Jak řešit ztrátu kontaktu s dítětem biologického otce?
Zdravím, píšu anonymně, protože řeším velmi citlivou situaci. Budu rád za věcné názory, zkušenosti nebo pohled z druhé strany.
Jsem biologický otec téměř ročního chlapce. S jeho maminkou spolu nežijeme, náš vztah trval přibližně 2,5 roku. Situace je složitější v tom, že v době našeho vztahu byla vdaná a s dětmi a její manžel o tom neví. Dítě je proto právně vedené na něj.
Nebudu zacházet úplně do hloubky. Matka se pravděpodobně situace zalekla a nevěděla s kým dítě má. Tím se náš vztah přerušil a postupně skončil.
Po narození jsme absolvovali neoficiální test otcovství, který potvrdil, že jsem biologický otec. Syna jsem nějakou dobu vídal – nejdříve častěji, postupně se intervaly snižovaly, až mi kontakt přestal být umožňován úplně.
Momentálně se snažím o komunikaci, ale z její strany je kontakt úplně přerušený a syna vůbec nevídám. Už to je dva měsíce. Bohužel všechny domluvené sliby zůstaly jen u slov. Jako to bylo téměř celý vztah.
Chtěl bych zdůraznit, že mým cílem není konflikt ani zasahování do jejich rodiny. Jediné, co chci, je mít možnost být součástí života svého dítěte. Podotýkám, že to bylo chtěné dítě z obou stran. Myslel jsem si, že se tím má nepřívětivá situace vyřeší. Bohužel. Byl jsem naivní.
Bojím se, že bez právního řešení to momentálně není možné.. Čekal jsem první rok věku syna na základě slibů a skutečností, které jsem od matky dostal. Vyšel jsem se vším vstříc. Od začátku mám ke vztahu se synem stejný postoj a chtěl bych ho mít ve svém životě. Zároveň bych chtěl co nejméně narušit rodinu matky.
Chtěl bych poprosit než někdo bude chtít moralizovat ať se mě neváhá doptat a třeba mě pochopí lépe. Zpětně vím, že to byla klukovina, naivita a až moc velká důvěra. Mrzí mě to hlavně vůči ostatním zapleteným v této věci.
Chtěl bych se zeptat:
Má někdo zkušenost s něčím podobným?
Dnes mám stabilní rodinné zázemí. Mám další děti, ale ztráta kontaktu se synem je pro mě velmi těžká. Neumím si představit, že můj syn by zůstal jen v myšlenkách a vzpomínkách. Alimenty, výživné a podobně jsou pro mě ten nejmenší problém, který řeším.
Budu rád za věcné zkušenosti, názory a případné rady.
Moc děkuji.
Proboha ženský, vy jste hrozné slepice některé. Někdo (ať už on či ona) vytvoří diskuzi s cílem poradit se a vždycky se tu na tu osobu strhne neuvěřitelná smršť zbytečných názorů. Některé máte názor úplně na všechno a cpete ho do každé diskuze. Moralizování, všechno víte nejlíp atd. To nemáte jinou zábavu na rodičáku? A některé zřejmě píšete i ze zaměstnání, protože se tu objevují mnoho mnoho let a pořád ty stejné. Já jsem na rodičáku po 10 letech a přesně si pamatuju některý přezdívky. Nechápu tento způsob využití celého dne. Ano, občas taky nakouknu, občas něco okomentuju, ale desítky zpráv denně u všeho, to je prostě mazec.
@morgan no, ale právě jsi svůj názor taky projevila. Tak jako já nebo jiné ženy, které už chodí i do zaměstnání. Takže jsi udělala to samé a hlavně úplně mimo téma
@anonym_autor Hele, nazoru tu mas uz dost, nejak se s tim vyporadas. Vzhledem k tomu, ze uz se tu zacinaji objevovat 'prisla jsem vam rict, ze se diskuse nezucastnim', to pujde brzo do kytek a uz se nic nedozvis. Jen te snazne prosim, s ohledem na dite, kteremu v podstate kazdy tvuj krok velmi vyraznym zpusobem ovlivni zivot (tim myslim to, ze budes jednat i to, ze nebudes).
Ze vseho nejdriv se o sve situaci porad s detskym psychologem, s pravnikem a hlavne chod na terapie i sam. Je to slozita situace a jakykoliv vystup pro tebe bude narocny, je zbytecne si myslet, ze budes schopny jednat racionalne a v nejlepsim zajmu ditete, aniz bys vyhledal pomoc pro sebe. Pokud pro tebe nejsou alimenty problem, ber ty porady s profesionaly a terapii jako investici do syna. Neber to spatne, ale mas jedno mimino, o detech nevis nic a nedokazes posoudit, jake budou tva rozhodnuti mit na dite dopad.