Jak se vyrovnat s tím, že vám po rozchodu stále chybí ex?

@vlasta1981 tak já bych zas byla ráda, kdybychom se k sobě vrátili 🙁

Prvni kluk mi nechybel, druhy, se kterym jsem byla 4 roky, mi chybel mininalne pul roku, spis 3/4 roku po rozchodu (z me strany) , a to i kdyz uz jsem pak mela jineho. Proste 4 roky zivota nezmizi za 4 dny ani za 4 mesice....

@konidana taky 4 roky

A proč nemůžeš?

@jana5382 protože bych byla za hysterku, která sa vtírá a nedá klid. Hlavně když je teď u rodiny

My se rozešli v únoru, do května jsem nefungovala vůbec. Pak mi začalo být trochu líp. Ale úplně jsem se vzpamatovala až tak po roce a půl, kdy už jsem chodila 2 měsíce s mým současným partnerem ( jsme spolu 6 let🙂. Najednou ze dne na den mi docvaklo co blbnu, vždyť mám vedle sebe daleko lepšího chlapa a ten kokos ex se může jít bodnout.
(Měla jsem to ale stížené, byl nacistická osobnost která si se mnou hrála, vábil mě x krát po rozchodu zpět, aby mě zas totálně odkopl atp. No kekel 🤮)

Pokud máš za sebou normální rozchod s normálním člověkem ( ne toxickým magorem), asi jste se na tom nějak slušně normálně dohodli, nebo ti dostatečně vysvětlil důvody atp... Měla bys to pochopit a příjmout a snažit se žít svůj život bez něj..
To že ti chybí je normální. Ale rozešli jste se z nějakých důvodů, na to nezapomínej a neidealizuj si ho/ váš vztah. To jen prodlužuje tvoje trápení...

Nepsala jsi sem už párkrát ohledně svého vztahu a rozchodu?
Jinak já taky patřím mezi ty, které byly rady, že už jsme od sebe.

Po 11letech kdy jsme nezažili snad nic krásného mi opravdu nechybí . Ale nynější partner to by byla jiná situace..zbláznila bych se bez něj

Já se z toho dostávala víc jak rok. Byli jsme spolu 8 let a harmonicky vztah to opravdu nebyl. Až když jsem se zamilovala do chlapa, který je teď mým manželem, tak mi přestal chybět a jsem opravdu rada, ze to dopadlo takto 🤍

Urcite tak rok to bolelo:( hodne sily❤️

Ahoj, rozesla jsem se na jaře 2021. Teď jsem zasnoubená a čekáme miminko se současným partnerem. Dlouho mi ex chyběl a to i když už jsem byla nově zadaná. Myslím, že to pro mě byla taková ta poslední naivní láska a některý ty vzpomínky jsou fakt pěkný a taky tim, ze mel taky dceru a s moji dcerou si rozumely, takze jsme zažily takovou tu krasnou rodinnou idylku a mohla jsem svoji dceri doprat kousek normálniho detstvi. Myslím, že obecně po rozchodu má clovek občas tendenci zapomínat na to zle a vzpomíná na to dobré... v našem případě se naštěstí při rozchodu a i po něm vykreslil jako psychopaticky debil, takže tím to bylo snazší pro nas obě. Teď se mame v mnohých ohledech lépe. Nejen materiálně, finančně, ale i po psychické stránce. Můj muž řeší problémy, neutika od nich, posouvá se. Prostě diametrálně jiné prožívání.
Ráda je jen jedna: čas. Nic jiného opravdu nefunguje. Doprala bych si, dát si vzpomínkové víkendy/večery, kdy budeš poslouchat písničky a dívat se na filmy.. klidne u toho kric a breč, jak budeš potřebovat. Srdce se tim snaz a rychleji uzdravi. Bude se Ti postupně ulevovat.

Po rozchodu, kdy mi rozmetal srdce na kousky to trvalo skoro 2 roky. Zachoval se jako neskutečný hovado. Dlouho mi trvalo mu to i odpustit, snad dalších 5 let.

Nikdy v životě bych nepřiznala (ani sama sobě) že by mi snad mohl ex chybět ☝️ Ale na podzim se mi stala takova vec, trošku jsem se se strejdou vic napila a po vystřízliveni jsem v historii whatsappu našla konverzaci s exem plnou srdíček, sluníček a opilých sekfíček 😯 oba jsme to okamžitě smazali v domeni ze to ten druhy nestihl za střízliva přečíst, přičemž následující týdny byla komunikace mezi námi pod bodem mrazu, z čehož vyplývá, že jsme to OBA četli 😂 Takže ono asi nejaká míra hezkých vzpomínek hluboko ukrytých a zadupaných zbyde po každém vztahu, byť nevydařeném 🤔

Řekla bych ze půl roku a pak se objevil princ a ten mě vysvobodil 🙂) no,potkala jsem muže,žádný princ to nebyl ale byl to ex přesný opak úplná oáza klidu a i když to nebyl můj osudový muž,tak ten mě z toho celkem dobře vyléčil.

Když jsme se s ex rozešli, bylo mi 25 a bylo to po Mikuláši. Rozchod hodně bolel, rozešli jsme se skrze jeho víru v Boha. Byli jsme spolu necelé 2 roky. 3 roky jsem na něj hodně myslela, větší část jsem se hodně trápila a říkala si, zda to tak opravdu mělo být - ano mělo. Pak jsem se kousla a hledala konečně štěstí, ale jedním slovem tragédie plná úchyláků. Hledala jsem další 2 roky a našla svého manžela, který mi napsal na popud kolegy.
Každý potřebujeme jiný čas na zotavení srdce. Někdo je na úlety a skočí do váech vztahů po hlavě, já jsem opak a vždy jsem si to pořádně promyslela a nikdy nešla do vztahu "jen tak".

První 3 měsíce jsem totálně proplakala a snažila se obnovit vztah, vlastně jsem dost dolézala. I když jsme se rozešli po hrozné hádce, zůstali jsme přátelé. Jo, uvědomuji si, že to zní divně. Lidé nejsou dokonalý, ani já, oni on. A nedokážu si představit, že bych měla být s někým jiným. I přes všechno měl spoustu dobrých vlastností, které jsem předtím pohromadě nenašla u nikoho. Já vím, že bych měla jít dál, no nemohu. Nechci o něj přijít. Včera mně chytla hrozná melancholie, až jsem mu musela napsat, že mi hrozně chybí, že bych chtěla být při něm. Jasně, že neodpověděl. Na takové správy nereaguje. Jenom když napíšu něco normálně, s něčím poradit, nebo jak se má, prostě bez emočních výlevů a snažení se obnovit vztah, jenom jako kamarádka. Jo, také vím, že bych mu neměla psát. Jenomže byl tak dlouhou nejdůležitějším člověkem v mém životě, a vlastně pořád je. Při pomyšlení, že bych to utla, se cítím hrozně, mám výčitky pri myšlence, že bych se odstřihla. Nevím, zda si někdy zvyknu na život bez něj.

@llluckaaa jo