.12. Nejhorší je, ze člověku je dost blbě a musí se starat o celou domácnost, vařit, starat se o nemocné děti, které nejí a jsou nabrucene. A díky tomu je sám nemocný 3 týdny místo 1 týdne, bolely mě plíce, oči, pořád kašel, horečky. Mikuláše a vánoční trhy jsme naštěstí zvládli. Dnes měl být vánoční večírek ve školce, dceru jsem celý týden hlídala, aby neonemocněla, a přesunuli ho na příští úterý. Takže teď budu trnout, zda něco nechytí, plus nám to rozbouralo plány na příští týden. Ve školce chodí 4 děti z 20.
My jsme doma už skoro měsíc a půl. Nejdřív přinesl prostřední syn ze školky neštovice, byli sme doma dva týdny, jen co se z toho dostal, chytla sem je já a nejmladší dcera, jak sme byly my dvě z nejhoršího venku, tak se osypal ještě nejstarší syn, do toho ten prostřední dostal po jedné procházce venku zánět průdušek, celý prosinec sme nikde nebyli a to jsem měla naplanovane dvoje vánoční trhy, Mikuláše, focení a prd z toho. Navíc tři děti v bytě, to je taky na zblazneni. Budu ráda, když aspoň na vánoce budeme už z toho všeho venku.
Taky se připojuju a soucítím. Od půlky listopadu má moje téměř 3 letá potřetí nemoc, od prosince chodí nově do dětské skupinky, byla tam párkrát a včera zase dotáhla kašel s teplotou. Doma máme týdenní miminko, modlím se, ať to nejsou tentokrát RS viry a novorozenec je nechytne. Jinak za dosavadní 3 roky nemocná krom jedné střevní virózy nebyla, prvně má léky na horečku. Tenhle podzim/zima je fakt z hlediska nemocí na nic. Blbý je, že ta epidemie viróz a chřipek asi skončí až na jaře :(
@e_v_k_a83 Chápu tě, ten pocit beznaděje a smutku. Na jaře jsem to měla taky, depresi z rodičovské, děti neštovice, nachlazení, strevni viroza. Dohromady dva měsíce doma. Přitom venku hezky, vše se uvolnilo, vesnice planovaly akci za akcí a já nikam nemohla ani s dětmi, ani pořádně sama
Teď se to opakuje, listopad prostonany, ted ma mladsi k horeckam ještě sádrovou dlahu na noze. Momentálně mi nejvíc pomaha, že můžu jet na pár hodin do práce.
A tak nejak to zpracovat v sobě. Pak se zklidnim a detem taky neprijde, že o neco přicházejí. Je to těžké.
@e_v_k_a83 já nejsem smutná, ale přímo nasraná. Už jsme doma třetí týden a obávám se, že do Vánoc už se do školky nedostane. Žádný sníh, žádné vánoční trhy. Štve mě to. Fakt neskutečně.