Jak říct kamarádce, že nechci, aby mé dítě hlídala sama?
ahoj holky,
mám takový problém s kamarádkou. Trochu přiblížím situaci, je mi 26 a čekáme první dítě. Kamarádka má něco přes 40 a nikdy neměla a nemůže mít děti, což je pro ní hodně těžké, a tak se realizuje na dětech kamarádek, které hlídá (pokud vím, tak to byly ale děti starší). Problém je v tom, že kamarádka je nemocná, konkrétně má srdeční arytmii a kardiostimulátor a ještě nějakou neurologickou nemoc. Díky oběma diagnózám se jí sem tam stane, že znenadání bez jakéhokoli varování upadne a ztratí vědomí. Není to pořád, ale tak několikrát do roka se to stane. Když posledně spadla na svého manžela, tak se zpod ní nemohl vůbec dostat.
Už od doby, co se známe, vždycky říkala, že mi dítě pohlídá když třeba půjdu k doktorovi, ale nebrala jsem to až tak vážně, protože jsem nemohla dlouho otěhotnět, uvažovat, co s tím jsem začala až teď, co jsem těhotná.
Jde o to, že si nemyslím, že by bylo vhodné, aby byla s tak malým dítětem doma sama. Vozit kočárek kolem nemocnice, zatímco já budu u doktrora je pro mě O.K, protože když by spadla, nespadla by na něj a lidi v okolí by pomohli, ale nechat je samotné doma se bojím, protože náhoda je blbec a může se klidně stát, že spadne s dítětem v ruce nebo co hůř, že spadne přímo na dítě. Manžel taky nesouhlasí, aby dítě hlídala sama, popravdě on ji moc rád nemá, nejradši by, aby k nám nechodila vůbec, ale to je trochu jiná kapitola.
No, jde o to, jak jí to kulantně říct a jestli jí to vůbec říct. Zatím z každé věci, kterou jsem jí odmítla, se vždycky sesypala nebo rozbrečela. Asi i mojí vinou, protože jsem trochu ráznější povaha. Nebo nebude lepší jí neříkat nic a v případě, že budu potřebovat někam odejít, kam s dítětem nebudu moct, si zajistit paní na hlídání a kamarádce to neříkat?
@vanea v předchozím příspěvku jsem Vás omylem neoznačila, reagovala jsem na ten Váš 😉
@no_title na jednu stranu je určitě fajn, že kamarádka není zahořklá a dětem se nevyhýbá a má je ráda... ale zas na druhou stranu Vás přílišnou a předčasnou aktivitou a častými řečmi trochu tlačí do kouta, a už teď je to pro Vás možná nepříjemné... Vy opravdu nejste povinna někomu vysvětlovat, kam jdete a jak to uděláte, zatím se tím vůbec netrapte, je to vzdálená budoucnost
@no_title Klidne bych kamarádku nechala v tom, že bude hlídat a nic ji nerikala. Ono jedna věc je se domlouvat, když je to rok dopředu a jedna, když už to hrozí. V těhotenství jsem takovych hlidacek mela..🙂. Je dost možné, že za rok, až to bude aktuální, bude vše jinak - kamarádka může být vytizena jinak, budete mit zástupy babiček nebo nebudete chtít dát dítě z ruky.
Já mám totéž s bratrem. Nemá sice žádnou chorobu, ale je to takovej hospodskej a podle mýho měřítka nezodpovědnej typ. Sice je mu 50, ale pořád jak v pubertě. Už se taky hrozně těší, jak bude hlídat a rozmazlovat...
V malých dětech se vůbec neorientuje. Divil se třeba, že má malej plínky - prý myslel, že takhle malý děti to pouští rovnou do oblečení. A ne, nebyl to vtip, myslel to vážně... Prvně, když malýho viděl - tak ve třech týdnech - tak se divil, proč po něm chci, aby si umyl ruce, kdy přišel zvenku, než na malýho bude šahat.
Jde o to, že já prostě nevymyslím, co on je schopnej vymyslet a považovat za normální. A to nemyslím, že jsem nějak extra úzkostlivá nebo posedlá hygienou a tak.
Takže tak budu muset vymyslet, jak na to, až bude chtít strejdánek hlídat... 😕
ano, neříkala bych nic, taky jsem to řešila podobně, na složitější hlídání (doma, když bylo potřeba krmit, převlékat a tak) jsem volala jiné osoby než třeba jen na vození v kočárku. Jak říkáš, o všem nemusí vědět. Případně jsem to zdůvodňovala, že se musí střídat - přece nemůžeš upřednostňovat jednu tetu před druhou apod. Navíc až se to děťátko narodí, tak zas bude situace třeba jiná. Zatím se tím netrap.
Nechala bych tomu úplně volný průběh .. me každý vždy sliboval jak bude vozit a hlídání jsem nakonec neměla žádná - ani z rodiny a ani od přátel. Ve finále jsem platila paní na hlídání. Ona i kamarádka přijde sama na to, ze hlídat dítě 10 let a dítě mimino je úplně něco jiného ... stačí když se parkrat zúčastní návštěvy, kdy prcek nemá ,,svůj den,,. Vůbec bych ji nic neříkala / je dost nemocná a i přes to chce pomoct. Dej ji ten pocit, ze ji mas rada, ze je tvoje kamarádka, ze jsi rada ze se na ni můžeš spolehnout... ve finále se stejně zařídis podle sebe, ale ona bude v duši rada, ze je potřebná a i s komplikovanou nemoci užitečná. Ze mimi hlídat ve skutečnosti vlastně vůbec nebude je jina kapitola 😉
Jinak jak pisou holky - v tehotenstvi mi taky kazdy sliboval, jak se tesi, jak bude hlidat... a ve finale se pak uz nikdo ani nenabidl :D Krome teda moji mamky a samozrejme tatinka. Proste bych tomu fakt nechala volny prubeh a je mozny, ze nebudes muset vysvetlovat vubec nic. A hlavne - hlidani stejne funguje na bazi, ze dotycny se nabidne a ve chvili, kdy je potreba, se pak ozves ty... Ne na bazi, se se ti nekdo ozve a rekne ''Ve stredu ti budu hlidat dite, ok?''... to by vubec nebyl normalni pristup. Tak si myslim, ze pokud je kamaradka normalni, tak problem ani nenastane.. pokud ji po narozeni ditete hlidani nenabidnes, tak se podle me vnucovat nebude.
@hanulkaha no, ona právě roztroušenou sklerozu asi má, teda zatím jen podezření, ale bohužel ochabnutí poloviny těla a pády, to není nic dobrého. Jinak ohledně tvé tchýně, mám také neurologickou nemoc, ale naštěstí ne tak závažnou, ale dvojité vidění mám taky. Nevím, jak u tvé tchýně, ale já poznám, který obraz je skutečný, takže se mi nikdy nestalo, že bych do něčeho nabourala, spíš si třeba nejsem jistá když přecházím cestu, jak moc je daleko dotyčné auto, takže když je to vidění horší, tak prostě počkám až auta odjedou úplně nebo až si jsem jistá, že jsou dost daleko. Člověk je při dvojitém vidění spíš hodně opatrný, protože ví, co to obnáší, ale samozřejmě nemůžu mluvit za tvou tchýni, přeci jen má jinou diagnózu 🙂.
Určitě bych to řekla přímo🙂
Já ten samý problém řeším taky, ale s tchýní. Má roztroušenou sklerozu v docela pokročilém stavu, chodí "šejdrem", kolikrát zakopne a letí, vidí dvojmo, všechno jí padá z rukou a přes den má stavy, kdy musí hned všeho nechat a jít si na 1-2 hoďky lehnout, jak je jí zle... Čekáme první mimi a ona už se strašně těší, jak nám bude prcka hlídat a vozit atd a já si nedovedu představit, jak by to vypadalo, pokud by třeba ven šla sama a někde zakopla nebo kvůli dvojímu vidění třeba sjela z chodníku nebo přehlídla auto... Co kdyby jí mimi spadlo, když ho bude chovat... Když ho bude hlídat a bude si muset jít lehnout, to tu bude mimčo 2 hodiny bez dozoru a děj se vůle boží?
Nejhorší na tom je totiž to, že ona si tyhle věci prostě nepřipouští nebo neuvědomuje a nechápe, že já mám o mimčo strach ☹ JSem zvědavá, jak jí to vysvětlíme, ale pokud to nebude schopna nebo ochotna tolerovat, že pokud hlídat, tak pouze s někým, kdo bude pořád s ní a bude schopný se popř. o mimi taky postarat, tak bohužel a hlídat prostě nebude!