Jak se rozhodnout o dalším dítěti? Výhody a nevýhody

Anonymní ženo, co s tebou? Ty si vůbec neuvědomuješ, kolik nahrávek na smeč jsi v tom svém textu napsala. Takže jsi evidentně po uši v průseru, protože snažit se obhajovat svého muže tímhle je prostě zoufalství. Ovšem pořád mám dojem, že si tu smeč nezasloužíš, ty jsi ta, co žije život, který jsi sama popsala výš.

Jestli ti to tak stačí, je to tvoje volba.

Ale minimálně jedna anonymní osoba na internetu si myslí, že ty toho děláš moc, tvůj život a psychická pohoda je neporovnatelně cennější, než pár korun, co vydělá tvůj muž a že si svou pozici v rodině nezasloužíš. Že tvůj život by měl být neporovnatelně lepší, než jak jsi ho popsala...

@veronikav31 No, tos mi to teda osvětlila 🙄😁

@ruzova_pastelka
Já se omlouvám, ale budu trochu zlá.

Ono je to s každým tvým komentářem jasnější a jasnější. Takže - tvůj manžel není skvělý táta. Naopak, naprosto mizerný. Tím pádem je jasné, že ty padáš na ústa, oceňuješ každou minutu svobody a s dalším dítětem nevíš.... Pak to samozřejmě pokračuje, nechce se mi to kopírovat celé

Nešla bych do toho. Máme stejný koníček - koně. Vím, jak to člověka vyčistí, srovná psychiku, jaký to je když se sedne do sedla🙂. Nenechala bych se o to obrat.
My máme tři děti. Manžel taky býval hodně v práci, v roce nejmenší jsem skončila na ad, total na dně, vše mě úplně odkouřilo, ad jsem nasadila za 5 12.
Takže ne, já bych se věnovala sobě, cítím z toho psaní e ti to vyhovuje jak to teď je, že se nechceš vracet zpátky a být “omezená” tehotenstvim, miminem…
Držím palce ať se rozhodneš správný, tak, aby to hlavně vyhovovalo tobě🙂

Tři děti máme a jsem ráda. Ale nezvládla bych tři děti po sobě. Mám mezi 2 a 3 skoro 7 let rozdíl. Mít jen ty dva puberťáky,sice bychom už měli klid, pohodu, víc času na sebe..ale asi by mi přišlo že to nějak rychle uteklo tohle období, a přišla bych si ve 40 stará 😁 se skolkovym se znovu vracím na místa, kam jsme chodili se staršími, zase zažíváme karnevaly, besídky a je to úplně úžasné.

A ještě si dovolím plevelit diskusi nevyžádanou poznámkou k rozdílům ve výdělcích mužů a žen, protože to tu několikrát zaznělo.

On je to totiž fakt šok, že když se všechny zdroje v rodině (tedy dostatek času, zajištění provozu rodiny ze strany ženy a volná myšlenková kapacita, což jsou extra cenné zdroje) věnují pouze kariéře muže, tak že on vydělává x-krát víc, než žena. A ta to nikdy nedožene, protože už se to s ní táhne přes všechna OČR až k mizivému důchodu.

Pokud to má být jinak, tak se musí do kariéry ženy také investovat. A podstatou investice je, že napřed sežere hromadu peněz, než se vyplatí. U nás to bylo tak, že počátky mé kariéry byly zoufale ztrátové. Pracovala jsem, ale na vzdělání a nezbytné vybavení šly neporovnatelně vyšší částky. A nějakou dobu to trvalo. Později to bylo šul nul. Co jsem vydělala tak nějak pokrylo náklady a ještě jsme přicházeli o manželův příjem v době, kdy já pracovala. Teď je to tak, že je náš příjem srovnatelný. I já vydělávám x krát víc, než na začátku. Při posledním přepočtu jsem dokonce měla čistý výdělek na hodinu práce o pár korun vyšší, než manžel 😁 A dost se to vyplatilo - když měl nedávno muž potíže s podnikáním, tak nebyl problém, abych já pokryla výpadek příjmů. Jinak by musel seknout se svým životním snem, anebo bychom se museli šíleně zadlužit, on by byl psychicky na dně, prostě blbý... takhle jsme to dali bez většího dramatu...

A poznámka pod čarou - u podobných témat se vždy objeví někdo s poznámkou, jak mu rozdělení rolí "muž vydělává - žena zajišťuje domácnost" ohromně vyhovuje. Tak prosím - to nepopírám. Ale v takovém vztahu musí ten muž chodit pravidelně za ženou, dávat jí najevo, jak je vděčný, že díky ní může a odpovídajícím způsobem jí zajistit kompenzaci její finanční situace i do budoucna. Jinak je žena v naprosto nevýhodné a extrémně zranitelné pozici.

@veronikav31 Ok tak jinak - absolutně nechápu, na co v mém příspěvku reaguješ. Buď ty nechápeš, co jsem napsala já, anebo já nechápu, co jsi napsala ty. Fakt jsem si to četla dvakrát a ne, prostě nevím 😀 Tož to buď zkus jinak, anebo si prostě nepokecáme 😀

Nedokázala jsem si představit mít třetí dítě. Doma akční dvojčata kluci..vše masakr, na vše jsem byla sama, ještě k tomu nemocná.. pak ejhle změna. Rozvod, nový partner a tak nějak se to vyvinulo, že jsem otěhotněla anichz jsem chtěla a narodila se nám holčička. Dnes si život bez ní nedokážeme představit a kluci ji milují. Malá bude mít za týden dva roky, kluci mají 9 let a já za měsíc slavím 40 let. Život přináší různá překvapení.. a já říkám, že je super překonávat výzvy. Do čtvrtého už nejdu, to vím na 100%.. byla a je to velká jizda. Ale proč ne? Život máme jen jeden. Děti rychle rostou a za chvíli..protoze to neskutečně letí..mi zbyde celý zbytek života kdy si můžu užívat s mužem..děti odejdou a budeme pro sebe navzájem, dovolené, výlety.. a svátky společně s rodinou, dětmi..jejich rodinami..bude nás hodně a na to se vlastně už teď těším. A nikdy bych nelitovala, že mám tři děti. Je to dar a ano, pár měsíci, let starosti, nevyspání.. ale další x desítek let krásných vzpomínek a pak radost, že jsme do toho šli!
Jednou na stáří nechci litovat toho co jsem neudělala.. a byla možnost. ✌️

@teate mám to úplně stejně, chtěla jsem tři, manžel spíš jen dvě (ale o třetím taky jednu dobu mluvil), teď jsou klukům 2 a 4 roky a jak jsou už samostatnější tak ne. Dnes jsem si teda zrovna říkala, že bych do toho i sla ještě, ale ne teď, třeba na rok se vrátit do práce a potom, ale strach že třeba 4 - 5 roků rozdíl už bude moc, když teď jsou jen o 2. No uvidíme...

@ruzova_pastelka Nevěřím nikomu, že jim takové zpátečnické rozdělení rolí vyhovuje. Ono to podle mě nemůže vyhovovat ani těm chlapům.

@ruzova_pastelka děkuji ti za analýzu mého muže. 🙂 Můj muž nevydělává pár korun, má silně nadprůměrný plat a já vystudovala obor, ve kterém se žádné peníze netočí. S tím jsem do toho studia šla, protože je to něco, co mě těšilo a vím, že se v tom celoživotně najdu, i když jsem věděla, že plat je tam čistě přežívácí. I kdyby do mě manžel investoval milion, tak já lepší peníze nepřinesu. Leda že bych brala úplatky a svou práci tudíž nedělala s nadšením, ale pro prachy. Nepotřebuju ho obhajovat, já jsem se svým manželem spokojená. S jeho vlastnostmi, s jeho podporou, s jeho prací, i s jeho rolí otce. Vlastně je to pro mě ta nejlepší možnost i skrz moji kariéru, protože já budu dělat práci z lásky a on nás zajistí. Teď je pro mě ta doba, kdy se musím rozmyslet, jestli chci navázat na mateřskou a zkousnout další přežívání s dětmi nebo za rok udat děti do zařízeních a vrátit se do práce. O to mi hlavně jde, nepotřebovala jsem doporučení k rozvodu. Nedělám si iluze, že s prací a 2 dětmi na tom budu s časem o tolik lépe, než se 3 dětmi na mateřské. Bude to mazec tak jako tak a zůstat jako žena v domácnosti nechci, i když manžel by si to přál. Každý žije jiný svět a okolo nás to je celkem běžné. Za každým chlapem, který vydělává velké peníze, stojí žena, která odse** ten zbytek. A za kariérou se oba honit nemůžou, to by nefungovalo taky. 😉 Byla to moje volba a já s tím problém nemám. Kdybych to chtěla jinak, tak si najdu nějakého joudu, kterého budu každý den vyhlížet ve 3 ve dveřích a na dovolené budeme jezdit stanovat ve fabii. Na koně bych stejně neměla peníze, ale hlavně že by mi denně pomáhal s uklízením. 🙂

@95newmommy2020 ono tohle je dost složité téma. Oni by si chlapi vážně přestavovali, že žena bude šťastná, když je doma. Ale můj muž mě tím třeba neshazuje, on to bere tak, že mi může dopřát ten luxus a že to dělá pro nás. I proto, aby děti měly rodiče a nevychovávaly je celý život jen instituce. Jenže ono prožít život jen úklidem a chozením na nehty, vožením dětí na kroužky žádné zadosti učinění nepřinese, ani kdyby mě za to manžel chválil sebevíc. Však je to směšné se nechat chválit za to, že jsem dneska krásně vytřela a zvládla děti nezabít 😂 Já taky nechválím manžela denně za to, že dneska vstal do práce ... A není to jen představa mužů, i spousta žen si myslí, že to je splněný sen každé ženy. Co víc si přát než se moct věnovat sobě a dětem. Už 3 bezdětné kamarádky mi řekli, že mi to závidí a co by za to daly a jaké mám štěstí. Většina z nich podle mě změní názor, až když si mateřstvím samy projdou. 🙂

@andelka a jak třeba ti 2 puberťáci vnímají mladšího sourozence?🙂 Když vidím ty holky, jak dělají už od 3/4 roku všechno spolu, pomáhají si, hrají si, ptají se po sobě pořád, tak si říkám, že by mi to bylo i docela líto, že to třetí by vyrůstalo jako ten rodičovský Benjamínek bez takových sourozenců.

@mafulin
@sikkacirek já si kolikrát říkám, že ty 2 neplánované čárky by to apsoň vyřešily, ale pak si vlastně každý měsíc oddechnu, když to dostanu. 😁 U nás byly obě holky na první pokus, tak se mi to moc nechce zkoušet jen tak ze zajímavosti. Pár lidí kolem nás mají děti tak, že se nesnažili, ani nijak extra nechránili a vlastně to taky nechali rádoby osudu. I to je to cesta. 🙂 Ale přes antikoncepci je to určitě velký šok. I když tenkrát jsem na gyndě potkala maminku, která byla v 7. měsíci a říkala, že jí těhotenství zjistili čistě náhodou během preventivní prohlídky měsíc zpátky. Manžela prý málem odvezli rychlou. To terpve musí být šok. 😂

@xnikolan mě přijde, že když do toho nepůjdeme teďka, tak už právě nikdy. Mám takhle několik kamarádek i příbuzných, pořád básnili o dalších dětech, ale jak malé děti odrostly, tak to pak ony nebo manželé odpískali, že už znovu ani náhodou. Přijde mi, že teď jsem ještě maličko načatá ze života v útlumu, ale jak se vrátím do práce, tak už mě to definitivně přejde. Ráda bych pak už měla hotovo, abych se mohla věnovat té práci, sobě, pořídila si třeba i vlastního koně na závody, dodělala si ještě nějaké nadstandardní vzdělávání k práci apd. Ale na co si trénovat koně a rozšiřovat působnost v práci, když se pak znovu zavřu na 3 roky doma a budu začínat od znova. 🙂

@ruzova_pastelka tvé dedukce jsou mylné tím, že bereš vše slovo od slova a nechápeš kontext. Autorka tu nepůsobí jak jiné zoufalky, které opravdu mají problém. To, že jsem se svým životem spokojená a vím, že mám vše nastaveno, jak nejlíp to jde, ještě neznamená, že toho nemám dost často plné kecky. Ty jsi každý den vysmátá a nikdy tě nepřepadne splín? Životní rovnováha se pozná podle toho, že člověk jede jakoby v mírných vlnkách, jednou nahoru, jednou dolů.
Fakt si myslíš, že pokud se otec denně nevěnuje svým dětem min. 2 hodiny, je špatný? Že každý otec může své děti vzít do práce nebo zůstat s nimi na OČR ze dne na den? Je špatná žena, která nerozvíjí svou kariéru a nevydělá si na důchod? Pokud tady radíš takové univerzální rady, o životě moc nevíš. Je nekonečné množství rodinných modelů a jediné měřítko je to, jestli jsou oba se svým rodinným nastavením spokojeni. Právě proto, že jsme s manželem týmoví parťáci, zajistili jsme naši rodinu tím nejvíce efektivním způsobem, jakým to šlo. Výsledkem je, že máme skoro stejné uspořádání jako autorka. Manžel má opravdu hodně náročnou práci, některý den děti třeba ani nevidí, někdy přijde večer v takovém stavu, že zaleze do sprchy a do postele a není ničeho jiného schopen. Zato o víkendech a určité části roku má jen rodinu. Žádné koníčky, kam by docházel, nemá, jen práce nebo rodina. Nedělá mu problém vzít v sobotu hadr, vysavač, mop a vygruntovat celý barák. Nedělá mu problém se kdykoli postarat o 4 děti, mohu si klidně odjet pryč na celý víkend. Takové ty silácké řeči o tom, ať si někdy chlap zkusí samostatnou péči o děti, u nás neplatí. Můj muž mě dokáže dokonale zastoupit, pod jeho velením je doma větší řád než pod mým a děcka cvakají jak hodinky 🙂 . Ale jsou věci, přes které nejede vlak - dítě si do práce fakt vzít nemůže a dost často nemůže jen tak zůstat doma, třeba v případě nemoci dítěte. Home office v jeho podání vypadá některý den tak, že pracuje od 8 do 19 hod. s 15minutovou přestávkou na oběd a doma musí být klid. Já mám na starosti hlavně rodinu a k tomu si můžu sama rozhodovat, jestli kromě toho se chci nějak pracovně uplatnit nebo ne. Jsme s tím oba ok, ale to neznamená, že nemáme blbé dny, blbou náladu a někdy se nepohádáme. Ale rozumově oba víme, že takhle nám to vyhovuje a v této životní etapě nic lepšího nevymyslíme. K tomu, aby manželé byli parťáci a dobří rodiče, není nutné, aby se každý na všem podílel 50:50, hlavní je domluva a stejná míra spokojenosti. Život je pestrý, ne černobílý.

@jajulin moc hezky napsané, vystihla jsi to úplně přesně. 😊 Mě přijde, že tohle je taková poslední dobou častá feministická póza. Zkrátka každý chlap, který neběží co nejdříve z práce za dětmi a pomáhat v domácnosti je příšerný manžel a nejhorší otec a to bez výjimek. Určitě je to špatně v rodinách, kde chlap nic moc nevydělává a akorát se z práce přesouvá na gauč vypruzovat. Ale v rodinách, kde chlap vydělává, se musí to uspořádání zkrátka přizpůsobit jeho práci. Jinak to nejde. Někdy to je až vyloženě extrém. Jedna moje kamarádka mi tenkrát řekla, že by mého manžela okamžitě nakopala do zadku, protože žádné takové, že je unavený z práce. To neexistuje, přijde z práce a už se smíká. Uvaří, vytře, pohlídá, uklidí a hotovo. Kolik vydělává a že je unavený jí fakt nezajímá, děti jsou i jeho, tak ať se stará! Přitom žijou v tak otřesných podmínkách, že je mi z toho až smutno, protože veškeré peníze padly za hypotéku, příjem chlapa a rodičáku vystačí sotva na splátky a jídlo. Na opravy domu už není, takže žijí v rozpadlém, na půl obytném domě, ona všude dojíždí autobusem, protože 2 auta by neutáhli, na zahradě nemají ani jediný stromek, dokonce ani ploty, ale hlavně že, zastávají práci doma rovnocenně...

Oni už jsou pubertaci, a povahově každý jiný. Většinu času se snaží se vzájemně nezabít. Ale jsou i fajn, na jarní prázdniny s nimi jedu sama a určitě si to užijeme. Malého mají rádi, zvlášť mladší. A malý je miluje, myslí na ně, rozdělí se vždycky všichni, hrají si spolu ještě někdy. Mně ten větší rozdíl přijde úplně v pohodě.

Jako u nás se to zjistilo jen díky tomu, že mi došla zrovna HA a musela jsem tam udělat tu týden pauzu (já si myslela, že mám covid totiž :D), jinak bych to taky zjistila třeba až za měsíc za dva, ale je pravda, že teď už mám příznaky jak fík :D...u nás byly první dva taky hned na první pokus...a u nás se to naštěstí včera konečně vyřešilo a mimčo si necháme, manžel nechce abych si prošla interupcí a prostě to nějak vše vyřešíme společně 😍....ale nebudu lhát, že mě zas děsí ten první rok (hlavně ten spánek, protože ani jedno dítě nespalo a pořádně nespí doteď :D), ale jak už tady někdo psal, je to úplný nic v porovnání s tím úžasným množstvím lásky a zážitků, které to zase přinese a až budou vyšší náklady, tak už budu zas pracovat na full time...ale koníčků se vzdávat nehodlám :D, naštěstí jsem hyperaktivní, takže to nějak dám...já navíc i pracuji pořád celou dobu, ale teď mám mega výhodu, že manžel má téměř pořád homeoffice a to dělá hrozně moc no a každý prostě sportujeme a děláme i věci samotní bez sebe a to jsme si řekli, že tak prostě zůstane - jsme ten typ lidí, co hledá způsoby jak to udělat, než důvody, proč to nejde...manžel doma pomáhá, když mu o to řeknu, sám to moc nevidí :D, ale zas pořád rekonstruujeme dům, tak maká tímhle způsobem a venku...takže se zároveň teď už těším i děsím :D...tak snad si to v sobě nějak srovnáš, podle mě když už pak v tom člověk je, tak najednou ty největší pochybnosti zmizí, respektive je přebijou hormony :D

@jajulin Hele, částečně souhlasím. Jasně, život je pestrý a je mnoho variant. Je ale potřeba dodat i tu druhou věc, a to, jak je žena zranitelná, pokud to mají v té rodině jednoznačně rozdělené stylem: muž-živitel a žena-homemaker. Za mě je fajn udržovat se aspoň v rámci možností v takové kondici, abych neměla problém se uživit, bude-li to potřeba. Nikomu nepřeju nic zlého, ale může se stát cokoli , úraz, nemoc, smrt partnera, rozvod.... Pořád jsou tu nějaké takové příběhy. Já jsem VŠ, děti mám 3, byla jsem doma cca 7 let, ikdyž i v té době jsem se snažila něco dělat. Nakonec přišel rozvod. Ano, měla jsem i štěstí, ale jsem fakt hrdá, že dokážu své děti zabezpečit, i finančně. A mimochodem, známá z blízkého okolí měla "bohatého" manžela, byla přes 20 let mimo trh práce. Když přišel rozvod, bylo to hooodně tvrdé. Musela si zvyknout na normální život a byl to šok. Takže za mě - lépe je být připraven. Já vím, trošku mimo téma, ale nedalo mi to nereagovat. Autorce se omlouvám za plevelení a přeji šťastnou ruku při rozhodování.

@mariti jak si to kdo udělá, tak to má 🙂. Tohle už je otázka finanční gramotnosti a je opět spousta možností, jak se alespoň částečně na teoretické scénáře připravit. Pokud jde o mě, na pravé mateřské a rodičovské dovolené, kdy jsem měla jen děti a domácnost, jsem byla 3 roky. Když byl druhému dítěti rok, začala jsem pracovat jako OSVČ a dělám to už 12 let, jen kolem 3. a 4. porodu jsem na pár týdnů práci přerušila. Výhoda je, že díky manželovi mám svobodu si sama určit, kolik práci věnovat času a nejsme závislí na mém přijmu. A pojem "bohatý manžel" mě docela pobavil, taky bych bohatého manžela nechtěla 🙂.