Jak řešit ztrátu schopnosti navazovat vztahy?
Milé maminky, jdu si pro podporu a názory. Jsem maminka na mateřské, řeším úplně stejné problémy jako většina. Tu ztrátu svobody i vlastní osobnosti. Uvědomuji si to a pracuji na tom v rámci možností. Absolutně jsem neměla problémy navazovat vztahy. Mezi druhým a třetím dítětem jsem byla rok v práci. Jsem pomáhající profese, komunikace je můj denní chleba. Dokážu se bavit s kýmkoli o čemkoli, i ,,o ničem" sama se sebou, pokud se jedná o lidi s poruchou kognitivních funkcí, demencí, apod. Nikdy se mi nestalo, že bych nevyvolala aspoň nějakou reakci. Dokonce i u lidí, kteří mi nejsou sympatičtí, se snažím o elementární úctu a aby se necítili špatně.
Potkala jsem člověka, který mi byl velice blízký svými veřejnými postoji a názory. Potkávali jsme se v rámci malé skupiny. Je také pomáhající profese, i když jiného zaměření.
Zkusila jsem navázat nenásilně nějaké přátelství. Zavést rozhovor. Všechny hovory byly více než formální. Rychle vždy utíkal. Přitom ten člověk byl první, kdo se na mě usmál. A tak to bylo dva roky...někdy celkem v pohodě, jindy se choval tak, že mi zůstával rozum stát. Když si mě po těch dvou letech nepamatoval a zeptal se mě, jestli mám děti. Vím, že všechno je jednou poprvé, ale já jsem opravdu snadno zapamatovatelný typ i na první setkání.
Až mi začaly hlavou běhat myšlenky úplně konspirační.
Vybodla jsem se na tu podivnou hru. Byl služebně odvelen do zahraničí a mně se ulevilo. Teď jsme se po roce potkali, první setkání v pohodě, milý, jak se máš,..? Jsem si dělala naděje, že si aspoň popovídáme.
Podruhé jsme se potkali náhodou ve městě a on mi vpálil do očí, že vypadám unaveně...trochu netaktní k ženě a matce...žádné povzbuzení nebo pomoc...šel dál. A já zůstala strašně zklamaná. Úplně pochybuju, jestli mělo smysl se k němu chovat vždy tak mile, jestli si to nějak špatně nevyložil. Nikdy jsem ale k tomu nezavdala nejmenší impulz.
On se ale ke každému chová mile a mně propichuje pohledem. Veřejně je otevřený komukoli pomoci (je to jeho náplň práce), a se mnou jedná strašně odměřeně. Mám pocit odmítnutí a hodnocení.
Naposledy už jsem si to nenechala ,,líbit" a jednala s ním stejně. I když jeho společenský status je o dost vyšší. A tím to s ním uzavřela.
Co se mi ale nedaří uzavřít je to, čím to je. Jestli jsem nějak ,,dost" nebo ,,moc". Co tedy bylo špatně. Jestli je ta lehkost pryč tím, že mám děti a překročila jsem čtyřicítku. Jestli si mám zvykat, že to tak prostě je, protože pro společnost jsou matky nikdo. Pokud jde o objektivní i subjektivní skutečnost tak se cítím i vypadám dobře. A myslím, že jsem o dost silnější a zajímavější osobnost než třeba před deseti lety.
Chtěla bych se posunout dál a neplýtvat časem. Máte podobnou zkušenost? Díky za konstruktivní debatu (vždy optimista😃).
@zanett Nepopírám sympatie, ale já nějak nedokážu oddělit jeho osobnost od jeho poslání. A možná je to právě to, co dělá ty romantické představy a charisma. Ale jelikož se v tom prostředí pohybuju dlouho, tak vím, jak jsou pragmatičtí. Proto si ani nedovedu představit, jak by to dělaly ženy. A fyzicky...pro určitou sortu...je opravdu nízký...odtud prostě konspirace nějakým komplexem... protože lidi...a vypadá mladě, jednu dobu nosil knír a to mi přišlo prostě úplně antisympaticky. Navíc je drobný..já jsem drobná s malá, ale bych ho rozmačkala. Přišel mi milý a bavily mne jeho přednášky. Stará stodola zahořela nějakou nadějí, že její život nabere uhlazenější směr, než s dětmi. Tak ale, protože pracuje s lidmi, může mít nějaké špatné zkušenosti. Nebo být přehlcený zájmem.
Poslouchas se? Ty mluvis jako zamilovana pubertacka. Ty reci o dusevnim posunu si nech od cesty a priznej barvu 😀
@zanett se s nejakou omackou nepare, ale ja si to myslim taky 🙊 Vis co, klidne to priznej, ze ses do nej trosku zabouchla 😀 Vzdyt jai anonymne a co, komu se to nikdy nestalo, at hodi kamenem 😀
Tak nic no😭
@zanett
Presne ..
Suhlasim so sudruzkou analytickou...
No, tak vidíte za vším nízky pud, no😂 A jelikož nebyl ani z jedné strany, tak nebylo nic. Já nevím, jak můžete existovat s takhle omezeným pohledem. Jestli jsou sympatie zamilovanost? Asi nějaký stupeň. Já fakt nejsem teď nastavená na nějaké jiskření... Ani se po chlapech nedívám...všichni mě štvou právě tím, jak myslí na jedno...nebo dvě. Absolutně na sebe neupozorňuju, nosím oversize pytle. On žije už několik let v Itálii, je tu vždy jen na prázdniny. Minulý rok jsme se jen potkali, ani spolu nemluvili. Jako, to by nestačilo na udržení vášně ani romantické dvacítce.
A vůbec, jděte proudit jinam. Myslete si ostatně co chcete😂 Je mi to u zadku. Zavíráme.
@zanett
No ja mam tak nejako podobne az na jeden detail.
Po svadbe sa kamaratim iba vyslovene pre mna nepritazlivymi muzmi.
A nikdy nechodim na stretka osamote s atraktivnymi jedincami....
Ale neblbni..
Ja ùz si nepamätam,ze jaka bola otazka,ale tato tema ma zaujala.
Uplne krasne sa s tym zije..
Kundera tomu hovori ze "Neznesitelna lehkost byti" a to mas vtedy,ked veci pomenujes pravymi menami.
Pekny vecer
Autorko, jestli mělo jít o čistě pracovní/profesní vztah, tak možná jsi nenabízela dostatečnou protihodnotu - kdybych se na to dívala obchodně. Pokud se jedná o veřejně známého člověka, je možné, že existují tucty lidí, kteří chtějí využít jeho kontakty, vliv, atd. Tak si prostě může zřejmě spolupráce vybírat a třeba si umí velice dobře spočítat, co mu z jaké spolupráce kápne. Prostě jednoduše hmotný profit může být důležitější než nějaká abstraktní sympatie.
@adelisss Díky za konstruktivní komentář. Také jsem měla pocit, že jako matka na mateřské nemám dostatečný vliv a možnosti kontaktů. Prostě to tak je. Kdo by se zaobíral něčím nezajímavým, když život právě frčí. Nebyla jsem jiná.
Nevím úplně, jak sis Vaši spolupráci představovala... Ovšem třeba mohl mít pocit, že se z něho snažíš vylákat know how za pěkný úsměv? Kdoví... Neříkám, že na pracovním poli nemůže být kamarádství. Ale je dost blbé, když nějaký kamarád chce pořád nějaké slevy, výhody, výpomoci jen proto, že jsme kamarádi. A není ochotný platit ani nabídnout adekvátní protislužbu. Tomu se dá říkat prospěchářství. Když mi někdo řekne, že mám charisma, účty mi to nezaplatí. Kamarádi buďme, ale dluhy si plaťme.
@adelisss No, to už je absolutní konspirace. Prospěch z toho měla mít akorát tak třetí strana😂 A neproběhlo to, protože se u obou změnily plány a my si plnili své závazky jinde. Ani mi to nijak nevadí. Občas se potkáme v rámci malé skupiny, o samotě jsme spolu byli asi jen jednou, když jsme uklízeli věci.
Já neříkám nic jako 100% pravdu. Jen jsem chtěla naznačit, že v pracovní spolupráci se dle mých zkušeností až tak moc na sympatie nehraje (a mně dokonce velké kamarádíčkování přijde v práci i někdy neprofesionální). Jako je to bonus, ale předtím spíš dle mých zkušeností stojí finanční profit a taky schopnosti a kompetence jednotlivých účastníků.
Mluvila jsi o duševním posouvání - těžko říct, co přesně si pod tím představit. Ale nevím, proč by si někdo třeba měl jen tak z velkorysosti vychovávat potenciální konkurenci poskytováním informací za pěkný úsměv a lichotky. Je ale možná pravda, ale že mám spíš zkušenosti z jiných oborů než ty...
Více informací by ti poskytl dotyčný pán. Sama jsi psala, že jste se každý pustili pak do jiných aktivit. To tak někdy bývá, že se nedá stihnout všechno.
Promiň, ale já osobně si myslím, že kdyby tam nějaký zájem z jeho strany reálně byl, tak by se ozval, nějakým způsobem by se s tebou zkontaktoval, začal by rozhovor a podobně. Možná ti jen zbytečně nechtěl dávat falešné naděje, to je celé. Neupínala bych se na něj, podle mě prostě jen nemá zájem.
@adelisss No, nejde o ryze pracovní záležitosti. Pro něj je to poslání. Pro mne spíš dobrovolnictví. To ale neznamená, že nejde o to, aby z toho byl profit. Pro všechny tři strany. Je pravda, že mi tou debatou došlo, že jsou tu v rámci té komunity úplně jiné osoby, které se angažují už léta. A tím pádem jsou pro něj zajímavější. Ačkoli třeba já jsem neurolog a manžel je úspěšný podnikatel a majitel firmy. A část naší rodiny, tchán s tchýní jsou právě dost činní. Ale my až tak na očích nejsme, ani se nikam necpeme. Nabízela jsem něco, co není v jeho popředí zájmu. I když může přijít doba, kdy bude potřebovat právě přátelství rodiny s dětmi, protože se často stává, že tato pomáhající profese rychle vyhoří. Tady je ta pragmatičnost výhoda. Nemám mu to za zlé. Prezentuje trochu jiné postoje, než se pak v reálu zachová. Nemůžu říct, že nejsem zklamaná a sympatie jsou částečně pryč. Ale tak zase to tu osobnost nějak zformuje a posune mě to. Odjela jsem pryč s dětmi na dovolenou, jiné prostředí a nové zážitky. I to, že mám dost své práce, to už celé odsunulo někam do rohu. Díky za konstruktivní zkušenosti.
@anezzzka36 Kdyby to bylo tak jednoznačné, určitě bych neztrácela energii. Ale jeho signály byly dost zmatečné. Jednou strašně milé jednání z jeho strany, podruhé nějaká únava materiálu, kdy jsem pochybovala, jestli si mě zapamatoval. Nepodařilo se navázat spojení. Došlo mi, že máme možná podobný přístup k určitým věcem, ale jiné životní etapy. Zen zájem už není ani z mé strany, tím je celá záležitost vyřešená.
' Prezentuje trochu jiné postoje, než se pak v reálu zachová'. - to je casty problem lidi, kteri si hraji na moralni majaky. To silene pokrytectvi. Ja vyrostla v katolicke rodine, ale jako dospela jsem zamerne ateista prave proto, ze ta silena mira pokrytectvi mi odjakziva lezla na nervy. Mezi katoliky je to taky samy moralista, ktery jakoze zije podle prikazani, ovsem v realu je to v naproste vetsine pripadu jinak, vim, o cem mluvim. Jakmile si nekoho zacnes idealizovat (reci jako 'jeho prace je poslani' atd), tak je to prusvih. Je to clovek jako kazdy jiny. Nesnasim tu auru poloboha, kterou si tihle lide zamerne vytvareji a ten tvuj chlapik bude jednim z nich.
Vyjádřím se k tomu naposledy. Svoje dojmy a pocity. Prostě mi přišlo, že to neprobíhalo tak lehce a klasicky jako jindy. Navíc, když prvotní impuls přišel od něj a já ho jen opětovala. Pak to bylo jednou úžasné, podruhé jako cizí. Měla jsem dojem, že musím nějak zaujmout a snažit se. Na co vlastně ani nemám prostor. Mám zkušenosti, že přitahuju narcistické typy osobností. Tím, jak jsem pečující a klasicky ženská,vzhledem i projevem. Takové osobnosti doslova potřebují velké emoce druhých. Ať se jimi zabývají. Což priznávám, že se mu povedlo. To je v dedukci, že je asi stejne výšky, 160 cm. Pro chlapa v této společnosti to asi není jednoduche...a snaží se to možná nějak vykompenzovat. Ačkoli v jeho povolání je to špatně, v reálu je to velice častý jev. Nebo to, že nemusí být vůbec na ženy orientován a je to jen zástěrka. Také časté. On je v rámci hierarchie sice vysoko,ale mezi lidmi stejného postavení je ještě bez postavení, protože je nováček. Ten závěr je stejný, že jsem nenabizela, co on chtěl, ačkoli to nijak nesnižuje tu hodnotu přátelství. Díky za debatu.
Mozna mel jen nejake starosti, ktere s tebou a vasim vztahem nemely nic spolecneho. Jen proste v tu chvili nedokazal byt tak vrely jako obvykle, protoze myslel na neco jineho. Kolikrat jsou veci uplne jinak, nez jakou si clovek vytvori domnenku 🙂 Coz mi pripomina ty Ctyri dohody, jak to zde jiz nekdo zminil:
1. Nehreste slovem
2. Neberte si nic osobne
3. Nevytvarejte si zadne domnenky
4. Delejte veci tak, jak nejlepe umite
Stoji za to si to precist, uvidis tam mnoho souvislosti a v tvem pripade, to co ted prozivas, tak je to jako dulezity dilek do skladacky. A najdes tam prave odpovedi na to, co ted zrovna resis 😊
@exbordelar Čtyři dohody vypadají logicky, ale na mně je to trochu moc ezo. Teorii tak nějak znám, ale ty emoce jsou potvora. Jasně, že to mohlo mít milion důvodů nebo žádný. A jelikož nebyla šance se nějak prokousat k tomu si to vykomunikovat, nechávám to být. S tím, že si prostě autenticky prožiju ty emoce. A zaměřím se na poučení do budoucna a ne na zranění, ale hlavně na vlastní očekávání. Ta mateřská tu osobnost prostě udělá žíznivou.
Huste, takove mnozstvi prazdnych slov a obratu o tom, jak si znudena, starnouci mamina chtela strechjnout a on nechtel, to jsem tu jeste necetla😀
@irmamala Souhlasim, ale musim se ohradit proti slovu 'starnouci', nevim, kolik presne je zakladatelce let, protoze 'pres 40' muze byt treba 49. Mne je taky pres 40, konkretne 41, ale jako starnouci mamina si teda rozhodne nepripadam, nedavno mi kuryr (mladej kluk) rekl 'slecno' 😀
@irmamala Jsi dost vulgární, sorry.
@irmamala Cítíš to akorát podle sebe. Za vším tu vidíte sex. Pokud se váš život točí jenom kolem toho, tak vás upřímně lituji.
@zanett Mně onehdá třicetiletý kluk řekl, že si myslel, že jsem stejný ročník. Lidi toho navykládají. Jako někdy až k podivu, jaké asociace je k tomu dovedou. Někdy melou, s prominutím, úplné hovadiny. Akorát se mě ta chvála ani kritika nějak nedotýká. Je mi přes 40, to je jako fakt. Ano, na zvyšování sebevědomí si just vyberu úplně nejvíc nedostupného týpka, abych se krásně romanticky trápila. Přestaňte sledovat ty filmy a číst červenou knihovnu😂
Tak priznam se, zakladatelko, ze vlastne uz zadne muzske kamarady nemam. Mam zname, ale vylozene kamarady ne. Ty jsem se snazila mit zamlada, ale vzdycky se z toho nakonec vyklubalo to, ze oni doufali, ze s nima budu bud A) spat nebo B) chodit. Ale nikdy jsem kvuli zadnemu 'kamaradovi' nedelala takove tyjatry jako ty, bud se mnou chtel kamosit, nebo ne. Tyjatry jako ty jsem delavala vzdycky jenom v pripade tech chlapu, u kterych to melo romanticky/sexualni podtext z me strany.